8 As 88/2017

Rubrum

8 As 88/2017-21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyň: a) obec Vejprnice, se sídlem Mírová 17, Vejprnice, zastoupené JUDr. Tatianou Jiráskovou, advokátkou se sídlem Kamenická 1, Plzeň, a b) obec Tlučná, se sídlem Hlavní 25, Tlučná, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 16. 12. 2016, čj. ÚOHS- R0176,0179/2016/VZ-49377/2016/322/KBe, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2017, čj. 31 Af 15/2017-34, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně a) n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni b) s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Společnou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně, obě zastoupené advokátkou JUDr. Tatianou Jiráskovou, domáhaly zrušení II. výroku v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy žalovaného, kterým zamítl rozklad žalobkyň a potvrdil I., III. a IV. výrok rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 27. 5. 2016, čj. ÚOHS-S0895/2014/VZ-22836/2016/543/JWe; popřípadě navrhovaly zrušit i rozhodnutí žalovaného v rozkladem napadených výrocích.

2. Krajský soud usnesením ze dne 27. 2. 2017, čj. 31 Af 15/2017-30, vyzval každou ze žalobkyň k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč (celkem tedy k úhradě 6 000 Kč) za podání žaloby do 10 dnů od doručení tohoto usnesení a poučil je o následcích nezaplacení soudního poplatku. 8 As 88/2017-22

3. Ve stanovené lhůtě složila soudní poplatek na účet krajského soudu pouze žalobkyně b). Krajský soud proto v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) zastavil řízení ve vztahu k žalobkyni a) z důvodu nezaplacení soudního poplatku. II.

4. Proti napadenému usnesení brojila žalobkyně a) (dále také jen „stěžovatelka“) kasační stížností, v níž s poukazem na § 103 odst. 1 písm e) s. ř. s. namítala jeho nezákonnost. Navrhla napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

5. Stěžovatelka uvedla, že si je vědoma toho, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu netvoří v soudním řízení správním účastníci řízení, kteří učinili společný návrh podle § 33 odst. 8 s. ř. s., nerozlučné společenství účastníků řízení ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř, a z toho důvodu je každý z nich sám poplatníkem ve vztahu ke svému návrhu. Má však s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1198/10 za to, že uplatňují-li v posuzované věci spolu se žalobkyní b) v řízení před krajským soudem nárok svou povahou nedílný, měly by být k zaplacení soudního poplatku zavázány solidárně, a to navzdory tomu, že v rámci řízení před správním soudem nerozlučné společenství netvoří.

6. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III.

7. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

8. Kasační stížnost není důvodná.

9. Spornou v právě projednávané věci je otázka, zda v řízení před krajským soudem byly obě žalobkyně povinny zaplatit soudní poplatek za podání žaloby společně a nerozdílně, a tedy zaplacením soudního poplatku žalobkyní b) byla zároveň splněna poplatková povinnost stěžovatelky, nebo zda naopak vznikla s podáním (byť společné) žaloby každé ze žalobkyň poplatková povinnost samostatně, a stěžovatelka tak byla povinna zaplatit soudní poplatek bez ohledu na splnění poplatkové povinnosti žalobkyní b).

10. Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen “zákon o soudních poplatcích”), je ve věcech správního soudnictví poplatníkem soudního poplatku ten, kdo podal žalobu nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení.

11. Z § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích dále vyplývá, že vznikne-li povinnost zaplatit poplatek více poplatníkům, platí jej společně a nerozdílně. Uvedené ustanovení však není aplikovatelné pro řízení podle soudního řádu správního, což lze dovodit z jeho § 33 odst.

8. Ten stanoví, že „podá-li více osob společný návrh, jedná v řízení každý sám za sebe a s účinky pro svou osobu“. V řízeních před správními soudy tedy více žalobců tvoří vždy pouze samostatné společenství účastníků.

12. K uvedené problematice se ve své judikatuře vyjádřil i Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 14. 2. 2008, čj. 1 As 37/2005-154, nebo v rozsudku ze 8 As 88/2017-23 dne 14. 5. 2014, čj. 7 As 56/2014-30. Zdůraznil v nich zejména specifičnost soudního řízení správního oproti občanskému soudnímu řízení, a to právě vzhledem k dikci § 33 odst. 8 s. ř. s. Uvedl, že vystupuje-li v řízení před správními soudy na straně žalující více žalobců, nikdy mezi nimi nevzniká nerozlučné společenství, ale pouze společenství samostatné. Každý ze žalobců jedná v řízení sám za sebe a hájí své vlastní subjektivní právo. Na jejich společnou žalobu je proto nutno hledět jako na více žalob, o nichž je toliko vedeno společné řízení (není-li žaloba některého ze žalobců vyloučena k samostatnému projednání). Každý z žalobců je v takovém případě sám poplatníkem ve vztahu ke své žalobě. Není přitom vůbec rozhodné, zda je více žalob obsaženo v jediné či více listinách. I v případě, že žaloba žalobců tvořících samostatné společenství účastníků je podána na jediné listině a každý ze žalobců tak uplatňuje tytéž námitky, sdílí každá žaloba samostatný osud. Ohledně každého z žalobců může řízení dopadnout různým způsobem. Ve vztahu k jednomu může soud žalobě vyhovět, zatímco ve vztahu k jinému ji může zamítnout, odmítnout nebo řízení zastavit.

13. Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil stěžovatelce, která s ohledem na tvrzenou povahu nároku (tj. jeho nedílnost), jenž spolu s žalobkyní b) uplatňovala v řízení před krajským soudem, měla za to, že měla být krajským soudem k zaplacení soudního poplatku zavázána solidárně s žalobkyní b) a její poplatková povinnost tedy byla splněna zaplacením soudního poplatku právě touto žalobkyní.

14. Všechny výše předestřené závěry vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž plně dopadají i na nyní posuzovanou věc. Z pravidla, že v řízení před správními soudy tvoří více žalobců vždy samostatné společenství účastníků, neexistují žádné zákonné výjimky a ani s přihlédnutím k povaze předmětu nyní projednávané věci není dán žádný důvod, proč by tomu zde mělo být jinak.

15. Jako irelevantní Nejvyšší správní soud rovněž vyhodnotil stěžovatelčin poukaz na nález Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1198/10. V něm se sice Ústavní soud rovněž zabýval problematikou povinnosti k zaplacení soudního poplatku v případě samostatného společenství účastníků v řízení, jehož předmětem byl solidární nárok, avšak jednalo se o věc řešenou v řízení před krajským soudem v režimu občanského soudního řádu. Jednalo se tedy o zcela odlišný procesní režim, než v jakém je projednávána před krajským soudem právě posuzovaná věc. Nutno na tomto místě zdůraznit, že občanský soudní řád úpravu shodnou či obdobou té, jež je součástí § 33 odst. 8 s. ř. s., neobsahuje.

16. S ohledem na § 33 odst. 8 s. ř. s. je tedy aplikace § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích v posuzované věci vyloučena, a každé ze žalobkyň proto podáním žaloby ke krajskému soudu vznikla na základě § 2 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích samostatná poplatková povinnost. Krajský soud proto postupoval správně, pokud vyzval každou ze žalobkyň k zaplacení soudního poplatku za žalobu, a posléze zastavil řízení ve vztahu k žalobě stěžovatelky, která výzvě ve stanovené lhůtě nevyhověla. IV.

17. Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení krajského soudu nezákonným, proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni b), stejně jako žalovanému, jimž by jinak náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti příslušela, soud 8 As 88/2017-24 náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jim podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 31. října 2017 JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu