8 As 42/2019

Rubrum

8 As 42/2019-36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: V. M., zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2017, čj. DSH/15858/16, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2018, čj. 17 A 72/2017-51, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 5000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobce, advokáta Mgr. Václava Voříška.

Odůvodnění

1. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal k Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 2. 2019 kasační stížnost směřující proti shora označenému rozsudku krajského soudu. Podání učinil v elektronické formě a bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem.

2. Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek byl stěžovateli doručen do datové schránky jeho zástupce dne 24. 1. 2019. Stejné datum doručení ostatně stěžovatel uvádí také v kasační stížnosti.

3. Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), platí, že „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“ Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. „lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. platí, že „lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den 8 As 42/2019 pokračování lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“

4. Nejvyšší správní soud při posuzování včasnosti podání kasační stížnosti vycházel ze zjištění, že napadený rozsudek byl stěžovateli doručen ve čtvrtek 24. 1. 2019. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti proto uplynula ve čtvrtek 7. 2. 2019. Kasační stížnost byla stěžovatelem doručena do emailové schránky soudu až dne 8. 2. 2019 v 23:55 hod. (téhož dne ji také digitálně jeho zástupce podepsal) a následně totožná kasační stížnost v 23:58 hod. téhož dne. Je tudíž zřejmé, že se tak stalo až po marném uplynutí lhůty zákonem k tomuto úkonu stanovené. Nad rámec výše uvedeného soud pouze pro úplnost dodává, že nepřehlédl, že druhá z kasačních stížností byla digitálně podepsána zástupcem stěžovatele již dne 7. 2. 2019. S ohledem na výše citovaný § 40 odst. 4 s. ř. s. je však rozhodné datum, kdy bylo podání doručeno soudu, přičemž jedinou výjimkou je předání některému z uvedených subjektů k přepravě. Doručování elektronickou formou takovou výjimkou není (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 7 Afs 113/2014-33, nebo ze dne 11. 6. 2015, čj. 7 Azs 113/2015-32).

5. Dne 4. 3. 2019 stěžovatel soudu doručil další podání označené jako kasační stížnost, kterým brojí proti totožnému rozsudku ve znění opravného usnesení krajského soudu. Stěžovatel v něm doplnil, že krajský soud v mezidobí dne 12. 2. 2019 vydal opravné usnesení, kterým ve shora označeném rozsudku krajského soudu opravil chyby v adresách stěžovatele a jeho zástupce. Nejvyšší správní soud uvádí, že opravné usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno do datové schránky dne 13. 2. 2019. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel toto další podání učinil rovněž po více než dvou týdnech ode dne, kdy mu bylo opravné usnesení doručeno. I pro něj tak platí, že bylo podáno opožděně (viz § 106 odst. 2 s. ř. s.).

6. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Pro případ opožděného podání kasační stížnosti je zákonem výslovně vyloučeno prominutí zmeškání lhůty k tomu úkonu (stěžovatel o to ostatně ani nežádal). Soudní řád správní nestanovuje jiný důsledek opožděnosti kasační stížnosti, nežli právě její odmítnutí. Nejvyššímu správnímu soudu proto opožděnou kasační stížnost odmítl.

7. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 věty první za použití § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.

8. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ještě před podáním kasační stížnosti na účet soudu složil částku 5 000 Kč, Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti stěžovateli podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.

9. Ve smyslu § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vrací ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto. 8 As 42/2019-36 P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 6. března 2019 JUDr. Petr Mikeš, Ph.D. předseda senátu