8 As 52/2018

Rubrum

8 As 52/2018-68 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: EFE cz, s.r.o., se sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem se sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9, proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 3. 10. 2016, čj. ČTÚ-34 836/2016- 603/II.vyř, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2018, čj. 10 A 212/2016-19, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2018, čj. 10 A 212/2016-19, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutími žalovaného byl přiznán odkladný účinek námitkám, které žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti vyřízení reklamace vyúčtování ceny za poskytnutou službu elektronických komunikací u telefonní stanice č. X. Předseda Rady žalovaného rozhodnutím změnil rozhodnutí žalovaného, a to tak, že odkladný účinek námitkám proti vyřízení reklamace stěžovatelce nepřiznal, neboť pro to nezjistil žádný zákonný vážný důvod. Rada žalovaného následně v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla rozklad stěžovatelky a potvrdila rozhodnutí předsedy Rady žalovaného.

2. Proti v záhlaví označenému rozhodnutí správního orgánu podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jenž ji usnesením odmítl podle § 68 písm. b), za použití § 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění 8 As 52/2018 pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že předmětem sporu není spor týkající se veřejného subjektivního práva stěžovatelky, ale soukromoprávní spor mezi dvěma subjekty soukromého práva, o němž rozhodl na základě zvláštní pravomoci správní orgán ve sporném řízení. Dospěl proto k závěru, že se v posuzované věci nejedná o věc správního soudnictví, ale o věc vyplývající ze vztahů soukromého práva, a tudíž má být projednána v občanském soudním řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

II. Obsah kasační stížnosti

3. Stěžovatelka napadla usnesení městského soudu kasační stížností, podle jejího obsahu z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrdí nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.

4. Namítá, že městský soud nemusel žalobu odmítat a mohl přezkoumat napadené rozhodnutí správního orgánu. Příslušnost věci správnímu soudnictví má dávat § 107 odst. 9 písm. b) bod 1. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném od 1. 2. 2016 (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“). Vady rozhodnutí správního orgánu by jinak nešlo opravit prostřednictvím mimořádného opravného prostředku. Civilní soudy žaloby o telekomunikačních smlouvách odmítají, přičemž odkázal na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 6. 2013, čj. 38 C 126/2013 – 7. Následně kasační stížnost doplnila. Ve věci nebylo doposud vydáno meritorní rozhodnutí. Napadené rozhodnutí správního orgánu je procesní povahy, protože se jednalo pouze o odkladném účinku. Věcně příslušným je tedy soud ve správním soudnictví. K tomu odkázala na usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát pro rozhodování kompetenčních sporů“) ze dne 3. 11. 2009, čj. Konf 84/2008-9. Závěrem navrhla usnesení městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

6. Předmětem sporu je otázka, zda městský soud napadeným usnesením žalobu správně odmítl, neboť předmětem sporu není spor týkající se veřejného subjektivního práva.

7. Podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích platí, že účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 8 As 52/2018-69 pokračování

8. Podle § 64 odst. 7 zákona o elektronických komunikacích platí, že účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel má právo uplatnit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytovanou veřejně dostupnou službu elektronických komunikací.

9. Podle § 129 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích platí, že nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací reklamaci podané podle § 64 odst. 7 až 9, je účastník, popřípadě uživatel oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení (§ 64 odst. 10), jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podáním námitky není dotčena povinnost podle § 64 odst. 1, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 odkládá až do rozhodnutí o námitce. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

10. Podle § 2 s. ř. s. platí, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Občanský soudní řád v § 244 odst. 1 na druhé straně stanoví, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Tato právní úprava má zajistit účastníkům v případech, kdy správní orgán rozhodl v rámci své kompetence o soukromoprávní věci, jiný způsob ochrany jejich práv než v řízení ve správním soudnictví.

11. Tuto zásadu ovšem nelze aplikovat na přezkoumávané rozhodnutí Rady žalovaného, neboť v tomto případě nejde o rozhodnutí „o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva“ ve smyslu § 244 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí zvláštního senátu pro rozhodování kompetenčních sporů sp. zn. Konf 84/2008, neboť jak uvedl zvláštní senát pro rozhodování kompetenčních sporů, „pravomoc soudu v občanském soudním řízení bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí, co je právem, nebo toto právo založí“.

12. V posuzované věci se jedná o rozhodnutí o odkladném účinku námitek proti vyřízení reklamace vyúčtování ceny za telekomunikační telefonní služby podle § 129 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích. Správní orgány rozhodovaly o odkladném účinku námitek stěžovatelky ve správním řízení zahájeném na základě jejích návrhů, v nichž rozporovala cenu za telekomunikační služby poskytnuté v roce 2014. Správní orgány v dané věci nerozhodly věcně o sporu nebo jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, neboť rozhodování o odkladném účinku je procesní otázkou. V takovém případě nemohu soudy vést řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem podle části páté o. s. ř. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přímo vyplývá, že „přezkum procesních otázek, včetně procesních rozhodnutí, je vyhrazen správnímu soudnictví“ (srov. rozsudek ze dne 25. 10. 2018, čj. 10 As 202/2018-84). Jak uvádí Nejvyšší 8 As 52/2018 správní soud v rozsudku ze dne 22. 3. 2012, čj. 5 As 119/2011-89, „podrobit soudnímu přezkumu ve správním soudnictví pak ve smyslu odkazovaného rozhodnutí [usnesení zvláštního senátu pro rozhodování kompetenčních sporů sp. zn. Konf 84/2008] půjde některá rozhodnutí procesní povahy (např. rozhodnutí o účastenství, rozhodnutí o zastavení řízení pro neodstranění vad podání atd.) a to i za situace, kdy jsou činěna v řízení, jehož meritorní rozhodnutí budou přezkoumávat civilní soudy.“

13. Vztah mezi poskytovatelem služby, který je obchodní korporací podnikající v oblasti poskytování telekomunikačních služeb, a účastníkem telefonní stanice je nepochybně vztahem soukromoprávní povahy. Bez ohledu na charakter právního vztahu mezi účastníky je však zřejmé, že ve správním řízení o tomto soukromoprávním sporu, případně vydaná rozhodnutí procesní povahy podléhají přezkumu soudy ve správním soudnictví. Jak uvedl zvláštní senát pro rozhodování kompetenčních sporů ve věci sp. zn. Konf 84/2008, opačné nazírání (tj. teze, že je-li „hlavní“ věc charakteru soukromoprávního, pak i veškerá procesní rozhodnutí jsou soukromoprávní také) je vadné a není důvodné ani správné.

14. Stěžovatelka dále s odkazem na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 6. 2013, čj. 38 C 126/2013 – 7 namítala, že civilní soudy žaloby o telekomunikačních smlouvách odmítají. K této námitce soud uvádí, že problém řešený v daném usnesení se zcela míjí s nyní projednávanou věcí. Obvodní soud pro Prahu 4 řízení zastavil a postoupil věc žalovanému, neboť se žalobkyně v daném řízení domáhala, aby soud uložil poskytovateli veřejně dostupné služby elektronických komunikací povinnost dodávat jí služby na základě smlouvy uzavřené podle § 63 zákona o elektronických komunikacích. Domáhala se tedy meritorního soudního rozhodnutí ve věci, o které věcně rozhoduje jiný orgán (žalovaný) podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, ve spojení s § 7 odst. 1 o. s. ř. Věcná příslušnost soudu je však dána až následně, nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, jako v nyní projednávané věci. K rozhodnutí jiného orgánu v namítané věci však v řešené věci ještě nedošlo. Obvodní soud pro Prahu 4 se proto případem správně odmítl věcně zabývat a tato námitka stěžovatelky není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

15. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná a napadené usnesení městského soudu dle § 110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 10. prosince 2019 8 As 52/2018-70 pokračování JUDr. Petr Mikeš, Ph.D. předseda senátu