8 Azs 264/2019

Rubrum

8 Azs 264/2019-24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: A. T. T., zast. JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie, se sídlem Křižíkova 279/8, Praha 8, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2019, čj. KRPS-126125-57/ČJ-2019-010022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2019, čj. 42 A 9/2019-39, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

IV. Ustanovenému zástupci JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce (dále „stěžovatel“) byl původně zajištěn za účelem správního vyhoštění podle § 124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a to na 60 dní. Tato doba zajištění byla v záhlaví uvedeným rozhodnutím prodloužena o dalších 8 Azs 264/2019 90 dní. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) rozsudkem podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou.

2. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že jediný žalobní bod směřoval do nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované spočívající v tom, že žalovaná nezdůvodnila, proč stanovila dobu zajištění právě na 90 dní. Krajský soud poukázal na čtvrtý až šestý odstavec na straně 6 rozhodnutí žalované, kde žalovaná specifikovala předpokládanou dobu potřebnou pro provedení příslušných administrativních úkonů – přibližně 60 až 90 dní na vyřízení dokladů vietnamskými úřady a 10 až 20 dní na doručení dokladu zabezpečenou poštou správnímu úřadu počítanou ode dne 21. 6. 2019, kdy byla vyrozuměna o průběhu vyřizování věci. Dle krajského soudu vadou nepřezkoumatelnosti napadené rozhodnutí netrpělo II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti

3. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Namítl, že soud zkreslil pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť z něj nevyplývá, že by součet dob, po kterou měly probíhat vyjmenované úkony (70 – 110 dní), měl běžet právě od 21. 6. 2019. Krajský soud zjevně doplnil rozhodnutí žalované o vlastní úvahu. Stěžovatel poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011, čj. 1 As 93/2011-79, týkající se nutnosti doby zajištění cizince.

4. Žalovaná odkázala na svoje vyjádření k podané žalobě a souhlasila s rozsudkem krajského soudu. Poukázala i na to, že zajištění stěžovatele již nadále netrvá, jelikož dne 2. 8. 2019 bylo realizováno jeho vyhoštění.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s., přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

6. Podstatou kasační stížnosti je otázka, zda žalovaná v rozhodnutí o prodloužení zajištění uvedla den, od kterého se přibližná doba 70 – 110 dní potřebná k ověření totožnosti stěžovatele a obdržení cestovního dokladu počítá, nebo tento den doplnil svoji úvahou až krajský soud.

7. V napadeném rozhodnutí je na str. 6 ve čtvrtém odstavci uvedeno následující: „Dne 25.06.2019 správní orgán telefonicky dožádal Ředitelství služby cizinecké policie, Odbor podpory výkonu služby, Oddělení pobytového režimu cizinců (dále jen „ŘSCP“), o zaslání sdělení ve věci zjišťování totožnosti a přípravy realizace správního vyhoštění výše jmenovaného cizince. Téhož dne ŘSCP, Oddělení pobytového režimu cizinců správnímu orgánu zaslalo 8 Azs 264/2019-25 pokračování požadované sdělení, ve kterém je uvedeno, že po uplynutí zákonné lhůty pro podání žádosti o mezinárodní ochranu byla dne 04.06.2019 cestou Ministerstva zahraničních věcí a následně Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „Velvyslanectví ČR“) podána Ministerstvu veřejné bezpečnosti, imigračnímu odboru v Hanoji žádost o readmisi výše uvedeného cizince dle článku 3 Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o předávání přebírání občanů obou států. Dne 21.06.2019 obdrželo ŘSCP zprávu, že všechny materiály potřebné ke zjištění totožnosti byly v originále předány kompetentním úřadům Vietnamu v Hanoji. Proces ověření totožnosti, vydání náhradního cestovního dokladu společně s doručením náhradního cestovního dokladu nelze přesně časově predikovat. V obdobných případech probíhá proces ověřování totožnosti od zaslání žádosti přibližně 60 – 90 dní, dalších přibližně 10 – 20 dní „cestuje“ doklad na ŘSCP zajištěnou poštou. Poté lze přistoupit k samotné realizaci správního vyhoštění. [pozn. ztučnění provedl NSS]“.

8. Z výše citovaného odstavce naprosto zřejmě plyne, že den 21. 6. 2019 určila již žalovaná jako den, od kterého počítá dobu 70 – 110 dní k provedení potřebných úkonů. Žalovaná považovala za rozhodný den, kdy kompetentní úřad v Hanoji obdržel žádost o ověření totožnosti, což byl právě den 21. 6. 2019. Tomuto odpovídá i spisová dokumentace, kde na č. l. 147 správního spisu je tato informace uvedena. Námitka, že den 21. 6. 2019 určil až krajský soud, je tak nedůvodná.

IV. Závěr

9. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s.

10. O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení náklady nad rámec její běžné úřední činnosti.

11. Krajský soud ustanovil usnesením ze dne 15. 7. 2019, čj. 42 A 9/2019-23, zástupcem stěžovatele JUDr. Ing. Jakuba Backu, advokáta. V takovém případě platí odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti odměna za jeden úkon právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Jedná se o písemné podání ve věci samé - kasační stížnost [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za tento úkon právní služby náleží ustanovenému zástupci odměna ve výši 3 100 Kč (§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto se částka odměny zvyšuje o částku odpovídající dani, kterou je z odměny povinen odvést, tj. o 714 Kč. Výše celkové odměny ustanoveného zástupce proto činí 4 114 Kč. Uvedené částka bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8 Azs 264/2019 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 6. listopadu 2019 JUDr. Petr Mikeš, Ph.D. předseda senátu