8 Azs 95/2017

Rubrum

8 Azs 95/2017-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. B., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2017, čj. MV101787-4/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2017, čj. 11 A 46/2017-22, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 25. 7. 2011 podal žalobce u Odboru azylové a migrační politiky, Ministerstva vnitra České republiky žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání (účast v právnické osobě). Současně se žádostí předložil žalobce také výpis z obchodního rejstříku společnosti X, z nějž bylo patrné, že žalobce je jednatelem této společnosti. Během řízení dospěl prvostupňový orgán k závěru, že účel pobytu není plněn, neboť žalobce neprokázal žádným způsobem skutečnou účast a plnění svých povinností vůči této společnosti. Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2014, čj. OAM-54864-21/DP- 2011, Ministerstvo vnitra zamítlo žádost žalobce o prodloužení trvalého pobytu za účelem podnikání (§ 44a odst. 3 s odkazem na § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. 8 Azs 95/2017-43 Žalovaná shora uvedeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítla a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

2. Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce u Městského soudu v Praze. Žaloba byla městskému soudu podána dne 10. 2. 2017 jako blanketní; stěžovatel ji spojil s neodůvodněnou žádostí o odkladný účinek. Městský soud proto žalobce vyzval, aby žalobu ve třicetidenní lhůtě doplnil a současně žalobci uložil, aby prokázal jeho zastoupení v žalobě uvedenou právní zástupkyní. V reakci na tuto výzvu zástupkyně žalobce uvedla, že se žalobce nachází na Ukrajině a nelze s ním proto projednávanou věc konzultovat; z tohoto důvodu zažádala o prodloužení lhůty k podání žaloby. Protože nebyla žaloba ve stanovené lhůtě doplněna ani o důvody, pro něž byla podána, ani o udělenou plnou moc zástupkyni žalovaného, městský soud ji v záhlaví uvedeným usnesením pro uvedené nedostatky odmítl (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). V usnesení upozornil také na to, že mu byla v totožné věci doručena žaloba téhož žalobce zastoupeného pro tuto druhou žalobu odlišným právním zástupcem nežli v projednávané věci.

II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. b) a e) s. ř. s.

4. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že jeho právní zástupkyně se ho ihned po obdržení rozhodnutí žalovaného pokusila bezúspěšně kontaktovat; k městskému soudu proto podala blanketní žalobu bez plné moci. Z kasační stížnosti dále plyne, že stěžovatel v uvedené věci na základě zamítavého rozhodnutí žalovaného k podání žaloby zmocnil mimo svou zástupkyni dalšího právního zástupce. Až po vydání usnesení městského soudu zástupkyně stěžovatele seznala, že v totožné věci byla podána žaloba ještě tímto právním zástupcem. Stěžovatel dále argumentoval tím, že tato žaloba splňovala veškeré náležitosti a její odmítnutí pro překážku litispendence neshledal správným. Stěžovatel se domníval, že měla být buď projednána meritorně žaloba druhá v pořadí, neboť veškeré náležitosti splňovala, nebo měla být prodloužena lhůta k doplnění žaloby v pořadí první. Spolu s doplněním kasační stížností žalobce odůvodnil i žádost o přiznání jejího odkladného účinku.

5. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyjádření v soudním řízení; k žádosti o odkladný účinek se žalovaná nevyjádřila.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

6. Po odstranění formálních vad kasační stížnosti a po splnění výzvy k zaplacení soudního poplatku přezkoumal Nejvyšší správní soud napadené usnesení v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].

7. Kasační stížnost není důvodná. 8 Azs 95/2017-44

8. Ustanovení § 37 odst. 3 s. ř. s. stanovuje: „Z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo činí podání, (dále jen "podatel") v podání uvede o své osobě osobní údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede jméno, příjmení a adresu, na kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je-li toho třeba s ohledem na povahu věci, která má být soudem projednána. K podání musí být připojeny listiny, kterých se podatel dovolává. Podání, které je třeba doručit ostatním účastníkům a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném počtu stejnopisů.“

9. Ze spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že obsahuje prvotní žalobu ze dne 10. 2. 2017; v ní bylo uvedeno pouze, kdo je žalobcem a jaké správní rozhodnutí je napadáno (tj. že jde o rozhodnutí žalovaného). Městský soud ve výzvě k odstranění vad ze dne 15. 2. 2017 stěžovatele řádně poučil o důsledku neodstranění konkrétně vytknutých vad podání. V doplnění žaloby ze dne 17. 3. 2017 stěžovatel uvedl, že s rozhodnutím správního orgánu nesouhlasí; v petitu požadoval jeho zrušení a vrácení věci k novému projednání. Ke skutkovým a právním důvodům žalobního žádání uvedl žalobce jen to, že „byl nejen jednatelem společnosti X, ale měl i pracovní povolení k činnosti v této společnosti. Také žádal o změnu účelu pobytu, opět mu má být vydáno pracovní povolení na společnost X. Žádá proto o individuální přístup při posuzování předmětné žaloby, celého případu i napadeného rozhodnutí. Jedná se o spolehlivého, pracovitého a ukázněného jedince, který se do dané situace dostal ne vlastní vinou. Na území České republiky je od roku 2001.“

10. Z ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. plyne: „Předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“ Aby soud mohl uvedené usnesení o odmítnutí podání vydat, musí být splněny obě podmínky výše uvedené: nedoplnění či neopravení podání ve stanovené lhůtě a nemožnost pokračovat pro tento nedostatek v řízení. Nejvyšší správní soud má v projednávané věci za prokázané, že obě uvedené podmínky byly splněny, neboť žaloba nebyla ani po výzvě soudu ve třicetidenní lhůtě řádně doplněna.

11. Městský soud ve svém rozhodnutí dostatečně zdůvodnil, proč nelze pro výše uvedené vady v řízení pokračovat; k tomu uvedl: „Kromě trvajících pochybností o tom, zda byla žaloba podána osobou k tomu oprávněnou, soud konstatuje, že žalobce i v doplnění žaloby nadále zcela pominul označení žalobních bodů, jimiž je soud při přezkumu rozhodnutí vydaných ve správním řízení vázán, žaloba rovněž zcela postrádá vylíčení rozhodujících skutečností a další náležitostí, uvedených v ustanoveních § 71 odstavec 1 a 2 s. ř. s.“ Nejvyšší správní soud s tímto odůvodněním městského soudu souhlasí; pro úplnost odkazuje na svoji ustálenou judikaturu (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2003, čj. 7 Azs 53/2003-66, ze dne 26. 10. 2004, čj. 2 Azs 117/2004-54, publikovaný ve Sb. NSS č. 9/2005, ze dne 29. 7. 2009, čj. 6 Ads 62/2009-27, a další).

12. Vzhledem k tomu, že o kasační stížnosti bylo po splnění zákonných předpokladů její přijatelnosti rozhodnuto bezodkladně, nebylo již třeba rozhodovat o žádosti na přiznání odkladného účinku. IV. 8 Azs 95/2017-45 Závěr a náklady řízení

13. Pro uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1, ve spojení s § 120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 1. srpna 2017 JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu