8 Azs 211/2018

Rubrum

8 Azs 211/2018-65 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. G. E. zast. Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2017, čj. OAM-95/LE-P13-LE22-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2018, čj. 32 Az 17/2017-32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M., advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalobu proti napadenému rozhodnutí krajský soudu shora uvedeným rozsudkem zamítl.

2. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Namítl jeho nepřezkoumatelnost, neboť v něm chybí konkrétní úvahy v intencích žalobních bodů či rozbor důkazů. Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný i krajský soud nevycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu, protože na stěžovatele kladli požadavek vyhledání ochrany v zemi původů a protože bagatelizovali hrozící nebezpečí vážné újmy. Stěžovatel je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Obává se pronásledování, neboť jak on, tak i další členové jeho rodiny byli před jeho útěkem z Egypta opakovaně terčem výhrůžek a nátlaku ze strany mafie. Stěžovatel namítl, že pokud je v zemi původu známo, že stav lidských práv je špatný 8 Azs 211/2018 pokračování a státní orgány samy bývají původcem pronásledování a neposkytují efektivní ochranu, nelze po žadateli o mezinárodní ochranu spravedlivě požadovat, aby se snažil formálně vyhledat jejich ochranu. Také dílčí ústrky mohou být ve výsledku chápany jako pronásledování. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v tom, že se správní orgán ani krajský soud nezabývaly otázkou subjektivního posouzení pronásledování, navíc za situace, kdy byl stěžovatel v době pronásledování nezletilým dítětem. Otázka hodnocení postavení nezletilého žadatele bez doprovodu a jeho bezpečného návratu do vlasti, kde panuje špatná situace v oblasti lidských práv, není podle stěžovatele v judikatuře Nejvyššího správního soudu podstatněji řešena. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného.

3. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost svým významem nepřesahuje zájmy stěžovatele; stěžovatel ani nevysvětlil, v čem přesah svých zájmů spatřuje, retrospektivní námitka ohledně jeho pronásledování jako nezletilého dítěte směřuje spíše proti posouzení věci krajským soudem. Žalovaný se s napadeným rozsudkem ztotožňuje a považuje ho za správný; navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně její zamítnutí pro nedůvodnost.

4. Po posouzení přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve věcech mezinárodní ochrany v souladu s ustanovením § 104a s. ř. s. nejprve zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud v této souvislosti předně poznamenává, že usnesení, jímž Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro nepřijatelnost odmítá, nemusí být podle § 104a odst. 3 s. ř. s. odůvodněno. Přesto však Nejvyšší správní soud uvádí následující.

5. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se podle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost je přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu je shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

6. Nejvyšší správní soud neshledal, že by v nyní projednávané věci byl dán některý z důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje, a to ani co do argumentačního zdůvodnění stěžovatelovy klíčové námitky.

7. Již v řízení vedeném pod sp. zn. 7 Azs 46/2015 a shodně i v dalších řízeních se Nejvyšší správní soud zabýval situací žadatele o mezinárodní ochranu tvrdícího, že byl v Egyptské arabské republice, tj. v zemi jeho původu, napaden soukromou osobou, a to dokonce z důvodu uplatňování politických práv. Také tehdejší kasační stížnost vyhodnotil Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou, přičemž připomenul s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008-57, a ze dne 31. 10. 2008, 8 Azs 211/2018-66 čj. 5 Azs 50/2008-62, že „v případě pronásledování soukromými osobami se postižená osoba musí vždy obrátit nejprve se žádostí o pomoc na vnitrostátní orgány v zemi původu, pokud není zjevné, že tyto orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu poskytnout“ a shledal, že „[v] případě stěžovatele se však o tuto situaci nepochybně nejedná, neboť měl možnost obrátit se na místní policejní orgány, což však neučinil. (…) Nedůvěra stěžovatele v činnost egyptské policie, jakož i zcela obecná tvrzení týkající se porušování lidských práv a pronásledování občanů Egyptské arabské republiky státními orgány pro jejich politické názory, přitom není relevantním argumentem pro zpochybnění dostupnosti ochrany občanů Egyptské arabské republiky v případě, že jsou vystaveni napadání, popř. je jim vyhrožováno, soukromými osobami.“

8. V nyní souzené věci stěžovatel dle své vlastní výpovědi čelil ve své vlasti verbálním útokům a obtěžovaní ze strany dětí, a to cestou do školy. S žádostí o ochranu se stěžovatel na státní orgány své vlasti neobrátil. Ze zpráv o situaci v Egyptě, které jsou součástí správní spisu, přitom neplynulo, že by orgány v zemi původu nebyly schopny či ochotny účinnou ochranu stěžovateli, jehož problémy (na rozdíl od stěžovatele z výše citovaného rozsudku) nijak nesouvisely s jeho politickým přesvědčením, poskytnout. Žalovaný k tomu uvedl: „Správní orgán připouští, že v Egyptě došlo po sesazení prezidenta Mursího v červenci 2013 ke zhoršení bezpečnostní situace, která byla způsobena protesty zastánců prezidenta a hnutí Muslimského bratrstva, jehož byl Mursí představitelem. Sám prezident Mursí stanul dne 4. 11. 2013 před soudem, kde čelí obvinění za to, že podněcoval k zabíjení demonstrantů před prezidentským palácem v roce 2012. Dle zprávy ČTK v prezidentských volbách v květnu 2014 vyhrál exministr obrany Abdal Fattáh Sísí, který vyhlásil za prioritu boj s terorismem a zajištění bezpečnosti. Z výše uvedených informačních zdrojů dále vyplývá, že celková situace v Egyptě se stabilizovala.“

9. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

10. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

11. Ustanovenému zástupkyni se podle § 35 odst. 9 s. ř. s. s přihlédnutím k § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání doplnění kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Odměna advokáta byla zvýšena o DPH ve výši 21 %, tj. 714 Kč. Celkem tedy náleží na odměně částka 4 114 Kč, která bude Nejvyšším správním soudem na účet ustanoveného zástupce vyplacena ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. 8 Azs 211/2018 pokračování V Brně 14. února 2019 JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu