8 Azs 16/2020

Rubrum

8 Azs 16/2020 - 36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: A. L., zastoupen Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL.M. eur., advokátem se sídlem Italská 2581/67, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2018, čj. OAM-53/LE-LE05-LE05-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2020, čj. 13 Az 24/2018-21, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci (dále „stěžovatel“) udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném od 15. 8. 2017 (dále jen „zákon o azylu“). Podanou žalobu Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) záhlaví označeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Proti danému rozsudku se stěžovatel brání nyní podanou kasační stížnost.

2. Stěžovatel dne 28. 4. 2016 požádal o udělení mezinárodní ochrany. Je ženatý a má syna. Manželka i syn mají v České republice trvalý pobyt. Naposledy žil v Kyjevě. Důvodem pro podání žádosti byla skutečnost, že cítí na Ukrajině diskriminaci, neboť je z Ruska, má ruské příjmení a mluví rusky. Dva měsíce měl na Ukrajině problém sehnat práci. Domnívá se, že to bylo kvůli jeho ruskému původu. Před válkou takové problémy neměl.

3. Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Se stěžovatelem byl veden pohovor, při kterém mu bylo umožněno sdělit důvody podání žádosti o mezinárodní ochranu a všechny skutečnosti 8 Azs 16/2020 podstatné pro její posouzení. Žalovaný rovněž shromáždil dostatek podkladů vztahujících se k aktuální situaci na Ukrajině.

4. K aktuálnosti podkladů městský soud uvedl, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána dne 28. 4. 2016. Napadené rozhodnutí vydal žalovaný až 9. 4. 2018. Žalovaný proto shromáždil podklady z roku 2016 i podklady z roku 2017. Stěžovatel se s nimi měl možnost seznámit a vyjádřit se k nim dne 5. 1. 2018. Dle městského soudu pochází informace z doby blízké vydání napadeného rozhodnutí. Rozhodný rovněž není jen časový údaj o stáří informací, ale je nutné přihlížet k tomu, nakolik se situace v zemi původu změnila. Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, na základě kterých by bylo možné konstatovat, že dokumenty o situaci na Ukrajině neodpovídají aktuálnímu stavu.

5. Ve shromážděných podkladech je založena i informace Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 20. 9. 2017 „Ukrajina – Národnostní menšiny: demografie, legislativa, jazyk, diskriminace menšin a cizinců. Z tohoto dokumentu neplyne, že by docházelo k diskriminaci či pronásledování rusky mluvících obyvatel. Slovní napadání nepředstavují natolik intenzivní zásah, aby je bylo možné označit za pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu, či za vážnou újmu ve smyslu § 14a stejného zákona.

6. K válečnému konfliktu na Ukrajině městský soud uvedl, že probíhá pouze ve 2 z 24 oblastí. Stěžovatel žil v Žytomyrské oblasti a v Kyjevě, které nejsou konfliktem zasaženy.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

7. V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že žalovaný dostatečným způsobem nezjistil informace o zemi původu. Množství hodnotících úvah městského soudu obsažených v napadeném rozsudku je nezákonné a za nezákonný postup soudu považoval i neprovedení navrhovaného důkazu.

8. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah správního spisu, odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyjádření k žalobě a rozsudek městského soudu. Doplnil, že stěžovatel v průběhu správního řízení neuvedl žádné relevantní skutečnosti pro udělení mezinárodní ochrany.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

9. Soud se nejprve zabývá otázkou přípustnosti kasační stížnosti (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté soud zkoumá její přijatelnost ve smyslu § 104a s. ř. s. (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2006, čj. 8 Azs 5/2006-30), tj. zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany (azylu) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. 8 Azs 16/2020 - 37 pokračování

10. Soud v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal. Podle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto kasační soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí zdejší soud podrobně věcně zabýval.

11. Stěžovatel namítal, že žalovaný dostatečným způsobem nezjistil informace o zemi původu. K aktuálnosti informací o zemi původu se již kasační soud zabýval mnohokrát např. v usnesení ze dne 4. 9. 2019 čj. 6 Azs 82/2019-25, rozsudek ze dne 7. 9. 2005, čj. 3 Azs 390/2004-49, nebo ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS. Závěry městského soudu jsou s touto judikaturou v souladu. Nad rámec vznesených kasačních námitek Nejvyšší správní soud poznamenává, že podklady založené ve spise byly dostatečně aktuální a závěry v nich uvedené stále odpovídají zjištěním týkajícím se válečného stavu na Ukrajině, ke kterým kasační soud ve své judikatuře dlouhodobě dospívá (viz např. usnesení ze dne 15. 1. 2015, čj. 7 Azs 265/2014-17, ze dne 31. 3. 2015, čj. 4 Azs 15/2015-28, ze dne 30.4. 2015, čj. 9 Azs 13/2015-69, ze dne 17. 6. 2015, čj. 6 Azs 86/2015- 31, nebo ze dne 21. 2. 2019, čj. 4 Azs 411/2018-26). K bezpečnostní situaci rusky hovořících obyvatel na Ukrajině srovnej např. usnesení ze dne 30. 9. 2014, čj. 3 Azs 90/2014-20, ze dne 18. 3. 2015, čj. 3 Azs 237/2014-25, nebo ze dne 6. 12. 2016, čj. 7 Azs 207/2016-32. Ani se závěry tam vyslovenými není rozsudek městského soudu v rozporu.

12. K námitce, že množství hodnotících úvah městského soudu obsažených v napadeném rozsudku je nezákonné, je nutné uvést, že stěžovatel nijak nespecifikuje, jakým nedostatkem v tomto ohledu rozsudek městského soudu trpí. Dle Nejvyššího správního soudu se městský soud zabýval všemi námitkami vznesenými v žalobě. Rozsudek je tak odůvodněn dostatečně.

13. Posledně Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel nespecifikuje, jaký důkaz neměl městský soud provést. Ze soudního spisu plyne, že stěžovatel nenavrhoval v řízení před městským soudem žádný důkaz k provedení.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Z výše uvedených důvodů kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 26. srpna 2020 Petr Mikeš 8 Azs 16/2020 předseda senátu