8 Azs 219/2016

Rubrum

8 Azs 219/2016 - 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: U. A., zastoupené Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241/35, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2015, čj. OAM-635/ZA-ZA02-HA08- 2015, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016, čj. 2 Az 33/2015 – 33, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jaroslavu Čapkovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 4114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I.

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále také „napadené rozhodnutí“) podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) rozhodl, že žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná a že se řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. II.

2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji výše uvedeným rozsudkem zamítl. Městský soud uzavřel, že v nynější věci se jedná o v pořadí šestou žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, kterou však odůvodňuje týmiž důvody (legalizace pobytu v České republice; obava z návratu do země původu s ohledem na svého syna, který je tmavé pleti; výhružky členů rodiny), jako v předchozích žádostech; nyní tvrzené skutečnosti tedy nejsou nové a nejedná se ani o skutečnosti, které nebyly v předchozím řízení zkoumány. Městský soud poukázal i na nezměněnou politickou a bezpečnostní situaci v zemi původu a doplnil, že pobytovou situaci mohla žalobkyně řešit jinou zákonnou cestou, nikoli opakovanými žádostmi o udělení mezinárodní ochrany. 8 Azs 219/2016 - 35 III.

3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností opírající se o kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhla zrušit napadený rozsudek a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

4. V kasační stížnosti namítala, že městský soud nesprávně posoudil informace o postavení dětí smíšené rasy v Mongolsku, jimiž je třeba se zabývat podrobněji, zejména jde- li o dítě negroidní rasy. Městskému soudu vytýkala také nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávná zjištění, která z nich učinil. Měla za to, že městský soud nezohlednil ani skutečnost, že se bojí návratu do Monoglska, neboť jí bylo vyhrožováno členy její vlastní rodiny. V Mongolsku drží rodina pevně při sobě a zavrhne-li některého člena, stává se z něj v podstatě bezdomovec odkázaný na okraj společnosti. Na její případ je třeba nahlížet komplexně a ve všech detailech. Stěžovatelka v kasační stížnosti dále uvedla, že její nezletilý syn již získal v České republice povolení k přechodnému pobytu a v nejbližší době mu bude udělen trvalý pobyt. I proto nelze bez řádných důvodů rodinu rozdělit, zvláště, je-li na ní její syn plně závislý. Podle stěžovatelce dostupných informací získal trvalý pobyt na území České republiky též otec jejího nezletilého syna (P. O. M.). IV.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na napadené rozhodnutí i rozsudek městského soudu a shrnul, že stěžovatelka v nynější šesté žádosti o udělení mezinárodní ochrany uplatňovala stejné důvody jako v jedné z předchozích žádostí; neuvedla takové skutečnosti, které by odporovaly použití § 25 písm. i) ve spojení s § 10a písm. e) zákona o azylu. Žalovaný zdůraznil, že azylové řízení neslouží k úpravě rodinných či obdobných vazeb a poukázal i na to, že Česká republika, stejně jako jiné země Evropské unie, považuje Mongolsko za bezpečnou zemi původu. Návratu stěžovatelky (a popřípadě i jejího syna) do země původu tedy nic nebrání. Z uvedených důvodů navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. V.

6. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s § 104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého právního pojmu) a demonstrativním výčtem jeho typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39. Na tam uvedené závěry kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.

7. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelky ve smyslu těchto judikatorních závěrů Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nedovodil. Ve stěžovatelčině zájmu bylo, aby v kasační stížnosti uvedla konkrétní důvody, na základě nichž bylo možno na podstatný přesah vlastních zájmů usoudit. Stěžovatelka však v kasační stížnosti žádné takové skutečnosti neuvedla, a nejsou zjevné ani z obsahu soudního spisu.

8. Stěžejní argumentace stěžovatelky v kasační stížnosti směřovala k vyjádření nesouhlasu se závěry žalovaného i městského soudu, především pokud jde o obavu z návratu do země původu vzhledem k výhrůžkám členů její rodiny a s ohledem na osobu nezletilého syna, který je po otci tmavé pleti.

9. Stěžovatelka však v kasační stížnosti pouze zopakovala námitky, které uplatnila již v žalobě. Neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že její výtky mohou mít „širší dopad“ i 8 Azs 219/2016 - 36 mimo sféru jejího postavení či mimo jejího vlastní zájmy, jak vyplývá z § 104a s. ř. s., a jak Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v odkazovaném usnesení čj. 1 Azs 13/2006 - 39. Fakticky se stěžovatelka v kasační stížnosti domáhala opětovného přezkumu závěrů městského soudu obsažených v napadaném rozsudku, avšak pouze v rámci svých vlastních zájmů. Namítané kasační důvody nesměřovaly k právním otázkám dosud neřešeným vůbec či řešeným v judikatuře rozdílně, nevyplynula z nich ani potřeba tzv. judikaturního odklonu od výkladu přijímaného ve věcech týkajících se opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelka taktéž nenamítala, že městský soud nerespektoval ustálenou judikaturu a že by jeho rozhodnutí mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení.

10. Nejvyšší správní soud ověřil, že městský soud se v napadeném rozsudku jednotlivě vyjádřil ke všem žalobním bodům, žádný z nich neopomněl a věcně, srozumitelně a přesvědčivě vypořádal veškeré žalobní námitky. Poukázal přitom na výsledky správního řízení a v něm shromážděné informace a důkazy a podřadil je pod jednotlivé hmotněprávní normy dopadající na posuzovaný případ.

11. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci není dán žádný z důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Nyní souzená věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně a kasační soud neshledal ani důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu ani zásadní pochybení městského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. VI.

12. S ohledem na skutečnost, že důvody kasační stížnosti neobsahovaly ničeho nad rámec předchozího právního posouzení učiněného městským soudem, nemohl Nejvyšší správní soud dospět k jinému závěru, než že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Kasační stížnost proto podle § 104a s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

14. Usnesením městského soudu ze dne 29. 9. 2015, čj. 2 Az 33/2015 - 18 byl stěžovatelce ustanoven zástupce z řad advokátů Mgr. Jaroslav Čapek. Zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 3100 Kč (sepis kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy částka 3400 Kč, podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Ustanovený zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, proto se ve smyslu § 35 odst. 8 s. ř. s. jeho odměna a náhrada hotových výdajů zvyšuje o částku této daně ve výši 714 Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 4114 Kč a uvedená částka bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. 8 Azs 219/2016 - 37 P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 28. února 2017 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu