8 As 414/2018

Rubrum

8 As 414/2018-13 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2018, čj. 57 A 161/2018-19, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Nečinnostní žalobou se žalobce domáhal toho, aby žalovaná zjednala nápravu při vyřizování jeho žádosti ze dne 1. 6. 2018 o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Současně v žalobě navrhl, aby Krajský soud v Plzni (dále „krajský soud“) vydal předběžné opatření, kterým by uložil žalované povinnost zdržet se dehonestujících a diskriminačních výroků. Krajský soud tento návrh v záhlaví označeným usnesením zamítl, jelikož žalobce nesplnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně rozhodných skutečností, na jejichž základě by soud usoudil, že je předběžným opatřením třeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, což je podle § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) podmínkou pro vydání předběžného opatření.

2. Ačkoliv krajský soud stěžovatele poučil, že proti výše uvedenému usnesení není kasační stížnost přípustná, žalobce (dále „stěžovatel“) ji přesto k Nejvyššímu správnímu soudu podal. Domáhal se jí změny napadeného usnesení a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

3. V nynějším řízení jde o řešení procesní otázky (napadené je usnesení krajského soudu o návrhu na vydání předběžného opatření). Jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, poplatková povinnost vzniká pouze tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského 8 As 414/2018 pokračování soudu o návrhu ve věci samé, či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností. V případě nyní posuzované kasační stížnosti se o takovou situaci nejedná, tudíž poplatková povinnost stěžovateli nevznikla. Proto Nejvyšší správní soud o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků nerozhodoval.

4. Z výše uvedeného usnesení rozšířeného senátu rovněž vyplývá, že v případě kasačních stížností směřujících proti rozhodnutím, jimiž se řízení před krajským soudem neukončuje, se neuplatní ani požadavek na povinné zastoupení advokátem dle § 105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se přesto návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zabýval. Vycházel přitom z § 35 odst. 9 s. ř. s., podle kterého lze účastníku ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv; jednou z podmínek osvobození od soudních poplatků přitom je, že návrh, tj. v tomto případě kasační stížnost, nesmí být zjevně neúspěšný (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto předně posuzoval, zda je podaná kasační stížnosti zjevně neúspěšným návrhem, či nikoliv.

5. Pojem zjevná neúspěšnost není v s. ř. s. nijak definován, Nejvyšší správní soud proto jeho obsah vyložil ve své judikatuře. Závěr o zjevné neúspěšnosti může soud učinit tehdy, „kdy by např. kasační stížnost byla podána opožděně, osobou k tomu zjevně neoprávněnou, či by byla podána proti rozhodnutí, proti němuž není kasační stížnost přípustná“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2006, čj. 3 As 26/2006-69, č. 1616/2008 Sb. NSS). O zjevně bezúspěšný návrh se může jednat i tehdy, je-li na první pohled zřejmé, že žaloba byla podána před vyčerpáním řádných opravných prostředků (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, čj. 7 As 54/2012-12, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2012, čj. 8 As 75/2012-25), anebo pokud byla žaloba zjevně opožděná (viz např. usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 8. 2015, čj. 8 Ads 112/2015-14, anebo ze dne 16. 3. 2016, čj. 1 Ads 14/2016-40).

6. Stěžovatel brojí proti rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, tedy proti rozhodnutí, které je svou povahou předběžné. Podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, nepřípustná. Takovým rozhodnutím je i rozhodnutí o předběžném opatření. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud zastává konzistentně ve své judikatuře (viz blíže rozsudek ze dne 16. 5. 2018, čj. 1 As 94/2018-28, ze dne 6. 3. 2014, čj. 10 As 4/2014-19, ze dne 21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007-145, nebo usnesení ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35 č. 762/2006 Sb. NSS). Kasační stížnost stěžovatele je tudíž návrhem, který lze považovat ve světle výše uvedené judikatury za zjevně neúspěšný, proto Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl.

7. Nejvyšší správní soud již výše dostatečně vysvětlil, proč je stěžovatelova kasační stížnost napadající usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření nepřípustná podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., jak byl ostatně stěžovatel správně poučen již krajským soudem. Proto kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož předpisu.

8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož předpisu, podle které nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla- li kasační stížnost odmítnuta. 8 As 414/2018-13 P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 19. února 2019 JUDr. Petr Mikeš, Ph.D. předseda senátu