8 Azs 78/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Michala Bobka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: D. H. V., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2025, č. j. OAM-3820-38/ZR-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2026, č. j. 35 A 29/2025-55, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2026, č. j. 35 A 29/2025-55, s e ruší.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2025, č. j. OAM-3820-38/ZR-2025, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku ve výši 33 998,35 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta.

IV. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Nejvyšší správní soud posuzoval, zda byla kasační stížnost přípustná, zda byla v rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu přezkoumatelně vyhodnocena aktuálnost a závažnost hrozby plynoucí z pobytu stěžovatele pro veřejný pořádek a zda byla vyhodnocena přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele včetně zohlednění nejlepšího zájmu nezletilých dětí stěžovatele.

I. Vymezení věci

2. Žalovaný zrušil žalobci podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) platnost povolení k trvalému pobytu, neboť žalobce byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a peněžitému trestu ve výši 1 500 000 Kč pro spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. V ní namítl, že ustanovení § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců je třeba vykládat v souladu s čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/109/ES, o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (dále „směrnice 2003/109/ES“). Ke zrušení pobytového oprávnění tak může dojít pouze, pokud žalobce představuje skutečné, dostatečně závažné a aktuální ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. To měl žalovaný posoudit nedostatečně. Přestože žalobce poukazoval na individuální okolnosti svého života i okolnosti své trestné činnosti, které vedly k uložení trestu pod spodní hranici trestní sazby, žalovaný tyto příznivé okolnosti zcela pominul a zohlednil jen okolnosti pro žalobce přitěžující. Dále pak žalovaný nesprávně a nedostatečně zhodnotil přiměřenost zásahu do rodinného života žalobce včetně nejlepšího zájmu jeho nezletilých dětí. Poukázal na délku svého předchozího pobytu v ČR, dosavadní společný život a domácnost s družkou a dvěma syny a trvající kontakt i po dobu výkonu trestu. Zrušení povolení k trvalému pobytu tedy bude mít významný vliv na rodinu žalobce a zároveň žalovaný nevyhodnotil dopady takového rozhodnutí z hlediska délky trvání následku, neboť získání případného nového pobytového oprávnění bude pro žalobce velmi obtížné.

4. Krajský soud žalobu zamítl. Vycházel z toho, že žalovaný mohl odejmout cizinci, dlouhodobému rezidentu ve smyslu směrnice 2003/109/ES, povolení k trvalému pobytu kvůli výhradě veřejného pořádku tehdy, pokud shledá, že jeho chování aktuálně představuje skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek. Krajský soud shledal, že rozhodnutí žalovaného obsahově zohlednilo výše uvedená kritéria. Dle krajského soudu žalovaný zhodnotil skutek spáchaný žalobcem, popsal konkrétní povahu trestného činu, skutkové okolnosti, rozsah, intenzitu, délku a organizovanost stěžovatelova jednání. Přestože žalovaný výslovně nehodnotil aktuálnost hrozby, ta dle krajského soudu vyplývá jak z úvah žalovaného stran přiměřenosti, tak i z konkrétních okolností případu. Dobu od spáchání trestného činu považuje krajský soud za krátkou a poukázal na to, že žalobce nebyl dosud z výkonu trestu propuštěn. Podle krajského soudu po časové období trestního stíhání a výkonu trestu cizinec neprokázal, že se již nadále hodlá řídit zákony ČR. Krajský soud měl tedy za to, že není postaveno najisto, že stěžovatel nyní nepředstavuje skutečné, dostatečně závažné a aktuální nebezpečí pro veřejný pořádek. Okolnosti svědčící o tom, že žalobce se snažil příznivě ovlivnit rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, nejsou samy o sobě relevantní pro pobyt cizinců, ve které správní orgány uplatňují zejména preventivní funkci práva. Přestože si krajský soud byl vědom toho, že judikatura NSS označila některé z výše uvedených okolností za relevantní pro posouzení obdobných případů, jde o okolnosti svědčící pouze o možnosti nápravy pachatele. Krajský soud vzal žalobcem uváděné okolnosti v úvahu, avšak shledal, že v nynějším případě dostatečnou váhu k vyvrácení aktuální hrozby nemají. Krajský soud uvedl, že ohledně prognózy chování žalobce do budoucna žalovaný skutečně neučinil vlastní úvahu; jeho postup nicméně odpovídá rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu týkající se dlouhodobé a intenzivní drogové kriminality

5. Pokud jde o posouzení přiměřenosti dopadů do soukromého a rodinného života stěžovatele, žalobce ve správním řízení uplatnil námitky, které podle judikatury správních soudů odůvodňují hodnocení přiměřenosti i v případech, ve kterých to zákon výslovně nevyžaduje. Byl tedy důvod, aby správní orgán zájem dětí žalobce zohlednil, ovšem jen jako jeden z vícera zájmů, což se dle krajského soudu stalo. Výsledkem těchto úvah je závěr, že zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu je v převažujícím zájmu České republiky. Žalovaný se samotným posouzením přiměřenosti zabýval dostatečně a přiléhavě k okolnostem věci. S jeho závěry se proto krajský soud ztotožnil. Žalovaný vymezil závažnost protiprávního jednání žalobce a zásadní význam porušeného chráněného zájmu (distribuce velkého množství pervitinu), popsal rodinnou situaci žalobce; konstatoval, že žalobci ani jeho rodině nebrání žádné skutečnosti k odchodu do jejich země původu. Rozhodnutí zasáhne do soukromého a rodinného života žalobce, ovšem své blízké vystavil nepříznivým důsledkům svého závažného protiprávního jednání právě on. V řízení nevyšly najevo natolik závažné okolnosti soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodiny, v jejichž důsledku by nebylo možné povolení k trvalému pobytu zrušit. K žalobcem tvrzené omezené možnosti získat jiný pobytový titul krajský soud uvedl, že tento skutkový stav je následkem toho, jak žalobce a jeho družka organizovali rodinný život, neboť neuzavřeli manželství, a že budoucí získání pobytového oprávnění není vyloučeno, pokud se stěžovatel osvědčí. Krajský soud proto v postupu žalovaného neshledal pochybení.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

6. Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které namítal, že napadený rozsudek trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení otázky krajským soudem, resp. v nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

7. Stěžovatel úvodem tvrdí, že ačkoli žalovaný nevyložil ustanovení § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců eurokonformně, tedy ve smyslu směrnice 2003/109/ES, krajský soud vypořádal tuto námitku tak, že se žalovaný kritérii významnými pro posouzení existence skutečného, dostatečně závažného a aktuálního ohrožení některého ze základních zájmů společnosti zabýval implicitně. Zároveň krajský soud bagatelizoval skutečnosti svědčící ve prospěch stěžovatele.

8. Stěžovatel uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože se nezabývá výkladem aplikovaného zákonného ustanovení a nerozlišuje mezi posouzením podmínek pro aktivaci výhrady veřejného pořádku a hodnocením přiměřenosti dopadu do soukromého a rodinného života stěžovatele.

9. Stěžovatel má za to, že krajský soud při posuzování podmínek pro aktivaci výhrady veřejného pořádku dostatečně nezohlednil jednotlivé polehčující okolnosti vyplývající ze správního spisu, konkrétně chování stěžovatele v průběhu trestního řízení, délku doby, která uplynula od spáchání trestné činnosti, předchozí bezúhonnost stěžovatele, druh a výměru uloženého trestu (trestní soudy přistoupily k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby), chování stěžovatele v průběhu výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody a jeho postoj ke spáchané trestné činnosti. Stěžovatel k tomu odkazuje na judikaturu NSS, podle níž čerpá-li soud z trestního rozsudku, má tak činit komplexně, tedy včetně polehčujících okolností. I z chování cizince ve výkonu trestu lze usuzovat na míru ohrožení, které představuje pro společnost.

10. Stěžovatel dále namítl, že krajský soud nesprávně vyhodnotil přiměřenost dopadu zrušení povolení k trvalému pobytu do základního práva stěžovatele a jeho družky na respektování soukromého a rodinného života a nejlepšího zájmu dvou nezletilých synů stěžovatele. Stěžovatel připomněl, že v České republice pobývá téměř 20 let, sdílel společnou domácnost s družkou a jejich dvěma nezletilými syny, družka i nezletilí synové jsou držiteli povolení k trvalému pobytu. Nemovitá věc na adrese pobytu je ve vlastnictví stěžovatele a jeho družky. Oba nezletilí synové se v České republice narodili, prožili zde celý svůj život, plní zde povinnou školní docházku a jsou plně integrováni do české společnosti. Po nástupu stěžovatele k výkonu vazby jej družka a nezletilí synové navštěvovali, synové s ním nadále zůstávají v pravidelném telefonickém kontaktu. Stěžovatel hodlá po uplynutí poloviny uloženého trestu žádat o podmíněné propuštění a obnovit společné soužití s rodinou, s čímž jeho družka souhlasí. Ačkoliv je totiž družka stěžovatele aktuálně schopna sama zvládnout péči o dva nezletilé syny i jejich výživu, jedná se pro ni o mimořádnou a obtížnou situaci.

11. Stěžovatel poukazuje na to, že krajský soud připustil, že žalovaný vycházel z nesprávného právního východiska, že není potřeba posuzovat přiměřenost zásahu do rodinného a soukromého života. Namísto toho, aby však rozhodnutí žalovaného zrušil, dovodil, že žalovaný fakticky věc z pohledu zásahu do rodinného a soukromého života hodnotil. Krajský soud dostatečně nevymezil nejlepší zájem nezletilých dětí chráněný čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, nepoměřil jej s protichůdným veřejným zájmem a nehledal spravedlivou rovnováhu mezi nejlepším zájmem nezletilých dětí a protichůdným veřejným zájmem. Přestože je nejlepší zájem dítěte jen jedním z kritérií, má podle stěžovatele zcela zásadní význam. Zrušení pobytového oprávnění stěžovatele coby zákonného zástupce jeho dětí má vliv na výkon jeho povinností z této pozice plynoucích. Zároveň staví rodinu před volbu mezi vycestováním z České republiky spojeným s přetrháním zdejších vazeb a dlouhodobým odloučením stěžovatele od jeho nezletilých dětí. Argument krajského soudu, že zájem nezletilých dětí ohrozil především stěžovatel, stěžovatel odmítá a odkazuje se na judikaturu NSS, která takovýto argument v minulosti označila za příliš obecný a paušální. Ze stejného důvodu odmítá i argument, že pokud rodina přečkala dosavadní odloučení od stěžovatele v důsledku výkonu trestu, přečká i další odloučení v důsledku vycestování stěžovatele z České republiky. Z dokazování podle stěžovatele plyne, že rodina doufá v brzké obnovení společného soužití a se stěžovatelem je po dobu výkonu trestu v kontaktu. Nucené vycestování v důsledku zrušení trvalého pobytu by představovalo zásah intenzivnější než výkon trestu odnětí svobody.

12. Stěžovatel má za to, že krajský soud nevzal v úvahu řadu dalších kritérií důležitých pro posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele, jakými jsou délka pobytu na území České republiky, související adaptace na zdejší sociální a kulturní prostředí, ekonomické vazby a závazky, nesrovnatelné sociální a rodinné zázemí v zemi původu. Nezohlednil také složitost návratu cizince do České republiky, která určuje, zda důsledkem rozhodnutí správního orgánu bude přechodné, dlouhodobé nebo trvalé opuštění. Stěžovatel k tomu podrobně popisuje, proč by pro něj byl případný návrat ze země původu do České republiky obtížný.

13. Žalovaný ke kasační stížnosti předně uvedl, že ji považuje za nepřijatelnou, neboť veškeré nastolené otázky již byly řešeny judikaturou NSS. Pokud by kasační stížnost byla shledána přijatelnou, pak ji považuje za nedůvodnou, neboť se krajský soud řádně vypořádal se všemi skutečnostmi a okolnostmi případu. Žalovaný poukázal na to, že právní řád ČR nezakládá právo cizince na pobyt na území ČR, stěžovatel ohrozil svůj pobyt a soukromý a rodinný život v ČR svou trestnou činností, která byla natolik závažná, že uložený nepodmíněný trest dvojnásobně převýšil délku stanovenou zákonem pro zrušení trvalého pobytu. Žalovaný dostatečně popsal, proč považuje stěžovatelovu trestnou činnost za závažné ohrožení pro veřejný pořádek. I s ohledem na tuto závažnost hodnotil žalovaný zásah do soukromého a rodinného života stěžovatele. Přestože k citelnému zásahu vzhledem k existujícím rodinným vazbám dojde, nepovažoval ho za nepřiměřený. Žalovaný má za to, že rovněž posoudil nejlepší zájem nezletilých dětí stěžovatele. Dospěl k závěru, že tento zájem ohrozil zejména stěžovatel svou trestnou činností. Zrušení trvalého pobytu je pak přiměřeným důsledkem s ohledem na jiný veřejný zájem. Zároveň tím stěžovatel není zbaven rodičovských práv a možnosti přispívat na výživu. Rodinná situace zároveň umožňuje zachování odpovídající péče o nezletilé děti i bez trvalého pobytu stěžovatele. Žalovaný tedy navrhuje kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítnout pro nedůvodnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

14. Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. platí, že rozhodoval-li před krajským soudem ve věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

15. Kasační stížnost je přijatelná. Krajský soud totiž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a sice tím, že ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou judikaturu NSS, čímž zároveň hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

16. Kasační stížnost je důvodná. III.a K námitkám nepřezkoumatelnosti

17. Podle ustálené judikatury se za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů považuje mimo jiné takové rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny námitky; dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou (rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, č. 1389/2007 Sb. NSS, ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005-298, č. 1119/2007 Sb. NSS, či ze dne 11. 8. 2004, č.j. 5 A 48/2001-47, č. 386/2004 Sb. NSS).

18. Podle stěžovatele má nepřezkoumatelnost spočívat v tom, že se krajský soud ztotožnil s nedostatečně odůvodněným závěrem žalovaného, proč jsou splněny podmínky pro zrušení trvalého pobytu stěžovatele. Zároveň žalovaný nerozlišil podmínky pro aktivaci výhrady veřejného pořádku a hodnocení dopadů zrušení trvalého pobytu na soukromý a rodinný život stěžovatele. Tím, že se s takovým postupem žalovaného krajský soud ztotožnil, měl zatížit i svůj rozsudek nepřezkoumatelností.

19. Z rozhodnutí žalovaného i z napadeného rozsudku je zjevné, kdy žalovaný i soud hodnotí podmínky pro aktivaci výhrady veřejného pořádku a kdy se zabývá dopadem na soukromý a rodinný život stěžovatele. Napadený rozsudek tak není z tohoto důvodu nepřezkoumatelný, v této části není námitka nepřezkoumatelnosti důvodná. Jiná je situace, pokud jde o samotné vyhodnocení důvodů, pro které má být stěžovatel aktuální, skutečnou a závažnou hrozbou pro veřejný pořádek.

20. Dle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky anebo byl cizinec opakovaně pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

21. Podle čl. 9 odst. 3 směrnice Rady 2003/109/ES členské státy mohou stanovit, že dlouhodobě pobývající rezident nemá nadále nárok na právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, ohrožuje-li vzhledem k závažnosti protiprávního jednání, kterých se dopustil, veřejný pořádek, avšak uvedené ohrožení není důvodem k vyhoštění ve smyslu článku 12.

22. Podle krajského soudu rozhodnutí žalovaného o zrušení stěžovatelova trvalého pobytu obsahuje vyhodnocení příslušných kritérií, tedy i to, zda ohrožuje vzhledem k závažnosti protiprávního jednání, kterých se dopustil, veřejný pořádek. Žalovaný vyšel z popisu skutku spáchaného stěžovatelem, z nějž hodnotil závažnost trestného činu, za nějž byl stěžovatel odsouzen. Pokud jde o aktuálnost hrozby, krajský soud připustil, že ji žalovaný výslovně nehodnotil, podle krajského soudu však tato aktuálnost vyplývá jak z úvah žalovaného stran přiměřenosti, tak i konkrétních okolností případu.

23. NSS uvádí, že ve svém rozsudku ze dne 23. 7. 2020, č. j. 2 Azs 144/2020-33, zdůraznil nutnost individuálního posouzení jednotlivých případů v případě zrušení trvalého pobytu a dovodil přímý účinek čl. 9 odst. 3 směrnice 2003/109/ES v tom smyslu, že správní orgán je povinen v řízení o zrušení platnosti cizincova povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců zabývat se vedle naplnění vnitrostátním právem stanovených kritérií kumulativně také posouzením toho, zda cizinec ohrožuje vzhledem k závažnosti protiprávních jednání, kterých se dopustil, veřejný pořádek (…). Přistoupí-li správní orgán ke zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu, musí být z odůvodnění jeho rozhodnutí zřetelné, jakými úvahami se při hodnocení závažnosti protiprávních jednání cizince řídil a z jakého důvodu uzavřel, že cizinec ohrožuje veřejný pořádek. Na tento rozsudek pak NSS navázal v rozsudku ze dne 8. 2. 2024, č. j. 10 Azs 292/2023-53, č. 4580/2024 Sb. NSS. V něm s odkazem na judikaturu Soudního dvora EU (body 22 až 26) konstatoval, že omezující opatření odůvodněná veřejným pořádkem mohou státy uložit cizinci jenom tehdy, když posoudí individuálně jeho konkrétní případ a shledají, že jeho osobní chování aktuálně představuje skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek. NSS následně dovodil, že toto pravidlo by mělo platit i pro výklad § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců (bod 32 citovaného rozsudku).

24. NSS shledal, že v nynějším případě je nedostatečně odůvodněn závěr o tom, že stěžovatel představuje jak aktuální, tak dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek. V prvé řadě je třeba uvést, že na nutnost vyhodnocení aktuálnosti hrozby, včetně odkazu na výše uvedenou judikaturu, stěžovatel výslovně upozorňoval již v řízení před žalovaným. Konkrétně poukázal na uložení trestu pod spodní hranicí sazby, na to, že dosud nebyl trestaný a na své chování ve výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel důvodně poukázal na závěry judikatury NSS, podle níž má pro toto hodnocení významu uložení trestu pod spodní hranicí sazby či fakt, že se jedná o osobu dosud netrestanou (rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2024, č. j. 5 Azs 20/2024-44, body 29 a 31). Přiléhavý je i odkaz stěžovatele na rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2023, č. j. 4 Azs 6/2023-32, body 38 až 40, podle nějž se nelze zabývat pouze typovou závažností trestného činu, ale je na místě čerpat z trestního rozsudku komplexněji, tedy včetně vyhodnocení polehčujících okolností. V tomto rozsudku NSS také výslovně uvedl, že i z chování cizince ve výkonu trestu lze dovodit jeho postoj ke spáchané trestné činnosti, a také to, zda je aktuálně, skutečně a v dostatečné míře hrozbou pro společnost. Ačkoliv stěžovatel na uvedené okolnosti poukázal již v řízení před žalovaným, včetně odkazu na rozsudek č. j. 4 Azs 6/2023-32, žalovaný se s nimi nijak nevypořádal.

25. NSS nepřisvědčuje krajskému soudu, že lze aktuálnost hrozby dovodit z úvah žalovaného ohledně přiměřenosti a konkrétních okolností případu. Z této úvahy krajského soudu není seznatelné, jakou přiměřenost a jaké konkrétní okolnosti případu měl na mysli. V hodnocení aktuálnosti hrozby stěžovatele pro veřejný pořádek je tedy rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Takové rozhodnutí měl krajský soud zrušit, protože takové posouzení nemohl provést namísto žalovaného. Tím, že přezkoumal v této části nedostatečně odůvodněné rozhodnutí, zatížil i svůj rozsudek nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů (rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 4 Ads 343/2020-37). NSS doplňuje, že krajským soudem uváděný rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2022, č. j. 4 Azs 269/2022-25, se nezabývá hodnocením ohrožení veřejného pořádku stěžovatelem z hlediska aktuálnosti hrozby. Závěry druhého odkazovaného rozsudku NSS ze dne 16. 11. 2021, č. j. 4 Azs 284/2021-33, je třeba interpretovat v souladu s judikaturou SDEU, jak byla popsána v rozsudku NSS č. j. 10 Azs 292/2023-53. Ta vyžaduje konkrétní posouzení jednotlivého případu a vyhodnocení, že osobní chování dotyčné osoby představuje v současné době skutečné a dostatečné ohrožení některého zájmu společnosti. III.b Ke zohlednění přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života

26. Žalovaný i krajský soud se hodnocením přiměřenosti dopadů rozhodnutí na soukromý a rodinný život stěžovatele zabývaly. Žalovaný za pomoci navržených důkazů podrobně popsal situaci v rodině stěžovatele, včetně okolností týkajících se jeho nezletilých dětí, krajský soud se s tímto popisem ztotožnil. Hodnocení přiměřenosti zásahu pak krajský soud aplikoval ve vztahu ke konkrétním takto popsaným skutečnostem v rodině stěžovatele. NSS tedy konstatuje, že požadavkům vysloveným ve stěžovatelem odkazovaném rozsudku NSS ze dne 11. 11. 2022, č. j. 5 Azs 230/2020-43, potažmo ze dne 30. 8. 2023, č. j. 2 Azs 156/2023-28, žalovaný i krajský soud dostály. Pro účely hodnocení nejlepšího zájmu nezletilých dětí stěžovatele krajský soud vyšel z kategorizace dle odst. 52–53 nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19. Vyhodnotil, že nynější případ spadá do čtvrté kategorie dopadů na dítě (řízení, jejichž účelem není přímo zasáhnout do právního postavení dítěte ani na ně nemají zprostředkovaný právní dopad, ale dopadají na něj pouze fakticky), neboť účelem řízení směřujícího ke zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona je pouze úprava pobytových poměrů stěžovatele. Účelem tohoto řízení tak nebylo zasáhnout do právního postavení dětí stěžovatele. Zároveň zrušení platnosti povolení k pobytu stěžovatele nemá ani zprostředkovaný právní dopad na jeho děti, neboť se jejich právní postavení nijak nemění. Krajský soud uvedl, že u čtvrté kategorie není povinností rozhodujícího orgánu přihlížet k nejlepšímu zájmu dítěte, s výjimkou případů, kdy pozitivní právní úprava výslovně s ochranou zájmů dítěte počítá, nicméně k námitce stěžovatele k tomuto zájmu žalovaný i krajský soud přihlédli.

27. NSS se neztotožňuje se závěrem krajského soudu, že případ spadá do čtvrté kategorie dopadů ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu. V případě stěžovatele se jeví, že svá rodičovská práva vůči svým synům před nástupem do výkonu trestu vykonával a do budoucna vykonávat chce. V takovém případě platí, že rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu a uložení povinnosti cizinci vycestovat z území České republiky bude mít za následek, že nezletilé děti cizince budou dotčeny na svém právu na rodičovskou výchovu a péči, které jim zaručuje čl. 32 odst. 4 Listiny. Takové rozhodnutí tedy bude mít na nezletilé děti zprostředkovaný právní dopad, a proto se dotýká jejich práv (rozsudek NSS ze dne 16. 10. 2025, č. j. 9 Azs 79/2025-47, bod 38 a tam citovaná další rozhodnutí).

28. Krajský soud na jedné straně vymezil zájem dítěte vyrůstat s oběma rodiči, tedy i se stěžovatelem coby otcem, a zároveň takto setrvat v České republice, zejména s ohledem na školní docházku a integraci do české společnosti. Na druhé straně přihlédl k tomu, že tento zájem svou trestnou činností ohrozil sám stěžovatel, přičemž se jednalo o trestnou činnost závažnou, pročež lze nejlepší zájem dítěte omezit tak, že dočasně nebude ve společné domácnosti s rodičem, který se dopustil takového trestného činu. Při hodnocení zájmu dítěte tak krajský soud fakticky aplikoval požadavky kladené nálezem Ústavního soudu pro třetí kategorii řízení, tedy, že je třeba vyvažovat mezi (byť významným) zájmem dítěte a zájmy jinými. Krajský soud tak vymezil a zohlednil zájem nezletilých dětí stěžovatele a následně jej vážil. Z ničeho neplyne, že by zájem dítěte opomenul a nedostál tak závěrům stěžovatelem předestřených rozsudků NSS ze dne 16. 10. 2025, č. j. 9 Azs 79/2025-47 či ze dne 28. 2. 2024, č. j. 7 Azs 282/2023-49, neboť v tehdejších případech žalovaný dostatečně nezjistil stav věci, neprovedl důkazy tak, aby byl nejlepší zájem dětí vymezen, resp. se tímto zájmem zabýval pouze povrchně. Tak tomu z hlediska zjištění stavu věci v nynějším případě není. NSS nepřisvědčuje stěžovateli ani v tom, že toto vyhodnocení bylo ze strany krajského soudu paušální ve smyslu stěžovatelem citovaného rozsudku NSS ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 Azs 33/2022-39, bod 39. Tehdy se NSS vymezil proti paušální úvaze, že spáchání trestného činu ohrožuje zájem dítěte pachatele, aniž by byly blíže hodnoceny individuální okolnosti, a proto se jej pachatel nemůže účinně dovolávat. V nynějším případě je zjevné, jak a proč se toto hodnocení vztahuje právě k osobě stěžovatele; krajský soud se odkázal na konkrétní úvahy žalovaného popisující charakter trestné činnosti stěžovatele a zdůraznil její závažnost.

29. Intenzitu zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele snižují i další okolnosti, zejména myslitelná možnost pokračování rodinného života i bez povolení k trvalému pobytu stěžovatele na území České republiky. To je dáno tím, že jak stěžovateli, tak ostatním rodinným příslušníkům nic nebrání v odchodu do země původu. V případě, že rodinní příslušníci stěžovatele zvolí možnost zůstat v ČR, pak družka ani nezletilé děti na stěžovateli nejsou závislé ekonomicky ani péčí, mají samostatné pobytové tituly a mohou v České republice nadále zůstat a být se stěžovatelem v kontaktu. To platí i přesto, že NSS přisvědčuje stěžovateli, že argument krajského soudu o tom, že pokud rodina stěžovatele překoná odloučení během výkonu trestu odnětí svobody, překoná i další odloučení v důsledku nuceného vycestování stěžovatele z ČR, není přiléhavý, neboť nejde o situace se srovnatelným dopadem, jak vyložil stěžovatelem zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2023, č. j. 10 A 8/2023-68.

30. Krajský soud rovněž uvážil, že pro stěžovatele může být v budoucnu složité získat nový pobytový titul, zejména z důvodu, že až do zahlazení odsouzení nebude splňovat podmínku trestní zachovalosti. Poukázal ovšem na to, že toto ztížení je zčásti důsledkem stávajícího rodinného uspořádání stěžovatele (neuzavřel manželství). V souvislosti s tím vyhodnotil, že nic nebrání stěžovateli žít s rodinou mimo území ČR; proto se možnostmi získání pobytového titulu zabývat nemusel. Doplnil, že získání nového dlouhodobého pobytového oprávnění nemusí být vyloučeno, zejména pokud stěžovatel dosáhne podmíněného propuštění či se ve zkušební době osvědčí. Tento závěr považuje NSS, zejména v části opírající se o možnost života stěžovatele s rodinou mimo ČR, za příliš kategorický; i s ohledem na stěžovatelem zmíněný rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2021, č. j. 3 Azs 45/2019-33 by měla být otázka složitosti návratu stěžovatele do ČR zohledněna.

31. Aby však bylo možno řádně vyhodnotit přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele a poměřit, zda převažuje veřejný zájem na ukončení trvalého pobytu nad zachováním rodinného a soukromého života stěžovatele v podobě před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody, je třeba posoudit nejprve otázku, zda a také v jaké míře stěžovatel představuje aktuální, skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek. To však krajský soud dosud neučinil, jak NSS popsal výše. I tato kasační námitka je proto důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

32. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož byl již v řízení před krajským soudem dán důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného, rozhodl NSS současně o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 110 odst. 2 s. ř. s. za přiměřeného použití § 78 odst. 4 s. ř. s). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem vyjádřeným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení tedy žalovaný při posuzování, zda a z jakého důvodu stěžovatel představuje skutečnou, dostatečně závažnou a aktuální hrozbu pro veřejný pořádek, zohlední uložení trestu pod spodní hranicí zákonné sazby, chování stěžovatele ve výkonu trestu a okolnost, že jde o prvopachatele. Poté znovu vyhodnotí přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele; při tom zohlední i složitost jeho návratu do ČR.

33. V případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského soudu a současně i rozhodnutí správního orgánu, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§ 110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Úspěch ve věci se posuzuje dle výsledku řízení před správními soudy. Výsledkem soudního přezkumu bylo zrušení rozhodnutí žalovaného, stěžovatel proto měl ve věci plný úspěch. V takovém případě je žalovaný povinen mu podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. nahradit náklady řízení před soudem.

34. Procesně úspěšný žalobce vynaložil tyto náklady na soudní poplatky: a. v řízení před krajským soudem soudní poplatek za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu [položka 18 odst. 2 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] ve výši 3 000 Kč b. v řízení před NSS soudní poplatek za kasační stížnost [položka 19 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] ve výši 5 000 Kč Celková částka za soudní poplatky tedy činí 8 000 Kč.

35. Žalobce byl v řízení o žalobě i o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Náleží mu proto dále náhrada nákladů právního zastoupení v následujícím rozsahu: a. v řízení před krajským soudem vykonal advokát celkem 3 úkony právní služby: převzetí a příprava právního zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], sepsání a podání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a účast na jednání před krajským soudem [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu]. Sazba za úkon právní služby činí 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu). Žalobci tak náleží 13 860 Kč, b. k tomu mu náleží náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), ve výši 3 paušálů po 450 Kč, celkem tedy 1 350 Kč c. k tomu mu náleží náhrada za promeškaný čas strávený na cestě z Prahy ke Krajskému soudu v Plzni a zpět, přičemž cesta tam i zpátky trvala (každá) přibližně 1 hodinu a 30 minut, celkem tedy 6 započatých půlhodin ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, v celkové výši 900 Kč, d. dále náhrada jízdného za cestu vlakem (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) z Prahy ke Krajskému soudu v Plzni ve výši dle předložených jízdenek 348 Kč, sníženo o 12% DPH, na částku 306,24 Kč (s ohledem na § 36 odst. 2 a 3 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty se z cestovného stává vůči zastoupenému klientovi součást právní služby jako služby hlavní, proto advokát na vstupu nárokuje odečet 12 % DPH, ale vůči zastoupenému uplatní 21% DPH) e. jelikož zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o 21% sazbu této daně, tj. o 3 447,41 Kč; celková částka v řízení před krajským soudem tak činí 19 863,65 Kč, f. v řízení před NSS vykonal advokát jeden úkon právní služby: sepsání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Sazba za úkon právní služby činí 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu). Žalobci tak náleží 4 620 Kč, g. k tomu mu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), h. jelikož zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o 21% sazbu této daně, tj. o 1 064,70 Kč.; celková částka v řízení před NSS tak činí 6 134,70 Kč.

36. Celkovou výši náhrady nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti zahrnující odměnu advokáta, náhradu hotových výdajů a zaplacené soudní poplatky představuje částka 33 998,35 Kč. Žalovaný je povinen ji zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

37. Žalovaný v řízení úspěšný nebyl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 11. září 2026 Petr Mikeš předseda senátu