8 Azs 288/2017

Rubrum

8 Azs 288/2017-41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: T. T., zastoupen Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, se sídlem Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2017, čj. KRPU-205938-22/ČJ-2017-040022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2017, čj. 42 A 30/2017-32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

IV. Ustanovenému zástupci Mgr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky. Dne 17. 10. 2017 jej po překročení hraničního přechodu Cínovec – Altenberg zkontrolovala hlídka německé policie; stěžovatel nepředložil doklady opravňující cizince k pobytu na území Spolkové republiky Německo. Německá policie jej proto zadržela a 8 Azs 288/2017 pokračování předala do České republiky. Žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví stěžovatele zajistila podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 15. 8. 2017 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Po podání žádosti o mezinárodní ochranu dne 24. 10. 2017 rozhodlo Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 27. 10. 2017, čj. OAM-158/LE-LE05- LE26-PS-2017 o zajištění stěžovatele dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném od 15. 8. 2017 (dále jen „zákon o azylu“).

2. Stěžovatel se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“). Tento soud přezkoumal zákonnost zajištění stěžovatele, avšak neshledal žádné pochybení žalovaného, a proto žalobu zamítl z důvodu, že se žalovaný dostatečně zabýval otázkou možného vyhoštění stěžovatele, včetně toho, zda stěžovateli hrozí pronásledování nebo ohrožení v zemi původu.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti

3. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

4. Stěžovatel má za to, že se žalovaná nesprávně nezabývala eventuální vážnou újmou, která mu hrozí v případě návratu do vlasti. Stěžovatel vstoupil na území České republiky za účelem podání žádosti o mezinárodní ochranu v Německu. Již v rozhodnutí o zajištění stěžovatele se žalovaná měla zabývat hrozící vážnou újmou. Nelze přejít tvrzení stěžovatele o jeho úmyslu požádat o mezinárodní ochranu, neboť za snahou stěžovatele o podání žádosti o mezinárodní ochranu mohly stát azylově relevantní důvody, případně existence hrozící vážné újmy. Žalovaná se měla vyjádřit k tvrzením stěžovatele týkající se jeho snahy o získání mezinárodní ochrany. Soud založil svůj rozsudek pouze na skutečnosti, že stěžovatel v průběhu správního řízení uvedl i tvrzení, která si s tvrzením o snaze získat mezinárodní ochranu protiřečí. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila tak, že se potenciálními překážkami realizace správního vyhoštění, jakož i naplnění účelu zajištění stěžovatele zabývala a dospěla k závěru, že neexistují žádné překážky realizace správního vyhoštění stěžovatele do Vietnamu. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

6. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s., přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. 8 Azs 288/2017-42

7. S ohledem na probíhající řízení před Ústavním soudem, jehož výsledek mohl mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, přerušil Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti. Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17, č. 16/2019 Sb., o zrušení § 169r odst. 1 písm. j) a § 172 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a § 46a odst. 9 a § 73 odst. 8 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Tato ustanovení byla zrušena dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, tedy dnem 21. 1. 2019. Nejvyšší správní soud rozhodl o pokračování v řízení a v současné době mu nic nebrání posouzení věci.

8. Předmětem kasační stížnosti je otázka, zda se žalovaný dostatečně zabýval hrozící vážnou újmou stěžovatele v případě jeho návratu do země původu. Zároveň stěžovatel namítal, že chtěl požádat o mezinárodní ochranu v Německu na základě možných azylově relevantních důvodů.

9. Podle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců není vycestování cizince možné „v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“ Za vážnou újmu se podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců považuje „a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.“ Správní orgán musí v případě zajištění za účelem správního vyhoštění zkoumat, zda je realizace vyhoštění možná a uskutečnitelná (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010-150, č. 2524/2012 Sb. NSS).

10. Z obsahu správního rozhodnutí Nejvyšší správní soud zjistil, že možností vycestování stěžovatele se žalovaná zabývala na straně 6 a 7. Zhodnotila situaci v zemi původu stěžovatele a dále zkoumala, zda u stěžovatele existují azylově relevantní důvody. Odkázala na jeho výpověď, kde uvedl, že ve Vietnamu nemá žádné potíže ani mu nehrozí žádné stíhání. Dospěla proto k závěru, že stěžovateli nehrozí žádné nebezpečí vážné újmy a nezjistila ani žádný azylově relevantní důvod. Je pravda, že stěžovatel také při výslechu sdělil, že jeho úmyslem bylo požádat o azyl v Německu. V této situaci by skutečně bylo zřejmě vhodnější, pokud by se správní orgán stěžovatele zeptal na důvody, pro které chce v Německu o azyl požádat.

11. S ohledem na azylovou historii stěžovatele však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v tomto případě bylo nadbytečné dále zjišťovat jeho pohnutky. Stěžovatel v Německu již jednou neúspěšně žádal o azyl, přičemž následně byl vyhoštěn. Poté neúspěšně žádal o azyl v Polsku a opět byl vyhoštěn. Je proto zřejmé, že žádosti o azyl stěžovatel využíval nikoliv jako prostředek k ukrytí před pronásledováním, ale chápal jej pouze jako způsob legalizace svého pobytu, aniž by mu v zemi původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 26. 9. 2006, čj. 4 Azs 442/2005-43, vyslovil, že „institut azylu slouží lidem, kteří jsou v zemi původu pronásledováni ze zákonem stanovených důvodů (§ 12 zákona o azylu) a obecně není prostředkem pro řešení 8 Azs 288/2017 pokračování jakýchkoli problémů (ekonomických, osobních, rodinných) v zemi původu.“ Správní orgán se proto s ohledem na okolnosti dané věci zabýval existencí vážné újmy dostatečně. Rozpor ve výpovědích stěžovatele tedy nebyl.

IV. Závěr

12. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

13. O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení náklady nad rámec její běžné úřední činnosti. Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

14. Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování (§ 35 odst. 9 s. ř. s.). Jde o odměnu za 2 úkony právní služby (sepis kasační stížnosti a další poradu s klientem přesahující jednu hodinu), celkem v částce 6 200 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a náhradu hotových výdajů, celkem 600 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), celkem tedy 6 800 Kč. Advokát Mgr. Ing. Jakub Backa je plátcem daně z přidané hodnoty. K nákladům řízení se tedy přičítá tato daň v sazbě platné ke dni ukončení řízení o kasační stížnosti, tj. ve výši 1 428 Kč [21 % z 6 800 Kč, viz § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném ke dni poskytnutí služby]. Přiznaná odměna ve výši 8 228 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 13. února 2019 JUDr. Petr Mikeš, Ph.D. předseda senátu