8 Azs 159/2022

Rubrum

8 Azs 159/2022-29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: S. M., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1643/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2022, čj. MV-31050-4/SO-2022, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, čj. 55 A 32/2022-67, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 10. 1. 2022, čj. OAM-289-27/DP-2021, byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle §42a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť bylo zjištěno, že by žalobce při svém dalším pobytu na území mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra.

2. Krajský soud v Praze žalobu proti napadenému rozhodnutí odmítl pro opožděnost. Uvedl, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 3. 2022. Třicetidenní lhůta k podání žaloby podle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců proto uplynula 31. 3. 2022. Zástupce žalobce však žalobu podal prostřednictvím datové schránky až dne 3. 4. 2022. Lhůta pro podání žaloby tedy nebyla zachována.

3. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku. Tvrdil, že napadené rozhodnutí trpí vadami podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Uvedl, že v průběhu řízení o jeho žádosti o prodloužení pobytového oprávnění rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2022, čj. 8 Nt 306/2021-282, o přípustnosti vydání stěžovatele do Ruské federace za účelem trestního stíhání. Proti tomuto usnesení podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 14 To 37/2022. Ministr 8 Azs 159/2022 spravedlnosti však následně rozhodnutím ze dne 24. 8. 2022, čj. MSP-1495/2020-MOT-T/40, rozhodl o nepovolení vydání stěžovatele.

4. Stěžovatel proto namítal, že krajský soud nevzal v potaz podstatné skutečnosti, které existovaly v době vydání napadeného usnesení. Byl přesvědčen, že vývoj jeho situace byl důvodem pro obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Výše uvedeným rozhodnutí ministra spravedlnosti totiž došlo k výrazné změně skutkového stavu. Stěžovatel dále uvedl, že dne 11. 8. 2022 byla podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. S ohledem na tento vývoj procesní situace byl proto dán důvod pro přerušení řízení podle § 48 odst. 3 písm. a) s. ř. s.

5. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

6. Důvody pro podání kasační stížnosti taxativně vymezuje § 103 odst. 1 s. ř. s. V nyní projednávané věci by však byla jediným přípustným důvodem kasační stížnosti nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s, jelikož žaloba byla krajským soudem odmítnuta pro opožděnost.

7. Kasační argumentace ale tímto směrem vůbec nesměřuje. Stěžovatel nijak nebrojí proti závěru krajského soudu o opožděnosti žaloby. Pouze stručně popisuje svou životní situaci a následně se věcně vymezuje proti závěrům napadeného rozhodnutí a tvrdí, že byly dány důvody pro přerušení nebo obnovu řízení.

8. Tato tvrzení tedy nijak nereagují na rozhodovací důvody napadeného usnesení, s jejichž obsahem se zcela míjí (srov. v podobné situaci téže právní zástupkyně usnesení NSS ze dne 24. 9. 2020, čj. 10 Azs 278/2020-19).

9. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka opřela svou kasační stížnost jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., ji Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako nepřípustnou (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl (srov. usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS).

10. Jelikož soud o věci samé rozhodl bezodkladně po podání návrhu na přiznání odkladného účinku, tak o tomto návrhu už pro nadbytečnost nerozhodoval.

11. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 7. září 2022 8 Azs 159/2022-30 pokračování Petr Mikeš předseda senátu