8 As 57/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: Mgr. V. K., proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. MK 70248/2025 OPI, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2026, č. j. 3 A 146/2025-32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Posuzovaný případ se týká odpovědnosti za spáchání přestupku dle § 39 odst. 1 písm. g) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“), v důsledku montáže fotovoltaických panelů na objekt garáže (nacházející se v chráněné památkové zóně) způsobem odporujícím podmínkám stanoveným v rozhodnutí úřadu obce s rozšířenou působností, čímž žalobce jako vlastník nemovitosti porušil § 14 odst. 2 téhož zákona.

2. Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) uznal rozhodnutím ze dne 19. 5. 2025, č. j. MHMP 580267/2025 (dále jen „rozhodnutí magistrátu“), žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona. Řízení o přestupku bylo zahájeno na základě podnětu Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Praze, ze dne 8. 1. 2025. Žalobce tento přestupek spáchal tím, že v době od září 2023 do května 2024 umístil na střechu objektu garáže bez č. p. na pozemku parc. č. XA, k. ú. S., jehož je spoluvlastníkem, šest fotovoltaických panelů pod vysokým sklonem tak, že byly přímo viditelné z ulice. Žalobcova nemovitost se nachází v památkové zóně Smíchov. Na základě jeho dřívější žádosti vydal magistrát v souladu s § 14 odst. 2 památkového zákona rozhodnutí (závazné stanovisko) ze dne 18. 7. 2023, kterým připustil umístění osmi panelů na plocho na objekt garáže, tak, aby tvořily kompaktní plochu přiléhající k povrchu rovné střechy natolik, aby budily dojem krytiny. Ve skutečnosti však zhotovitel (společnost Schlieger, s. r. o.) na střechu garáže nainstaloval pouze šest panelů ve dvou řadách pod sklonem, jelikož schválený počet osmi panelů nebylo možné kvůli rozměrům střechy nainstalovat. Odlišná instalace neodpovídala podmínkám rozhodnutí ze dne 18. 7. 2023. Žalobce tak jednal bez odpovídajícího rozhodnutí dle § 14 odst. 2 památkového zákona, resp. provedl změnu stavby na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové zóně, bez rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

3. Magistrát za to žalobci uložil pokutu ve výši 15 000 Kč dle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a § 39 odst. 5 písm. a) památkového zákona. Žalobci současně uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. Magistrát druhým výrokem rozhodnutí zastavil řízení o přestupku ve vztahu k druhé spoluvlastnici pozemku Z. K., neboť daný skutek nespáchala. Žalobce podal proti rozhodnutí magistrátu odvolání, kterému žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím nevyhověl.

4. Žalobce neuspěl ani s žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji napadeným rozsudkem zamítl. Rozhodnutí žalovaného nepovažoval za nepřezkoumatelné. Žalovaný se dle něj dostatečně vyjádřil k otázkám skutkového omylu, role zhotovitele a rovněž výše uložené pokuty. V § 14 odst. 2 památkového zákona je stanovena objektivní míra opatrnosti, dle které si vlastník nemovitosti v památkové zóně předem vyžádá rozhodnutí obecného úřadu obce s rozšířenou působností. Žalobce tuto svou povinnost splnil. Magistrát však připustil osazení osmi kusů panelů ve dvou řadách na plocho na rovné střeše garáže, což neodpovídalo skutečné podobě rozložení panelů.

5. Žalobce byl dle městského soudu schopen průběžně kontrolovat umisťování panelů a tím vynaložit takovou míru opatrnosti, která by zabránila porušení chráněného veřejného zájmu ochrany kulturního dědictví. Městský soud přisvědčil žalobci, že nemusel působit jako odborný dozor montáže, avšak skutečnost, zda jsou panely postaveny na střechu garáže na plocho nebo pod sklonem, byl schopen rozpoznat i laik. Žalobce dle městského soudu odpovídal za odchylku zhotovitele v rozsahu, v němž byl schopen odhalit chybný způsob montáže panelů bez jeho pokynů. Příčinná souvislost mezi žalobcovým jednáním a jeho následkem nebyla dle soudu přerušena excesem zhotovitele. Žalobce mohl navíc tomuto excesu zabránit.

6. Soud přisvědčil žalobci, že se nejedná o omyl právní, ale omyl skutkový, což však nemělo vliv na jeho odpovědnost za přestupek. Dle soudu byly naplněny formální znaky přestupku dle § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona. Žalobce byl způsobilým pachatelem a naplnil svým jednáním skutkovou podstatu přestupku. Do výše uložené pokuty, která se pohybovala na dolní hranici sazby, se promítla mimo jiné nízká míra zavinění žalobce a jeho aktivní nápravný postup.

7. Městský soud označil za nevýznamné, z jakého horizontu byly pořízeny obrazové snímky panelů, a rovněž to, jaká je vizuální zátěž panelů v porovnání s dalšími stavebními zásahy v ulici (např. sloupy s elektrickým vedením pro trolejbusy, na něž upozorňoval žalobce). Skutečnost, že se žalovaný nevypořádal s těmito otázkami, nezpůsobila nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Podstatné bylo porušení podmínek stanovených v rozhodnutí ze dne 18. 7. 2023.

8. K námitkám o uložení nepřiměřeně vysokého trestu městský soud uvedl, že jde o věc správního uvážení žalovaného. Soudní přezkum je omezen pouze na potenciální zneužití či překročení mezí tohoto uvážení. Městský soud při posuzování přiměřenosti uložené pokuty vyšel z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). Odkázal rovněž na rozhodnutí správních orgánů. Ty se věnovaly povaze a závažnosti přestupku a přihlédly k významu zájmu chráněného památkovým zákonem, který žalobce porušil spácháním přestupku. Z hlediska formy zavinění šlo dle správních orgánů o nevědomou nedbalost. Zohlednily přitom polehčující okolnosti – jednalo se o žalobcův první případ porušení památkových předpisů, přičemž žalobce v řízení poskytl správním orgánům plnou součinnost. Soud rovněž shrnul, že žalobce neposkytl správním orgánům žádné informace o svých majetkových poměrech; ty tak vycházely z veřejných seznamů a rejstříků. Městský soud uzavřel, že uložená pokuta naplňovala represivní i preventivní funkci. Žalobce nebyl uloženou pokutou existenčně ohrožen, pouze v nezbytné míře pocítil zásah do své majetkové sféry.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika

9. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby NSS zrušil napadený rozsudek a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Případně navrhuje, aby NSS zrušil také rozhodnutí správních orgánů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

10. Na úvod vyjadřuje nesouhlas s naplněním subjektivní stránky přestupku. Setrvale tvrdí, že jednal v dobré víře, neboť legitimně očekával, že zhotovitel instaluje panely na základě smlouvy o dílo a rozhodnutí ze dne 18. 7. 2023. Odchylka – povolených osm panelů na plocho oproti skutečně nainstalovaným šesti panelům pod sklonem – byla excesem zhotovitele. Stěžovatel o ní nevěděl.

11. Nesouhlasí se závěrem městského soudu, že tuto odchylku odhalí i laik a že měl provádět průběžnou kontrolu instalace panelů. Soud zaměnil povinnost opatrnosti laika s povinností odborného technického dozoru. Stěžovatel si měl dle § 14 odst. 2 památkového zákona opatřit rozhodnutí příslušného orgánu, což učinil. Zákon nestanoví povinnost provádět průběžný technický dozor montáže či nést faktickou objektivní odpovědnost za exces třetí osoby. Extenzivní výklad městského soudu, který fakticky dovodil novou povinnost, není přípustný. Montáž proběhla v průběhu jednoho odpoledne. Střecha garáže není normálně přístupná, což by znamenalo, že by stěžovatel musel v průběhu instalace vystupovat po žebříku, kontrolovat sklon panelů a vyhodnocovat okamžik, kdy se jedná již o nepovolenou odchylku od původně schváleného řešení. Stěžovatel důvodně předpokládal, že zhotovitel postupuje v souladu se smlouvou o dílo. Navíc bezprostředně po zjištění odchylky odmítl podepsat předávací protokol, reklamoval vady a usiloval o nápravu.

12. Městský soud nevymezil konkrétní povinnost náležité opatrnosti, jejíž porušení by zakládalo nevědomou nedbalost. Stěžovatelovu odpovědnost založil na nepřípustné presumpci nevědomé nedbalosti. Dle stěžovatele skutkový omyl o rozhodných okolnostech vylučoval zavinění, nebyl-li vyvolán porušením povinnosti náležité opatrnosti. Soud přiznal, že šlo o skutkový omyl, což však nemělo vliv na odpovědnost stěžovatele za přestupek. V tom je odůvodnění městského soudu vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Za nedostatečné odůvodnění považuje rovněž vypořádání se s argumentem přerušení příčinné souvislosti excesem zhotovitele.

13. Stěžovatel setrval na svém tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný odkázal na zásadu ignorantia legis non excusat, aniž by vypořádal stěžovatelovy námitky ohledně skutkového omylu. Městský soud toto pochybení přehlédl. Soud nesprávně odmítl námitku týkající se skutkového závěru o viditelnosti panelů z ulice, když uvedl, že je právně nevýznamné, z jakého horizontu byly pořízeny snímky panelů, zda z vozidla Street View či z horizontu chodce. Dle stěžovatele je viditelnost z ulice samostatným formálním znakem skutkové podstaty a podstatným aspektem pro hodnocení závažnosti přestupku a výše sankce.

14. Městský soud nejednal v souladu s judikaturou NSS citovanou v bodech 37 a 38 napadeného rozsudku. Přiměřenost pokuty dovodil z toho, že se pohybuje na dolní hranici zákonné sazby. Nevypořádal se s tím, zda správní orgány zohlednily nízkou míru zavinění, a s tím, že stěžovatel proaktivně reklamoval vadné dílo a podnikl nápravné kroky. Podstatné bylo rovněž, že se stěžovatel přestupku dopustil poprvé a poskytl správním orgánům plnou součinnost. Dodal, že stanovení pokuty na spodní hranici zákonné sazby nezaručovalo řádné správní uvážení v souladu se zásadou proporcionality.

15. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. Stěžovatel v kasační stížnosti opakuje a rozvíjí již dříve uplatněné žalobní námitky. Městský soud se však již dříve se všemi dostatečně vypořádal. Rovněž žalovaný se obdobnými námitkami již zabýval, a to zejména na straně 6 svého rozhodnutí. Napadený rozsudek považuje za správný, srozumitelný a dostatečný. Ve zbytku odkazuje na své rozhodnutí, napadený rozsudek a vyjádření k žalobě.

16. Stěžovatel reaguje na vyjádření žalovaného krátkou replikou. Uvádí, že dle něj se žalovaný nevypořádal s jeho argumentací. Směšuje právní a skutkový omyl a přičítá stěžovateli odpovědnost za exces zhotovitele. Porušuje tím zásadu, dle níž lze odpovědnost za přestupek shledat pouze při zaviněném protiprávním jednání pachatele.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

17. NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.

18. Předznamenává, že stěžovatel v kasační stížnosti v jisté míře opakuje podstatu již dříve uplatněné žalobní argumentace. Proto NSS nejdříve vymezí nepřípustné kasační námitky a posléze vypořádá ty námitky, kterými stěžovatel v těchto otázkách polemizuje se závěry napadeného rozsudku.

19. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. je totiž kasační stížnost nepřípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatel musí dle tohoto ustanovení reagovat kasačními námitkami na argumentaci krajského (městského) soudu a vést s ní kvalifikovanou polemiku (rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2026, č. j. 6 As 142/2025-38, bod 44). Musí tedy vylíčit, kterých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl soud vůči němu dopustit v procesu vydání rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnost (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2023, č. j. 6 As 358/2021-38, bod 11). Nepřípustnými námitkami jsou ty, které ani částečně nezpochybňují rozhodovací důvody krajského (městského) soudu, ale výlučně míří proti rozhodovacím důvodům žalovaného správního orgánu, nebo představují pouze opakování dřívějších žalobních tvrzení (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, bod 12).

20. Za nepřípustnou námitku NSS považuje stěžovatelovo tvrzení o tom, že jednal v dobré víře, neboť legitimně očekával montáž panelů v souladu se smlouvou o dílo a rozhodnutím ze dne 18. 7. 2023. Spolu s tvrzením, že vzniklá odchylka byla excesem zhotovitele, jde o opakování žalobní argumentace, které se již městský soud věnoval v bodě 33 napadeného rozsudku. Zde dospěl k závěru, že „v rozsahu, v jakém byl žalobce schopen odhalit chybné provádění montáže FVE, odpovídá i za odchylku zhotovitele od povoleného řešení bez pokynu žalobce. Příčinná souvislost mezi jednáním žalobce a následkem proto není přerušena excesem zhotovitele, neboť jak již uvedeno výše, tomuto excesu mohl žalobce zabránit.“ Městský soud dodal, že sám stěžovatel měl povinnost kontrolovat, zda instalace panelů probíhá v souladu s rozhodnutím ze dne 18. 7. 2023. Uplatněnou kasační námitkou však stěžovatel nijak nesporuje závěry, k nimž městský soud dospěl. Není proto přípustná.

21. NSS se nyní postupně vyjádří ke zbylým (přípustným) kasačním námitkám. Nejdříve je třeba zabývat se námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného. Shledal-li by NSS tato rozhodnutí nepřezkoumatelnými, posouzení ostatních námitek by bylo bezpředmětné.

22. Stěžovatel považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný a vnitřně rozporný, jelikož městský soud uzavřel, že šlo o skutkový omyl, což však dle něj nemělo vliv na odpovědnost za přestupek, aniž by tento závěr blíže odůvodnil. Dle stěžovatele skutkový omyl o rozhodných okolnostech vylučoval zavinění, nebyl-li vyvolán porušením povinnosti náležité opatrnosti.

23. NSS této námitce nepřisvědčil. Dle ustálené judikatury NSS musí být nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů vykládána jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Zrušení rozsudku krajského (městského) soudu pro nepřezkoumatelnost připadá v úvahu pouze tehdy, není-li z odůvodnění rozhodnutí krajského (městského) soudu vůbec patrno, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v rámci žalobních bodů. Nepřezkoumatelné tak není rozhodnutí, z jehož odůvodnění lze zjistit, jaký názor soud zaujal na skutkové a právní otázky, které jsou podstatné pro rozhodnutí (body 29 a 30 usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64).

24. Napadený rozsudek kritéria přezkoumatelnosti v uvedeném smyslu splňuje, byť se na první pohled může odůvodnění městského soudu k otázce, zda jde o skutkový nebo právní omyl (bod 34 napadeného rozsudku), jevit jako stručnější. Je třeba poukázat na obecnou formulaci námitky o skutkovém omylu v žalobě. Stěžovatel pouze tvrdil, že se nejedná o právní, ale skutkový omyl, který dle něj vylučuje závěr o úmyslu i nedbalosti. Zvolil-li stěžovatel takto strohou argumentaci, nelze městskému soudu vytýkat, že na ni v obdobné míře obecnosti zareagoval.

25. Dále stěžovatel městskému soudu vytýká, že nevymezil konkrétní povinnost náležité opatrnosti, jejíž porušení by zakládalo nevědomou nedbalost. Ani v této otázce nelze shledat nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud se v bodě 32 dostatečně věnoval objektivním a subjektivním kritériím požadované opatrnosti, která je podstatou nedbalosti. Dovodil, že stěžovatel sice splnil svou povinnost předem si vyžádat rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností dle § 14 odst. 2 památkového zákona. Měl však vědět, že chráněný zájem bude porušen, budou-li panely nainstalovány v jiné podobě, než stanovily podmínky tohoto rozhodnutí. Povinnost náležité opatrnosti tak dle městského soudu spočívala zejména v tom, že stěžovatel mohl a měl průběžně kontrolovat průběh instalace panelů. Takovému odůvodnění nelze dle NSS z hlediska přezkoumatelnosti nic vytknout. Shrnuto, napadený rozsudek dle NSS netrpí vadou nepřezkoumatelnosti a je z něj patrné, jak se soud vypořádal s jednotlivými žalobními námitkami.

26. NSS krátce zareaguje rovněž na namítanou nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, v němž se žalovaný dle stěžovatele nevypořádal s odvolacími námitkami mimo jiné ohledně skutkového omylu a pouze stručně odkázal na zásadu ignorantia legis non excusat. NSS v tomto ohledu neshledal ani napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, jelikož je z něj zcela zřejmé, jakým způsobem se vypořádal s těmito odvolacími námitkami. V tomto NSS souhlasí s městským soudem, který v bodech 29 až 31 napadeného rozsudku uvedl, že rozhodnutí je „srozumitelné, jsou v něm obsaženy právní úvahy, na jejichž základě žalovaný posoudil otázky stěžejní pro toto řízení, a je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.“ Konkrétně v bodě 31 napadeného rozsudku poté ocitoval pasáže rozhodnutí, kde se žalovaný skutečně věnoval námitkám ohledně skutkového omylu, role zhotovitele a proporcionality. Rozhodnutí žalovaného není nepřezkoumatelné.

27. Pro samotné věcné posouzení případu je relevantní tato zákonná úprava. Dle § 14 odst. 2 památkového zákona, ve znění užitém správními orgány, vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénní úpravě, umístění nebo odstranění reklamního zařízení, umístění nebo odstranění reklamního nebo informačního poutače, pokud nejde o reklamní zařízení podle stavebního zákona, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovací práci na této nemovitosti si předem vyžádat rozhodnutí nebo závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato jeho povinnost na základě tohoto zákona vyloučena (§ 6a a 17).

28. Podle § 14 odst. 8 téhož zákona orgán státní památkové péče vydává závazné stanovisko podle odstavce 1 nebo 2 v případech, navazuje-li na jeho postup rozhodnutí stavebního úřadu podle stavebního zákona; v ostatních případech vydává orgán státní památkové péče rozhodnutí.

29. Stěžovatel spáchal přestupek dle § 39 odst. 1 písm. g) téhož zákona, dle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravu, umístění nebo odstranění zařízení, umístění nebo odstranění reklamního poutače, pokud nejde o zařízení podle stavebního zákona, odstranění stavby, úpravu dřevin nebo udržovací práci na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, bez rozhodnutí nebo závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky uvedené v tomto rozhodnutí nebo závazném stanovisku, nejde-li o případ vyloučení povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si rozhodnutí nebo závazné stanovisko.

30. Sankce za tento přestupek se řídí § 39 odst. 5 památkového zákona, dle něhož lze uložit pokutu do 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1.

31. Stěžovatel sporuje správnost závěrů městského soudu týkajících se skutkového posouzení viditelnosti nainstalovaných panelů z ulice. Městský soud dle něj nesprávně uvedl, že není právně významné, z jakého horizontu byly pořízeny snímky panelů. Stěžovatel dodal, že viditelnost z ulice je formálním znakem skutkové podstaty. NSS se ztotožňuje s odůvodněním městského soudu, že pro posuzovanou věc z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přestupku dle § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona bylo stěžejní, že stěžovatel nedodržel podmínky uvedené v rozhodnutí ze dne 18. 7. 2023, resp. podmínky dle § 14 odst. 2 památkového zákona. Ve skutečnosti tak nebylo pro věc rozhodné, z jakého horizontu (běžný horizont chodce nebo zvýšený horizont kamery) byly pořízeny snímky nainstalovaných panelů na střeše garáže, jež jsou součástí správního spisu.

32. Podle NSS nelze se stěžovatelem souhlasit v tom, že by viditelnost z ulice byla formálním znakem skutkové podstaty přestupku, což je zřejmé z formulace § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona. K naplnění skutkové podstaty tohoto ustanovení dojde již samotným provedením změny stavby v památkové zóně při současném nedodržení podmínek uvedených v rozhodnutí vydaném dle § 14 odst. 2 památkového zákona. V tomto ohledu lze odkázat na stejný závěr komentářové literatury, dle níž „tuto skutkovou podstatu pachatel naplní i v případě, kdy provede jiné práce, než byly popsány v rozhodnutí nebo závazném stanovisku. Tedy: rozhodnutí nebo závazné stanovisko si pachatel opatřil, předmět rozhodnutí nebo závazného stanoviska se však od fakticky prováděných prací odlišuje. Typickým příkladem bude situace, kdy zamýšlené práce byly připuštěny bez stanovení podmínek a kdy byly provedeny odlišné práce, než byly připuštěny v rozhodnutí nebo závazném stanovisku, tj. jiné práce, než byly uvedeny v žádosti o toto rozhodnutí nebo závazné stanovisko“ (Zídek, M., Tupý, M., Klusoň, J. § 39. Zákon o státní památkové péči. Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer). NSS proto potvrzuje závěr městského soudu, že otázka viditelnosti panelů ze silnice byla pro naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona irelevantní.

33. Další námitkou stěžovatel vyjádřil nesouhlas s údajně extenzivním výkladem městského soudu, který uvedl, že vzniklou odchylku měl odhalit i laik a že stěžovatel měl na montáž panelů zhotovitelem dohlížet. Městský soud dle stěžovatele zaměnil povinnost náležité opatrnosti laika s povinností technického dozoru. NSS souhlasí se stěžovatelem v tom, že zákon výslovně nestanovuje povinnost provádět průběžný technický dozor montáže. Ve zbytku mu však nelze přisvědčit. Městský soud tuto stěžovatelovu povinnost spojoval právě s povinností náležité opatrnosti. Sám v bodě 32 napadeného rozsudku zdůraznil, že „vlastník jistě není povinen působit jako technický dozor nad odbornými detaily montáže “, na druhou stranu však byl povinen dbát na splnění povinností, jež mu vyplývají z rozhodnutí vydaného podle § 14 odst. 2 památkového zákona. Takovému závěru městského soudu nelze nic vytknout.

34. Již magistrát v části svého rozhodnutí věnující se na straně 9 zavinění konstatoval, že stěžovatel spáchal přestupek toliko z nevědomé nedbalosti, neboť nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný památkovým zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Tuto formu zavinění zohlednil na str. 12 i při určení relativně nízké pokuty. Žalovaný se pak na str. 6 zabýval v reakci na odvolací námitky i tím, že stěžovatel nemůže přenášet odpovědnost za přestupek na zhotovitele montáže Schlieger, s. r. o. I NSS souhlasí s tím, že byla dána následná povinnost stěžovatele zabezpečit, že podmínky stanovené v tomto rozhodnutí budou dodrženy; stěžovateli se nepodařilo vyvrátit závěr z bodu 33 rozsudku městského soudu, že když stěžovatel využil společnost Schlieger, s.r.o. jako zhotovitele montáže solárních panelů, „měl povinnost provádět kontrolu činnosti společnosti Schlieger, s.r.o. jako zhotovitele, zda stavba FVE probíhá v souladu s rozhodnutím. V rozsahu, v jakém byl žalobce schopen odhalit chybné provádění montáže FVE, odpovídá i za odchylku zhotovitele od povoleného řešení bez pokynu žalobce. Příčinná souvislost mezi jednáním žalobce a následkem proto není přerušena excesem zhotovitele, neboť jak již uvedeno výše, tomuto excesu mohl žalobce zabránit.“

35. Stěžovatel k tomu sice zdůrazňuje, že samotná montáž „probíhala velmi krátce, fakticky během jednoho odpoledne“ a že následně reklamoval vadné dílo. K tomu je však třeba připomenout, že k montáži panelů mělo podle obsahu správního spisu dojít v únoru 2024, ovšem reklamaci vůči Schlieger, s. r. o. uplatnil stěžovatel až dne 3. 12. 2024 (den poté, co si nesrovnalosti všiml Národní památkový ústav) v platbě faktury s výhradou a následně dne 14. 3. 2025 ve formě výzvy k plnění. Stěžovatel zároveň nevytýkal zhotoviteli nedodržení sklonu panelů požadovaného rozhodnutím dle § 14 odst. 2 památkového zákona, nýbrž jen to, že bylo nainstalováno pouze šest solárních panelů namísto osmi panelů, jak bylo uvedeno ve smlouvě o dílo, což vede k nižšímu výkonu a získání nižší dotace na výrobu energie ze solárních panelů. Nelze tedy přijmout stěžovatelovu argumentaci, že mu nemůže být přičítáno zavinění, protože pouze nedohlížel na montáž v průběhu jednoho odpoledne a následně se ihned snažil vzniklý nesoulad s rozhodnutím dle § 14 odst. 2 památkového zákona napravit.

36. V rámci poslední námitky stěžovatel zpochybňuje odůvodnění napadeného rozsudku ohledně přiměřenosti výše pokuty. Dle něj stanovení pokuty na spodní hranici zákonné sazby nebylo zárukou řádného správního uvážení.

37. Z konstantní judikatury plyne, že druh a výměra trestu musí odpovídat závažnosti přestupku, která vyplývá zejména ze všech v zákoně demonstrativně uvedených kritérií. Uloží-li proto správní orgán sankci, aniž přihlédne ke způsobu spáchání přestupku, jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán, překročí tím zákonem stanovené meze správního uvážení, v důsledku čehož je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Pokud se krajský (městský) soud s takovým rozhodnutím správního orgánu ztotožní, dopouští se nesprávného posouzení právní otázky (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 12. 2004, č. j. 7 As 43/2004-51, nebo ze dne 10. 8. 2016, č. j. 1 As 169/2016-39). Správní orgány v nyní posuzované věci veškerým požadavkům na odůvodnění pokuty a její výše dostály.

38. Stěžovatel dále vytýká městskému soudu, že se nezabýval tím, zda správní orgány zohlednily zejména nízkou míru zavinění, proaktivní postup stěžovatele po zjištění odchylky v montáži panelů či poskytnutí součinnosti ve správním řízení. Tak tomu není. Městský soud nejprve v bodech 37 a 38 shrnul ustálenou judikaturu NSS, týkající se správního uvážení při stanovení výše pokuty. V bodech 39 až 45 shrnul zjištění a úvahy uvedené k jednotlivým aspektům přiměřenosti pokuty v odůvodnění rozhodnutí magistrátu na stranách 10 až 12, potvrzené žalovaným na straně 6 napadeného rozhodnutí. Podrobné úvahy prvostupňového orgánu jsou sice zaměřeny hlavně na stěžovatelovy osobní a majetkové poměry, ovšem na straně 10 zohlednil jako polehčující okolnost právě stěžovatelovu součinnost ve správním řízení a skutečnost, že jeho protiprávní jednání spočívalo pouze v pasivním nekonání, tedy opomenutí, a skutečnost, že stěžovatel spáchal přestupek pouze z nevědomé nedbalosti. Zabýval se tedy právě těmi aspekty, kterých se stěžovatel domáhá nyní v kasační stížnosti, kromě toho, který označuje jako proaktivní postup po zjištění odchylky v montáži panelů. Tomu se ovšem věnoval žalovaný na str. 6 svého rozhodnutí při posouzení podoby zavinění, přičemž hned v následujícím odstavci navázal, že výše pokuty odpovídá (mimo jiné) míře stěžovatelova zavinění. V bodech 46 a 47 se pak s těmito úvahami stručně ztotožnil, což plně odpovídalo stručnosti příslušné žalobní námitky. Městskému soudu nelze vytýkat, že detailně neopakoval dřívější závěry správních orgánů, dospěl-li k závěru, že jejich úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené a nevybočily z mezí správního uvážení (usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, č. 2092/2010 Sb. NSS). Horní hranice zákonné sazby činí 2 000 000 Kč. NSS proto shledal, že městský soud při vypořádání této námitky nepochybil, konstatoval-li, že pokuta uložená ve výši 15 000 Kč splňuje funkci represivní i preventivní a zároveň nebude pro stěžovatele likvidační (body 46 a 47 napadeného rozsudku). Závěrem je vhodné připomenout, že v některých případech je dostačující, pokud se krajský (městský) soud s žalobní argumentací vypořádá tím způsobem, že se ztotožní s argumentací některého z účastníků řízení a vhodným způsobem na ni odkáže. V takovém případě není nezbytné ji podrobně opakovat (blíže ke způsobům vypořádání se s žalobními námitkami viz rozsudek NSS ze dne 26. 9. 2024, č. j. 10 As 158/2024-45, bod 16).

39. NSS proto uzavírá, že napadený rozsudek netrpí žádnou z namítaných vad. Městský soud stěžovatelovu argumentaci vypořádal v souladu s ustálenou judikaturou NSS a dospěl k závěru, že stěžovatel porušil svou povinnost provádět změny stavby, nacházející se v památkové zóně, v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí ze dne 18. 7. 2023, čímž naplnil znaky skutkové podstaty přestupku dle § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona. NSS dodává, že neshledal ani pochybení ohledně výše uložené sankce, jelikož správní orgány zohlednily všechny podstatné (polehčující) okolnosti případu, což správně potvrdil městský soud v napadeném rozsudku.

IV. Závěr a náklady řízení

40. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 4. září 2026 Pavel Molek předseda senátu