8 Azs 101/2017

Rubrum

8 Azs 101/2017-26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: S. S. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Těšitelem, advokátem se sídlem třída Edvarda Beneše 1527/76, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2016, čj. OAM- 16/ZA-ZA11-K03-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2017, čj. 32 Az 21/2016-47, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Tomáši Těšiteli, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.

1. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 15. 4. 2016, čj. OAM-16/ZA-ZA11-K03-2016, posoudil žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. II.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. III.

3. Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. 8 Azs 101/2017-27

4. Stěžovatel namítl, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami týkajícími se porušení povinností dle § 2 a § 3 spr. ř. žalovaným. Odůvodnění rozsudku krajského soudu je nedostatečné, neboť krajský soud neobjasnil, jak dané skutečnosti hodnotil; s žalobními námitkami se nadto vypořádal pouhým odkazem či zopakováním argumentace žalovaného.

5. Dále namítl, že řízení před žalovaným bylo zatíženo vadami dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pro které měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit. Žalovaný i krajský soud si pro rozhodnutí opatřili nedostatečné množství podkladů vztahujících se k reálné situaci v zemi původu, neměli možnost posoudit hrozbu ohrožení života nebo jiné závažné újmy hrozící ze strany skupiny Boko Haram, potenciálního pronásledování státními orgány a šikanozních tendencí místního obyvatelstva vůči občanům, kteří se vrací po delším pobytu v zahraničí.

6. Přijatelnost kasační stížnosti zdůvodnil pochybením krajského soudu, který se nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami. IV.

7. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel byl již v minulosti účastníkem řízení o udělení mezinárodní ochrany, přičemž žalovaný neshledal důvody pro opakované posouzení jeho žádosti, neboť neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení. V.

8. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s § 104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení čj. 1 Azs 13/2006-39, na jehož odůvodnění nyní odkazuje.

9. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky. Přestože by v tomto případě bylo možné kasační stížnost odmítnout bez uvedení důvodů, připojuje nad rámec zákonného požadavku stručné důvody svého usnesení.

10. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě zakládala přijatelnost kasační stížnosti a současně by postačovala i ke zrušení rozsudku kasační stížností napadeného; tuto námitku shledal nedůvodnou. I s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře konstatuje, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný a jakým způsobem posoudil rozhodné skutečnosti (srov. např. rozsudek čj. 2 Ads 58/2003-75). Absenci takto vytyčených požadavků Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu neshledal. Krajský soud naopak přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal a zejména uvedl důvody, pro které považoval žalobní argumentaci stěžovatele za lichou. Skutečnost, že se krajský soud se závěry žalovaného ztotožnil, sama o sobě 8 Azs 101/2017-28 nepřezkoumatelnost jeho rozsudku nezakládá (k tomu viz ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky čj. 8 Afs 75/2005-130 a čj. 5 As 68/2013-29).

11. K otázce nedostatečně zjištěného skutkového stavu se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudcích čj. 6 Azs 50/2003-89, čj. 6 Azs 139/2005-90 a čj. 2 Azs 100/2007-64. Nejvyšší správní soud nemá za to, že by se žalovaný, resp. krajský soud v této souvislosti dopustili jakéhokoli pochybení. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, na jehož základě přehledným, srozumitelným a podrobným způsobem vyložil, proč je stěžovatelova žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

12. Pokud jde o neaktuálnost a nedostatečnost podkladů pro rozhodnutí, Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný pro účely svého rozhodnutí vycházel z dostatečně aktuálních a objektivních podkladů, jako např. Informace MZV ČR ze dne 26. 5. 2015 a 2. 12. 2015, Výroční zpráva Human Rights Watch ze dne 27. 1. 2016, Výroční zpráva Amnesty International ze dne 25. 2. 2015, Výroční zpráva Freedom House, Svoboda ve světě – Nigérie, ze dne 28. 1. 2015 a dále aktuální články ČTK. Zprávy organizací Amnesty International nebo Human Rights Watch jsou obecně vnímány jako dostatečně objektivní a nezávislý zdroj informací.

13. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že v případě opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu se jedná „o výjimku, kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté“, a je tedy nutné zajistit, aby „nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí“ (rozsudek čj. 9 Azs 5/2009-65). V rozsudku čj. 3 Azs 6/2011-96 rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl, že „[o]důvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ Vzhledem k poslednímu kritériu Nejvyšší správní soud konstantně zdůrazňuje, že „hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit během předchozího pravomocně ukončeného řízení“ (rozsudek čj. 9 Azs 5/2009-65). Z výše uvedeného vyplývá, že k meritornímu přezkumu opakované žádosti o mezinárodní ochranu je správní orgán povinen pouze v případě, že změna situace v zemi původu může mít vliv na konkrétní situaci žadatele (srov. usnesení čj. 2 Azs 147/2015-52).

14. Žalovaný se při posouzení první stěžovatelovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany zabýval možností udělení doplňkové ochrany. Přitom zkoumal i bezpečnostní situací v Nigérii a zhodnotil, že se dle dostupných zpráv nenachází ve válečném stavu či vnitřním ozbrojeném konfliktu, na základě nichž by stěžovateli mohlo hrozit ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí. Změnou bezpečností situace se žalovaný zabýval i při posouzení druhé žádosti žadatele. Na základě četných zpráv o situaci v Nigérii (viz odst. [12] tohoto usnesení), dospěl k závěru, že situaci v Nigérii nelze považovat za zhoršenou, ani za stav vnitřního či mezinárodního ozbrojeného 8 Azs 101/2017-29 konfliktu, nebo za situaci, ve které by pouhá přítomnost žadatele na území znamenala jeho přímé a bezprostřední ohrožení. Uzavřel, že stěžovatel nenaplnil podmínky pro věcné posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu.

15. Nejvyšší správní soud se bezpečnostní situací v Nigérii zabýval i v nedávném usnesení ze dne 14. 3. 2016, čj. 2 Azs 302/2015-49, dle něhož: „Nejvyšší správní soud uznává, že na území Nigérie probíhaly a probíhají některé místní a regionální konflikty. Není však důvodu se domnívat, že by se stěžovatelka v případě návratu do vlasti dostala do odlišného (horšího) postavení než ostatní obyvatelstvo. Federální vláda se snaží o konsolidaci poměrů, i když to s ohledem na dobu, po kterou nestabilní situace v jednotlivých částech této země panovala, není rozhodně jednoduché (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2013, č. j. 4 Azs 35/2012 - 68). Stěžovatelka nepředložila žádný důkaz, na základě kterého by bylo možné se reálně domnívat, že by jí v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu. Nehrozí jí ani vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, jelikož se Nigérie nenachází ve válečném stavu a na celém území této země neprobíhá vnitřní ozbrojený konflikt (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68). Lokální problémy v podobě zhoršení bezpečnostní situace z důvodu bojů mezi nigerijskou armádou a příslušníky islamistické sekty Boko Haram, nadto izolované v severovýchodní části Nigérie, jsou tedy řešitelné vnitřním přesídlením“.

16. K otázce vnitřní ochrany (někdy též označované jako „možnost vnitřního útěku“ či „možnost vnitřního přesídlení“) rovněž existuje bohatá a konstantní judikatura (srov. rozsudky čj. 4 Azs 99/2007-93, čj. 5 Azs 40/2009-74 a čj. 4 Azs 99/2007-93). Nejvyšší správní soud k této otázce v usnesení čj. 7 Azs 19/2012-22 konstatoval, že „lokální problémy jsou také řešitelné vnitřním přesídlením. Koncept vnitřní ochrany je jen vyjádřením zásady subsidiarity mezinárodní ochrany. K tomu lze dodat, že posuzování možnosti vnitřní ochrany lze plně vztáhnout nejenom k azylu, ale též k tzv. doplňkové ochraně ve smyslu § 14a odst. 1 zákona o azylu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2012, čj. 2 Azs 29/2011- 70, dostupné na www.nssoud.cz).“

17. Co se týče stěžovatelem tvrzených šikanózních tendencí obyvatelstva, Nejvyšší správní soud již vyložil, že žádost o mezinárodní ochranu, jejímiž jedinými důvody jsou toliko potíže se soukromými osobami v domovském státě, nemůže být bez dalšího důvodná. Důvodem pro udělení azylu mohou být pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatel skutečně domáhal poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout (srov. např. rozsudky čj. 4 Azs 5/2003-51, čj. 3 Azs 22/2004-48 a čj. 2 Azs 81/2006-85). VI.

18. Z výše uvedeného je patrné, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti a krajský soud při svém rozhodování postupoval ve smyslu této judikatury. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. 8 Azs 101/2017-30

19. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

20. Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Tomáši Těšiteli, advokátovi, který byl stěžovateli k jeho žádosti v řízení o žalobě ustanoven usnesením Krajského soudu v Hradci Králové čj. 32 Az 21/2016-9, byla stanovena za jeden úkon právní služby, a to za písemné podání soudu ve věci samé (kasační stížnost ze dne 15. 5. 2017) podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Za výše uvedený úkon tak náleží zástupci stěžovatele odměna ve výši 3100 Kč podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s ustanovením § 7 advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů za jeden úkony právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč; celkem tedy 3400 Kč. Uvedená částka bude zástupci stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 11. července 2017 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu