8 As 32/2006

Rubrum

8 As 32/2006 - 72 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně E. J., zastoupené JUDr. Ivetou Ferdusovou, advokátkou se sídlem Brno, Útěchovská 71, proti žalovanému Ministerstvu pro místní rozvoj, Praha 1, Staroměstské nám. 6, o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2006, čj. 11 Ca 239/2004 – 45, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti

Odůvodnění

Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 15. 12. 2003, čj. JMK 30586/2003 OÚPSŘ bylo dle § 30 správního řádu (z roku 1967) zastaveno řízení vedené podle § 65 správního řádu o přezkoumání rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení ze dne 12. 3. 2001, čj. OÚSŘ U 01/08702/Šk/Wi. Rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 30. 6. 2004, čj. 14807/04-63/1327/B bylo odvolání E. J. zamítnuto a uvedené rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje bylo potvrzeno. Žalobou, podanou u Městského soudu v Praze se E. J. (dále též „žalobkyně“ nebo „stěžovatelka“) domáhala zrušení tohoto správního rozhodnutí ministerstva. 8 As 32/2006 - 73 Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2006, čj. 11 Ca 239/2004 – 45 byla tato žaloba odmítnuta. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není rozhodnutím, kterým by došlo k určení, zrušení či změně práv nebo povinností žalobkyně. Jde o úkon správního orgánu, který je vyloučen ze soudního přezkumu podle § 70 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně kasační stížnost. V ní dovozuje, že má za to, že rozhodnutím žalovaného bylo meritorně rozhodnuto a tímto úkonem správního orgánu byla dotčena její subjektivní práva. Výklad, který použil městský soud, je nepřípustně restriktivní a je v rozporu se základními principy ochrany poskytované ve správním soudnictví. Městský soud dovodil nedostatek žalobní legitimace podle § 65 odst. 1 s. ř. s., opomněl se však zabývat, zda není dána legitimace žalobkyně podle § 65 odst. 2 s. ř. s. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti. Vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů. V konstantní judikatuře, především Nejvyššího správního soudu, bylo již opakovaně uvedeno, že rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (§ 30 a § 65 správního řádu z roku 1967), je úkonem správního orgánu, jímž nedošlo k založení, změně, zrušení či závaznému určení práv a povinností účastníka řízení. Takovýto úkon je vyloučen ze soudního přezkoumání ve správním soudnictví podle § 70 písm. a) s. ř. s., neboť není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.; žalobu proti němu podanou správní soud odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2003, čj. 5 A 170/2002 – 15, publikované pod č. 197/2004 Sb. NSS). Ani v této (nyní projednávané) věci soud neshledal důvod od tohoto stanoviska se odchýlit a na toto rozhodnutí je možno v plném rozsahu odkázat. Pro úplnost – se zřetelem především na námitky uvedené v kasační stížnosti – je třeba dodat: Jak rozhodnutí o zastavení řízení, tak i rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí jsou rozhodnutími ryze procesními (především se zřetelem na závěry již výše uvedené). Nemůže proto obstát tvrzení, že jde o meritorní rozhodnutí. Pro vyloučení takovéhoto rozhodnutí z přezkoumávání ve správním soudnictví, není rozhodující, zda se žalobce dovolává žalobní legitimace podle § 65 odst. 1 či odst. 2 s. ř. s. V obou případech je totiž podstatný charakter žalobou napadeného správního aktu. Na tom nic nemění ani to, že nadřízený správní orgán v daném případě nepřistoupil ke zrušení jím 8 As 32/2006 - 74 přezkoumaného rozhodnutí (v rámci dozorčí činnosti) nikoli proto, že by neshledal porušení zákona, ale především proto, že zrušení dle jeho názoru bránil ohled na práva nabytá v dobré víře (§ 65 odst. 2 správního řádu). Ostatně žalobkyni nic nebránilo, aby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle § 60 správního řádu podala včas žalobu ve správním soudnictví. Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta. Stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti neměla úspěch, žalovanému, jak vyplývá i z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. října 2007 JUDr. Petr Příhoda předseda senátu