8 Azs 14/2007

Rubrum

8 Azs 14/2007 - 55 Usnesení Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: A. K., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, čj. 56 Az 212/2006 - 24, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhal zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. 6. 2006, čj. OAM-127/LE-PA03-PA03-2006. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím nebyl stěžovateli podle ustanovení § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), udělen azyl a současně bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle ustanovení § 91 zákona o azylu. Kasační stížnost je přípustná, proto Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. (k této otázce viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno pod č. 933/2006 Sb., či rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006, čj. 3 Azs 68/2006 - 50, www.nssoud.cz). Stěžovatel v kasační stížnosti v prvé řadě uplatnil námitku, jíž projevuje nesouhlas se závěrem, že v domovské zemi nevyužil všech prostředků ochrany a nevyčkal objasnění kriminálního jednání svých společníků, kteří ho zbili, obrali o dokumenty a zboží. Podotýká, že by využil všech prostředků ochrany, pokud by tato ochrana byla účinná, avšak on neměl jinou možnost, než opustit zemi svého původu. Nejvyšší správní soud k této stěžovatelově námitce konstatuje, že ji musí s ohledem na obsah žaloby považovat za nepřípustnou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť ji stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí bylo 8 Azs 14/2007 - 56 přezkoumáváno, ač to učinit mohl, neboť touto okolností se zabýval již správní orgán. Další okruh námitek představuje nesprávné posouzení právní otázky spočívající pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, neboť stěžovatel je toho názoru, že byl pronásledován ze strany státních orgánů Kazašské republiky a Kazachů, přičemž se domnívá, že správní orgán nesprávně zhodnotil skutkový stav věci, což vedlo k chybnému zhodnocení důvodů pro udělení azylu dle § 12 cit. zákona. K tomu Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatel spatřuje pronásledování jeho osoby v tom, že jeho společníci jej podvedli, obrali o doklady a zboží. Následně mu bylo zabaveno i další zboží, neboť neměl v pořádku doklady a musel zaplatit pokutu. Policisté mu napadení ze strany společníků nevěřili, protože dle stěžovatele věděli, že mu byl v Německu udělen trest za drogový trestný čin. Nicméně mu přislíbili, že jeho případ prošetří, avšak stěžovatel po dřívějších zkušenostech nevyčkal výsledku policejního šetření. Příčinu svých potíží spatřuje v tom, že je ruské národnosti, přičemž příslušníci ruské národnosti jsou neustále diskriminováni Kazachy. S obdobnými otázkami, tj. obecnými tvrzeními o pronásledování v domovské zemi z důvodu odlišné národnosti (ruská národnost v Kazachstánu) s tím, že azyl lze udělit pouze za situace, pokud by se orgány domovského státu, u nichž se žadatel skutečně domáhal poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout, se Nejvyšší správní soud zabýval v rozhodnutí ze dne 27. 6. 2005, čj. 4 Azs 377/2004 - 75, a ze dne 8. 2. 2005, čj. 3 Azs 149/2004 - 79; zabýval se taktéž otázkou přímého a nepřímého pronásledování ze strany státních orgánů (např. rozhodnutí ze dne 20. 1. 2005, čj. 202/2004-56); v předchozí judikatuře se již mnohokráte vyjádřil, že za pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, je nutno považovat pouze takové ohrožení života či svobody, které je trpěné, podporované či prováděné státní mocí, nikoliv však takové negativní jevy, jimž státní orgány čelí a snaží se je cíleně potírat (např. rozhodnutí ze dne 19. 2. 2004, čj. 7 Azs 38/2003 - 37); k otázce posuzování skutkového stavu viz rozhodnutí ze dne 28. 12. 2005, čj. 6 Azs 187/2005 - 62 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu skýtá dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky a nebyl shledán ani jiný důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Lze proto shrnout, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, tudíž je nutno ji ve smyslu § 104a s. ř. s. považovat za nepřijatelnou a odmítnout. Co se týče žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinky jeho kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud konstatuje, že není třeba o něm samostatně rozhodovat, neboť je přiznán přímo ze zákona (§ 32 odst. 5 zákona o azylu). 8 Azs 14/2007 - 57 O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. dubna 2007 JUDr. Petr Příhoda předseda senátu