8 Azs 80/2015

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2014, čj. OAM-304/ZA-ZA06-LE21-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2015, čj. 62 Az 14/2014 – 42, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I.

1. Rozhodnutím ze dne 15. 5. 2014, čj. OAM-304/ZA-ZA06-LE21-2012 (dále též „napadené rozhodnutí“), Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II.

2. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III.

3. Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítl, že žalovaný porušil zásadu materiální pravdy, neboť nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a neopatřil důkazy potřebné pro posouzení věci a neshromáždil aktuální informace o zemi původu z nezávislých a objektivních zdrojů. Politická a humanitární situace v Alžírsku je obecně známá; hlavním problémem je extrémní chudoba obyvatelstva a neschopnost státu tuto situaci řešit. Stěžovatel opírá svou žádost mimo jiné o humanitární důvody, chce žít v bezpečí a důstojně. Stěžovateli měl být udělen humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu nebo doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu. Správní orgán též nepřihlédl ke špatné bezpečnostní situaci v zemi původu. Stěžovatel věrohodně popsal své obavy z pronásledování v domovském státě, má obavy z mučení a věznění, byl by ohrožen na životě. Jeho výpověď nelze považovat za nevěrohodnou jen proto, že ji nedoložil listinnými důkazy.

4. Stěžovatel uvedl v řízení nové skutečnosti, které odůvodňovaly přípustnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to úzkou citovou vazbu na svého bratrance, který i s rodinou žije na území České republiky. Jedná se o důvod hodný zvláštního zřetele. V případě návratu do země původu by jen obtížně dohledal zbývající členy své rodiny, neboť žijí rozptýleni po celém území Alžírska.

5. V doplnění kasační stížnosti doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 23. 6. 2015 stěžovatel poukázal na procesní pochybení krajského soudu, který vedl jednání ve stěžovatelově nepřítomnosti navzdory tomu, že se jeho zástupce z jednání řádně a včas omluvil z důvodu pracovní kolize. IV.

6. Podle žalovaného byly napadené rozhodnutí i napadený rozsudek krajského soudu vydány v souladu se zákonem. Žalovaný shromáždil veškeré podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci samé a dospěl k závěru, že u stěžovatele nejsou dány důvody pro udělení azylu ani doplňkové ochrany. V podrobnostech odkázal na obsah svého vyjádření k žalobě a podotkl, že též soud zhodnotil všechny žalobcem uváděné skutečnosti a neshledal v postupu žalovaného žádná pochybení. V.

7. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

8. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle § 104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje.

9. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky.

10. Stěžovatel koncipoval kasační námitky poměrně obecně. Nespecifikoval, proč považoval informační zdroje žalovaného za nepřesné či neobjektivní, či jak konkrétně se v jeho životě projevila tvrzená špatná bezpečnostní situace v zemi původu. Takto nekonkrétní námitky nebyly způsobilé zpochybnit zákonnost napadeného rozsudku krajského soudu ani napadeného rozhodnutí, a Nejvyšší správní soud se k nim proto blíže nevyjadřuje.

11. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

12. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 3. září 2015 JUDr. Jan Passer předseda senátu