8 As 26/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: P. N., zast. Mgr. Josefem Kameníkem, advokátem se sídlem Palackého 25, Jihlava, proti žalovaným: 1) Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, 2) Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, se sídlem Lhotecká 559/7, Praha 4, 3) Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. 3 A 62/2024- 109, takto:

Výrok

Kasační stížnost s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem tří v záhlaví uvedených žalovaných správních orgánů v souvislosti s řízením o udělení mezinárodní ochrany. Součástí žaloby byla i žádost o ustanovení zástupce. V době podání žaloby se žalobce nacházel na území České republiky v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, kam byl dočasně umístěn v důsledku předchozího správního trestu a uloženého správního vyhoštění. Městský soud žalobci usnesením ze dne 8. 10. 2024, č. j. 3 A 62/2024-49, vyhověl a ustanovil mu zástupcem advokáta, který jej již dříve zastupoval v trestním řízení. Usnesení o ustanovení zástupce se však žalobci nepodařilo doručit, neboť všechny zásilky byly soudu vráceny s poznámkou „adresát neznámý“. Podle sdělení cizinecké policie byl dne 13. 11. 2024 z ČR vyhoštěn a místo jeho pobytu zůstalo neznámé.

2. Za této situace městský soud konstatoval, že usnesení o ustanovení zástupce nenabylo právní moci a žalobce ani prostřednictvím advokáta nesdělil soudu žádné údaje o svém aktuálním pobytu. Tvrzení advokáta o kontaktu se žalobcem nebyla doložena a nebylo možné je ověřit. Soud proto dospěl k závěru, že pominuly důvody pro ustanovení zástupce a že v řízení nelze pokračovat s ustanoveným advokátem. Výše uvedeným usnesením rozhodl městský soud o zrušení ustanovení zástupce a následně usnesením ze dne 23. 1. 2025, č. j. 3 A 62/2024-111, ustanovil žalobci opatrovnici.

3. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti v záhlaví uvedenému usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

4. Stěžovatel považuje napadené usnesení za nezákonné a předčasné, navrhuje proto jeho zrušení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu projednání.

5. Prostřednictvím svého advokáta, který ho nyní zastupuje na základě plné moci v řízení o kasační stížnosti, sdělil Nejvyššímu správnímu soudu (dále také „NSS“) svoji novou adresu v Ázerbájdžánu. NSS požádal městský soud o opětovné doručení napadeného usnesení na tuto adresu, avšak doručení se nezdařilo. Stěžovatel tak pro městský soud zůstal nadále neznámého pobytu a usnesení mu bylo doručeno prostřednictvím ustanovené opatrovnice.

6. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Takové vady NSS neshledal, přistoupil tedy k posouzení kasačních námitek.

7. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

8. Městský soud postupoval při posuzování podmínek pro ustanovení zástupce v souladu s § 35 odst. 10 s. ř. s. a zohlednil tehdejší procesní situaci stěžovatele. Ten se v době ustanovení zástupce nacházel v zajišťovacím zařízení. Městský soud shledal důvody pro ustanovení advokáta. Z obsahu soudního spisu ovšem vyplývá, že usnesení o ustanovení zástupce nebylo stěžovateli doručeno ani po opakovaných pokusech, a nenabylo tak právní moci. Po uskutečnění správního vyhoštění se stěžovatel zdržoval mimo území České republiky, přičemž soudu nesdělil žádnou doručovací adresu, a to ani prostřednictvím ustanoveného advokáta. Informace tvrzené advokátem tak nebylo možné ověřit. Za těchto okolností městský soud důvodně uzavřel, že pominuly podmínky, za nichž byl zástupce ustanoven, a že v řízení nelze s tímto zástupcem nadále pokračovat.

9. Městský soud nepochybil, pokud za této situace přistoupil k ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 64 s. ř. s., byť je poněkud překvapivé, že opatrovníkem neustanovil z důvodu procesní ekonomie advokáta, kterého předtím ustanovil stěžovatelovým zástupcem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v době vydání nyní napadeného usnesení osobou neznámého pobytu a nebylo možné mu doručovat, byl postup městského soudu v souladu se zákonem.

10. Skutečnost, že stěžovatel následně v řízení o kasační stížnosti prostřednictvím svého advokáta sdělil adresu v zahraničí, nemůže ex post zpochybnit závěr o zákonnosti napadeného usnesení. Nadto nelze přehlédnout, že i pozdější doručování na tuto zástupcem uvedenou novou adresu nebylo úspěšné, a stěžovatel tak nadále zůstává osobou neznámého pobytu. Napadené usnesení tedy nebylo předčasné, jak namítá stěžovatel. Ničím jiným, než údajnou „předčasností“ zrušení zastoupení přitom stěžovatel svou kasační stížnost neodůvodnil.

11. Nejvyšší správní soud současně neshledal, že by napadeným usnesením došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel je v řízení před městským soudem nadále zastoupen opatrovnicí, která je advokátkou, a je tak zajištěna ochrana jeho procesních práv.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že napadené usnesení městského soudu není nezákonné z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto NSS kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

13. O náhradě nákladů řízení NSS nerozhodoval. Podle bodu 50 rozsudku rozšířeného senátu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022-30, č. 4554/2024 Sb. NSS, totiž platí, že „o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne krajský soud v rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (§ 60 s. ř. s., tedy zásadně podle procesního úspěchu účastníků řízení o žalobě). Řízení o kasační stížnosti proti usnesení řešícímu otázku místní příslušnosti totiž je ‚vnořeno‘ do řízení o žalobě (analogicky viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014–19, č. 3271/2015 Sb., body 26 a násl.).“ P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 3. července 2025 Pavel Molek předseda senátu