8 Azs 68/2024

Rubrum

8 Azs 68/2024-29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. Z., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2023, čj. OAM-262/ZA-ZA10-P11-2022, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2024, čj. 40 Az 1/2024-28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce je občanem Ruské federace. V ČR žije již několik let a dříve zde pobýval na základě pobytových oprávnění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. V březnu 2022 požádal u žalovaného o udělení některého druhu mezinárodní ochrany (podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu). V žádosti a následném pohovoru uvedl, že je svobodný, mladý a zdravý, nemá žádné náboženské vyznání ani není členem žádné politické strany. V ČR žije kvůli studiu a politicky se zde angažoval. Účastnil se demonstrací na podporu Alexeje Navalného a Ukrajiny. Z jedné demonstrace doložil videozáznam, na kterém je možné ho spatřit. Na sociálních sítích vystupoval veřejně i v soukromých konverzacích proti válce na Ukrajině. Dodal, že byl v Rusku uveden na seznam osob podporujících A. Navalného. Jeho otec byl za podobné aktivity v Rusku zatčen. Žalobci přišel domů povolávací rozkaz na splnění základní vojenské služby. Té se doposud nezúčastnil. Pokud by se do Ruska vrátil, musel by se vojenské služby účastnit a hrozí, že by byl vyslán do bojů na Ukrajinu.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím žalobci mezinárodní ochranu neudělil. V prvé řadě uvedl, že žalobcova žádost je účelová, protože o mezinárodní ochranu požádal až po 5 letech pobytu v ČR a poté, co měl zemi opustit, když mu nebylo prodlouženo 8 Azs 68/2024 pobytové oprávnění. Označil úmysl žalobce za zjevný a jeho tvrzenou politickou aktivitu za záminku, jak zůstat v ČR. K obavám z povolání k vojenské službě žalovaný uvedl, že nejsou relevantním azylovým důvodem. Jedná se o povinnost vůči státu, která je uznávaná různými mezinárodními smlouvami. Z informací o Rusku, které žalovaný ve spise nashromáždil, vyplývá, že jsou žalobcovy obavy z vyslání do války předčasné. Pouze zlomek mužské ruské populace nyní absolvuje základní vojenskou službu a z něj jen zlomek je vyslán na Ukrajinu; navíc se dá této povinnosti legálně vyhnout. Žalobce by nemohl být ani mobilizován, jelikož mobilizace byla v Rusku zastavena a nová nebyla vyhlášena. Žalovaný neshledal jako důvodné ani žalobcovy obavy ze zatčení po návratu kvůli podpoře A. Navalného a Ukrajiny. Žalobce nebyl schopen doložit žádné např. výpisy z účtu či jiné listiny prokazující finanční podporu organizací a jeho aktivita na sociálních sítích byla minimální, nadto především v soukromých konverzacích.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, které Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S žalovaným se shodl na tom, že informace ohledně zapojení žalobce do demonstrací na podporu Alexeje Navalného a Ukrajiny, jejich finanční podpora či zařazení na ruský seznam osob tyto činnosti podporující, jsou nedostatečné. Žalobce je nebyl schopen doložit žádnými dokumenty. Dále nicméně krajský soud uvedl, že vypořádání tvrzení žalobce o plnění branné povinnosti je nedostatečné. I když tato povinnost není sama o sobě důvodem k udělení mezinárodní ochrany, může se jím stát, pokud žadateli hrozí zapojení do aktivní útočných bojů v rozporu s mezinárodním právem. Z veřejně dostupných informací jako i z judikatury soudů je známé, že ruská armáda takovou válku na Ukrajině vede. Žalovaný proto nemohl situaci vyřešit jen odkazem na obecné závěry. Krajský soud uznal, že si žalovaný obstaral informace o zastavené mobilizaci ruských mužů a na jejich základě pak posuzoval i možný žalobcův odvod k základní vojenské službě. Takový závěr byl ale zkratkovitý – jednak se již objevovaly informace o možné další mobilizaci (což samo o sobě není relevantní), jednak žalobcův osobní profil naznačuje, že by byl pro odvod vhodným kandidátem. Nadto žalovanému doložil svůj vlastní povolávací rozkaz. Právě v tomto kontextu měl žalovaný provést hlubší rozbor situace a zkoumat, zda konkrétně žalobci po návratu do Ruska, kde ho čeká povolávací rozkaz, nehrozí vyslání do bojů na Ukrajinu. Nakonec krajský soud uzavřel, že žalobce nepodává žádost o mezinárodní ochranu účelově jen proto, že již v ČR pobýval, ale mohl tak učinit v důsledku nových okolností, které v Rusku nastaly až po jeho odjezdu.

II. Kasační stížnost

4. Žalovaný (stěžovatel) v kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu namítá jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost [§ 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.]. Nesouhlasí se dvěma částmi odůvodnění krajského soudu – s nedostatečným vypořádáním otázky hrozící základní vojenské služby a s otázkou zneužití mezinárodní ochrany pro legalizaci pobytu na území ČR.

5. K základní vojenské službě stěžovatel tvrdí, že ta tvoří jednu ze základních státo- občanských povinností uznávaných i mezinárodním právem a odpor k jejímu vykonání není azylově relevantní důvod. Podle informací obsažených ve správním spise byla mobilizace v Rusku ukončena a žádná další dosud vyhlášena nebyla. Branci nadto nemohou být vysíláni na zahraniční mise. Stěžovatel nicméně připouští, že po legislativních změnách z roku 2023 8 Azs 68/2024-30 pokračování je možné základních vojenskou službu vykonávat i na tzv. mírových misích. Existuje ale i možnost vykonat náhradní civilní službu. I když se od začátku invaze na Ukrajinu začaly objevovat zprávy o účasti branců v bojích na Ukrajině, ruské státní složky (včetně ruského prezidenta) tyto informace odmítají a do bojů jsou posíláni jen profesionální vojáci. Pokud je situace v případě žalobce odlišná, bylo její prokázání na něm.

6. Ve druhé části argumentace stěžovatel uvádí, že žalobce na českém území pobýval již dříve a skrze žádost o udělení mezinárodní ochrany se snaží pouze zlegalizovat svůj zdejší pobyt. K tomu ale azylové řízení neslouží. Žalobce měl projít standardním pobytovým řízením podle zákona o pobytu cizinců a řešit situaci zákonnou cestou.

7. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Jelikož v dané věci rozhodoval samosoudce, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve přijatelností kasační stížnosti. Pokud před krajským soudem o věci rozhodoval specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud tak napadené rozhodnutí věcně přezkoumává pouze, pokud má řešená právní otázka přesah nad rámec konkrétního případu z důvodu 1) neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury nebo 2) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tyto důvody je namístě použít i v případě kasační stížnosti podané žalovaným správním orgánem (usnesení NSS ze dne 29. 11. 2023, čj. 1 Azs 203/2023-48, bod 9 a tam citovaná judikatura).

9. Žádná z uvedených podmínek zde splněná není a kasační stížnost je nepřijatelná.

10. K námitce dostatečného vypořádání možnosti mobilizace a výkonu základní vojenské služby Nejvyšší správní soud předesílá, že plnění branné povinnosti skutečně nelze samo o sobě považovat za důvod udělení mezinárodní ochrany (z ustálené judikatury viz např. rozsudky NSS ze dne 7. 8. 2012, čj. 2 Azs 17/2012-44, ze dne 10. 12. 2021, čj. 5 Azs 19/2020-45, a usnesení ze dne 17. 6. 2015, čj. 6 Azs 86/2015-31, či ze dne 1. 11. 2023, čj. 1 Azs 180/2023-26, bod 12). To ovšem platí pouze, pokud je branná povinnost vykonávána v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem a v regulérní armádě demokratického právního státu. Naopak zapojení do útočného konfliktu azylovým důvodem být může (rozsudky NSS ze dne 10. 12. 2021, čj. 5 Azs 19/2020-45, č. 4304/2022 Sb. NSS, bod 48 a násl., či ze dne 24. 1. 2024, čj. 1 Azs 253/2023-31, body 14-16). Tento závěr Nejvyšší správní soud v naposledy zmíněném rozsudku vyslovil přímo i ve vztahu k aktuální situaci v Ruské federaci. Nakonec to, že momentálně v Rusku neprobíhá mobilizace, neznamená, že vyslání do takových bojů nemůže být součástí výkonu základní vojenské služby. Z veřejně dostupných zdrojů je známé, že branci na Ukrajinu vysíláni jsou (viz rozsudek čj. 1 Azs 253/2023-31, bod 14). Závěry odkazované judikatury krajský soud v nynější věci relevantně shrnul a aplikoval v bodech 35-43 napadeného rozsudku. Nezpochybnil závěry stěžovatele stran toho, že mobilizace v Rusku neprobíhá, ani jej nijak konkrétně nezavázal, jak má o žádosti žalobce rozhodnout. Uložil mu, aby žádost žalobce znovu posoudil, a to ve světle přiléhavé judikatury a na základě relevantních, aktuálních, 8 Azs 68/2024 vyvážených a transparentních podkladů. Pro úplnost pak lze dodat, že v kasačním řízení není prostor pro žalovaný správní orgán, aby doplňoval odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

11. Ustálená je i judikatura ohledně toho, do jaké míry musí žalobce prokazovat hrozící vyslání do bojů na Ukrajinu. Žalobce doložil jemu určený povolávací rozkaz, zatímco informace o podmínkách povolávání k výkonu základní vojenské služby a praxi vysílání takových vojáků do válečných operací na Ukrajině byl povinen shromáždit stěžovatel (rozsudek čj. 1 Azs 253/2023-31, bod 16; blíže rozsudky NSS dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004-5, a ze dne 27. 3. 2008, čj. 4 Azs 103/2007-63).

12. Stejně tak přijatelnost kasační stížnosti nemůže založit ani argumentace stěžovatele, podle něhož žalobce chtěl využít institut mezinárodní ochrany pro zlegalizování svého pobytu v ČR. To, že žalobce dříve získával pobytová oprávnění neznamená, že se od té doby situace s válkou na Ukrajině nezměnila a důvody pro udělení mezinárodní ochrany dnes neexistují (shodně rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2023, čj. 5 Azs 24/2023-23, bod 28). Lze dodat, že ze závěrů této judikatury krajský soud vyšel v bodě 45 napadeného rozsudku.

IV. Závěr a náklady řízení

13. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky, které stěžovatel vznesl v kasační stížnosti a krajský soud se ani nedopustil zásadního pochybení. Kasační stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud ji tedy odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

14. Co se týká nákladů řízení, odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost je na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti druhem zjednodušeného věcného přezkumu rozhodnutí krajského soudu (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Výrok o náhradě nákladů řízení se tedy opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel v řízení úspěch neměl a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce v řízení žádný úkon neučinil, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 12. července 2024 Milan Podhrázký předseda senátu