8 As 97/2015

Rubrum

8 As 97/2015 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: LIGHT Gold s. r. o., se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2015, čj. 9343/15/5100-41453-711090, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 - 59, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 – 59, se zrušuje.

II. Návrh žalobce na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 – 27, s e o d m í t á .

Odůvodnění

I.

1. Rozhodnutím ze dne 25. 3. 2015, čj. 9343/15/5100-41453-711090 (dále „napadené rozhodnutí“) Odvolací finanční ředitelství (dále „žalovaný“) zamítlo žalobcovo odvolání proti zajišťovacím příkazům vydaným Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, územním pracovištěm pro Prahu 1. II.

2. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud zastavil řízení o žalobě usnesením ze dne 2. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 – 27, protože žalobce nezaplatil v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek; usnesení bylo žalobci doručeno dne 3. 6. 2015. Dne 9. 6. 2015 žalobce požádal městský soud o zrušení usnesení o zastavení řízení s tím, že v den jeho doručení podal k městskému soudu žádost o 8 As 97/2015 - 30 osvobození od soudních poplatků. Tato žádost byla tudíž doručena městskému soudu před tím, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Za těchto okolností byly splněny podmínky pro to, aby městský soud zrušil usnesení o zastavení řízení postupem podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o soudních poplatcích“).

3. Výrokem I. usnesení ze dne 9. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 – 59, městský soud zamítl žalobcův návrh na zrušení usnesení o zastavení řízení a výrokem II. téhož usnesení vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 12 000 Kč. Podle městského soudu nebyly splněny podmínky uvedené v § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, protože žalobce zaplatil soudní poplatek až poté, co usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci. Za těchto okolností již městský soud nerozhodoval o žalobcově žádosti o osvobození od soudního poplatku, pouze rozhodl podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích o vrácení soudního poplatku zaplaceného po právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. III.

4. Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Městský soud byl podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích povinen zrušit usnesení o zastavení řízení, neboť stěžovatel doručil soudu žádost o osvobození od soudních poplatků ve stejný den, kdy mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení. Stěžovatel poukázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, čj. 1 As 31/2008 – 41, a na navazující judikaturu. IV.

5. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V.

6. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

7. Kasační stížnost je důvodná.

8. Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích platí, že „usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.“

9. Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že kasační stížností napadené usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 3. 6. 2015 a že v tentýž den zástupce stěžovatele doručil městskému soudu e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008, čj. 5 Afs 1/2007 – 172, platí, že „rozhodnutí soudu ve věci správního soudnictví nabývá právní moci (§ 54 odst. 5 a § 55 odst. 5 s. ř. s.) dnem, kdy bylo doručeno účastníkům, a to uplynutím posledního okamžiku tohoto dne. Účastník zaplatí soudní poplatek dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo 8 As 97/2015 - 31 právní moci, i tehdy, učiní-li tak v den, kdy usnesení nabylo právní moci.“ Nejvyšší správní soud byl v citovaném rozhodnutí veden úvahou, že procesní předpisy nestanoví výslovné pravidlo, jak určit přesný okamžik doručení písemnosti, a neodvíjí od tohoto okamžiku procesní důsledky rozhodnutí. S využitím obdobných důvodů, na jejichž základě byl okamžik nabytí právní moci doručovaného rozhodnutí stanoven až k uplynutí posledního okamžiku dne, kdy k doručení došlo, lze argumentovat i ve vztahu ke včasnosti uplatněné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Jestliže byla tato žádost doručena soudu v den doručení rozhodnutí o zastavení řízení, je třeba ji považovat za doručenou dříve, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, čj. 1 As 31/2008 – 41).

10. Za těchto okolností bylo třeba postupovat podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, usnesení o zastavení řízení zrušit a následně rozhodnout o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud poznamenává, že tento postup není podmíněn návrhem či žádostí účastníka řízení, ale soud takto jedná z úřední povinnosti.

11. V nyní posuzované věci stěžovatel zřejmě z procesní opatrnosti navrhl městskému soudu, aby přistoupil k aplikaci § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích a zrušil usnesení o zastavení řízení. Městský soud tento návrh zamítl výrokem I. kasační stížností napadeného usnesení, neboť nepovažoval za významné, že žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků ještě před tím, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Jak plyne ze shora uvedeného, Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožnil, a proto zrušil výrok I. kasační stížností napadeného usnesení.

12. Kasační stížnost dále směřovala proti výroku II. napadeného usnesení, kterým městský soud vrátil stěžovateli soudní poplatek. Výrok o vrácení soudního poplatku obsahově navazuje na výrok o zamítnutí návrhu na zrušení usnesení o zastavení řízení, který Nejvyšší správní soud zrušil z výše uvedených důvodů. Je-li zrušen podkladový výrok, je třeba zrušit i výrok navazující, neboť bez podkladového výroku nemůže obstát. Nejvyšší správní soud proto zrušil i výrok II. kasační stížností napadeného usnesení.

13. Nejvyšší správní soud dále zvažoval, zda věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení, a vyhodnotil tento procesní postup jako nadbytečný. Nejvyššímu správnímu soudu je totiž z úřední činnosti známo, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, čj. 11 Af 26/2015 – 27, kterým městský soud zastavil řízení o nezaplacení soudního poplatku a jehož zrušení se stěžovatel domáhal návrhem ze dne 9. 6. 2015 s poukazem na § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, již bylo zrušeno k procesně samostatné kasační stížnosti stěžovatele rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2015, čj. 8 Afs 90/2015 – 35, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2015. Návrh stěžovatele ze dne 9. 6. 2015 tudíž směřuje proti již zrušenému rozhodnutí, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení o tomto návrhu. Kasační soud tudíž s ohledem na zásadu procesní ekonomie odmítl návrh podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

14. Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že vzhledem ke shora popsané procesně specifické situaci není povinen rozhodnout o nákladech řízení. Podle § 61 odst. 2 s. ř. s. soud rozhodne o povinnosti nahradit náklady řízení zpravidla v rozsudku nebo usnesení, jímž se řízení končí. Tato situace nenastala, neboť odmítnutý návrh stěžovatele ze dne 9. 6. 2015 měl výhradně procesní charakter; nejednalo se o návrh na zahájení řízení, jehož 8 As 97/2015 - 32 odmítnutím by bylo řízení před městským soudem skončeno. Řízení před městským soudem dále pokračuje, neboť usnesení o zastavení řízení bylo zrušeno a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení shora uvedeným rozsudkem čj. 8 Afs 90/2015 – 35. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 10. prosince 2015 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu