8 As 4/2014

Rubrum

8 As 4/2014 - 32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., zastoupený Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Spálená 76/14, Praha 1, proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, zastoupený JUDr. Olgou Háčkovou, advokátkou se sídlem Roškotova 1737/6, Praha 4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2013, čj. 45 A 7/2012 – 104, takto:

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2014, čj. 8 As 4/2013 – 24, se zrušuje.

II. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Žalobce se domáhal žádostí ze dne 25. 11. 2010 u Městského soudu v Praze poskytnutí informace o obsahu celého spisu správy tohoto soudu vedeného pod sp. zn. Spr 2443/2009. Žádost se vztahovala zejména k obsahu všech písemností předsedy soudu JUDr. Jana Sváčka adresovaných úřadu Městské části Praha 2, v nichž se JUDr. Sváček měl vyjadřovat k probíhajícímu přestupkovému řízení proti obviněnému soudci JUDr. Janu Klášterkovi a naznačovat správnímu orgánu, jak by měl ve věci postupovat a rozhodnout. Dále žalobce požadoval informaci o obsahu všech písemností, z nichž vyplývá, kterým úředním osobám a na jakou adresu elektronické pošty byly předmětné písemnosti odeslány. Žalobce požádal o kopie těchto písemností.

2. Podáním ze dne 16. 12. 2010 žalobce podal stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). II.

3. Žalobce podal dne 23. 8. 2011 u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti. Domáhal se, aby Městský soud v Praze uložil Městskému soudu v Praze povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 25. 11. 2010 a Ministerstvu spravedlnosti povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnout o stížnosti žalobce ze dne 16. 12. 2010. 8 As 4/2014 - 33 4. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 15. 12. 2011, čj. Nad 31/2011 – 21, přikázal věc Krajskému soudu v Praze.

5. Dne 31. 5. 2012 žalobce vzal žalobu zpět v části směřující proti Ministerstvu spravedlnosti, protože ministerstvo již vydalo požadované rozhodnutí.

6. Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2012, čj. 45 A 7/2012 – 56, žalobu proti Městskému soudu v Praze zamítl (výrok I.) a řízení o žalobě proti Ministerstvu spravedlnosti zastavil (výrok III.).

7. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 29. 1. 2013, čj. 8 Ans 10/2012 – 46 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), rozsudek krajského soudu čj. 45 A 7/2012 – 56 ve výrocích I. a II. a vrátil věc v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení.

8. Žalobce vzal zpět žalobu směřující proti nečinnosti Městského soudu v Praze podáním doručeným krajskému soudu dne 11. 12. 2013.

9. Krajský soud usnesením ze dne 13. 12. 2013, čj. 45 A 7/2012 – 104, zastavil řízení (výrok I.) a uložil Městskému soudu v Praze uhradit žalobci náklady řízení ve výši 21 730 Kč (výrok II.). III.

10. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti výroku II. usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s.

11. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že krajský soud odůvodnil uložení povinnosti uhradit žalobci náhradu nákladů řízení odkazem na § 60 odst. 3 s. ř. s. Krajský soud uvedl, že žalobce vzal žalobu zpět na základě sdělení stěžovatele o vydání rozhodnutí ve věci žádosti o informace, ale neupřesnil, o jaké sdělení stěžovatele se mělo jednat. Stěžovatel vydal dne 29. 3. 2013 rozhodnutí o odložení žádosti žalobce podle § 17 odst. 5 informačního zákona z důvodu nezaplacení úhrady za požadované informace. Toto rozhodnutí bylo doručeno žalobci, který proti němu podal odvolání. O odvolání nebylo dosud rozhodnuto. Stěžovatel proto nemusel žalobce informovat o vydání tohoto rozhodnutí, a ani tak neučinil.

12. Krajský soud nesprávně uvedl, že žalobce byl postupem stěžovatele uspokojen. Stěžovatel nevyhověl žádosti žalobce a požadované informace mu neposkytl. Naopak odložil žádost pro nezaplacení požadované úhrady. Proti odložení žádosti se žalobce odvolal, stěží tedy mohl být uspokojen. Důvody zpětvzetí žaloby nejsou v napadeném usnesení vysvětleny. Odůvodnění výroku II. je tedy nedostatečné a nesrozumitelné. Stěžovatel svým jednáním nenaplnil podmínky uvedené v § 60 odst. 3 s. ř. s. pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení ve prospěch žalobce. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil výrok II. napadeného usnesení a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. 8 As 4/2014 - 34 13. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že předmětem řízení před krajským soudem byla žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, nikoliv žaloba proti rozhodnutí. Žalobce byl uspokojen vydáním rozhodnutí o žádosti o informace. Obsah tohoto rozhodnutí není podstatný a nebyl předmětem řízení před krajským soudem. Nečinnost stěžovatele byla ukončena vydáním rozhodnutí o žádosti o informace. Podle žalobce není zřejmé, co stěžovatel myslel námitkou, že nebyl povinen informovat žalobce o vydání „tohoto rozhodnutí “. Krajský soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s.

14. Dále žalobce upozornil, že kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí je nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s.

15. Závěrem žalobce poukázal na to, že stěžovatel je zastoupen zástupkyní z řad advokátů, přestože se jedná o soud v postavení správního orgánu. Žalobce zpochybnil potřebu odborného právního zastoupení stěžovatele a odkázal na řadu rozhodnutí Ústavního soudu, která se týkala zastoupení orgánů veřejné moci v řízení. Postup stěžovatele vzbuzuje dojem o zneužití práva a je veden šikanózním záměrem zatížit žalobce neúčelnými náklady řízení. V.

16. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení a shledal, že kasační stížnost není přípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s., protože směřuje jen proti výroku o nákladech řízení.

17. Přezkum výroku o nákladech řízení je umožněn jen v případě, že soud věcně přezkoumá výrok ve věci samé (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007 – 64, č. 2116/2010 Sb. NSS, body 29 a násl.). V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud nemohl přezkoumat výrok ve věci samé, protože tento výrok nebyl napaden a nebyly splněny podmínky § 109 odst. 3 s. ř. s., za nichž by soud byl oprávněn a povinen překročit rozsah kasační stížnosti. Stěžovatel výslovně uvedl (a to i v petitu kasační stížnosti), že napadá rozhodnutí krajského soudu pouze v rozsahu výroku II., tedy výroku o náhradě nákladů řízení. Také důvody kasační stížnosti směřovaly výhradně proti tomuto výroku. Stěžovatel nijak nezpochybnil samotné zastavení řízení o žalobě. Námitky vytýkající krajskému soudu, že nevysvětlil důvody zpětvzetí žaloby, souvisely pouze s náhradou nákladů řízení. Stěžovatel se jimi snažil zpochybnit, že žalobce byl uspokojen, a tvrdil, že žalobci z tohoto důvodu nenáležela náhrada nákladů řízení. Nejvyšší správní soud proto nemohl přezkoumat námitky směřující proti výroku II. usnesení krajského soudu. Tento jediný stížní bod byl vyloučen z přezkumu na základě § 104 odst. 2 s. ř. s. (srov. usnesení ze dne 16. 4. 2008, čj. 2 As 28/2008 – 35, nebo ze dne 30. 9. 2010, čj. 4 Aps 6/2010 – 64).

18. Na neveřejné poradě senátu dne 29. 1. 2014 Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. usnesením ze dne 29. 1. 2014, čj. 8 As 4/2014 – 23.

19. Dříve než bylo usnesení čj. 8 As 4/2014 – 23 doručeno účastníkům řízení, stěžovatel vzal kasační stížnost zpět v plném rozsahu podáním ze dne 6. 2. 2014. 8 As 4/2014 - 35 20. Usnesení o odmítnutí kasační stížnosti se nestalo pro soud závazným, protože podle § 55 odst. 2 s. ř. s. soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil, a nevyhlašuje-li se, doručením. Usnesení o odmítnutí kasační stížnosti se nevyhlašuje, soud je jím proto vázán pouze tehdy, bylo-li účastníkům doručeno. V posuzované věci usnesení čj. 8 As 4/2014 – 23 nebylo účastníkům doručeno, soud je proto s ohledem na zpětvzetí kasační stížnosti zrušil (výrok I. tohoto usnesení) a pouze založil do spisu. Řízení o kasační stížnosti pak zastavil [§ 47 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.].

21. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační stížnosti zastaveno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 12. února 2014 JUDr. Jan Passer předseda senátu