8 Azs 52/2026

Rubrum

8 Azs 52/2026-32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: X. T. T., zast. Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2/2, Praha 3, za účasti osoby zúčastněné na řízení: T. H. T., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-41639-2/ČJ-2025- 930310-V242, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 4. 2026, č. j. 33 A 10/2026-27, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud se v tomto usnesení zabýval tím, zda je kasační stížnost žalobce ve věci jeho správního vyhoštění přijatelná, tedy zda svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

I. Vymezení věci

2. Žalobce byl držitelem povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia s platností do 31. 8. 2023. Jeho žádost o prodloužení a následné odvolání byly zamítnuty. Dne 4. 3. 2024 podal další žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, která jej však k pobytu na území ČR neopravňovala. Do ČR opět přicestoval 23. 11. 2024 a dne 10. 4. 2025 se dostavil na cizineckou policii k vyřešení své pobytové situace. Ta zjistila, že na území ČR pobývá bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn, a zahájeno řízení o správním vyhoštění. 8 Azs 52/2026

3. Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie rozhodnutím ze dne 22. 11. 2025 rozhodla o správním vyhoštění žalobce podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. Žalovaný mimo jiné neshledal, že měl být upřednostněn postup podle § 50a zákona o pobytu cizinců, tedy rozhodnutí o povinnosti opustit území místo rozhodnutí o správním vyhoštění. S ohledem na to, že žalobci nesvědčilo postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a zákona o pobytu cizinců, nebylo rozhodnutí o správním vyhoštění nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života. NSS na tomto místě poznamenává, že pokud by stěžovatel naplnil podmínky § 15a zákona o pobytu cizinců, svědčilo by mu po dobu řízení o jeho předchozí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu oprávnění pobývat na území ČR (tj. fikce pobytu) podle § 87y odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

4. Žalobce se dále bránil žalobou, kterou Krajský soud v Plzni shora uvedeným rozsudkem zamítl. Rozhodnutí žalovaného považoval za přezkoumatelné a skutkový stav za dostatečně zjištěný. Přisvědčil správním orgánům, které dospěly k závěru, že žalobce neudržuje trvalý partnerský vztah se svou tvrzenou přítelkyní, a proto mu nesvědčilo postavení rodinného příslušníka občana EU.

5. Krajský soud dále shrnul pobytovou historii žalobce a dospěl závěru, že po 29. 5. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva vnitra o zamítnutí jeho žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia, byl jeho pobyt na území ČR (od 30. 5. 2024 do 10. 4. 2025) neoprávněný.

6. Co se týče přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, krajský soud konstatoval, že jelikož nebyl prokázán trvalý vztah s jeho přítelkyní českého občanství, nebyl důvod, aby se správní orgány zabývaly dopadem rozhodnutí do této sféry života žalobce, stejně jako nebyly důvody pro posouzení otázky, zda budou moci společně žít na území Vietnamu. Žalobce nadto v tomto směru vznesl pouze obecnou argumentací a žalovaný nebyl povinen za něj další důvody dotvářet.

II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření

7. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost. V první řadě namítl jeho nepřezkoumatelnost. Krajský soud se pouze ztotožnil se závěry žalovaného a žalobní námitky paušálně odmítl.

8. Krajský soud si neučinil vlastní úsudek o tom, zda je stěžovatel rodinným příslušníkem občana EU. K údajnému neprokázání trvalého svazku s partnerkou stěžovatel uvedl, že krajský soud důkazně přecenil institut pobytové kontroly. Správní orgány i soud upřednostnily úřední záznam o průběhu tohoto úkonu nad jinými důkazy – společnými fotografiemi a účastnickými výslechy, které pevnost svazku potvrzují. Správní orgán nepřipojil ani spisový materiál z řízení o jeho žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia, jak stěžovatel navrhoval, přičemž řada skutečností z tohoto řízení svědčila v jeho prospěch. 8 Azs 52/2026-33 pokračování

9. Napadený rozsudek je nepřiměřený a nepřezkoumatelný také ve vztahu k dopadu do soukromého a rodinného života stěžovatele a jeho družky. Vůbec nebylo zkoumáno, zda je reálné, aby společně žili ve Vietnamu. Ze spisového materiálu je patrné, že je to vyloučeno. Družka stěžovatele navíc vystupuje jako osoba zúčastněná na řízení a v řízení uplatnila podrobné vyjádření, které však krajský soud nijak nevypořádal, což je také důvodem nepřezkoumatelnosti jeho rozsudku.

10. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry napadeného rozsudku a navrhl její zamítnutí.

11. Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

12. O žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

13. Stěžovatel k přijatelnosti kasační stížnosti uvádí, že má za to, že přesahuje jeho vlastní zájmy proto, že si krajský soud neučinil vlastní úsudek o tom, zda je rodinným příslušníkem občana EU, a dále postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou ohledně posuzování přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. NSS však dospěl k závěru, že tento ani jiný z uvedených důvodů není v posuzované věci dán.

14. Kasační stížnost proto není přijatelná. III.A. Nepřípustná kasační námitka

15. Nejvyšší správní soud se předně zabýval přípustností uplatněných kasačních námitek. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. totiž platí, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatel musí podle § 104 odst. 4 s. ř. s. v kasační stížnosti mj. reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou jeho závěry nesprávné. Pokud pouze opakuje námitky, které uvedl v žalobě, aniž by jakkoliv reflektoval argumentaci krajského soudu, tak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1 As 271/2015-36).

16. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že správní orgán nepřipojil spisový materiál z řízení o jeho žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia. Totožnou 8 Azs 52/2026 argumentaci uváděl i v žalobě, na což krajský soud reagoval v bodě 14 napadeného rozsudku. Uvedl, že to nebylo nezbytné, jelikož stěžovatel nebyl se svou žádostí o prodloužení dlouhodobého pobytu úspěšný a zároveň nekonkretizoval, jaká jiná zjištění by měla být ze správního spisu obstarána. Stěžovatel však tyto závěry krajského soudu v kasační stížnosti nijak relevantně nezpochybňuje. Nad rámec žaloby dodává pouze to, že uvedený správní spis obsahoval řadu skutečností svědčících v jeho prospěch. Takto obecnou argumentací však na závěry napadeného rozsudku také dostatečně nereaguje. Tato kasační námitka je proto nepřípustná. III.B. Nepřijatelné kasační námitky

17. Stěžovatel vytýká napadenému rozsudku nepřezkoumatelnost spočívající v tom, že krajský soud převzal závěry žalovaného a paušálně odmítl jeho žalobní námitky. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám, pro které je skutečně nelze věcně přezkoumat (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). Zpravidla přitom postačuje vypořádání alespoň základních žalobních námitek, přiměřeně lze akceptovat též reakci implicitní (rozsudek NSS ze dne 3. 11. 2015, č. j. 2 Afs 143/2015-71, nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). Na určitou námitku lze reagovat i tak, že soud prezentuje ucelený názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto odůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012-50, ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013-30, a ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013-50). Za předpokladu, že je rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné, nezakládá nepřezkoumatelnost rozsudku ani to, že se krajský soud v souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení do velké míry ztotožní se závěry a úvahami žalovaného (rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, či ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012-47).

18. V návaznosti na to NSS konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje požadavky citované judikatury. Rozhodnutí žalovaného vadou nepřezkoumatelnosti netrpí, jelikož obsahuje rozbor a zhodnocení podkladů, hodnocení skutkového stavu, výklad právních předpisů a úvahy, které žalovaného vedly k výslednému rozhodnutí. Krajský soud se proto nedopustil závažného pochybení, které by mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, když na ně v napadeném rozsudku ve větší míře odkázal.

19. Podle stěžovatele je napadený rozsudek dále nepřezkoumatelný proto, že osoba zúčastněná na řízení (jeho družka) podala v řízení podrobné vyjádření, se kterým se krajský soud nijak nevypořádal. Judikatura v obecné rovině dovodila, že pokud se krajský soud nezabýval podstatným vyjádřením osoby zúčastněné na řízení, nezakládá to samo o sobě nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů, ale vážnou vadu řízení podle § 103 odst. 1 písm. d) in fine s. ř. s. Zda taková vada mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí krajského soudu je však třeba vždy posoudit podle konkrétních okolností případu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS). 8 Azs 52/2026-34 pokračování

20. Ze spisu krajského soudu vyplývá, že družka stěžovatele z vlastní iniciativy uplatnila práva osoby zúčastněné na řízení podáním ze dne 4. 3. 2026. Uvedla, že si nepřeje, aby byl stěžovatel vyhoštěn, jelikož mají v plánu vést svůj soukromý a rodinný život výhradně v České republice. Krajský soud s ní v návaznosti na to začal jednat jako s osobou zúčastněnou na řízení a zaslal jí odpovídající poučení, žalobu, rozhodnutí a vyjádření žalovaného. Osoba zúčastněná na řízení však v řízení žádné další vyjádření nepodala. Byť lze tedy stěžovateli přisvědčit v tom, že její stručnou argumentaci z podání ze dne 4. 3. 2026 krajský soud v napadeném rozsudku výslovně nevypořádal, nezakládá to v projednávané věci vážnou vadu řízení, která by měla dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele a založila tak přijatelnost kasační stížnosti. Krajský soud totiž tím, že v odpovídající míře posoudil žalobní námitku totožného obsahu, rovněž alespoň implicitně odpověděl na argumenty uplatněné osobou na řízení (srov. bod 33 usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 2 As 196/2016-123).

21. Stěžovatel dále namítá, že si správní orgány a krajský soud v rozporu s rozsudkem NSS ze dne 18. 12. 2025, č. j. 8 Azs 139/2025-24, neučinily vlastní úsudek o tom, zda je stěžovatel rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Odkazovaný rozsudek však na projednávanou věc nedopadá, neboť řešil situaci, ve které správní orgán neprovedl vůbec žádné vlastní posouzení kritérií § 15a zákona o pobytu cizinců a vyšel pouze ze sdělení Ministerstva vnitra, že cizinci nebyl udělen vízový štítek podle § 87y zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí v projednávané věci však obsahují zevrubné posouzení a odůvodnění, proč stěžovatel není rodinným příslušníkem občana EU (viz str. 4 až 6 napadeného rozhodnutí a body 10 až 17 napadeného rozsudku). Krajský soud proto nepochybil, pokud v bodě 16 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že správní orgány si o postavení stěžovatele učinily vlastní úsudek.

22. Stěžovatel dále brojí proti závěru, že není rodinným příslušníkem občana EU, jelikož se nepodařilo prokázat trvalý svazek s jeho přítelkyní. Tvrdí, že správní orgány i soud důkazně přecenily institut pobytové kontroly, ze které nevyplynulo, že by s tvrzenou družkou pobýval ve společné domácnosti.

23. Podle rozsudku NSS ze dne 12. 7. 2019, č. j. 2 Azs 181/2019-30, nepředstavují informace získané z úředních záznamů o provedení pobytových kontrol vyloučený důkazní prostředek. Sdělení policie o provedení pobytové kontroly však prokazuje toliko skutečnosti, které policisté vnímali vlastními smysly a jejím prostřednictvím nelze obcházet § 55 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, o důkazu svědeckou výpovědí (rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2016, č. j. 4 As 276/2015-28). Stěžovatel konkrétně namítá, že správní orgány nemohly vycházet z tvrzení matky partnerky stěžovatele, která byla při pobytové kontrole v různé dny jako jediná zastižena v místě tvrzeného pobytu a uvedla, že tam stěžovatel bydlí se svou přítelkyní, a dodala, že věci v pokoji, ve kterém měl stěžovatel bydlet, patří jejímu manželovi, aniž by ji vyslechly jako svědkyni.

24. Taková kasační argumentace se však týká výhradně konkrétního hodnocení skutkového stavu projednávané věci a tím pouze vlastního zájmu stěžovatele. Nemůže proto založit přesah jeho vlastních zájmů, natož pak přesah svým významem podstatný (usnesení NSS ze dne 18. 9. 2025, č. j. 6 Azs 46/2025-33). Aby mohla být přijatelná, musel by krajský soud při hodnocení skutkového stavu hrubě pochybit, neboť ani případné dílčí pochybení 8 Azs 52/2026 by nevyžadovalo zásah kasačního soudu (usnesení NSS ze dne 11. 8. 2023, č. j. 8 As 120/2022- 28, či ze dne 22. 12. 2023, č. j. 8 Azs 258/2024-36).

25. Krajský soud se v bodech 10 až 16 napadeného rozsudku podrobně věnoval hodnocení důkazů a uzavřel, že správní orgány nevycházely pouze z výsledků pobytové kontroly, ale zohlednily veškeré zjištěné skutečnosti, avšak zásadní důkazy hovoří v neprospěch stěžovatele. To je v souladu s existující judikaturou, podle které je třeba závěry učiněné z určitých podkladů konfrontovat se skutečnostmi plynoucími z ostatních podkladů, zejména svědčí-li o opaku, a přesvědčivě odůvodnit, proč se přiklánějí k učiněnému hodnocení (rozsudek NSS ze dne 10. 7. 2018, č. j. 1 Azs 58/2018-31). V hodnocení skutkové stavu neshledává NSS hrubé pochybení, ostatně stěžovatel s konkrétními a podrobnými závěry ani nijak výrazněji nepolemizuje.

26. Stěžovatel dále namítá, že se správní orgány nezabývaly dopady napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele a jeho družky. K tomu NSS opakuje, že v řízení nebyla prokázána taková intenzita jejich svazku, aby ve světle ustálené judikatury mohlo být správním vyhoštěním zasaženo do rodinného života stěžovatele, avšak mohlo být zasaženo do jeho života soukromého (rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 2 Azs 221/2014-54). Tím se však správní orgány i soud dostatečně zabývaly (str. 6 a 7 prvostupňového rozhodnutí, str. 5 napadeného rozhodnutí, body 20 až 24 napadeného rozsudku) a dospěly k závěru, že vazby stěžovatele na jeho přítelkyni v rozsahu, který byl v řízení prokázán, nedosahují takové intenzity, aby převážily nad veřejným zájmem na dodržování právních předpisů.

27. To je v souladu s ustálenou judikaturou, podle které správní vyhoštění v obecné rovině vždy představuje jistý zásah do soukromého života cizince, avšak zpravidla přiměřený, pokud cizinec svůj soukromý život s partnerkou budoval za situace, kdy pobýval na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu a nadto ve chvíli, kdy již věděl, že jeho pobyt na území České republiky je značně nejistý. Takové okolnosti legitimizují eventuální zásah do soukromého života cizince, jak potvrzují rozsudky ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 Azs 86/2017-28 a ze dne 23. 11. 2016, č. j. 2 Azs 231/2016-29). K závěru o tom, že je zásah do soukromého a rodinného života cizince za těchto okolností nepřiměřený, lze dospět zcela výjimečně. Takovým důvodem totiž nemůže být prostá existence samotného partnerského vztahu, nehledě na to, jak vážně a intenzivně je oběma partnery prožíván (rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2021, č. j. 7 Azs 85/2021-35). Závěry napadeného rozhodnutí i rozsudku optikou nepřijatelnosti kasační stížnosti proto obstojí. S ohledem na uplatněnou kasační námitku soud dodává, že jelikož v řízení nebylo prokázáno, že stěžovatel je rodinným příslušníkem občana EU, krajský soud se nepochybil, pokud jeho situaci neposuzoval optikou judikatury ohledně zkoumání dopadů do soukromého a rodinného života rodinného příslušníka občana EU.

28. Z napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Nejvyšší správní soud neshledal tuto judikaturu rozpornou. Necítí ani potřebu se od ní odchýlit. Byť napadený rozsudek ve větší míře přejímá závěry žalovaného, optikou nepřijatelnosti kasační stížnosti obstojí, neboť se krajský soud způsobem rozhodnutí nedopustil pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. 8 Azs 52/2026-35 pokračování IV. Závěr a náklady řízení

29. Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou, která poskytuje odpověď na stěžovatelem vznesené kasační námitky, a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti, a podle § 104a s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 6. srpna 2026 Petr Mikeš předseda senátu