8 As 41/2010
č. j. 8 As 41/2010-103
V PLATNOSTI- KS Brno 30 Ca 73/2008-62
- NSS 8 As 41/2010-103
Nejvyšší správní soud zamítl návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože žalovaný nevyložil důkazně hrozbu nenahraditelné újmy. Soud uvedl, že důkazní břemeno pro prokázání nenahraditelné újmy nese navrhovatel, a to musí být podloženo konkrétními důkazy. Návrh žalovaného neobsahoval dostatečné a určité důvody, které by ukazovaly na závažné a neodstranitelné následky rozhodnutí krajského soudu. Soud zdůraznil, že přiznání odkladného účinku je výjimečné a vyžaduje individuální zdůvodnění, které v tomto případě chybělo.
Rubrum
USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: R. K., zastoupeného Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou se sídlem Ryšánkova 8, Brno, proti žalovanému: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Beethovenova 650/2, Brno, proti rozhodnutí rektora žalovaného ze dne 8. 2. 2008, čj. R-ŽPř-1/2008-34, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2010, čj. 30 Ca 73/2008 - 62, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:
Výrok
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .
Odůvodnění
Rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně rozhodnutím ze dne 8. 2. 2008, čj. R-ŽPř-1/2008-34, zamítl jako nedůvodnou žádost žalobce o přezkum a potvrdil rozhodnutí děkana Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění ze dne 13. 12. 2007, čj. R-DPř-3/2007-11, kterým byla žalobci uložena sankce vyloučení ze studia za spáchání disciplinárního přestupku podle § 64 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Žalobce se přestupku dopustil tím, že mezi půl druhou a druhou hodinou ranní dne 13. 11. 2007 pomaloval zdi v 7. nadzemním podlaží kolejí Astorka na Novobranské 3, Brno kresbou postavy s komiksovou bublinou „Žide! Zmiz! Smrdíš.“, kresbou hákového kříže, kresbou postavy ukřižované na kříži s nápisem INRI, antropomorfním naivistickým ztvárněním zevního ženského genitálu, u kterého je v komiksové bublině uveden text „Kvapil? Vyhazov? Já ho mám ráda.“, vedle nějž bylo naivisticky ztvárněno scrotum a penis, u kterého byl v komiksové bublině uveden text „Já ne“, kresbou hákového kříže s nápisem „Tom“, kresbou hákového kříže s nápisem „Viki“ a kresbou hákové kříže. Krajský soud v Brně rozhodnutí rektora Janáčkovy akademie múzických umění i děkana Divadelní akademie Janáčkovy akademie múzických umění rozsudkem ze dne 18. 1. 2010, čj. 30 Ca 73/2008 - 62, zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně k návrhu žalobce nepřiznal žalobě odkladný účinek, a to z důvodu, že nemožnost dokončení studia nepředstavuje podle soudu nenahraditelnou újmu. Pokud by bylo napadené rozhodnutí na základě žaloby zrušeno, žalobce by mohl studium dokončit, čímž by byla tato újma odčiněna. Svá tvrzení o osobním a profesním poznamenání a o zmínkách v denním tisku pak žalobce dle krajského soudu nedoložil žádnými důkazy, ze kterých by bylo možno tuto újmu, její rozsah a nenahraditelnost dovodit. Proti rozhodnutí krajského soudu brojil žalovaný kasační stížností, v níž taktéž navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek, a to z týchž důvodů, pro které krajský soud nepřiznal odkladný účinek žalobě a které stěžovatel podrobně uvedl ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. S ohledem na to, že důvody obsažené v uvedeném vyjádření a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2008, čj. 30 Ca 73/2008 - 35 se nezměnily, stěžovatel odkázal na uvedené dokumenty. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby kasační soud návrhu na přiznání odkladného účinku nevyhověl, jelikož v něm nejsou řádně uvedeny důvody, pro které by mu mělo být vyhověno. Pouhý odkaz na podání učiněné v předchozím řízení není relevantním zdůvodněním. Stěžovatel měl možnost postupovat jiným způsobem, aby žalobci zabránil pokračování ve studiu. Žalobce byl v předchozím řízení úspěšný především pro závažné chyby stěžovatele v předchozích jím vydaných rozhodnutích. Při předpokládaném vývoji celé věci by stěžovatel mohl udržovat žalobce mimo studium prakticky donekonečna. Žalobce již byl de facto potrestán dvěma a půl roky přerušení studia, byl vyloučen prakticky před absolvováním a přichází o možnost uplatnit profesně vysokoškolské vzdělání, což vede v konečném důsledku i k finančním ztrátám. Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů. Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věta před středníkem, kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. S odkazem na § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat kasační stížnosti odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele (zde žalovaného) nenahraditelnou újmu, a to současně za podmínky, že se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy podmíněna kumulativním naplněním tří výše vymezených objektivních podmínek uvedených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Důkazní břemeno stran prokázání hrozby nenahraditelné újmy, tj. negativních právních důsledků rozhodnutí krajského soudu, nese navrhovatel. Správní soud nemá povinnost zjišťovat či dokazovat hrozící nenahraditelnou újmu z úřední povinnosti. Stěžovatel přitom musí hrozbu nenahraditelné újmy tvrdit dostatečně podrobně a určitě, přičemž svá tvrzení musí i náležitě doložit. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006 - 49, www.nssoud.cz, uvedl, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku jsou pro všechny stěžovatele (žalobce, osobu zúčastněnou na řízení, žalovaného) stanoveny shodně, avšak budou zjevně opřeny o jiné skutkové okolnosti spojené s negativními důsledky výkonu rozhodnutí krajského soudu, a to podle toho, která z procesních stran je uplatní. S ohledem na postavení žalovaného v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě. Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatel musí ve svém návrhu nejenom tvrdit, ale i důkazně podložit, že mu nepřiznáním odkladného účinku hrozí nenahraditelná újma. Tak se ovšem v dané věci nestalo. Z toho, že se stěžovatel vyjadřoval k otázce tvrzeného vzniku nenahraditelné újmy žalobci v řízení o přiznání odkladného účinku žaloby, nelze analogicky dovodit povinnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného. Tuto důvodnost nelze rovněž vyvodit ani z toho, že žalobě nebyl přiznán odkladný účinek, jelikož zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby nelze chápat jako procesní úspěch žalovaného. Jednotlivé důvody, pro které žalovaný navrhoval nepřiznání odkladného účinku žaloby k návrhu žalobce, nelze vztáhnout ke vzniku nenahraditelné újmy v jeho vlastním případě. Žádost o odkladný účinek musí být vždy individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy vztahujícími se přímo k navrhovateli, nikoliv ke druhé straně v řízení. Z návrhu žalovaného obsaženého v kasační stížnosti a nadto ani z jeho vyjádření k přiznání odkladného účinku žaloby neplyne, v čem pro něj spočívá onen výjimečný a závažný stav, který by nebylo možné nikterak odčinit. Stěžovatel tedy neunesl své důkazní břemeno ohledně hrozící nenahraditelné újmy, a proto Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti do doby rozhodnutí o ní nepřiznal. Vzhledem k tomu, že tento soud neshledal v posuzované věci hrozbu nenahraditelné újmy pro žalovaného, nebylo již nutné posuzovat jeho žádost z hlediska zbývajících dvou podmínek stanovených § 73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dále připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak předjímat rozhodnutí o věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 21. června 2010 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu