8 Azs 60/2016

Rubrum

8 Azs 60/2016 - 76 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně a) K. F., zastoupené Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, Praha 10, žalobce b) nezletilý D. F., žalobkyně c) nezletilá A. F., žalobci b) a c) zastoupeni JUDr. Miroslavem Mlčákem, advokátem, Pod Hůrkou 758, Klatovy, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2014, čj. OAM-281/ZA-ZA08-K01-2014, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2016, čj. 60 Az 20/2014 - 72, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně a) Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Ustanovenému zástupci žalobců b) a c) JUDr. Miroslavu Mlčákovi, advokátovi s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 13 455,20 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále také „napadené rozhodnutí“) rozhodl, že se žalobcům neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II. 8 Azs 60/2016 - 77

2. Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni. Ten shora uvedeným rozsudkem žalobu žalobkyně a) odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranění vad žaloby spočívajících v neuvedení žalobních bodů. Žalobu žalobců b) a c) zamítl, neboť jejich žalobní námitky neshledal důvodnými. III.

3. Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) brojili proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Ta byla v případě stěžovatelky a) podána z důvodu vyplývajícího z § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., stěžovatelé b) a c) poukazovali na kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Všichni stěžovatelé navrhovali zrušit napadený rozsudek a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

4. Kasační stížnost je podle stěžovatelů přijatelná, neboť krajský soud se při posouzení žaloby dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do jejich hmotněprávního postavení. V případě stěžovatelky a) uvedené pochybení spočívá v tom, že jí krajský soud neustanovil tlumočníka, ani kvalifikovaného právního zástupce a pro doplnění žaloby jí stanovil extrémně krátkou lhůtu v délce 4 dnů. Stěžovatelé b) a c) toto pochybení spatřují ve skutečnosti, že krajský soud potvrdil napadené rozhodnutí jako zákonné, přestože v něm žalovaný nepřihlédl ke skutečnostem odůvodňujícím udělení azylu či doplňkové ochrany těmto stěžovatelům.

5. Stěžovatelé b) a c) dále v kasační stížnosti namítali nezákonnost napadeného rozsudku. Mají za to, že v řízení před žalovaným prokázali splnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, nebo humanitárního azylu podle § 14 téhož zákona, případně měl žalovaný postupovat podle § 14a zákona o azylu a udělit jim doplňkovou ochranu. Matka stěžovatelů b) a c) měla důvodný strach o bezpečnost svých dětí, o jejich život a zdraví. Obava vyvstala, když byla ze strany neznámých rusky hovořících osob přinucena fotografovat různé průmyslové objekty, automobily, nádraží a podobná místa pod reálnou pohrůžkou, že se něco stane jejím dětem [stěžovatelům b) a c)]. Udělení některé z forem mezinárodní ochrany odůvodňovala i situace v zemi původu, tedy probíhající válka s neodhadnutelnou délkou trvání a jejího územního rozsahu. Krajský soud nedostatečně zkoumal závěry žalovaného týkající se humanitárního azylu, byť na jeho udělení není právní nárok. Stěžovatelé b) a c) mají za to, že jim žalovaný měl přinejmenším udělit doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu.

6. Skutečnost, že krajský soud v řízení o žalobě neustanovil stěžovatelce a) právního zástupce a zcela nestandardně stanovil stěžovatelům b) a c) pouze jednodenní lhůtu k doplnění žaloby způsobuje vady řízení před krajským soudem. IV.

7. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí i své vyjádření k žalobě. V postupu krajského soudu nespatřuje žádná pochybení. Napadené rozhodnutí i rozsudek krajského soudu jsou vydány v souladu se zákonem, se závěry obsaženými v napadeném rozsudku se žalovaný ztotožňuje. Navrhuje kasační stížnost zamítnout. V. 8 Azs 60/2016 - 78

8. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s § 104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého právního pojmu) a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39. Na tam uvedené závěry kasační soud nyní pro stručnost odkazuje (usnesení je dostupné, stejně jako všechna dále uvedená rozhodnutí, na www.nssoud.cz).

9. Stěžovatelka a) namítala, že krajský soud nezohlednil její nedostatečnou znalost českého jazyka, neprovedl šetření k případnému ustanovení tlumočníka a nadto jí stanovil k doplnění žaloby mimořádně krátkou lhůtu 4 dnů. K zajištění ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces jí měl být také ustanoven kvalifikovaný právní zástupce. Žádné z uvedených pochybení však Nejvyšší správní soud v postupu krajského soudu neshledal.

10. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou a), že soud má účastníku řízení tlumočníka ustanovit, jakmile vyjde-li taková potřeba v řízení najevo. To plyne z § 18 odst. 2 o. s. ř., který se ve smyslu § 64 s. ř. s. použije i v soudním řízení správním. Taková situace však v daném případě nenastala.

11. Krajský soud ani ze žaloby, ani z jejího doplnění [kterým stěžovatelka a) rozšířila okruh žalobců o své dvě nezletilé děti], ani z žádného jiného projevu nemohl zjistit, že stěžovatelka a) nemá dostatečnou znalost českého jazyka. Sama stěžovatelka tuto skutečnost soudu nesdělila. Žaloba i její doplnění byly psány v českém jazyce, aniž bylo zřejmé, že je vyhotovuje někdo jiný, než stěžovatelka sama. Na výzvu soudu k doplnění skutečností podstatných pro ustanovení zástupce reagovala vyplněným Prohlášením o majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze dne 14. 8. 2015 (dále jen „Prohlášení“), aniž uvedenou okolnost zmínila. Neznalost nebo nedostatečnou znalost českého jazyka neuvedla ani v Čestném prohlášení ze dne 14. 8. 2015, připojeném k Prohlášení.

12. Nelze přehlédnout, že v době od podání žaloby do vydání usnesení obsahujícího výzvu k doplnění žaloby a usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce (obě vydaná dne 2. 11. 2015) neměl krajský soud k dispozici správní spis. Ten mu žalovaný postoupil teprve 17. 12. 2015. Ani ze správního spisu proto krajský soud na případnou neznalost českého jazyka u stěžovatelky a) nemohl usoudit. Krajský soud tedy neměl žádnou konkrétní indicii, která by nasvědčovala, že má stěžovatelka s porozuměním českému jazyku nebo komunikaci v něm potíže a je proto na místě jí k řádnému uplatňování práv ustanovit tlumočníka. Nevyšla-li potřeba ustanovit stěžovatelce a) tlumočníka v řízení najevo, nebyl krajský soud povinen provádět v tomto směru jakákoliv šetření. Nepochybil proto, neustanovil-li stěžovatelce a) tlumočníka.

13. Nelze přisvědčit ani námitce, že krajský soud stěžovatelce a) stanovil k doplnění žaloby extrémně krátkou lhůtu 4 dnů. Krajský soud správně dovodil, že stěžovatelčina žaloba neobsahuje žádný žalobní bod. V takovém případě bylo možno uvedenou vadu žaloby odstranit pouze ve lhůtě pro její podání (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). V posuzované věci činila lhůta k podání žaloby 15 dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí (srov. § 32 odst. 1 zákona o azylu). Rozhodnutí bylo stěžovatelce a) doručeno 8. 12. 2014. 8 Azs 60/2016 - 79 Stěžovatelka a) v žalobě podané jedenáctý den lhůty pro podání žaloby (dne 19. 12. 2014) požádala o ustanovení zástupce. V souladu s § 35 odst. 8 věty třetí s. ř. s. po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní lhůta pro podání žaloby neběží. Usnesení krajského soudu o zamítnutí stěžovatelčiny žádosti o ustanovení zástupce nabylo právní moci dne 11. 11. 2014. Téhož dne jí bylo doručeno též usnesení s výzvou k odstranění vad žaloby uvedením alespoň jednoho žalobního bodu. Ode dne následujícího (srov. § 40 odst. 1 s. ř. s.) pokračoval běh lhůty pro podání žaloby, z níž zbývaly 4 dny. Krajský soud tedy nepochybil, pokud právě tuto lhůtu stanovil stěžovatelce k doplnění žalobních bodů. I kdyby poskytl lhůtu delší, stěžovatelka by byla povinna vytýkanou vadu žaloby odstranit právě a jen do skončení lhůty pro prodání žaloby (do 4 dnů), aby předešla jejímu odmítnutí podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Lhůta stanovená soudem k uvedení řádných žalobních bodů plně respektovala zákonnou úpravu a také dbala práva stěžovatelky a) na přístup k soudu. Stanovení delší lhůty ke splnění soudem uložené povinnosti nemohlo vést ke sledovanému cíli (zhojení vady žaloby uvedením alespoň jednoho řádného žalobního bodu ve lhůtě pro podání žaloby).

14. K poslední námitce stěžovatelky a) Nejvyšší správní soud doplňuje, že otázkou ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem není oprávněn se v tuto chvíli zabývat. Usnesení o zamítnutí stěžovatelčiny žádosti o ustanovení zástupce bylo způsobilé samostatného kasačního přezkumu, o čemž byla stěžovatelka poučena. Možnosti brojit proti závěrům krajského soudu však stěžovatelka a) v zákonné lhůtě (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) nevyužila. Nyní již uvedené usnesení (na č. l. 36 spisu krajského soudu) nelze přezkoumat. Přesto Nejvyšší správní soud poukazuje na obsah jeho odůvodnění, v němž krajský soud důvody zvoleného postupu obsáhle vyložil.

15. Krajský soud se žádných zásadních pochybení, jež by mohly mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky a), nedopustil a respektoval i ustálenou a vnitřně jednotnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, proto kasační stížnost stěžovatelky a) není přijatelná.

16. Také námitky stěžovatelů b) a c) Nejvyšší správní soud neshledal opodstatněnými z pohledu naplnění důvodů přijatelnosti jejich kasační stížnosti.

17. Přesah vlastních zájmů stěžovatelé b) a c) dovozovali z toho, že krajský soud nesprávně posoudil splnění zákonných podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 14, resp. § 14a zákona o azylu. Uvedenou výhradu však Nejvyšší správní soud nesdílí.

18. Stěžovatelé b) a c) žádost o udělení mezinárodní ochrany opírali o důvodný strach o svoji bezpečnost, život a zdraví a dále poukazovali na probíhající válku v zemi původu.

19. Ze správního spisu se podává, že žalovaný v řízení obstaral poklady potřebné k rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. S nimi stěžovatelku a), která je současně zákonnou zástupkyní stěžovatelů b) a c), seznámil. Tato k nim v řízení neuplatnila žádné výhrady, námitky či jiné připomínky, sama také žádné další podklady či důkazy na podporu svých tvrzení neoznačila. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí jednotlivě a podrobně zabýval splněním zákonných předpokladů pro udělení azylu i 8 Azs 60/2016 - 80 doplňkové ochrany v návaznosti na tvrzení stěžovatelů v jejich žádosti. Své úvahy ve vztahu ke všem stěžovatelům obsáhle vyložil na stranách 3 - 10 napadeného rozhodnutí. Podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany neshledal. Jeho rozhodnutí je nejen srozumitelné, ale i řádně odůvodněné.

20. Krajský soud se při přezkumu napadeného rozhodnutí jednotlivě zabýval závěry žalovaného, jež vyslovil k (ne)možnosti udělit stěžovatelům b) a c) mezinárodní ochranu podle § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu. Přitom neopomněl poukázat na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. 9 - 13 napadeného rozsudku). Jeho úvahám není co vytknout. Nejvyšší správní soud pro stručnost poukazuje na věcně správné a přiléhavé závěry krajského soudu, k nimž se přiklání.

21. Ani námitce o vadách řízení před krajským soudem proto, že stěžovatelce a) nebyl ustanoven zástupce a že stěžovatelům b) a c) byla stanovena krátká lhůta 1 dne k doplnění žaloby, nemůže Nejvyšší správní soud přisvědčit. K možnostem kasačního přezkumu usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce stěžovatelce a) se Nejvyšší správní soud vyjádřil shora v bodě [14]. Nadto se usnesení krajského soudu v této části nemohlo jakkoliv dotknout veřejných subjektivních práv stěžovatelů b) a c), proto nejsou legitimováni k uplatnění uvedené námitky. Stěžovatelům b) a c) krajský soud v řízení o žalobě ustanovil na jejich žádost advokáta. Ten řádně v soudem stanovené, byť velmi krátké (jednodenní) lhůtě žalobu stěžovatelů b) a c) doplnil o chybějící žalobní body. Jejich žaloba tak byla způsobilá soudního přezkumu a byla krajským soudem věcně posouzena.

22. Ohledně stanovení délky lhůty pro doplnění žaloby platí i v případě stěžovatelů b) a c) závěry, vyslovené k téže otázce v případě stěžovatelky a) v bodě [13] s jedinou výjimkou. Žaloba stěžovatelů b) a c) byla podána o tři dny později (dne 22. 12. 2014), než žaloba stěžovatelky a). V případě stěžovatelů b) a c) proto poté, co jim byl ustanoven zástupce, ze lhůty pro podání žaloby zbýval pouze jediný den. K zachování požadavků vyplývajících z § 71 odst. 2 s. ř. s. byl krajský soud povinen při stanovení lhůty k odstranění vad žaloby uvedenou skutečnost zohlednit. Do práv stěžovatelů b) a c) stanovením této lhůty nebylo zasaženo, jelikož ji ustanovený zástupce dodržel a žalobu o chybějící žalobní body doplnil. VI.

23. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že se krajský soud nedopustil takového zásadního pochybení, které by mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelů a kasační stížnost nepřesahuje svým významem jejich vlastní zájmy. Vnitřně jednotná a ustálená judikatura dává odpověď na všechny stížní námitky.

24. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost ve smyslu § 104a s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. 8 Azs 60/2016 - 81

26. Stěžovatelům byli ustanoveni zástupci z řad advokátů, stěžovatelce a) usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2016, čj. 8 Azs 60/2016 – 36, Mgr. Jindřich Lechovský, stěžovatelům b) a c) usnesením krajského soudu ze dne 2. 11. 2015, čj. 60 Az 20/2014 – 36, JUDr. Miroslav Mlčák. Zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V případě, kdy je zástupce z řad advokátů ustanoven soudem, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s. ř. s.).

27. Ustanovený zástupce stěžovatelky a) Mgr. Jindřich Lechovský v řízení učinil 1 úkon právní služby ve výši 3100 Kč spočívající v doplnění kasační stížnosti ze dne 22. 5. 2016 [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Za zastupování v řízení o kasační stížnosti ustanovenému advokátovi celkem náleží 3400 Kč. Tato částka je dále zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, jelikož ustanovený zástupce stěžovatelky a) doložil, že je plátcem této daně (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Částka 4114 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

28. Zástupce stěžovatelky a) uplatnil také odměnu za přípravu a převzetí věci provedené studiem soudního spisu dne 18. 5. 2016. Podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu náleží odměna za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení. Ustanovený zástupce však netvrdil, ani nikterak nedoložil, že by takovou první poradu, jejíž součástí je i převzetí a příprava zastoupení, uskutečnil. Pouhé nahlédnutí do soudního spisu a pořízení kopií listin vlastním záznamovým zařízením není úkonem právní služby, za nějž by bylo možno přiznat odměnu ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, popř. ve spojení s § 11 odst. 3 téhož právního předpisu. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci stěžovatelky a) odměnu toliko v rozsahu, jak uvedeno v bodě [27] tohoto rozsudku.

29. Odměna ustanoveného zástupce stěžovatelů b) a c) JUDr. Miroslava Mlčáka činí za jeden úkon právní služby 3100 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. S ohledem na skutečnost, že tento ustanovený zástupce společně zastupoval dva stěžovatele, náleží za každou z těchto osob odměna snížená o 20%, tj. 2480 Kč podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Ustanovený zástupce v řízení učinil 2 úkony právní služby po 2480 Kč spočívající v právní poradě se zákonnou zástupkyní nezletilých stěžovatelů b) a c) dne 2. 5. 2016 (o čemž předložil potvrzení) a v doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 5. 2016. Dále mu náleží u každého ze stěžovatelů dvě paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) a § 13 odst. 3 advokátního tarifu]. Za zastupování v řízení o kasační stížnosti ustanovenému advokátovi celkem náleží 11 120 Kč. Tato částka je dále zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2335,20 Kč, jelikož ustanovený zástupce stěžovatelů b) a c) doložil, že je plátcem této daně (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Částka 13 455,20 bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. 8 Azs 60/2016 - 82 V Brně 31. října 2016 JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu