9 Ads 45/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: S. P., zastoupená JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem Poštovní 1794/17, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2025, č. j. x, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2026, č. j. 17 Ad 20/2025-40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Alexandru Királymu, Ph.D., advokátovi se sídlem Poštovní 1794/17, Ostrava, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši 12 269,40 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Věc se týká zamítnutí námitek proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Jde o to, zda byl správně posouzen pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žadatelky.

2. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala u žalované žádost o invalidní důchod, která byla rozhodnutím žalované ze dne 25. 2. 2025, č. j. x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), na základě posudku o invaliditě ze dne 25. 2. 2025, č. j. LPS/2025/527-OV_CSSZ, zpracovaného Institutem posuzování zdravotního stavu (dále jen „posudek o invaliditě v řízení o žádosti“), zamítnuta pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona o důchodovém pojištění. Stěžovatelka nebyla invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %, a nikoli nejméně o 35 %.

3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala stěžovatelka námitky podle § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, které byly v záhlaví označeným rozhodnutím žalované (dále jen „rozhodnutí žalované“) jako nedůvodné zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

4. Žalovaná dospěla na základě posudku o invaliditě ze dne 25. 4. 2025, č. j. LPS/2025/437-NR-MRS_CSSZ, zpracovaného Institutem posuzování zdravotního stavu, avšak jiným posuzujícím lékařem (dále jen „posudek o invaliditě v řízení o námitkách“), k závěru, že ke dni vydání rozhodnutí žalovaného bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro toto zdravotní postižení se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 20 %, přičemž lékařka IPZS pro námitkové řízení zvolila horní hranici taxace, tj. 20 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšila tato hodnota o deset procentních bodů na celkem 30 %.

5. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalované. Pro posouzení žalobních námitek nechal zpracovat posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“) posudek o invaliditě ze dne 31. 10. 2025, ev. č. SZ/2025/1300-OS-11 (dále jen „posudek komise“), který byl rozhodujícím důkazem. Krajskému soudu sice nepříslušelo zkoumat věcnou správnost posudku komise, shledal jej ale natolik přesvědčivým a celistvým, že nevzbuzoval žádné pochybnosti. Komise byla složena v souladu s § 16b odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a její posudek obsahuje všechny náležitosti podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek komise hodnotí zdravotní stav stěžovatelky souladně se závěry posudku o invaliditě v řízení o žádosti a posudku o invaliditě v námitkovém řízení. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky byl bolestivý páteřní syndrom krční a bederní páteře s lehkým funkčním postižením, které vede k poklesu její pracovní schopnosti o 20 %. Ostatní potíže jsou léčeny a zohledněny v navýšení poklesu o maximální možnost 10 %. Psychické potíže stěžovatelka teprve začala léčit a je předpoklad zlepšení stavu. Stěžovatelka při poklesu její pracovní schopnosti o 30 % nebyla ke dni vydání rozhodnutí žalované invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

6. Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), navrhla jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, neboť krajský soud bez dostatečného odůvodnění přejal posudek komise jako úplný a přesvědčivý i přesto, že se tento řádně nevypořádal se závažností morfologického nálezu absolutní stenózy páteřního kanálu s impresí míchy.

7. Posudkové orgány ve všech třech instancích zařadily postižení stěžovatelky do položky 1b s mírou poklesu pracovní neschopnosti na horní hranici taxace 20 %, aniž by se věcně zabývaly otázkou, zda nález imprese míchy nemá vést alespoň ke zařazení do položky 1c. Konstatování, že klinický neurologický obraz je lehký a nejsou přítomny závažné parézy, svalové atrofie ani poruchy hybnosti, je sice pravdivé, avšak neúplné. Pokud posudkový orgán zvolil horní hranici taxace pro položku 1b právě s přihlédnutím k závažnosti nálezu, měl tuto úvahu explicitně vyjádřit, popřípadě vysvětlit, z jakého důvodu anatomicky závažný nález neodůvodňuje přechod do vyšší položky. To se nestalo. Krajský soud tento deficit posudku komise nekriticky přijal, ačkoli správně měl tento posudek považovat za neúplný a přistoupit k jeho doplnění, případně jej jako stěžejní důkaz odmítnout. Pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.

8. Posudkové orgány pochybily také tím, že hodnotily psychické obtíže stěžovatelky způsobem odporujícím zákonu, což krajský soud bez výhrad přijal. Úvaha, že stěžovatelka psychické potíže „teprve začala léčit a je předpoklad zlepšení stavu“, je zásadně vadná ze dvou důvodů. Zaprvé, pro účely posouzení nároku na invalidní důchod je rozhodný zdravotní stav pojištěnce ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s., § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Zadruhé, samotná skutečnost, že pojištěnec zahájil léčbu psychiatrického onemocnění, neznačí, že jeho zdravotní stav je méně závažný. Opačný výklad by absurdně zvýhodňoval pojištěnce, kteří léčbu dosud nezahájili. Posudkové orgány pochybily při zjišťování skutkového stavu, jestliže nepostupovaly proaktivně při opatřování psychiatrické dokumentace. Tou dobou již farmakologická léčba psychických obtíží probíhala. Povinnost zjistit skutkový stav úplně plyne z obecných zásad správního řízení a z povahy posudkového řízení jako řízení, v němž se projevuje výrazná nerovnováha mezi pojištěncem a správním orgánem disponujícím odborným posudkovým aparátem. Absence formálně vydané zprávy ošetřujícího psychiatra nemůže jít k tíži pojištěnce tehdy, pokud sám posudkový orgán dokumentaci nevyžádal, ačkoli k tomu byl oprávněn a okolnosti k tomu vedly. Nelze vyloučit, že by psychiatrická dokumentace vedla k navýšení celkového poklesu pracovní schopnosti nad zákonnou hranici 35 %.

9. Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila v tom smyslu, že nemá důvod pochybovat o zákonnosti a objektivitě rozsudku krajského soudu a s právním názorem v něm vysloveným se ztotožňuje. Kasační stížnost navrhla zamítnout.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

10. Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátem.

11. Pro posouzení procesních předpokladů, za nichž lze kasační stížnost věcně projednat, má význam, že stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí ve věci důchodového pojištění. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.

12. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy kasační soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

13. Kasační stížnost je nepřijatelná.

14. Nejvyšší správní soud předesílá, že základního práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci zaručeného v čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se lze podle jejího čl. 41 odst. 1 domáhat pouze v mezích zákonů, které toto právo provádějí. V tomto případě jde o zákon o důchodovém pojištění.

15. Soudy nemají odborné medicínské znalosti a při posuzování zákonnosti rozhodnutí o nárocích na invalidní důchod vycházejí z posudků příslušných posudkových orgánů. Krajský soud tedy postupoval správně, pokud nechal takovýto posudek vypracovat a pak z něj vycházel. Posudek komise se stává rozhodným pro posouzení věci jen tehdy, splňuje-li požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů (srov. rozsudky NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 Ads 184/2021-30, odst. [22]). V případě invalidity musí být z posudku komise zřejmé, že zdravotní stav žadatele byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, dále v něm musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav lze podřadit pod dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, v jakém rozsahu poklesla schopnost pracovní činnosti posuzovaného. Posudek o invaliditě v řízení o žádosti, posudek o invaliditě v řízení o námitkách i posudek komise požadované náležitosti splňují. Stěžovatelka byla jednání komise dne 31. 10. 2025 přítomna.

16. Je namístě připomenout, že „úkolem posudkových komisí MPSV je pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře stěžovatele a lékařů odborných, u nichž se léčí. Ti se pak podílejí na kompletizaci zdravotní dokumentace“ (rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012-19). V posuzované věci se shodují všechny posudky o invaliditě, včetně posudku komise, na shodných závěrech o zdravotním stavu stěžovatelky, procentuálním vyjádření poklesu pracovní schopnosti a zároveň o nesplnění zákonné podmínky 35% snížení pracovní schopnosti pro zařazení stěžovatelky do invalidity I. stupně. Posudek komise zohledňuje také léčbu psychických potíží stěžovatelky. Napadenému rozsudku nelze vytknout, že by byl nepřezkoumatelný.

17. Nejvyšší správní soud nijak nepopírá a nerelativizuje, že stěžovatelka vskutku trpí zdravotními obtížemi, které mohou mít zásadní vliv na její (nejen pracovní) život. To však automaticky není spojeno se shledáním dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu takové intenzity, která by byla s to založit zařazení přinejmenším do invalidity I. stupně.

18. Právními otázkami, které byly rozhodné pro napadený rozsudek krajského soudu, se již v minulosti Nejvyšší správní soud zabýval. Krajský soud posoudil zákonnost zamítnutí žádosti o invalidní důchod v souladu s touto (výše citovanou) judikaturou. Při řešení těchto právních otázek není dán žádný důvod se od této judikatury odchýlit. Nebylo zjištěno ani žádné pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

20. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, odst. [53]). Ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. se neuplatní. Stěžovatelka neměla v posuzované věci úspěch a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice úspěch měla, v tomto řízení jí ale žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Náhrada nákladů řízení jí nebyla přiznána.

21. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 5. 2026, č. j. 9 Ads 45/2026-34, ustanovil zástupcem stěžovatelky advokáta JUDr. Alexandra Királyho, Ph.D. Odměnu advokáta určil podle § 7 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, částkou 9 240 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu] a částkou 900 Kč, která představuje paušální náhradu hotových výdajů vztahující se ke dvěma úkonům právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměnu zástupce žalobce a náhradu hotových výdajů je třeba zvýšit o daň z přidané hodnoty ve výši 2 129,40 Kč, neboť ustanovený zástupce je jejím plátcem (§ 35 odst. 10 věta druhá před středníkem s. ř. s.). Celková částka odměny a náhrady hotových výdajů tak činí 12 269,40 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu