8 As 54/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: Ing. J. F., zast. JUDr. Romanem Hodoši, advokátem se sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2025, č. j. OSH 412/25-2/67.1/25150/NL, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 7. 4. 2026, č. j. 60 A 3/2026-16, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 7. 4. 2026, č. j. 60 A 3/2026-16, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud posuzoval, zda byl žalobce řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku za řízení před krajským soudem, pokud krajský soud v záhlaví usnesení, kterým vyzval k zaplacení soudního poplatku, uvedl jiné rozhodnutí, než které žalobce napadal svou žalobou. Zároveň se jednalo o první a jediný úkon soudu ve věci vůči žalobci.

I. Vymezení věci

2. Žalobce se u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného.

3. Žalobce svoji poplatkovou povinnost při podání žaloby nesplnil, proto jej krajský soud usnesením ze dne 5. 2. 2026, č. j. 60 A 3/2026-13, doručeným žalobci dne 20. 2. 2026, vyzval k zaplacení soudního poplatku a poučil jej, že řízení bude zastaveno, pokud soudní poplatek nebude v patnáctidenní lhůtě zaplacen. Ze spisu krajského soudu zároveň plyne, že se jednalo o první úkon soudu ve věci, který byl žalobci doručen.

4. Výzva krajského soudu k zaplacení soudního poplatku v záhlaví obsahovala identifikaci účastníků řízení shodnou s řízením před správním orgánem, specifikovala však předmět řízení tak, že podaná žaloba směřuje proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2024, č. j. OSH 640/23-4/67.1/23218/Ře, nikoliv proti žalobcem napadenému rozhodnutí.

5. Vzhledem k tomu, že žalobce ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením řízení o žalobě zastavil.

II. Obsah kasační stížnosti a dalších vyjádření

6. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti napadenému usnesení kasační stížnost.

7. Stěžovatel namítá, že krajský soud nemá pravdu v tom, že by jej usnesením ze dne 5. 2. 2026, č. j. 60 A 3/2026-13, vyzval k zaplacení soudního poplatku. Ve věci žaloby proti napadenému rozhodnutí nebyl k úhradě soudního poplatku nikdy vyzván. Soudní poplatek na výzvu krajského soudu nezaplatil, protože žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2024, č. j. OSH 640/23-4/67.1/23218/Ře, nikdy nepodal. Stěžovatel považuje napadené usnesení také za nepřezkoumatelné.

8. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

9. O žalobě rozhodla specializovaná samosoudkyně. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (usnesení NSS z 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

10. Jak bude rozvedeno dále, v projednávané věci došlo ze strany krajského soudu k zásadnímu pochybení, v důsledku kterého bylo stěžovateli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel tak nemohl hájit svá práva, k jejichž obraně podal ke krajskému soudu žalobu.

11. Kasační stížnost je proto přijatelná a zároveň důvodná.

12. Nejvyšší správní soud předně uvádí, že napadené usnesení není nepřezkoumatelné. Krajský soud v něm označil výzvu, z níž vycházel, uvedl datum jejího doručení stěžovateli jakož i délku stanovené lhůty společně se dnem jejího uplynutí a skutečnost, že stěžovatel soudní poplatek nezaplatil. Z odůvodnění napadeného usnesení je tedy zřejmé, proč krajský soud řízení zastavil. Jinou otázkou je to, zda tak učinil v souladu se zákonem.

13. Soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku usnesením. Dle § 55 odst. 5 ve spojení s § 54 odst. 4 s. ř. s. musí usnesení obsahovat označení projednávané věci. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhoduje soud ve věcech poplatků podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ledaže zákon o soudních poplatcích stanoví jinak. Vzhledem k tomu, že zákon o soudních poplatcích neupravuje náležitosti rozhodnutí o zaplacení soudního poplatku, uplatní se občanský soudní řád. Dle § 169 odst. 1 o. s. ř. obsahuje usnesení mj. označení věci.

14. Označení projednávané věci (předmětu řízení) je povinnou náležitostí výzvy k zaplacení soudního poplatku, kterou soud vydává formou usnesení. Vymezení předmětu řízení je nezbytné pro odlišení dané věci od jiných.

15. Krajský soud však v záhlaví výzvy uvedl jiné než napadené rozhodnutí (s jiným číslem jednacím a z jiného dne).

16. K tomu Nejvyšší správní soud dále uvádí, že současná právní úprava obsažená v zákoně o soudních poplatcích s nesplněním poplatkové povinnosti spojuje přísný procesní následek, kterým je zastavení řízení [§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.]. Úprava je oproti předchozí právní úpravě účinné do 29. 9. 2017 přísnější hned ve dvou ohledech. Jednak se nepřihlíží k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích v novém znění). Dále žalobce nemá žádnou možnost svoji poplatkovou povinnost dodatečně splnit poté, co se dozví, že bylo jeho řízení zastaveno (oproti § 9 odst. 7 v původním znění). Obecně je proto namístě postupovat vstřícněji vůči účastníku řízení, pokud vzniknou pochybnosti, zda nemohl být vadným postupem soudu uveden v omyl, aby nebylo porušeno jeho právo na přístup k soudu.

17. Kromě toho, že byl ve výzvě k zaplacení soudního poplatku v rozporu se zákonem chybně identifikován předmět řízení, šlo o první stěžovateli doručovaný úkon ve věci. Zároveň z doručenky k danému usnesení nevyplývá, že by stěžovateli krajský soud zasílal jakékoliv další písemnosti, které by případně uváděly předmět řízení správně. Za této situace stěžovateli nemohla být ani známa spisová značka identifikující jeho řízení. Jeho jediným spolehlivým vodítkem k rozpoznání věci byl právě její unikátní předmět – napadené správní rozhodnutí.

18. Nelze proto vyloučit, že se stěžovatel (v té době navíc právně nezastoupen) mohl se domnívat, že jde o omyl a že ve své věci bude teprve k zaplacení soudního poplatku vyzván.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení bylo nezákonné. Zrušil proto napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

20. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s § 110 odst. 3 větou první s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 6. srpna 2026 Petr Mikeš předseda senátu