8 As 61/2024

Rubrum

8 As 61/2024-50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Petra Mikeše ve věci žalobce: O. S., zastoupený JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem Na baště sv. Ludmily 3, Praha 6, proti žalované: Česká stomatologická komora, se sídlem Slavojova 22, Praha 2, proti rozhodnutí čestné rady žalované ze dne 18. 6. 2022, čj. ČR-ČSK-005/2021-031, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, čj. 15 Ad 10/2022-36, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce je zubní lékař. Lékařské vzdělání získal v nečlenském státě EU. Na území Česka tak může vykonávat povolání zubního lékaře na základě povolení k výkonu zdravotnického povolání, popř. povolení k výkonu odborné praxe dle § 36 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Výkon povolání byl žalobci opakovaně povolen v letech 2012 až 2016. Poslední povolení k výkonu povolání zubního lékaře Ministerstvo zdravotnictví žalobci udělilo dne 31. 5. 2017, a to na dobu pěti měsíců ode dne nástupu do práce za účelem absolvování praktické části aprobační zkoušky. 8 As 61/2024

2. Čestná rada žalované v záhlaví uvedeném rozhodnutí shledala žalobce vinným disciplinárním proviněním poskytování zdravotní péče v oboru zubní lékařství v období nejméně od 5. 1. 2018 do 30. 11. 2018 bez způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání zubního lékaře na území České republiky a bez platného povolení či jiného oprávnění k výkonu zdravotnického povolání zubního lékaře na území České republiky. Podle § 18 odst. 3 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (zákon o komorách) mu uložila disciplinární opatření vyloučení z České stomatologické komory.

3. Žalovaná po provedeném dokazování dospěla k závěru, že žalobce byl nejméně od 5. 7. 2017 do 31. 12. 2017 a následně od 5. 1. 2018 do 30. 11. 2018 zaměstnán u společnosti Stomalex jako zubní lékař. Doba zaměstnání vyplývá z pracovních smluv, na kterých je uveden druh práce zubní lékař. Dále to plyne také z evidenčního listu zaměstnavatele, evidenčních listů důchodového pojištění a z oznámení o nástupu do zaměstnání zaslané Českou správou sociálního zabezpečení. O tom, že žalobce u Stomalex skutečně jako zubní lékař pracoval, svědčí také jeho žádost o zápis do seznamu členů Oblastní komory Praha 7 ze dne 12. 6. 2018 (a zároveň výmaz z Oblastní komory Praha 4), v níž žalobce žalované oznámil, že od 5. 7. 2017 vykonává povolání zubního lékaře u společnosti Stomalex. Povolení k výkonu povolání zubního lékaře přitom žalobci uplynulo dnem 5. 12. 2017.

4. Žalovaná neuvěřila argumentu žalobce, že u společnosti Stomalex pracoval na pozici kancelářského pracovníka a druh práce v pracovní smlouvě byl písařskou chybou. Neuvěřila ani písemnému prohlášení někdejšího jednatele a společníka Stomalex, který dané potvrzoval. Uvedla, že jednatel měl zájem na tom, aby protiprávní jednání žalobce a Stomalex nevyšlo najevo. Jednatele se pokusila předvolat jako svědka, avšak nedostavil se a žalobce na jeho výpovědi netrval.

5. Žalovaná neuvěřila ani svědkyni, zdravotní sestře zaměstnané u společnosti Stomalex, že žalobce u Stomalex nepracoval jako zubní lékař. Ta vypovídala, že v roce 2017 žalobce v ordinaci vídávala. Žalobce si však pouze četl knihy a zapisoval záznamy do zdravotnické dokumentace. Žalovaná to považovala ze těžko uvěřitelné. Část roku 2017 byl žalobce oprávněn povolání zubního lékaře vykonávat a absolvoval praktickou část aprobační zkoušky. Musel tedy své povolání skutečně vykonávat, jinak by praktickou část absolvovat nemohl. Svědkyni proto nelze uvěřit, že žalobce v ordinaci nikdy jako zubní lékař nepracoval. Je zjevné, že byla ovlivněna snahou žalobci pomoci.

6. Žalobce proti rozhodnutí žalované podal žalobu, ve které namítal, že správní orgán chybně zjistil skutkový stav věci. Z dokazování naopak vyplynulo, že u společnosti Stomalex pracoval na pozici kancelářského pracovníka.

7. Městský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že k prokázání viny (nejen v disciplinárním řízení) není bezpodmínečně nutná existence přímého důkazu. Postačí také souhrn nepřímých důkazů. Dospěl k závěru, že zjištěný skutkový stav má dostatečnou oporu ve správním spise. V disciplinárním řízení bylo jednoznačně zjištěno, že žalobce v daném období neměl způsobilost k výkonu zdravotnického povolání zubního lékaře na území Česka a nedisponoval ani platným povolením či jiným oprávnění k výkonu zdravotnického povolání zubního lékaře. Žalobce tuto skutečnost ostatně ani nijak nesporoval. 8 As 61/2024-51 pokračování

8. Žalovaná při svém rozhodování zcela logicky vycházela zejména z pracovní smlouvy ze dne 5. 1. 2018 a sdělení České správy sociálního zabezpečení. Pracovní smlouva ze dne 5. 1. 2018 byla uzavřená mezi žalobcem a společností Stomalex a obsahuje určení druhu práce „zubní lékař“, rozsah pracovní doby 20 hodin týdně a určení hrubé mzdy ve výši 12 000 Kč. Žalovaná vyšla také z evidenčního listu žalobce od společnosti Stomalex, poskytnutého jí účetní společností. Také z něj vyplývá, že žalobce byl u Stomalex zaměstnán v období od 5. 7. 2017 do 31. 12. 2018 na hlavní pracovní poměr jako zubní lékař.

9. Byl to navíc sám žalobce, kdo žalované pracovní smlouvu ze dne 5. 1. 2018 předložil. Pakliže by se jednalo o administrativní pochybení a žalobce by práci zubního lékaře fakticky nevykonával, neexistoval by žádný důvod, aby takovouto pracovní smlouvu České stomatologické komoře předkládal. Pracovní smlouva z 5. 1. 2018 přitom byla žalobcem předložena společně se žádostí o zápis do seznamu členů Oblastní stomatologické komory Praha 7 dne 12. 6. 2018.

10. Městský soud shodně jako žalovaná měl za to, že na těchto závěrech nic nemění potvrzení bývalého jednatele společnosti Stomalex a výpověď zdravotní sestry. K výpovědi zdůraznil, že ta se vůbec nejeví relevantní k disciplinárnímu provinění žalobce, neboť ve vztahu k roku 2018 svědkyně vypověděla, že není schopna s jistotou říci, zda žalobce i nadále na pracoviště docházel.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků

11. Žalobce (stěžovatel) se proti rozsudku městského soudu bránil kasační stížností. V ní namítal, že městský soud i žalovaná svá rozhodnutí postavily výhradně na nepřímých důkazech. Podle něj však provedené důkazy netvoří ve svém souhrnu logickou a ničím nerušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů. Stěžovatel věrohodně doložil pomocí svědecké výpovědi zdravotní sestry a prohlášení jednatele společnosti Stomalex, že u této společnosti práci zubního lékaře v relevantním období nevykonával. Namítal také, že městský soud hodnotil tyto důkazy jako nevěrohodné, aniž však o svém hodnocení před vydáním napadeného rozsudku spravil stěžovatele. Rozsudek byl tak pro stěžovatele nepředvídatelný.

12. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Měla za to, že rozsudek městského soudu je správný a netrpí žádnou vadou.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

13. Nejvyšší správní soud úvodem poznamenává, že kasační námitky stěžovatele se týkají nesprávně zjištěného skutkového stavu. Stěžovatel trvá na tom, že disciplinární provinění nespáchal. Přitom v kasační stížnosti používá stejné argumenty, jaké již použil v řízení před žalovanou a v řízení před městským soudem. Stěžovatel poukazuje primárně na písemné potvrzení bývalého jednatele a výpověď zdravotní sestry.

14. Důkazní hodnotu těchto důkazů však již pečlivě posoudila žalovaná i městský soud. Žalovaná přesvědčivě vysvětlila, proč písemnému vyjádření jednatele a svědecké výpovědi zdravotní sestry neuvěřila. Městský soud argumentaci žalované přezkoumal a shledal ji logickou a správnou. Správně také uvedl, že k relevantnímu období svědkyně navíc 8 As 61/2024 nevypověděla ničeho. Svědkyně se ve výpovědi vyjadřovala pouze k roku 2017. K roku 2018 řekla, že není schopna se s jistotou vyjádřit.

15. Nejvyšší správní soud k tomuto hodnocení žalovanou a městským soudem nemá obecně co dodat. Není jeho úkolem opakovat již několikrát vyslovené. Žalovaná z provedeného dokazování, které stěžovatel nenavrhoval již doplnit, učinila plně přezkoumatelné, logické a přesvědčivé závěry. O zjištěném skutkovém stavu nepanují důvodné pochybnosti.

16. Lze doplnit, že městský soud sám žádné dokazování neprováděl. Městský soud pouze v rozsahu žalobních námitek přezkoumal skutkové závěry žalované, respektive její hodnocení provedených důkazů. Byla to již sama žalovaná, která hodnotila svědeckou výpověď svědkyně a písemné prohlášení někdejšího jednatele jako nevěrohodné. Městský soud hodnocení shledal logické a měl za to, že žalovaná prokázala nade vší rozumnou pochybnost provinění stěžovatele. Městský soud tedy pouze potvrdil závěry žalované. Proto jeho závěry nemohly být pro stěžovatele nijak překvapivé.

17. Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že provinění stěžovatele není založeno pouze na důkazech, které nemohl ovlivnit. Jak již městský soud správně uvedl, důležitým důkazem byla také žádost samotného stěžovatele o zápis do seznamu členů oblastní stomatologické komory, ke které přiložil pracovní smlouvu, kde byl uveden druh práce zubní lékař. Pokud by skutečně vykonával práci administrativního pracovníka, není jasné, z jakého důvodu by o zápis do komory usiloval. Česká stomatologická komora je sdružením stomatologů, nikoliv administrativních pracovníků. Členství v komoře je podmíněno pouze možností výkonu povolání stomatologa (§ 1 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona o komorách). Tato skutečnost není žádnou nelogičností rozsudku městského soudu, ale naopak výrazně svědčí v neprospěch stěžovatele.

18. Stěžovatel se nakonec podivuje nad tím, že žalovaná nereagovala na žádost stěžovatele o zápis do oblastní komory dříve, neboť musela již v roce 2018, kdy žalované předložil pracovní smlouvu ze dne 5. 1. 2018, vědět, že stěžovatel nemá k výkonu povolání zubního lékaře v Česku povolení. Nemohl tedy žalovanou uvést v omyl. Pokud touto námitkou stěžovatel poukazuje na nečinnost žalované, jde o kasační námitku nepřípustnou, neboť ji stěžovatel nevznesl v žalobě. Pokud touto argumentací brojí proti závěru, že uvedl žalovanou v omyl, pak takový závěr žalovaný ani městský soud neučinili. Městský soud pouze zmínil, že sám žalobce pracovní smlouvu ze dne 5. 1. 2018 předložil s žádostí o zápis do seznamů členů oblastní stomatologické komory Praha 7. Námitka o omylu se proto míjí s rozhodovacími důvody městského soudu a je rovněž nepřípustná.

IV. Závěr a náklady řízení

19. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední soudního řádu správního).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 soudního řádu správního. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. 8 As 61/2024-52 pokračování P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 5. února 2025 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu