8 Azs 67/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: E. D., zast. Mgr. Emmou Grigorjanovou, advokátkou se sídlem U Stromovky 1501/11, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2026, č. j. OAM-1234/BA-BA01-VL14-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2026, č. j. 63 Az 9/2026-35, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2026, č. j. 63 Az 9/2026-35, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Emmě Grigorjanové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 10 140 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V této věci se Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“).

2. Žalobce, národností Kurd, státní příslušník Turecké republiky, vycestoval během října 2025 ze své domovské země za pomoci převaděčů, přičemž přišel o cestovní doklad. Přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko se dostal do Prahy, odkud se vydal přes Německo s cílem dopravit se do Nizozemska. Cestou byl ovšem zadržen a dne 27. 10. 2025 zajištěn za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

3. Žalobce následně dne 31. 10. 2025 požádal v České republice o mezinárodní ochranu. K žádosti uvedl, že je ateista a člen politické strany CHP (Cumhuriyet Halk Partisi – Republikánská lidová strana). Turecko, kde se živil jako kapitán turistické lodi, opustil kvůli konfliktu s nájemníkem své matky, v jehož důsledku byl zatčen, půl roku byl ve vazbě a následně v únoru 2025 odsouzen k šesti letům a osmi měsícům ve vězení. Mimo to byl v roce 2021 odsouzen k odnětí svobody za držení marihuany. Žalobce tvrdil, že soudy jsou proti němu nábožensky a politicky zaujaté kvůli jeho ateismu a členství v opoziční straně. Uvedl také, že má obavy ze zmíněného nájemníka své matky, který mu vyhrožoval smrtí a střílel na jeho loď. Místní policie mu v tomto ohledu odmítla pomoci, pouze ho odkázala na státní zastupitelství, které ovšem taktéž nechtělo věc řešit, dokud nepřijde s advokátem. To by pro něj ovšem znamenalo další výdaje, které nechtěl riskovat.

4. Žalovaný mu napadeným rozhodnutím neudělil azyl ani doplňkovou ochranu, neboť neshledal důvody podle § 12 písm. a) a b), § 13, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do dne 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“).

5. Žalobce napadl rozhodnutí u krajského soudu, neboť dle jeho názoru byly splněny podmínky pro udělení azylu nebo přinejmenším doplňkové ochrany. V žalobě argumentoval zejména tím, že žalovaný dostatečně neposoudil jeho situaci vzhledem k jeho ateismu a politické příslušnosti. V tomto kontextu popsal postavení ateistů v Turecku s odkazem na zprávu nevládní organizace Humanists International, která uvádí řadu problémů, jimž jsou v zemi ateisté vystavováni. Dále také poukázal na problémy, kterým čelí členové politické strany CHP a které byly uznány i kanadskou Komisí pro přistěhovalectví a uprchlíky – má se jednat o omezování přístupu k práci na základě veřejně dostupné databáze členství v politických stranách a diskriminaci ze strany soudů. Tento přístup měly turecké soudy aplikovat také vůči žalobci, když byl za údajné narušení domovní svobody odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 let a 8 měsíců. To dokládal rozsudkem tureckého soudu, který byl k žalobě jako důkaz přiložen. Dále žalobce poukazoval na to, že během pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu nejspíše došlo k nepochopení kvůli jazykové bariéře, neboť rozhodnutí vnitřně rozporně tvrdí, že žalobce popisuje své problémy v důsledku ateismu a politické příslušnosti, ale zároveň následně konstatuje, že ve vlasti nemá problémy z důvodu rasy, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politického přesvědčení.

6. Krajský soud žalobu posoudil jako nedůvodnou. Věc rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalovaný s takovým postupem souhlasil a žalobce se k němu ve lhůtě nevyjádřil. V rozsudku uvedl, že žalovaný vycházel ze všech dostupných podkladů, které správně vyhodnotil – ohledně posouzení azylových důvodů dle § 12 zákona o azylu se soud plně odvolal na závěry žalovaného s poukazem na judikaturu NSS (konkrétně na rozsudky ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47), která dovodila, že při shodě mezi názorem soudu a odůvodněním napadeného rozhodnutí je tento postup možný. Krajský soud dále konstatoval, že žalobcovo řadové členství v opoziční politické straně není v Turecku na základě dostupných informací spojeno s perzekucí a jednotky případů udělení azylu v Kanadě pro tento důvod nemohou založit domněnku o plošné perzekuci příslušníků CHP. Žalobce dle krajského soudu ani nepředložil tvrzení, které by spojovalo jeho odsouzení za držení marihuany a narušení domovní svobody s členstvím v této politické straně.

7. Krajský soud uvedl, že v žalobě nejsou uvedeny žádné konkrétní problémy plynoucí z žalobcova tvrzení, že je terčem diskriminace pro svůj ateismus. Naopak z rozhodnutí žalovaného lze vyčíst, že počet ateistů v Turecku roste. Ohledně argumentace pronásledováním ze strany nájemníka žalobcovy matky krajský soud poukázal na judikaturu NSS, konkrétně na rozsudky ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004-48, a ze dne 24. 4. 2015, č. j. 5 Azs 50/2014-34, dle kterých pronásledování ze strany soukromé osoby zpravidla není relevantním důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany, ledaže by docházelo ze strany státu k podpoře, organizování nebo záměrnému přehlížení takového jednání. To ovšem nebyl žalobcův případ, neboť ten se pokusil vyhledat pomoc policie jen jednou, a když ho státní zastupitelství informovalo, aby se dostavil s advokátem, rozhodl se raději k útěku ze země. Jelikož se žalobce nepokusil využít všech prostředků ochrany dostupných v domovské zemi, nedospěl krajský soud k závěru, že by mu policie záměrně odmítla poskytnout pomoc. Závěrem též uvedl, že v Turecku žalobci nehrozí vážné ohrožení na životě či důstojnosti ve smyslu § 14a zákona o azylu.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

8. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje, aby NSS napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

9. Stěžovatel v kasační stížnosti a jejím následném doplnění předně opakuje, že měl krajský soud brát jako kumulativní faktory pro určení rizika diskriminace jeho ateistické přesvědčení a politickou příslušnost, která je vedena ve veřejně dostupné databázi, a nelze ji tedy skrýt. V tomto směru též poukazuje na to, že krajský soud odmítl jeho tvrzení o diskriminaci ze strany tureckých soudů na základě dřívějšího odsouzení pro držení marihuany, přestože stěžovatel v žalobě odkazoval na odsouzení pro porušení domovní svobody. Došlo tak k nepřípustnému sloučení dvou odlišných trestních věcí. Krajský soud také zcela opomenul navržený důkaz rozsudkem tureckého trestního soudu, který měl mimo jiné svým skutkovým základem a nepřiměřenou výší trestu prokazovat diskriminační jednání vůči stěžovateli. Nad to stěžovatel dodává, že vzhledem k tomu, že nestrannost soudnictví v jeho domovské zemi je pochybná, může samotný výkon trestu podle tohoto rozsudku založit ponižující zacházení, a krajský soud si už proto měl vyžádat aktuální informace o stavu odvolacího řízení v této věci.

10. Krajský soud měl dále bagatelizovat zprávu kanadské Komise pro přistěhovalectví a uprchlíky a zprávu organizace Humanists International, jejichž závěry prokazují diskriminaci, které jsou v Turecku podrobováni členové politické strany CHP a ateisté. Stěžovatel je přesvědčen, že se s těmito zprávami krajský soud dostatečně nevypořádal a bez dostatečného odůvodnění označil kanadský dokument za irelevantní z důvodu malého počtu osob, kterým byla na jeho podkladě udělena ochrana. V tomto ohledu také stěžovatel odmítá tvrzení soudu, že neuvedl konkrétní problémy plynoucí z jeho politické příslušnosti, když přitom výslovně poukazoval právě na problémy doložené kanadskou zprávou a na své nespravedlivé odsouzení tureckým trestním soudem.

11. Pokud jde o názor krajského soudu, že stěžovatel nevyužil ohledně hrozby soukromé osoby ve své domovské zemi dostupné prostředky ochrany, uvádí kasační stížnost, že se pokusil využít ochranu policie, ale bez advokáta byl odmítnut. Fakt, že raději zaplatil převaděči a uprchl ze země, byl důsledkem jeho obav o život poté, co na něj bylo vypáleno ze střelné zbraně, přičemž není spravedlivé, aby krajský soud v této situaci hodnotil racionalitu chování. K tomu stěžovatel dodává, že krajský soud střelbu na jeho loď ve svém rozhodnutí vůbec nezohlednil, přitom taková intenzita hrozby by mohla založit riziko vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu dle rozsudku NSS č. j. 5 Azs 50/2014-34.

12. Další stěžovatelova námitka se zaměřuje na to, že krajský soud v napadeném rozsudku nepřijatelně odkázal na rozhodnutí žalovaného a nevypořádal se přitom s rozporností obsahu tohoto rozhodnutí, na kterou stěžovatel v žalobě poukazoval.

13. Závěrem namítá, že jej krajský soud zkrátil na procesních právech, když rozhodl bez ústního jednání, přestože výzva v této věci byla zaslána v češtině, a on ji tedy vzhledem k jazykové bariéře nemohl pochopit.

14. Žalovaný se ke kasační stížnosti stručně vyjádřil tak, že trvá na závěrech svého napadeného rozhodnutí a považuje rozsudek krajského soudu za srozumitelný a vyjadřující se ke všem bodům žaloby. K žádným pochybením podle něj nedošlo, a žaloba má proto být odmítnuta pro nepřijatelnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

15. NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Takové vady NSS shledal, neboť napadený rozsudek je nepřezkoumatelný.

16. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pokud by tomu tak totiž nebylo, musela by být odmítnuta jako nepřijatelná. NSS přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

17. V nyní projednávané věci spadá pod definici nepřijatelnosti stěžovatelova námitka zkrácením na procesních právech v důsledku zaslání výzvy k vyjádření ohledně ústního jednání bez překladu do jemu srozumitelného jazyka. Tato otázka již byla dostatečně vyřešena v usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 2. 2024, č. j. 8 Azs 289/2021-80, č. 4591/2024 Sb. NSS, podle nějž platí: „V soudním řízení správním soud nezajišťuje překlady soudních písemností doručovaných účastníkům řízení, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.“ V nyní projednávané věci žádný zvláštní předpis překlad písemností nenařizoval.

18. Další námitky nelze prohlásit za nepřijatelné z důvodu zásadních pochybení soudu způsobujících výše zmíněnou nepřezkoumatelnost rozsudku, kasační stížnost je proto přijatelná a důvodná.

19. Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Pouze tehdy totiž může NSS přistoupit k věcnému hodnocení uplatněných námitek (srov. bod 18 rozsudku NSS ze dne 9. 12. 2021, č. j. 8 Afs 266/2019- 53). Pochybení, která jsou relevantní v nynějším případě a mohla založit nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jsou neodůvodněné neprovedení navrženého důkazu, tzv. opomenutý důkaz (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, bod 15 rozsudku NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 16/2012-24, či bod 17 rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2024, č. j. 8 As 115/2024-185), a nedostatek důvodů v důsledku absence vlastních úvah krajského soudu reagujících na žalobní námitky (rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005- 44, č. 689/2005 Sb. NSS, či bod 32 rozsudku ze dne 29. 4. 2025, č. j. 8 Afs 144/2024-77).

20. V nyní projednávané věci krajský soud v rámci rekapitulace žaloby v bodě 10 napadeného rozsudku sice výslovně zmiňuje stěžovatelem navržený a dodaný rozsudek tureckého trestního soudu ve věci porušení domovní svobody, ovšem ve svém posouzení se jím již dále nezabývá a ani neuvádí, z jakého důvodu důkaznímu návrhu nevyhověl. Jak uvedl NSS např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004-89, č. 618/2005 Sb. NSS, soud „má bezesporu právo posoudit a rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoli, toto právo jej však nezbavuje povinnosti odůvodnit, co jej vedlo k takovému závěru a z jakého důvodu považuje provedení důkazu za nadbytečné.“ (obdobně např. body 33-38 rozsudku NSS ze dne 14. 6. 2016, č. j. 8 Ads 170/2015-50). V určitých situacích tedy nemusí mít neprovedení navrženého důkazu vliv na zákonnost rozhodnutí. Jedná se o případy, kdy jsou přezkoumatelné závěry rozsudku k otázce, k níž důkaz směřoval (srov. např. rozsudek NSS ze dne 6. 5. 2025, č. j. 8 As 149/2024-59). Taková situace ovšem v nyní projednávané věci nenastala, jelikož podstatná část žalobní argumentace i napadeného rozsudku byla postavena na otázce diskriminace pro politickou příslušnost a ateismus, které stěžovatel zamýšlel prokázat předloženým tureckým rozsudkem. Jedná se tudíž o opomenutý důkaz, který mohl mít vliv na rozhodnutí ve věci, a jeho neprovedení tak založilo nepřezkoumatelnost rozsudku (srov. bod 15 rozsudku NSS č. j. 1 As 16/2012-24 či bod 39 rozsudku č. j. 8 Ads 170/2015-50).

21. Krajský soud krom toho zcela opomenul stěžovatelovu námitku uvedenou ve třetím odstavci na straně 5 žaloby týkající se údajné vnitřní rozpornosti rozhodnutí žalovaného (stěžovatel poukazoval na to, že napadené rozhodnutí na jedné straně uvádí, že sám tvrdil neexistenci pronásledování pro náboženství a politické přesvědčení, na straně druhé cituje jeho problémy v těchto oblastech). V napadeném rozsudku je tento argument zmíněn v rekapitulaci žaloby i vyjádření žalovaného, ovšem ve svém posouzení se jím již krajský soud nijak nezabývá. NSS tak může nanejvýše předpokládat, že jej zamýšlel vypořádat obecným odkazem na napadené rozhodnutí v bodech 22 a 23 rozsudku, ani při takto vstřícném výkladu ovšem není možné dovodit úvahy krajského soudu v tomto ohledu. NSS nepředjímá důvodnost žalobní námitky, ovšem úplné vynechání jejího posouzení naplňuje výše popsané podmínky nepřezkoumatelnosti rozsudku pro nedostatek důvodů.

22. Vzhledem k výše vysvětlené nepřezkoumatelnosti rozsudku se NSS nemohl dále věcně zabývat námitkami stěžovatele souvisejícími s opomenutým důkazem nebo navázanými na nevypořádanou žalobní námitku (srov. již zmíněný rozsudek č. j. 2 Afs 24/2005-44). Do této kategorie spadají veškeré námitky spojené s tvrzenou diskriminací kvůli politické příslušnosti a ateismu, tedy i s tím související údajná neochota turecké policie poskytnout stěžovateli ochranu před hrozbou ze strany soukromé osoby.

23. Jedinou zbývající samostatně přezkoumatelnou námitkou bylo pochybení krajského soudu smísením dvou různých trestních řízení spojených se stěžovatelem. V kasační stížnosti je správně poukázáno na to, že krajský soud bez odůvodnění propojil stěžovatelovo starší odsouzení za držení marihuany s trestním stíháním pro porušení domovní svobody. Ze soudního i správního spisu vyplývá, že stěžovatel argumentoval diskriminací ze strany turecké justice toliko ve spojení s druhou zmíněnou věcí, zatímco první uvedl jen jako součást popisu své minulosti. Není tudíž jasné, jak krajský soud dospěl ke spojení této věci se stěžovatelovými námitkami. Přestože tuto vadu nelze označit za natolik vážnou, aby samostatně založila nepřezkoumatelnost, NSS musí upozornit na netransparentnost úvah krajského soudů a nabádá k jejich jasnějšímu vyjádření v novém rozhodnutí.

24. NSS tak napadený rozsudek zrušil a vrátil krajskému soudu k novému rozhodnutí. V dalším řízení bude krajský soud muset buď nařídit jednání, aby provedl dokazování v souladu s § 77 odst. 1 s. ř. s., nebo adekvátně odůvodnit neprovedení důkazu navrženého v žalobě. Dále bude nezbytné jasně se vyjádřit ke všem žalobním námitkám tak, aby z výsledného rozhodnutí byly srozumitelné úvahy krajského soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

25. S ohledem na výše uvedené shledal NSS kasační stížnost důvodnou, a proto napadený rozsudek krajského soudu podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Krajský soud v něm bude vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3, věta první, s. ř. s.).

27. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyně Mgr. Emma Grigorjanová, advokátka. V takovém případě platí její hotové výdaje a odměnu za zastupování dle § 35 odst. 10 s. ř. s. stát. Ustanovená zástupkyně učinila v řízení před zdejším soudem dva úkony právní služby, a to první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, kterým byl sepis doplnění kasační stížnosti ze dne 8. 7. 2026. Za každý úkon právní služby náleží zástupkyni stěžovatele mimosmluvní odměna v celkové výši 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu), v součtu tedy 9 240 Kč. Dále jí též náleží paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 x 450 Kč, celkem tedy 900 Kč. Zástupkyně stěžovatele není plátkyní daně z přidané hodnoty. Souhrnná částka 10 140 Kč bude ustanovené zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 4. září 2026 Pavel Molek předseda senátu