8 As 8/2019

Rubrum

8 As 8/2019-14 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Staré náměstí 3, Praha 6, o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření v řízení o žalobě na ochranu před nečinností správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, čj. 10 A 152/2018-16-18, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Nečinnostní žalobou se žalobce domáhal toho, aby žalovaná zjednala nápravu při vyřizování jeho žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Současně v žalobě navrhl, aby Městský soud v Praze (dále „městský soud“) vydal předběžné opatření, kterým by uložil žalované povinnost zdržet se dehonestujících a diskriminačních výroků. Městský soud tento návrh odmítl dle § 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť se jedná o věc, která spadá do pravomoci soudů v občanském soudním řízení, a to ať už se jedná o oblast antidiskriminačního práva nebo úpravy ochrany osobnosti dle občanského zákoníku. Nejedná se tudíž o věc, kterou by dle § 4 odst. 1 a 2 s. ř. s. rozhodovaly soudy ve správním soudnictví. Městský soud žalobce poučil, že proti usnesení je možno ve lhůtě dvou týdnů podat kasační stížnost.

2. Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení napadeného usnesení městského soudu, přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. 8 As 8/2019

3. Nejvyšší správní soud se tudíž následně zabýval splněním podmínek řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně projednána.

4. V nynějším řízení jde o řešení procesní otázky (napadené je usnesení městského soudu o návrhu na vydání předběžného opatření). Jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, poplatková povinnost vzniká pouze tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé, či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností. V případě nyní posuzované kasační stížnosti se o takovou situaci nejedná, tudíž poplatková povinnost nevzniká. Z uvedeného usnesení rovněž vyplývá, že v případě takových kasačních stížností se neuplatní ani požadavek na povinné zastoupení advokátem dle § 105 odst. 2 s. ř. s.

5. Nejvyšší správní soud se zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Vycházel přitom z § 35 odst. 9 s. ř. s., podle kterého lze účastníku ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv; jednou z podmínek osvobození od soudních poplatků přitom je, že návrh, tj. v tomto případě kasační stížnost, nesmí být zjevně neúspěšný (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto předně posuzoval, zda je podaná kasační stížnosti zjevně neúspěšným návrhem, či nikoliv.

6. Pojem zjevná neúspěšnost není v s. ř. s. nijak definován, Nejvyšší správní soud proto jeho obsah vyložil ve své judikatuře. Závěr o zjevné neúspěšnosti může soud učinit tehdy, „kdy by např. kasační stížnost byla podána opožděně, osobou k tomu zjevně neoprávněnou, či by byla podána proti rozhodnutí, proti němuž není kasační stížnost přípustná“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2006, č. j. 3 As 26/2006 - 69, publ. pod č. 1616/2008 Sb. NSS). O zjevně bezúspěšný návrh se může jednat i tehdy, je-li na první pohled zřejmé, že žaloba byla podána před vyčerpáním řádných opravných prostředků (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, č. j. 7 As 54/2012 - 12, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2012, č. j. 8 As 75/2012 - 25), anebo pokud byla žaloba zjevně opožděná (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2015, č. j. 8 Ads 112/2015 - 14, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 1 Ads 14/2016 - 40).

7. Stěžovatel brojí proti rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, tedy proti rozhodnutí, které je svou povahou předběžné. Podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost směřující proti rozhodnutí předběžné povahy nepřípustná. Kasační stížnost stěžovatele je tudíž návrhem, který lze považovat ve světle výše uvedené judikatury za zjevně neúspěšný.

8. Podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, nepřípustná. Takovým rozhodnutím je i rozhodnutí o předběžném opatření. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud zastává konzistentně ve své judikatuře (viz blíže rozsudek ze dne 16. 5. 2018, čj. 1 As 94/2018-28, ze dne 6. 3. 2014, čj. 10 As 4/2014-19, ze dne 21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007-145, nebo usnesení ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35 č. 762/2006 Sb. NSS). 8 As 8/2019-15 pokračování

9. Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření je svou povahou institutem dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem, zaniká ze zákona (srov. k tomu § 38 odst. 4 s. ř. s.). Totéž platí zrcadlově o rozhodnutí, kterým soud návrh na vydání předběžného opatření zamítl či odmítl. Toto pravidlo je třeba obecně aplikovat pro všechna řízení o žalobách dle s. ř. s. a není důvod, aby v projednávané věci tomu bylo jinak, byť procesní situace vzniklá v důsledku rozhodnutí městského soudu je poněkud specifická.

10. Městský soud proto pochybil, když stěžovatele nesprávně poučil ohledně možnosti podání kasační stížnosti proti uvedenému usnesení. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že kasační stížnost se nestává přípustnou z důvodu poučení (ať již správného či nesprávného). Jinak řečeno, pokud zákon stanoví, že kasační stížnost je nepřípustná, pak závěry z toho vyplývající nelze zvrátit nesprávným poučením soudu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, čj. 3 Ads 37/2004-36, č. 737/2006 Sb. NSS, podle něhož platí, že „nesprávné poučení krajského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, nemůže založit její přípustnost“.

11. Nejvyšší správní soud pro shora uvedené kasační stížnost směřující proti oběma výrokům napadeného usnesení odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., a to pro vyplývající z § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.

12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 12. února 2019 JUDr. Petr Mikeš, Ph.D. předseda senátu