8 Azs 92/2026

Rubrum

8 Azs 92/2026-28 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Molka a Radima Kadlčáka v právní věci žalobce: V. E., zast. Mgr. Bc. Petrem Ptáčkem, advokátem sídlem Májová 608/23, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2026, č. j. OAM-940/ZA-ZA11-ZA06-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2026, č. j. 43 Az 2/2026-42, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Ze správního spisu a ze spisu krajského soudu plyne, že žalobce je státním příslušníkem Běloruské republiky, kde byl dne 30. 7. 2010 vzat do vazby a podle svých tvrzení opakovaně mučen a psychicky týrán v průběhu politicky motivovaného trestního procesu. Žalobce následně uprchl do České republiky, pročež byl na něj vydán zatykač. Na základě rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 21. 7. 2021 žalobce nebyl vydán zpět do Běloruské republiky k trestnímu stíhání, neboť by mu tam hrozilo porušení základních lidských práv. Žalobce žije v České republice již přibližně 12 let, je manželem české státní občanky, se kterou pečuje o její dvě děti, provozuje zde podnikatelskou činnost a má zde vytvořeno stabilní rodinné i ekonomické zázemí.

2. V minulosti byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2020, č. j. 2 T5/2018-2754, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2020, č. j. 5 To 37/2020-3023, odsouzen pro zvlášť závažný zločin krádeže a pokračující zvlášť závažný zločin krádeže k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a trestu propadnutí věci. Z výkonu trestu byl dne 10. 1. 2022 podmíněně propuštěn se zkušební dobou v délce šesti let s dohledem. Dohled Probační a mediační služby byl rozhodnutím soudu dne 3. 5. 2024 pravomocně zrušen pro řádné plnění všech povinností a vedení řádného života.

3. Dne 19. 8. 2025 podal žalobce v pořadí třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl tak, že se žalobci azyl podle § 12 a § 13 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neuděluje a že doplňkovou ochranu nelze 8 Azs 92/2026 udělit pro existenci důvodů podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť měl za prokázané, že se žalobce spácháním výše uvedené majetkové trestné činnosti v ČR dopustil vážného zločinu.

4. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného správní žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2026, č. j. 43 Az 2/2026-42, zamítl. Městský soud přisvědčil žalovanému, že trestná činnost žalobce vykazovala znaky vážného zločinu ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a čl. 17 odst. 1 písm. b) kvalifikační směrnice (směrnice 2011/95/EU), přičemž skutečnosti spojené s úspěšným podmíněným propuštěním, zrušením probačního dohledu a následnou resocializací žalobce označil soud v kontextu závažnosti původního skutku za marginální.

5. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku podle § 107 s. ř. s. Stěžovatel namítá, že výkon napadeného rozhodnutí, potažmo rozhodnutí žalovaného, by pro něj představoval mimořádně závažný a nevratný zásah do jeho právního postavení i rodinného života. V důsledku nepřiznání odkladného účinku by ztratil oprávnění k pobytu na území České republiky, což by vedlo k bezprostřednímu ohrožení uskutečněním opatření směřujících k ukončení jeho pobytu či k detenci. Stěžovatel poukazuje na to, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, neboť uložený trest již vykonal, ve zkušební době podmíněného propuštění vede řádný život, nedopustil se žádné další protiprávní činnosti, probační dohled nad ním byl zrušen a na území České republiky je plně integrován. Navíc upozorňuje, že s účinností od 12. 6. 2026 došlo k zásadní změně právní úpravy výluk z mezinárodní ochrany v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie, pročež by předčasné důsledky napadeného rozhodnutí mohly zmařit účel přezkumu právní otázky výkladu autonomního pojmu unijního práva „vážný zločin“.

6. Žalovaný ve vztahu k přiznání odkladného účinku uvedl, že podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona a není třeba o něj žádat.

II. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda se v posuzovaném případě aplikuje odkladný účinek přímo ze zákona, jak uvádí žalovaný, nebo zda je zapotřebí jej usnesením Nejvyššího správního soudu přiznat. Ustanovení § 32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění účinném přede dnem 12. 6. 2026, opravdu spojovalo odkladný účinek se samotným podáním kasační stížnosti v návaznosti na řízení o neudělení azylu. K 12. 6. 2026 však nabyl účinnosti zákon č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. S účinností tohoto zákona podle § 33m odst. 1 zákona o azylu nově platí, že podání kasační stížnosti má odkladný účinek, jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, nebo neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany. V ostatních řízeních ve věcech mezinárodní ochrany je zapotřebí podle § 33m odst. 2 odkladný účinek přiznat. Novela neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by určovalo, že se na procesní postup v řízení o kasační stížnosti použije úprava platná přede dnem nabytí účinnosti novely.

8. Napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno již dne 20. 1. 2026 a rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 15. 6. 2026, obě skutečnosti tak vyvolaly své účinky 8 Azs 92/2026-29 pokračování přede dnem nabytí účinnosti novely. Naproti tomu kasační stížnost byla podána až dne 28. 6. 2026, řízení o kasační stížnosti tak bylo zahájeno až po dni nabytí účinnosti nové právní úpravy, proto se řídí úpravou až v době zahájení. To potvrzuje i předchozí judikatura, která dovodila, že o retroaktivitu se jedná pouze v případě, pokud se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy použijí procesní pravidla podle právní úpravy, která nabyla účinnosti teprve v době vedení řízení (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 21. 4. 2026, č. j. 1 Afs 226/2023-50, BPO Czech, body 51 a 54). V nyní projednávané věci se tak o retroaktivitu nejedná, proto se uplatní v citovaném rozsudku uvedené závěry, že se v nově zahájených řízeních bude postupovat podle právní úpravy platné a účinné v době jejich zahájení (tj. podle nově účinného § 33m zákona o azylu).

9. Nejvyšší správní soud tedy dovodil, že kasační stížnost v projednávaném případě nemá odkladný účinek ze zákona. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).

10. Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32, nebo ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011-74), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

11. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny.

12. Ve vztahu k první podmínce Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel dostatečně konkrétně tvrdil a osvědčil vznik závažné újmy, která by mu v důsledku okamžitých účinků napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného hrozila. Pozastavení nebo ztráta pobytového statusu žadatele o mezinárodní ochranu vystavuje stěžovatele bezprostřednímu riziku zahájení postupů směřujících k jeho vyhoštění či nutnosti vycestovat z území České republiky, případně k zajištění podle zákona o pobytu cizinců. K tomu Nejvyšší správní soud s poukazem na svou ustálenou judikaturu doplňuje, že pro osvědčení újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. postačuje již samotná reálná hrozba těchto důsledků. Neudělení mezinárodní ochrany (či neprodloužení pobytového oprávnění) sice nepředstavuje přímo rozhodnutí o správním vyhoštění, a proto samo o sobě újmu nezpůsobuje. Jak však Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, již samotná navazující hrozba nuceného opuštění území ČR představuje natolik zásadní zásah do právní i faktické sféry jednotlivce, že definici nepoměrně větší újmy naplňuje (usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100, nebo ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25). Při posouzení hrozící újmy přihlédl Nejvyšší správní soud také k napadenému rozsudku a k obsahu správního spisu a zhodnotil, že vzhledem k tomu, že je na stěžovatele v Běloruské republice vydán zatykač a existují opodstatněné obavy z porušení článků 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských 8 Azs 92/2026 práv a základních svobod v případě jeho návratu (což vyústilo i v předchozí zamítnutí jeho extradice), představovalo by ukončení jeho pobytu na území České republiky před přezkoumáním věci Nejvyšším správním soudem následek v praxi nevratný s možnými zásadními důsledky. Ztráta práva setrvat na území by rovněž přerušila jeho rodinné soužití s českou manželkou a jejími nezletilými dětmi a znemožnila mu pokračování ve stabilní ekonomické a podnikatelské činnosti. Tvrzená újma je tak reálná a závažná.

13. Pokud jde o druhou podmínku, z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo způsobit újmu jiným osobám. I tato podmínka pro přiznání odkladného účinku je splněna. Dočasné zachování dosavadního právního postavení stěžovatele do doby, než bude o jeho kasační stížnosti věcně rozhodnuto, nijak nezasahuje do subjektivních práv třetích osob. Újma hrozící stěžovateli je tak nepoměrně větší než újma, která by mohla vzniknout jiným osobám.

14. Nejvyšší správní soud se také zabýval splněním třetí podmínky, tedy zda přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, a to zejména s přihlédnutím k trestní minulosti stěžovatele. Soud vzal v úvahu, že stěžovatel byl pravomocně odsouzen pro závažnou majetkovou trestnou činnost. Současně však z přiložených dokladů a opisu z rejstříku trestů vyplývá, že od spáchání těchto skutků uplynulo přibližně deset let, stěžovatel uložený trest nepodmíněného odnětí svobody řádně vykonával (byl kladně hodnocen a odměňován), v roce 2022 byl podmíněně propuštěn a ve zkušební době se chová příkladně. Probační dohled nad stěžovatelem byl soudem v květnu 2024 pravomocně zrušen právě z důvodu úspěšné integrace a řádného života. Stěžovatel je na území České republiky pracovně a rodinně vázán a od svého propuštění se nedopustil žádného protiprávního jednání.

15. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se NSS vyjádřil již v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014-25, č. 3169/2015 Sb. NSS, v němž dospěl k závěru, že „pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu“ (usnesení NSS ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008-131, č. 1698/2008 Sb. NSS). Ochrana práv stěžovatele vymezená shora v bodě [12] převažuje nad případným zájmem státu na jeho bezodkladném opuštění území. V nyní posuzované věci soud na jedné straně vážil obecný zájem státu na tom, aby se na jeho území nezdržovali cizinci, kteří se dopustili závažné trestné činnosti. Tento zájem je však v individuálním případě stěžovatele výrazně oslaben skutečností, že od spáchání skutků uplynulo přibližně deset let, stěžovatel byl v roce 2022 podmíněně propuštěn z výkonu trestu, nadále vede řádný život a dohled nad ním byl zrušen, pročež se nejeví, že by v současnosti představoval aktuální a bezprostřední bezpečnostní riziko. Na druhé straně existuje hrozba zásahu do absolutních lidských práv stěžovatele (čl. 2 a 3 Úmluvy) v případě jeho nuceného vycestování či vydání do Běloruské republiky. Přiznání odkladného účinku proto není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

16. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Nejvyšší správní soud se v usnesení ze dne 8. 4. 2020, č. j. 5 Azs 110/2020-9, vyjádřil tak, že stěžovateli sice již v době řízení před NSS nesvědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany 8 Azs 92/2026-30 pokračování (s nímž mj. souvisí i právo setrvat na území ČR) a toto postavení na základě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již nelze obnovit, avšak jeho přiznání může vyvolat právní následky stanovené v § 78b zákona o azylu. Ten upravuje pobytový režim neúspěšných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, kteří podali proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, protože ti v postavení žadatelů nejsou (a ani být nemohou). Jinak řečeno, cizinec v řízení o kasační stížnosti podané ve věci mezinárodní ochrany již nemá postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, ale je oprávněn setrvat na území ČR, a to na základě rozhodnutí žalovaného o strpění na území podle § 78b odst. 4 zákona o azylu (shodně též v usnesení NSS 8 ze dne 3. 7. 2025, č. j. 8 Azs 112/2025-35).

17. Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí rozhodnutí o podané kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

18. Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve věcech mezinárodní ochrany nepodléhá soudnímu poplatku podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, proto o něm Nejvyšší správní soud nerozhodoval. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 30. července 2026 Petr Mikeš předseda senátu