8 As 39/2019

Rubrum

8 As 39/2019-25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. C., zastoupený Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 797/3, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2018, čj. KUOK 100223/2018, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2019, čj. 72 A 42/2018-17, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2019, čj. 72 A 42/2018-17, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil rozhodnutí Magistrátu města Olomouc ze dne 23. 4. 2018, čj. SMOL/101287/2018/OARMV/PNL/Lip, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „krajský soud“) ji však shora označeným usnesením odmítl jako opožděnou. V odůvodnění uvedl, že rozhodnutí žalované bylo žalobci doručeno dne 12. 10. 2018 a dvouměsíční lhůta k podání žaloby uplynula dne 12. 12. 2018. Žaloba podaná ke krajskému soudu dne 13. 12. 2018 byla proto opožděná.

II. Obsah kasační stížnosti 8 As 39/2019

3. Proti napadenému usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž tvrdí, že odmítavé usnesení je nezákonné. Stěžovatel uvedl, že mu bylo rozhodnutí žalovaného doručováno fikcí a má za to, že fikce doručení nastala až dne 15. 10. 2018, jelikož z výpisu České pošty, s.p. „T&T – interní sledování zásilek“ i z kopie obálky se podává, že zásilka mu byla doručována 2. 10. 2018 ve 13:00 hodin. Jelikož nebyl zastižen, byla mu zanechána výzva, že ode dne následujícího bude zásilka připravena k vyzvednutí. Z výše uvedeného výpisu je patrno, že zásilka byla dne 2. 10. 2018 v 15:44 hodin předána k uložení. K tomu stěžovatel uvádí, že pošta v obci Velký Týnec je otevřena pouze do 16:00 hodin. Dle výpisu České pošty tak byla zásilka připravena k vyzvednutí od 3. 10. 2018 od 7:58 hodin. Tímto dnem (nikoli dnem 2. 10. 2018, jak chybně na obálce vyznačila doručovatelka) nastala skutečnost určující počátek lhůty. Jelikož se dle § 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, bylo prvním dnem lhůty 4. 10. 2018 a posledním dnem desetidenní lhůty k vyzvednutí zásilky 13. 10. 2018. Jelikož se jedná o sobotu, je považováno za poslední den lhůty pondělí 15. 10. 2018 a tímto dnem by se měla považovat zásilka za doručenou. Posledním dnem dvouměsíční lhůty pro podání žaloby tak bylo 15. 12. 2018. Jelikož se opět jednalo o sobotu, je nutno za poslední den lhůty považovat pondělí 17. 12. 2018. Žaloba podaná 13. 12. 2018 proto byla podána včas.

4. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a dopěl závěru, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) přípustná, přičemž stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.

6. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

7. Stěžovatel uplatnil důvody kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a vznesl kasační námitku, která se týká posouzení včasnosti podání žaloby ke krajskému soudu.

8. Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatel v žalobě v souladu s § 71 odst. 1 písm. a) s. ř. s. uvedl datum, které považuje za den doručení rozhodnutí žalovaného, a to konkrétně 15. 10. 2018, uvedl tak již v samotném záhlaví žaloby. Jak plyne z pokynu na č. l. 9, krajský soud si k ověření této skutečnosti vyžádal od žalovaného sdělení, kdy bylo stěžovateli rozhodnutí doručeno a zaslání dokladu o tomto doručení. Žalovaný v přípisu ze dne 19. 12. 2018 uvedl, že rozhodnutí bylo doručeno fikcí 12. 10. 2018. K tomu přiložil mj. kopii doručenky, ze které plyne, že adresát nebyl při doručování zastižen a zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí ode dne 2. 10. 2018. Současně byla stěžovateli zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Následně krajský soud vydal napadené usnesení, kterým žalobu odmítl pro opožděnost. 8 As 39/2019-26 pokračování

9. Nejvyšší správní soud se již v minulosti opakovaně zabýval obdobnými případy, v nichž byl dán rozpor mezi tvrzením účastníka ohledně data doručení žalobou napadeného rozhodnutí a data doručení plynoucího z podkladů, jež má soud k dispozici. V rozsudku ze dne 12. 8. 2010, čj. 7 Afs 63/2010-65, uvedl, že „je základním právem účastníků řízení vyjádřit se před rozhodnutím ve věci k zásadním skutkovým okolnostem na nichž rozhodnutí soudu závisí. Stejně tak je právem účastníků řízení předkládat (navrhovat) soudu důkazní prostředky svědčící jejich skutkovým i právním tvrzením obsaženým v žalobě. Na uvedená oprávnění účastníků řízení ovšem krajský soud při svém rozhodování nereflektoval. Neumožnil stěžovatelce (přiměřeně i finančnímu ředitelství), aby ke svým tvrzením obsaženým v žalobě (vyjádření k žalobě) stran okamžiku doručení žalobou napadeného rozhodnutí - tj. základní náležitosti žaloby podle § 71 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - předložila důkazy nebo alespoň navrhla provedení takových důkazních prostředků, které by jejímu tvrzení o včasnosti podané žaloby svědčily, resp. vyvrátily pochybnosti krajského soudu o této otázce.“ Dospěl tak k závěru, že „je povinností správního soudu, pokud dospěje oproti žalobci k závěru, že napadené rozhodnutí bylo doručeno (oznámeno) žalobci v jiný den než v den jak bylo uvedeno v žalobě, a tato okolnost by měla mít za následek odmítnutí žaloby pro opožděnost, umožnit žalobci vyjádřit se k této okolnosti a navrhnout na podporu svých tvrzení důkazní prostředky“ (obdobně viz rovněž rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, čj. 1 As 382/2018-39; ze dne 27. 2. 2018, čj. 9 As 347/2016-40 nebo ze dne 23. 7. 2015, čj. 8 As 36/2015-54).

10. Jestliže tedy žalobce v podané žalobě uvádí bez dalšího jiné datum doručení žaloby, než vyplývá ze správního spisu či jiných podkladů a za takové situace krajský soud odmítne žalobu, aniž by dal žalobci možnost vyjádřit se, je takové usnesení překvapivé, a tedy dle výše uvedeného rozsudku nezákonné.

11. Citované závěry judikatury Nejvyššího správního soudu jsou v projednávané věci aplikovatelné. Krajský soud zde totiž dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno v jiný den, než uvedl v žalobě. K tomuto závěru dospěl, aniž by žalobce s tímto rozporem seznámil. Ve vztahu k posouzení včasnosti žaloby přitom vyšel z tvrzení žalovaného doplněného o podklady, o něž krajský soud odůvodnění napadeného usnesení taktéž opřel, aniž by se k těmto tvrzením a podkladům mohl stěžovatel vyjádřit. V kasační stížnosti stěžovatel zpochybňuje tvrzení žalovaného týkající se data doručení žalobou napadeného rozhodnutí a současně činí ve vztahu k otázce včasnosti podané žaloby další důkazní návrhy.

12. Krajský soud tak své řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Soud musí dát stěžovateli (a přiměřeně i žalovanému) možnost se k okolnostem včasnosti žaloby vyjádřit, na základě toho zvážit provedení dokazování, a teprve poté znovu posoudit otázku včasnosti. Nejvyšší správní soud se za této situace nemohl vyjadřovat k argumentaci stěžovatele týkající se počátku běhu lhůty pro podání žaloby, neboť by se tím dostal do situace, kdy by nepřezkoumával závěry krajského soudu, ale jeho činnost nahrazoval, což je zásadně v rozporu s principem řízení o kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení 8 As 39/2019

13. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal kasační stížnost důvodnou, usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm tento soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení bude na krajském soudu, aby postupoval předestřeným způsobem a znovu posoudil otázku včasnosti žaloby.

14. Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 18. července 2019 JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu