8 Azs 60/2014

Rubrum

8 Azs 60/2014 – 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: D. D., zastoupeného JUDr. Athanassiem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Slavíkova 19, Praha 2, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2014, čj. CPR-6046/ČJ-2013-930310-V237, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, čj. 44 A 3/2014 – 30, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, čj. 44 A 3/2014 – 30, s e p ř i z n á v á odkladný účinek.

Odůvodnění

I.

1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Mělník, rozhodnutím ze dne 29. 4. 2013, čj. KRPS-32564-44/ČJ-2013-010026, uložila žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „jen zákon o pobytu“). Dobu, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovila na 6 měsíců.

2. Policie Č R, Ř editelství slu ž by cizinecké policie rozhodnutím ze dne 6. 1. 2014, čj. CPR-6046/ČJ-2013-930310-V237, zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 18. 3. 2014, čj. 44 A 3/2014 – 30.

4. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Současně v ní požádal o přiznání odkladného 8 Azs 60/2014 – 30 účinku. Stěžovatel spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, spojenou s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, především v možné újmě na výkonu jeho práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu ostatně přiznává § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek ex lege. Stěžovatel nespatřuje důvod, proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního řízení.

5. Stěžovatel dále poukázal na zásah do svého rodinného a soukromého života. Na území České republiky má rodinné, sociální a pracovní zázemí. Pokud by měl okamžitě opustit Českou republiku, představovalo by to pro něj i jeho rodinu nenahraditelnou újmu. Veřejný zájem, aby opustil Českou republiku a svou rodinu, zjevně není na místě. Jeho rodina nežije na úkor České republiky. Stěžovatel závěrem poukázal na velmi nízkou závažnost svého protiprávního jednání, spočívající v neoprávněném pobytu po dobu 1 měsíce a 9 dnů. III.

6. Žalovaný nesouhlasí s tím, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. IV.

7. Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

8. Podle § 107 s. ř. s., věta před středníkem, kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

9. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Tento institut představuje dočasnou procesní ochranu stěžovatele před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí.

10. Nejvyšší správní soud zohlednil zejména tu skutečnost, že pokud nebude kasační stížnosti přiznán odkladný účinek a nastanou tak právní účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu, bude muset stěžovatel vycestovat z území České republiky, a to ještě před rozhodnutím zdejšího soudu o kasační stížnosti, tedy před tím, než bude s konečnou platností potvrzeno, zda je rozhodnutí o správním vyhoštění zákonné či nikoliv.

11. Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního spisu Nejvyšší správní soud shledal důvody pro přiznání odkladného účinku zejména v zásahu do rodinného života stěžovatele, který na území České republiky realizuje se svou manželkou a nezletilou dcerou (nar. v r. 2013). Výkon rozhodnutí o 8 Azs 60/2014 – 31 správním vyhoštění nepochybně zasahuje do soukromé a rodinné sféry stěžovatele a jeho okamžitá realizace by pro něj představovala újmu. Soud naopak neshledal, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a s tím spojený pobyt stěžovatele na území České republiky po dobu řízení před Nejvyšším správním soudem mohlo způsobit újmu třetím osobám.

12. Nejvyšší správní soud v souladu se svou stávající rozhodovací praxí (viz např. usnesení ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011 – 100, ze dne 16. 8. 2012, čj. 4 As 56/2012 – 58 a ze dne 30. 1. 2014, čj. 9 Azs 59/2014 -32) dále uvádí, že nucené vycestování stěžovatele by mělo nepochybně za následek i ztížení jeho možností uplatňovat svá procesní práva. Byť je stěžovatel v tomto řízení zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Z tohoto důvodu ostatně přiznává zákon o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek přímo ze zákona (§ 172 odst. 3).

13. V posuzovaném případě je splněna i druhá podmínka stanovená v § 73 odst. 2 s. ř. s. Nic nenasvědčuje tomu, že stěžovatelův pobyt v České republice po dobu řízení před Nejvyšším správním soudem může představovat riziko, které by zakládalo rozpor s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku „pouze“ odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu, než bude zákonnost napadeného rozhodnutí meritorně přezkoumána. Zdejší soud nepovažuje setrvání stěžovatele v České republice do doby rozhodnutí o jeho kasační stížnosti, při jejím přednostním projednání (viz § 56 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.), za natolik závažné, aby nebylo možné po tuto dobu připustit jeho přítomnost.

14. Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky napadeného rozsudku; tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění. Soud současně zdůrazňuje, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o samotné kasační stížnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 9. června 2014 JUDr. Jan Passer předseda senátu