8 Azs 27/2022

Rubrum

8 Azs 27/2022-29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: N. H. N. L., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, ve věci ochrany proti nečinnosti žalované v řízení vedeném pod sp. zn. MV-175174/SO-2020, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2022, čj. 57 A 148/2021-29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce na Velvyslanectví ČR v Hanoji požádal o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Ministerstvo vnitra tuto žádost zamítlo. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které žalovaná rozhodnutím z 6. 1. 2021, čj. MV-175174-7/SO-2020, zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila. K žalobě žalobce bylo rozhodnutí žalované rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 9. 9. 2021, čj. 57 A 16/2021-52, zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení (dále jen „zrušující rozsudek krajského soudu“). Proti zrušujícímu rozsudku krajského soudu žalovaná podala kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud vede řízení pod sp. zn. 7 Azs 277/2021. Dále žalovaná usnesením z 29. 11. 2021, čj. MV-175174-18/SO-2020, přerušila dotčené odvolací řízení do doby, než Nejvyšší správní soud pravomocně rozhodne o její kasační stížnosti. Usnesení o přerušení řízení žalobce napadl odvoláním, které ministr vnitra zamítl a usnesení potvrdil.

2. Žalobce podal ministru vnitra žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalované ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutím z 3. 1. 2022, čj. MV-175174-22/SO-2020, ministr vnitra této žádosti vzhledem k usnesení o přerušení řízení nevyhověl. 8 Azs 27/2022

3. Žalobce se žalobou podle § 79 s. ř. s. domáhal ochrany proti nečinnosti žalované, kterou spatřoval v tom, že žalovaná po zrušujícím rozsudku krajského soudu nerozhodla o jeho odvolání.

4. Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalované, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku vydala v dotčeném odvolacím řízení rozhodnutí. Soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vyšel z toho, že podání kasační stížnosti proti zrušujícímu rozsudku správního soudu nemá vliv na běh lhůty správního orgánu k vydání rozhodnutí. Zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán povinen pokračovat v řízení a řídit se právním názorem soudu, nehledě na to, zda je ve věci podána kasační stížnost (usnesení rozšířeného senátu NSS z 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS, rozsudek NSS z 1. 10. 2021, čj. 5 As 108/2021-61, a rozsudek NSS z 9. 6. 2016, čj. 2 Azs 307/2015-41).

5. Není na místě ani argument žalované, že kdyby ta v dotčeném odvolacím řízení vydala nové rozhodnutí, vzniklo by riziko odpadnutí předmětu řízení o žalobě, resp. kasační stížnosti. Zrušující rozsudek krajského soudu je pro správní orgány závazný do okamžiku, než bude případně Nejvyšším správním soudem ke kasační stížnosti žalované zrušen. V případě, že by výsledkem řízení o této kasační stížnosti bylo zrušení zrušujícího rozsudku krajského soudu, došlo by k tomu, že by vedle sebe stála dvě rozhodnutí o odvolání. Takto vzniklá procesní situace je však řešitelná: podle rozsudku NSS čj. 2 Azs 307/2015-41 platí, že jsou-li v téže věci vydána dvě správní rozhodnutí v důsledku kasace pravomocného zrušujícího rozsudku krajského soudu Nejvyšším správním soudem, může správní orgán zrušit později vydané správní rozhodnutí v přezkumném řízení pro rozpor s právním principem ne bis in idem, popřípadě s § 48 odst. 2 správního řádu, příp. ze stejných důvodů může později vydané správní rozhodnutí zrušit také soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

6. Odkazy žalované na usnesení NSS z 24. 5. 2021, čj. 4 Ads 312/2020-39, a z 3. 6. 2021, čj. 4 Azs 327/2020-44, nejsou přiléhavé, neboť v nich šlo o procesně jinou situaci. Nejvyšší správní soud v usnesení z 30. 10. 2020, čj. 5 Azs 254/2020-101, vyložil, že pokud odvolací správní orgán, vázán zrušovacím rozsudkem správního soudu, vydá další meritorní rozhodnutí, nejedná se o nerovné zacházení s účastníky, ale o „důsledek kasační závaznosti právního názoru krajského soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), obsaženého ve vykonatelném rozsudku“. Proto postup žalovaného v souladu s takovým právním názorem správního soudu není porušením § 2 odst. 4 správního řádu přičitatelným žalovanému, a to ani v případě, že rozsudek krajského soudu bude posléze zrušen Nejvyšším správním soudem.

7. Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž zároveň požádala, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

8. Podle stěžovatelky není rozhodovací praxe správních soudů v řízeních o žalobách žadatelů, kteří požádali o vydání zaměstnanecké karty na Velvyslanectví ČR v Hanoji, v jejichž věci byly posuzovány totožné utajované informace, jednotná. S ohledem na tuto nejednotnost stěžovatelka podala proti zrušujícímu rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Řízení o kasační stížnosti je předběžnou otázkou, která má bezprostřední vliv na rozhodnutí o odvolání žalobce a dalších žadatelů. Stěžovatelka ve věci nemůže vydat 8 Azs 27/2022-30 pokračování nové rozhodnutí, aniž by vzniklo riziko možného odpadnutí předmětu řízení o žalobě, resp. kasační stížnosti. V případě vydání nového rozhodnutí by bylo zásadním způsobem ovlivněno právo na rovnost zbraní účastníků soudního řízení správního. Stěžovatelka se tedy neztotožňuje se závěrem krajského soudu, že je v dotčeném odvolacím řízení nečinná.

9. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti namítá, že usnesení stěžovatelky o přerušení dotčeného odvolacího řízení je nezákonné, a proto nemá vliv na nečinnost stěžovatelky. Řízení o kasační stížnosti totiž není řízením o předběžné otázce, na kterém by bylo rozhodnutí správního orgánu závislé ve smyslu § 57 odst. 1 správního řádu. Navíc řízení o kasační stížnosti není řízením, k němuž dala stěžovatelka podnět ve smyslu § 57 odst. 1 písm. a) správního řádu, ale řízením, které bylo zahájeno na základě její kasační stížnosti, tj. opravného prostředku ve správním soudnictví. Zákonné podmínky pro přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. c) bodu 1 správního řádu nejsou splněny a stěžovatelka je tedy nečinná bez zákonných důvodů. Stěžovatelka je vázána pravomocným a vykonatelným zrušujícím rozsudkem krajského soudu. Kasační stížnosti stěžovatelky proti tomuto rozsudku nebyl Nejvyšším správním soudem přiznán odkladný účinek a stěžovatelka nemůže nepřiznání odkladného účinku obcházet nezákonným přerušením řízení.

10. Kasační stížnost je nepřípustná.

11. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí proto kvalifikovaným způsobem zpochybňovat rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána. Stěžovatel je povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. např. rozsudky NSS z 15. 2. 2017, čj. 1 Azs 249/2016-38, bod 12, nebo z 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012-351, bod 140 a judikaturu tam citovanou). Pokud tak neučiní je kasační stížnost nepřípustná dle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s.

12. Nyní projednávaná kasační stížnost je v podstatě doslovnou kopií vyjádření k žalobě, které stěžovatelka předložila v řízení před krajským soudem. Obě tato podání obsahují totožné argumenty, které jsou navíc i zcela totožně formulovány. Kasační stížnost se od vyjádření k žalobě obsahově liší pouze v jediném ohledu, a to tím, že je v ní závěrečná věta ve znění: „Stěžovatelka se tak neztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Plzni uvedeným v napadeném rozsudku, že je v řízení o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 1. 10. 2020, č. j. OAM-40017-42/ZM-2019, nečinná.“ Všechny další odlišnosti jsou ryze kosmetického charakteru (změna označení „Komise“ na označení „stěžovatelka“ apod.).

13. Krajský soud se v napadeném rozsudku vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, které vznesla ve svém vyjádření k žalobě, čímž plně dostál požadavkům plynoucím z rozsudku NSS z 2. 8. 2012, čj. 4 Ans 1/2012-61. Rozsudek krajského soudu je tedy přezkoumatelný a stěžovatelka měla proti tomuto rozsudku ve své kasační stížnosti uvést konkrétní a věcné námitky. Jestliže tedy například krajský soud posoudil judikaturu, které se dovolávala stěžovatelka ve vyjádření k žalobě, jako nepřiléhavou, musela 8 Azs 27/2022 stěžovatelka v kasační stížnosti s tímto posouzením konkrétně polemizovat, nikoli pouze beze změny zopakovat příslušnou námitku uplatněnou ve vyjádření k žalobě. Stěžovatelka však v kasační stížnosti ani v náznaku nijak konkrétně nereaguje na způsob vypořádání svých námitek krajským soudem.

14. S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou [§ 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s.].

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 4. března 2022 Jitka Zavřelová předsedkyně senátu