9 Ads 115/2025

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. P., , jako nástupce E. F. P., zastoupeného Mgr. Danielem Holým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2024, č. j. MPSV-2024/201845-911, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2025, č. j. 21 Ad 31/2024-31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Danielovi Holému, advokátovi se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 12 269,40 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Věc se týká snížení doplatku na bydlení podle § 44 odst. 3, odst. 7 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu změny příjmu společně posuzované osoby. Jde o to, zda se v případě užívání ubytovacího zařízení uplatní při výpočtu doplatku na bydlení, jsou-li splněny ostatní zákonné podmínky, omezení podle § 34 písm. d) zákona o pomoci v hmotné nouzi umožňující zahrnout do odůvodněných nákladů na bydlení nanejvýš 80 % normativních nákladů na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

2. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je synem původní žalobkyně, s kterou v minulosti společně bydlel v ubytovně. Původní žalobkyně byla příjemcem dávky pomoci v hmotné nouzi doplatku na bydlení, pro jehož výpočet byly rozhodné nejen její příjmy, ale i příjmy stěžovatele jako společně posuzované osoby. Právě změna příjmů stěžovatele byla důvodem, pro který Úřad práce České republiky – pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 30. 5. 2024, č. j. 19011/2024/AAF (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), snížil výši doplatku na bydlení z částky 2 490 Kč na částku 741 Kč, a to s účinností od 1. 12. 2018.

3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání původní žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. Původní žalobkyně namítala, že při výpočtu doplatku na bydlení bylo nesprávně postupováno podle § 34 písm. d) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podle jejího názoru mělo být pro účely určení odůvodněných nákladů na bydlení užívání „ubytovacího zařízení“ postaveno na roveň užívání „bytu“ podle § 34 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Při započtení plné výše nákladů uvedených v zákoně o státní sociální podpoře, jak je tomu při užívání bytu, by byl doplatek na bydlení vyšší. Žalovaný s tímto závěrem nesouhlasil. Poukázal na odlišnou definici pojmu „byt“ podle § 33a odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi a pojmu „ubytovací zařízení“ podle § 33a odst. 3 tohoto zákona.

4. Původní žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v průběhu řízení o ní však dne X zemřela. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) proto rozhodl usnesením ze dne 25. 3. 2025, č. j. 21 Ad 31/2024-26, podle § 107 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) s přihlédnutím k § 46 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi tak, že stěžovatel vstoupil na místo původní žalobkyně jako její procesní nástupce. Napadeným rozsudkem následně žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného jsou v souladu s obsahem správního spisu. Tomu, aby při výpočtu doplatku na bydlení byly u ubytovacího zařízení zohledněny náklady až do plné výše normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře, brání § 34 písm. d) zákona o pomoci v hmotné nouzi, který umožňuje jejich zahrnutí jen do výše 80 %.

II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného

5. Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., navrhl jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud podle jeho názoru nesprávně posoudil právní otázku týkající se charakteru bydlení stěžovatele, resp. původní žalobkyně. Neobstojí závěr, že užívání bytu a ubytovacího zařízení nemůže být z hlediska výše doplatku na bydlení postaveno naroveň. V této souvislosti měly správní orgány a městský soud posoudit užívání ubytovacího zařízení a bytu materiálně, a nikoli setrvávat na striktním výkladu právních předpisů. Ze smlouvy o ubytování ze dne 11. 4. 2018 nelze dovodit, že dlouhodobé ubytování původní žalobkyně a stěžovatele nemá charakter bydlení v bytě. Rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný, jelikož městský soud svůj myšlenkový proud ničím nepodložil. Po jeho zrušení se žalovaný bude muset zaměřit zejména na to, že ubytovací zařízení užívané stěžovatelem slouží k uspokojování jeho bytové potřeby stejně jako „klasická bytová jednotka“ a že náklady na bydlení v ubytovací jednotce jsou u stěžovatele natolik vysoké, že není namístě doplatek na bydlení snižovat.

6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. Zopakoval postup, jakým byla vypočtena výše doplatku na bydlení za příslušné období. Správní orgány postupovaly podle konzistentního výkladu, který je v souladu s textem i účelem zákona o pomoci v hmotné nouzi, a vypořádaly námitky stěžovatele.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

8. Pro posouzení procesních předpokladů, za nichž lze kasační stížnost věcně projednat, má význam, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ve věci pomoci v hmotné nouzi. O takové žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

9. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy Nejvyšší správní soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

10. Kasační stížnost je nepřijatelná.

11. Napadenému rozsudku nelze vytknout nepřezkoumatelnost. Městský soud se v něm řádně vypořádal se žalobními důvody, k čemuž postačí odkázat na jeho odůvodnění (k samotné nepřezkoumatelnosti existuje rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu, z nedávné doby např. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2024, č. j. 9 Afs 99/2024-55, odst. [31] a [32], a v něm uvedená rozhodnutí).

12. Podle § 34 písm. d) zákona o pomoci v hmotné nouzi „[d]o odůvodněných nákladů bydlení se započítávají v případech hodných zvláštního zřetele při užívání jiného než obytného prostoru nebo ubytovacího zařízení úhrada nákladů uvedená v písmenech a) až c), a to do výše, která je v místě obvyklá, avšak maximálně do výše 80 % normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře“. Tento zákon současně jednoznačně vymezuje pojmy „byt“ (§ 33a odst. 1), „jiný než obytný prostor“ (§ 33a odst. 2) a „ubytovací zařízení“ (§ 33a odst. 3). Slova „jiný než“ se v citovaném ustanovení jako součást pojmu „jiný než obytný prostor“ nevztahují k ubytovacímu zařízení. Již z textu § 34 písm. d) zákona o pomoci v hmotné nouzi je tedy zřejmé, že omezení nákladů bydlení ve výši 80 % normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře se v případě ubytovacího zařízení uplatní. To, že původní žalobkyně a stěžovatel bydleli v ubytovacím zařízení, a nikoli v bytě, nebylo sporné. Stěžovatel netvrdil, že užívá byt, nýbrž že pro účely doplatku na bydlení je třeba ubytovací zařízení klást na roveň bytu.

13. Napadený rozsudek tak vychází z jednoznačného znění § 34 písm. d) zákona o pomoci v hmotné nouzi, který nemůže být překonán tím, že se v zákoně vymezeným pojmům přizná odlišný význam. Záměr zákonodárce je zřejmý i z důvodové zprávy k zákonu č. 252/2014 Sb., kterým byl novelizován zákon o hmotné nouzi (k jeho bodu 22), podle které „[n]ižší výše než 100 % normativních nákladů byla určena, protože nebytové prostory nemohou být dražší než prostory bytové a ze státních prostředků se mají podporovat hlavně prostory určené k vhodnému a trvalému bydlení“ (Poslanecká sněmovna, 7. volební období, 2013-2017, sněmovní tisk 256).

14. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele není dán za situace, kdy stěžovatel v kasační stížnosti sice nastoluje právní otázku, která se potenciálně týká i dalších subjektů, její řešení však vyplývá přímo z textu právního předpisu (srov. usnesení NSS ze dne 7. 3. 2024, č. j. 3 As 41/2022-42, odst. [13], nebo ze dne 26. 9. 2024, č. j. 5 As 102/2024-35, odst. [22]).

IV. Závěr a náklady řízení

15. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. podle úspěchu ve věci. Je tomu tak z toho důvodu, že při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí městského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. se neuplatní. V posuzované věci měl úspěch sice žalovaný, tomu ale v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení mu tak nebyla přiznána.

17. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 8. 2025, č. j. 9 Ads 115/2025-25, ustanovil zástupcem stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti advokáta Mgr. Daniela Holého. Hotové výdaje a odměnu ustanoveného zástupce za zastupování stěžovatele hradí stát (§ 35 odst. 10 a § 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal zástupci odměnu za dva úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]. Při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vyšel z tarifní hodnoty ve věci kasační stížnosti [§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu]. Za dva úkony právní služby jde o částku 9 240 Kč (tj. 2 x 4 620 Kč), kterou je třeba zvýšit o 900 Kč (tj. 2 x 450 Kč), tedy o náhradu hotových výdajů vztahující se ke dvěma úkonům právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, tudíž se jeho odměna a náhrada hotových výdajů zvyšuje o tuto daň ve výši 21 %, tj. o částku 2 129,40 Kč (§ 35 odst. 10 věta druhá před středníkem s. ř. s.). Celková odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce tak činí 12 269,40 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. října 2025 JUDr. Radan Malík předseda senátu