8 As 98/2014

Rubrum

8 As 98/2014 - 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobců: a) Ing. F. B., b) H. B., zastoupených Mgr. Vlastou Svobodovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 15/9, Třebíč, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti osob zúčastněných na řízení: I.) S. G., II.) B. G., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2013, čj. KUJI 73799/2013, sp. zn. OUP 213/2013-Ko-8, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2014, čj. 29 A 2/2014 - 55, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Krajský úřad Kraje Vysočina (dále jen „žalovaný“) vydal dne 30. 10. 2014 rozhodnutí čj. KUJI 73799/2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž zrušil usnesení Městského úřadu v Moravských Budějovicích, odboru výstavby, ze dne 13. 11. 2006, čj. Výst-2891/2006-ODNS/No a vrátil mu věc k novému projednání. Zrušeným usnesením Městského úřadu v Moravských Budějovicích, odboru výstavby, bylo zastaveno řízení ve věci nařízení odstranění stavby „oplocení mezi pozemky p. č. 180/2 a 180/3 v k. ú. Moravské 8 As 98/2014 - 48 Budějovice“. K zahájení předmětného řízení dali ústní podnět vlastníci pozemku parc. č. 180/3 v k. ú. Moravské Budějovice, Ing. F. B. a H. B. (dále jen „žalobci“). Dalšími účastníky řízení jsou vlastníci pozemku parc. č. 180/2 v k. ú. Moravské Budějovice, S. a B. G. (dále jen „osoby zúčastněné na řízení“). II.

2. Žalobci brojili proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Krajský soud žalobu odmítl pro nepřípustnost.

3. Žalobci vytkli žalovanému, že porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, neboť nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, nepřihlédl k námitkám žalobců a k jimi navrženým důkazům a své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Jednalo se zejména o námitku žalobců, že stavební úřad je povinen napravit pochybení, ke kterému došlo v roce 1986, kdy „právní předchůdce správního orgánu prvního stupně nechal odstranit budovu, na které byla vyznačena hranice mezi pozemky p. č. 180/2 a 180/3 v k.ú. Moravské Budějovice.“ Právní nejistota ohledně polohy hranice mezi zmíněnými pozemky může být odstraněna jen obnovením hranic v terénu oprávněnou geodetickou organizací, jež by mělo být provedeno na náklady správního orgánu. Obnovení hranic v terénu žalobci požadovali po celou dobu řízení a nadále jej požadují.

4. Žalovaný a Městský úřad v Moravských Budějovicích, odbor výstavby, porušili svým rozhodnutím zásadu legitimního čekávání, neboť nepostupovali v souladu s právními předpisy a nerespektovali předchozí pravomocná soudní rozhodnutí, jimiž bylo na základě žalob žalobce pro vady řízení zrušeno několik předchozích rozhodnutí žalovaného.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že napadené rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., pročež napadené rozhodnutí nepodléhá soudnímu přezkumu. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl.

6. Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a je proto vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. a) s. ř. s. Krajský soud tedy žalobu jako nepřípustnou odmítl. III.

7. Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadli rozhodnutí krajského soudu kasační stížností.

8. Stěžovatelé soudu vytkli, že odmítnutím žaloby neposkytl ochranu jejich vlastnickému právu a odepřel jim právo na soudní ochranu, které je upraveno v čl. 36 Listiny. Stěžovatelé od soudního řízení očekávali, že „stavební úřad v návaznosti na toto soudní řízení bude zavázán napravit svoje pochybení z roku 1986 – nechat na vlastní náklady vytýčit hranice mezi pozemky p. č. 176, 180/2, 180/3 a 4259/3 v katastrálním území Moravské Budějovice dle dokumentace uložené na katastrálním úřadě“.

9. Stěžovatelé namítli, že se krajský soud nezabýval v žalobě uvedenými námitkami a důkazy týkajícími se obnovení hranic předmětných pozemků, kterého se stěžovatelé po celé řízení domáhají. Soud ve svém rozhodnutí nezdůvodnil, proč se těmito námitkami a důkazy nezabýval. V tomto postupu spatřují stěžovatelé vadu řízení před soudem, která 8 As 98/2014 - 49 měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelům bylo postupem soudu zasaženo do jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

10. Stěžovatelé zopakovali žalobní námitku, že žalovaný v řízení porušil zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se měl zabývat námitkami a důkazy stěžovatelů, to však neučinil. Práva stěžovatelů jako účastníků řízení před správním orgánem tím byla porušena a krajský soud měl proto napadené rozhodnutí zrušit. IV.

11. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě a ztotožnil se se závěry krajského soudu. Žalovaný proto Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby kasační stížnost zamítl. V.

12. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

13. Kasační stížnost není důvodná.

14. V případech, kdy je kasační stížností napadeno usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, může stěžovatel v kasační stížnosti namítat pouze nezákonnost takového rozhodnutí podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS, podle kterého: „Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.“)

15. Ačkoli podstatná část argumentace obsažené v kasační stížnosti směřuje k otázce zákonnosti postupu správních orgánů, zejména jsou jim vytýkány vady řízení, Nejvyšší správní soud se může zabývat pouze tím, zda bylo na místě žalobu stěžovatelů odmítnout či nikoli a zda byl správný právní názor krajského soudu, že žalobou napadeným rozhodnutím nemohlo být zasaženo do jejich veřejných subjektivních práv.

16. Nejvyšší správní soud přisvědčil názoru krajského soudu, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný napadeným rozhodnutím dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (Městského úřadu Moravské Budějovice, odboru výstavby) a věc mu vrátil k novému projednání. Napadeným rozhodnutím tedy došlo pouze k vrácení věci do stádia řízení před správním orgánem prvního stupně, který o ní bude dále jednat a rozhodovat. Práva ani povinnosti účastníků správního řízení se napadeným rozhodnutím s konečnou platností nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují. Napadené rozhodnutí tak 8 As 98/2014 - 50 nezasahuje do subjektivních veřejných práv účastníků řízení a není tedy rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Kasační námitce, že krajský soud svým rozhodnutím odepřel stěžovatelům právo na soudní ochranu, proto nelze přisvědčit. Nejvyšší správní soud v podrobnostech odkazuje na svou konstantní judikaturu zabývající se interpretací a aplikací § 65 odst. 1 s. ř. s., v souladu s níž kasační stížnost posoudil a od níž nemá důvod se odchýlit. Uvést lze kupříkladu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2005, čj. 5 As 35/2004 – 56, dále rozsudek ze dne 14. 5. 2007, čj. 2 As 37/2007 – 111, či rozsudek ze dne 31. 10. 2010, čj. 9 As 30/2010 – 219, všechny dostupné na www.nssoud.cz.

17. Tento právní názor nemůže být pro stěžovatele překvapivý. Již v usnesení ze dne 18. 8. 2014, čj. 8 As 98/2014 – 24, vyslovil Nejvyšší správní soud v souvislosti s žádostí stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti, že se žalobou napadeným rozhodnutím nic nemění na subjektivních veřejných právech účastníků správního řízení, neboť se jím s konečnou platností nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují jejich práva a povinnosti. Proti následnému rozhodnutí správního orgánu prvého stupně jsou nadále přípustné řádné opravné prostředky na úrovni veřejné správy. Stěžovatelé proto měli svou procesní aktivitu směřovat do pokračujícího správního řízení, v němž jedině mohou uplatňovat námitky týkající se věci samé. Soudní přezkum v této fázi řízení prozatím nepřichází v úvahu. Bylo výrazem dispoziční zásady, kterou je ovládáno řízení před soudem, pokud se stěžovatelé, posléze již zastoupeni právním zástupcem, rozhodli pokračovat v soudním řízení.

18. Krajský soud tedy správně žalobu odmítl. Jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., je dle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu. Žaloba, jíž se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí, které je podle soudního řádu správního nebo podle zvláštního zákona z přezkoumání vyloučeno, byla proto podle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Z ustanovení § 46 odst. 1. písm. d) s. ř. s. pak vyplývá, že návrh, který je nepřípustný, soud usnesením odmítne.

19. Lichá je i námitka stěžovatelů, že krajský soud měl napadené rozhodnutí zrušit, protože žalovaný porušil ustanovení o řízení před správním orgánem a nevypořádal se s žalobními body a navrženými důkazy. Odmítl-li soud žalobu jako nepřípustnou, učinil tak usnesením (§ 53 odst. 2 s. ř. s). V odůvodnění uvedl zákonný důvod odmítnutí žaloby a vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že je zákonný důvod odmítnutí žaloby naplněn. Této povinnosti krajský soud dostál. Nemohl se za této procesní situace zabývat věcí samou – meritem věci. Teprve tam případně mohou mít místo námitky zpochybňující řádné zjištění skutkového stavu. Samozřejmě za předpokladu, že budou shledány důvodnými, což soud na tomto místě nijak nepředjímá.

20. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).

21. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelé nebyli v řízení o kasační stížnosti úspěšní, nemají tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože podle obsahu spisu mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly. Ve vztahu k osobám zúčastněným na řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v 8 As 98/2014 - 51 souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť jim soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s jejímž plněním by jim vznikly náklady, a nebyly shledány ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání jiných nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 2. února 2015 JUDr. Jan Passer předseda senátu