8 As 221/2018

Rubrum

8 As 221/2018-46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: AGRO BOSKOVŠTEJN, s. r. o, se sídlem Boskovštejn 6, zastoupená JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 22, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: AGRO Jevišovice, a. s., se sídlem Jevišovice 102, zastoupená Mgr. Veronikou Zavadilovou, advokátkou se sídlem Kramářova 3379, Přerov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2018, čj. 3425/2018-MZE-12127, sp. zn. 17PZ2334/2018-12127, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2018, čj. 14 A 152/2018- 47, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její námitky proti 23 oznámením 8 As 221/2018 Státního zemědělského intervenčního fondu o provedení aktualizace evidence půdy, která zároveň potvrdil.

2. Městský soud v záhlaví označeným usnesením řízení o žalobě zastavil. Vyšel z toho, že žalobkyni podáním žaloby vznikla poplatková povinnost [§ 2 odst. 2 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (dále jen „zákon o soudních poplatcích)]. Protože žalobkyně poplatkovou povinnost nesplnila s podáním žaloby, uložil jí městský soud usnesením ze dne 29. 6. 2018, čj. 14 A 152/2018-33, povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 3 000 Kč do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Zároveň ji poučil, že v případě nezaplacení poplatku v této lhůtě bude řízení zastaveno. Zástupci žalobkyně bylo toto usnesení doručeno 3. 7. 2018. Poplatkovou povinnost však žalobkyně nesplnila.

3. Proti tomuto usnesení městského soudu brojí žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností, a to z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Stěžovatelka soudní poplatek neuhradila včas nedopatřením, avšak zaplatila jej v dodatečné lhůtě, tedy splnila poplatkovou povinnost. Z toho důvodu by usnesení městského soudu mělo být zrušeno, neboť pominul důvod zastavení řízení. Nejvyšší správní soud v jiné věci rozsudkem ze dne 22. 1. 2014, čj. 10 Afs 236/2014-36, zrušil usnesení krajského soudu, kterým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Pro stěžovatelku je navíc projednání dané věci zásadní, neboť v důsledku rozhodnutí přišla o možnost čerpat dotace, čímž došlo ke zhoršení její ekonomické situace a konkurenceschopnosti. Žalobu již nemůže opětovně podat z důvodu uplynutí lhůty a již by se tedy nemohla domáhat svých práv. Stěžovatelka ke kasační stížnosti přiložila výpis z účtu k prokázání úhrady soudního poplatku.

4. Žalovaný nepovažuje kasační stížnost za důvodnou. Městský soud postupoval v souladu s právními předpisy. Stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila ani v dodatečné lhůtě, ačkoliv tvrdí opak. Uhradila jej až 3. 9. 2018, přičemž kdy usnesení městského soudu bylo již v právní moci.

5. Osoba zúčastněná na řízení navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Postup městského soudu byl správný a zákonný, neboť od novelizace zákona o soudních poplatcích s účinností od 30. 9. 2017 soud zastaví řízení v případě nezaplacení soudního poplatku v uložené lhůtě a k jeho případnému uhrazení po této lhůtě nelze přihlížet. Stěžovatelka přitom poplatek prokazatelně uhradila až po uplynutí této lhůty. Její kasační námitka vychází z právní úpravy účinné do 29. 9. 2017, což dokládá i odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které bylo vydáno za jiného právního stavu.

6. Po přezkoumání formálních náležitostí Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.).

7. Po přezkoumání napadeného usnesení v rozsahu uplatněných kasačních důvodů (§ 109 odst. 4 s. ř. s.) dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

8. Ze spisu městského soudu v dané věci jasně plyne (ostatně není to mezi účastníky ani sporné), že stěžovatelka neuhradila soudní poplatek s podáním žaloby. Městský soud ji tedy správně vyzval k jeho zaplacení, a to ve lhůtě 15 dnů, která je v souladu s § 9 odst. 1 8 As 221/2018-47 pokračování zákona o poplatcích. Z přiložené doručenky vyplývá, že usnesení s výzvou (čj. 14 A 152/2018-33) bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím zástupce dne 3. 7. 2018, lhůta k zaplacení soudního poplatku tedy marně uplynula dne 18. 7. 2018. Stěžovatelka v této lhůtě nejen nesplnila uloženou povinnost, ale ani nepodala žádost o osvobození od soudních poplatků, ani nesdělila soudu okolnosti ve smyslu § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.

9. Podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích soud zastaví řízení po marném uplynutí lhůty určené soudem k dodatečné úhradě soudního poplatku. Městský soud tedy postupoval správně, pokud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, neboť současně neexistovaly ani okolnosti pro jeho nezastavení uvedené v § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích.

10. Souhlasit přitom nelze ani s námitkou stěžovatelky, podle níž důvod pro zastavení řízení odpadl, jelikož poplatkovou povinnost splnila následně (ze spisu městského soudu skutečně plyne, že poplatek v požadované výši byl na účet soudu připsán dne 3. 9. 2018). Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích s účinností od 30. 9. 2017 jednoznačně předpokládá, že „[k] zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ Zohlednění pozdějšího zaplacení soudního poplatku stěžovatelkou by nicméně nebylo možné ani za předchozí právní úpravy, která připouštěla úhradu soudního poplatku i po uplynutí soudem určené lhůty (a případné zrušení již vydaného rozhodnutí o zastavení řízení), avšak pouze do nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. K tomu však v dané věci došlo již dnem 21. 8. 2018. Ke stěžovatelkou zmiňovanému a výše již označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Afs 236/2014 lze pak toliko poznamenat, že toto rozhodnutí se jednak týká nyní již neúčinné právní úpravy, a jednak se jeho závěry dopadají na jinou spornou otázku než v nyní projednávané věci (pravomoc krajského soudu rozhodovat o návrhu na zrušení usnesení o zastavení řízení).

11. S ohledem na výše uvedené tedy lze uzavřít, že přes význam zásahu napadeného rozhodnutí žalovaného do práv stěžovatelky nepředstavuje zmeškání úhrady soudního poplatku „nedopatřením“, na které stěžovatelka poukazuje, situaci, v níž by Nejvyšší správní soud mohl zrušit rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jak již bylo výše uvedeno, stěžovatelka uhradila poplatek až po uplynutí soudem určené lhůty, a to navíc v době, kdy již bylo usnesení o zastavení řízení v právní moci. Tímto okamžikem pak také podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zanikla stěžovatelčina poplatková povinnost. Proto jí městský soud usnesením ze dne 8. 10. 2018, čj. 14 A 152/2018-51, soudní poplatek správně vrátil, neboť jej uhradil ten, kdo k tomu již nebyl povinen (§ 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

12. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

13. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s., neboť ve věci nebyla úspěšná. Úspěšnému žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů nepřiznal. V souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. pak osoba zúčastněná nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení (Nejvyšší správní soud jí v řízení neuložil povinnost, ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by jí dané právo přiznal). 8 As 221/2018 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 12. února 2019 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu