9 Afs 176/2025

Rubrum

9 Afs 176/2025 - 54 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: statutární město Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408/51, Hradec Králové, proti žalované: Národní sportovní agentura, IČO 07460121, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2024, č. j. NSA-RE21-00181/2021/RE21/24, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2025, č. j. 14 A 59/2024-58, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce požádal v rámci Specifické výzvy 11/2021 Regiony 2021, č. j. NSA-0007/2020/D/13 (dále také „výzva“), o dotaci na projekt „Výstavba kanoistické loděnice na Orlici v Hradci Králové“. Žalobcův projekt získal 90 bodů, dotace však byla udělena pouze žadatelům, jejichž projekty dosáhly alespoň 95 bodů. Žalobcovu žádost proto žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 17. 10. 2022, č. j. NSA-RE21-00181/2021/RE2/16 (dále jen „první rozhodnutí“), podle § 14m odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“). Toto rozhodnutí zrušil městský soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, č. j. 17 A 113/2022-30 (dále jen „první rozsudek“) pro nepřezkoumatelnost. Žalovaná dle městského soudu neodůvodnila závěry o metodě měření „výskytu v okolí“ obdobného sportoviště v okolí a výzva neobsahovala precizní vymezení kritéria č.

12. První rozsudek přezkoumal ke kasační stížnosti žalované Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 1. 2024, č. j. 9 Afs 225/2023-25, který potvrdil závěr 9 Afs 176/2025 o nepřezkoumatelnosti, ale pro předčasnost se nezabýval otázkou správné metody pro zjištění „výskytu“ jiného obdobného sportoviště v okolí.

2. Žalovaná následně vydala nyní napadené rozhodnutí, kterým žalobcovu žádost opět zamítla a stejně jako v prvním rozhodnutí zopakovala, že projekt žalobce nedosáhl potřebného bodového ohodnocení, tedy 95 a více bodů. Pro účely hodnocení kritéria č. 12 žalovaná zohlednila vzdálenost jako nejkratší spojnici dvou objektů v prostoru vzdušnou čárou, kterou změřila pomocí nástroje Marushka provozovaným Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. Co se týče měření „výskytu v okolí“ obdobného sportoviště, žalovaná tento neměřila podle dostupnosti jiného obdobného sportoviště, jelikož údaje o způsobu přesunu (autem, na kole, pěšky, veřejnou dopravou) se mohou měnit, obdobně jako údaje o použití stejného způsobu dopravy (z důvodu uzavírky, objížďky apod.).

3. Na základě následně podané žaloby městský soud napadené rozhodnutí opět zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud konstatoval, že kritérium č. 12 výzvy je neurčité, nevyplývá z něj konkrétnější metoda hodnocení, z formulace Potřebnost sportoviště (v okolí se vyskytuje obdobné sportoviště) není patrné, jakým způsobem bude žalovaná měřit míru potřebnosti, tedy měření vzdálenosti od obdobného sportoviště. Textace dotačních podmínek by měla být co nejvíce jednoznačná a v pochybnostech je třeba postupovat ve prospěch žadatele. Kvůli nejasnosti vymezení kritéria č. 12 adresáti výzvy nemohli předem zjistit, jakou metodou bude žalovaná hodnotit potřebnost sportoviště. Možností změření vzdálenosti je vícero, např. vzdálenost, kterou je třeba urazit pěšky, za použití motorového vozidla, na kole apod. Všechny jsou ekvivalentně kvalitní alternativy. Městský soud nehodnotil, která z možných metod měření je nejvhodnější a nejobjektivnější, nicméně shrnul, že doposud vymezená hodnotící kritéria ve výzvě nebyla předvídatelná, transparentní a nerozporná, což nemůže jít žalobci k tíži.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

4. Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

5. Stěžovatelka nesouhlasí s posouzením otázky neurčitosti a nejednoznačnosti kritéria č. 12 výzvy. Upozorňuje na to, že poskytovatel dotace má široký prostor správního uvážení a soudní přezkum se omezuje pouze na to, zda nedošlo k svévoli, diskriminaci či rozporu se zákonem (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 Ads 83/2014-46, a nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 49/04). Poskytovatel není povinen vyčerpávajícím způsobem rozpracovat veškeré technické a metodické aspekty aplikace kritérií. Judikatura kasačního soudu nevyžaduje detailní popis všech možných aplikačních postupů, které připadají v úvahu, nýbrž povinnost aplikovat zvolený výklad jednotně, nediskriminačně a bez svévole (srov. rozsudky NSS ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 Afs 142/2016-32, či ze dne 23. 5. 2018, č. j. 6 Afs 8/2018-37). Tyto požadavky stěžovatelka splnila, jelikož postupovala podle totožného a objektivně uchopitelného kritéria vzdálenosti vyjádřené v kilometrech. Požadavek na nutnost specifikace konkrétního technického postupu již v dotační výzvě nevyplývá z rozpočtových pravidel ani z dosavadní judikatury. 9 Afs 176/2025 - 55 pokračování

6. Tvrzení městského soudu, že měření dostupnosti sportoviště by lépe odpovídalo kritériu jeho potřebnosti a že měření vzdušné vzdálenosti nereflektuje reálné chování uživatelů sportoviště, nepředstavuje přezkum legality postupu, nýbrž hodnocení vhodnosti a účelnosti zvoleného řešení, čímž městský soud nepřípustně nahrazuje správní uvážení poskytovatele dotace vlastním názorem (viz rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2024, č. j. 7 Afs 95/2023-83). Pokud správní orgán zvolí jednu z více legitimních variant řešení, soud není oprávněn tuto volbu přehodnocovat, pouze protože by jiná varianta měla být vhodnější nebo praktičtější (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 10. 2023, č. j. 4 Afs 266/2022-36). Městský soud v rozporu s judikaturou hodnotil vhodnost kritérií a přiklonil se k jedné z variant jako k „lepší“. Soudní přezkum o nepřidělení dotace by měl být zaměřen pouze na řádný proces garantující rovné zacházení (viz rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2024, č. j. 10 Afs 269/2024-67).

7. Napadený rozsudek je dle stěžovatelky nepřezkoumatelný pro vnitřní rozpornost, jelikož městský soud na jedné straně uvádí, že jeho rozhodnutí nespočívá v hodnocení správnosti zvolené metody, ale na druhou stranu detailně rozebírá, proč měření přímé vzdušné vzdálenosti nereflektuje reálné chování uživatelů a proč by měření dostupnosti sportoviště lépe odpovídalo jeho potřebnosti.

8. Stěžovatelka dále poukázala na bod 16.7 výzvy, který stanoví, že poskytovatel dotace je oprávněn v rámci věcného hodnocení projektů rozšířit hodnotící kritéria i o další ukazatele, které považuje za relevantní. Výzva žadatelům jasně signalizovala, že způsob zjištění skutečností rozhodných pro bodové hodnocení je součástí procesního rámce. Z výzvy ani jiného relevantního dokumentu nevyplývá povinnost zvolit konkrétní metodu měření vzdálenosti a stěžovatelka tak postupovala v souladu s výzvou a možností správního uvážení, když měřila vzdálenost vzdušnou čarou za použití geodetického měření Marushka.

9. Dále stěžovatelka v kasační stížnosti popsala soutěžní charakter výzvy a to, že na dotaci není právní nárok. V případě výzvy se jedná o typ výzvy, kdy jednotlivé žádosti soupeří mezi sebou a v případě rovnosti bodů jsou stanovena další kritéria. Stěžovatelka hodnotila jednotlivé žádosti stejným způsobem, jednotně a bez diskriminace. Metoda měření vzdálenosti v kritériu č. 12 byla shodná pro všechny žadatele. Dle stěžovatelky závěr městského soudu spočívá v tom, že měla stanovit odlišnou metodu měření. Tento závěr městského soudu by však znamenal potřebu přehodnotit bodové hodnocení všech žádostí, některé projekty by požadovanou hranici nesplnily a podpora by musela být odňata.

10. Stěžovatelka brojí proti tvrzení městského soudu, který poukázal na rozdíl mezi sebehodnocením žalobce a bodovým hodnocením stěžovatelky. Orientační sebehodnocení jednotlivých kritérií představuje subjektivní představu žadatele o tom, zda splňuje podmínky bodového hodnocení. Není závazné pro stěžovatelku.

11. Městský soud dle stěžovatelky směšuje podmínky hodnocení žádosti v rámci soutěžního dotačního řízení a podmínky poskytnutí dotace, které jsou adresovány až úspěšným žadatelům v rozhodnutí o poskytnutí dotace. Mezi těmito podmínkami je rozdíl. Výzva neslouží k založení konkrétních právních nároků, ale nastavuje mechanismus hodnocení žádosti. Stěžovatelka byla oprávněna aplikovat metodiku hodnocení kritéria č. 12 v rámci správního uvážení. Konkrétní metodické postupy výzva nemohla obsahovat. 9 Afs 176/2025

12. Dále se stěžovatelka vyjádřila k judikatuře NSS, o kterou městský soud opřel odůvodnění napadeného rozsudku, avšak ji nesprávně vyložil. Rozsudek ze dne 19. 2. 2025, č. j. 8 Afs 168/2024-79, dle ní hovoří o tom, že poskytovatel dotace nesmí překročit správní uvážení, čehož se stěžovatelka nedopustila. Metoda měření vzdálenosti byla zvolena objektivně, předvídatelně, rovně a racionálně. Kasační soud v rozsudku ze dne 21. 5. 2024, č. j. 1 Afs 25/2024-88, uvádí, že dotační kritérium nesmí být neracionální ve vztahu k cíli výzvy. V nyní projednávané věci metoda měření vzdálenosti racionálně směřuje k naplnění cíle kritéria č. 12, tedy ke zjištění, zda existuje obdobné sportoviště v určitém okruhu. Navíc tyto citované rozsudky se netýkaly soutěžících žadatelů v rámci bodového hodnocení, nýbrž rozdělení prostředků mezi předem vybraný okruh žadatelů. V soutěžním prostředí nelze „přenášet“ úvahy o „očekávání dotace“ nebo „závažných ekonomických následcích nepřiznání dotace“. V soutěžní výzvě je cílem odlišit od sebe více či méně potřebné projekty. Neurčitost kritéria ve výzvě nebránila žadatelům splnit podmínky výzvy nebo doložit nezbytné skutečnosti. Naopak stěžovatelka sama zjišťovala údaje rozhodné pro přidělení bodů a přispěla k zachování rovnosti soutěže.

13. Žalobce ve svém vyjádření navrhl kasační stížnosti zamítnout, jelikož napadený rozsudek není vnitřně rozporný ani nezákonný. Žalobce nezpochybnil, že stěžovatelka jako poskytovatel dotace měla určitý prostor pro správní uvážení při tvorbě dotačních podmínek. Tato volnost však neznamená, že může nechat klíčové hodnotící parametry žádostí o dotaci v neurčitosti a doplnit je až interní volbou po podání žádosti bez výslovné opory v textu dotační výzvy. Postup stěžovatelky nechal žadatele o dotaci v nejistotě. Žalobce také nesouhlasí s tím, že městský soud vyžadoval po stěžovatelce absolutně detailní popis kritéria. Městský soud pouze zhodnotil, že zvolený výklad kritéria č. 12 nebyl předvídatelný natolik, aby nedal prostor pro libovůli stěžovatelky. Tedy, že metoda měření vzdušnou čárou není jediným logickým výkladem. Na uvedeném nic nezmění to, že stěžovatelka aplikovala jednotný výklad ke všem žadatelům. Nakonec dle žalobce kasační námitka o soutěžním charakteru výzvy naopak zvyšuje požadavek na předvídatelnost a transparentnost pravidel bodování. Obava stěžovatelky z dopadů do dalších projektů nemůže legalizovat postup, který je nezákonný.

14. Stěžovatelka v replice setrvala na kasačních námitkách. K argumentaci žalobce uvedla, že nesměřuje proti nezákonnosti jejího postupu, ale proti samotné konstrukci hodnotícího kritéria a proti volbě konkrétní metody jeho aplikace. Stěžovatelka poukázala na to, že žalobcův výklad je v rozporu se zásadou potius valeat actus quam pereat, podle které má být dána přednost výkladu, který zachovává platnost a funkčnost právního jednání před výkladem, který vede k jeho neplatnosti či zániku. Dále uvedla, že pojmem vzdálenost je určení polohy mezi dvěma body vyjádřené v délkové míře. Měření vzdušnou čarou bylo předvídatelné. Vymezení kritéria bylo určité, srozumitelné a nečinilo interpretační potíže.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

15. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatelku jedná pověřený zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci 9 Afs 176/2025 - 56 pokračování uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

16. Kasační stížnost není důvodná.

17. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se zdejší soud nejprve touto námitkou. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu může nepřezkoumatelnost být způsobena buď nedostatkem důvodů, o které je rozhodnutí krajského (městského) soudu opřeno, anebo jeho nesrozumitelností. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost pak lze obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, jehož výrok či odůvodnění jsou vnitřně rozporné, případně kdy z rozsudku nelze jednoznačně dovodit, jakým právním názorem je správní orgán po zrušení svého rozhodnutí vázán a jak má v dalším řízení postupovat (rozsudky NSS ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 Ads 80/2009-132, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76).

18. Stěžovatelka shledává vnitřní rozpornost napadeného rozsudku v tom, že městský soud na jedné straně tvrdí, že nehodnotí správnost zvolené metody měření vzdálenosti, na druhou stranu se vyjadřuje k metodě měření vzdušné vzdálenosti jako takové. Kasační soud se s tímto názorem neztotožňuje. Městský soud zrušil napadené rozhodnutí z důvodu, že měl kritérium č. 12 za neurčité, jelikož z něj nevyplývala konkrétní metoda hodnocení žádosti o dotaci, přestože kritérium potřebnosti sportoviště z hlediska výskytu obdobného sportoviště lze zkoumat různými metodami. Právě v této souvislosti se městský soud vyjádřil k tomu, že metodu měření vzdálenosti prostřednictvím nutné délky cesty osobním motorovým prostředkem nelze vyloučit a tato metoda taktéž připadá v úvahu. Nekonstatoval, že metoda měření vzdušné vzdálenosti mezi sportovišti je nevhodná, nýbrž to, že stěžovatelka měla dopředu vyjasnit, že potřebnost sportoviště bude měřit na základě vzdušné vzdálenosti. Následné tvrzení městského soudu o tom, že mu nepřísluší nahrazovat správní uvážení stran nastavení podmínek dotace, je tedy v souladu s jeho předchozími úvahami. Napadený rozsudek nelze tedy považovat za nepřezkoumatelný, a to ani pro nesrozumitelnost, ani pro nedostatek důvodů, jelikož městský soud řádným a logickým způsobem zdůvodnil své závěry a vypořádal se s námitkami účastníků řízení.

19. Mezi stranami je sporná otázka posouzení neurčitosti a nejednoznačnosti kritéria č. 12 a povinnosti stěžovatelky uvést již ve výzvě, jakým způsobem bude vykládáno toto kritérium. Stěžovatelka namítá, že není povinna vyčerpávajícím způsobem uvést popis aplikačních postupů, nýbrž má vykládat dotační kritéria jednotně a nediskriminačně, jak učinila. Městský soud dle ní nepřípustně nahradil správní uvážení, když hodnotil vhodnost kritéria a přiklonil se k jedné z variant jeho možného výkladu.

20. Nejvyšší správní soud na úvod připomíná ustálenou judikaturu, na kterou odkazoval i městský soud, dle které správní soudy skutečně nejsou oprávněny přezkoumávat vhodnost, účelnost či ekonomickou efektivitu zvoleného modelu podpory, nýbrž toliko posoudit, zda poskytovatel postupoval v mezích zákona, dodržel předem stanovená pravidla a nepřekročil meze správního uvážení způsobem, který by bylo možné kvalifikovat jako svévolný, diskriminační či jinak protiústavní (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 9 Ads 83/2014-46, č. 3324/2016 Sb. NSS, odst. [31] až [33], nebo i stěžovatelkou 9 Afs 176/2025 citovaný rozsudek č. j. 6 Afs 8/2018-37, odst. [20]). Pro nyní projednávanou věc je nezbytné připomenout, že dotační podmínky musí být vymezeny jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem a že rozhodnutí správního orgánu musí být řádně odůvodněno (rozsudky NSS č. j. 4 Afs 266/2022-36, odst. [20], či ze dne 22. 5. 2024, č. j. 10 Afs 7/2023-47, odst. [11]).

21. Kritérium č. 12 bylo ve výzvě vymezeno následovně:

22. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s městským soudem, že kritérium č. 12 lze vyložit více způsoby, a to jak stěžovatelkou zvolenou metodou změřením přímé vzdušné vzdálenosti mezi obdobnými sportovišti, tak v úvahu připadá i metoda změření vzdálenosti, kterou je třeba urazit např. za použití automobilu, veřejnou dopravou či pěšky. V případě, kdy podmínku dotace lze vyložit více možnými způsoby, nelze hovořit o tom, že kritérium č. 12, jak je formulováno ve výzvě, splňuje předpoklady na ni kladené judikaturou kasačního soudu, tedy podmínku srozumitelnosti, jednoznačnosti a určitosti.

23. Stěžovatelka v kasační stížnosti městskému soudu vytkla, že překročil meze soudního přezkumu rozhodnutí o dotaci, když se přiklonil k jedné z variant výkladu podmínky č.

12. Jak již zdejší soud výše uvedl, městský soud zrušil napadené rozhodnutí pro neurčitost a nejednoznačnost podmínek a v této souvislosti konstatoval, že v projednávané věci existují jiné racionální varianty výkladu takové podmínky, než je ta, kterou stěžovatelka nakonec zvolila v napadeném rozhodnutí. Není tedy pravdou, že by se přiklonil k některé metodě výkladu. Naopak městský soud v bodě 34. napadeného rozsudku stěžovatelce vysvětlil, že měla již ve výzvě kritérium č. 12 definovat jednoznačně, tedy žadatelům o dotaci předem jasně sdělit, že potřebnost sportoviště bude měřit na základě vzdušné vzdálenosti. Nejvyšší správní soud se s tímto tvrzením ztotožňuje. Nastavení podmínek dotace je zcela v gesci poskytovatele dotace, žadatelům o dotaci však musí být dopředu znám předvídatelný postup, jak poskytovatel dotace bude při posouzení jejich žádostí postupovat. Neurčitost a nejednoznačnost podmínek nelze zhojit a napravit až v samotném rozhodnutí o neposkytnutí dotace, jak tomu nastalo v nyní projednávané věci. Stěžovatelka až v napadeném rozhodnutí vysvětlila, jakou metodu a z jakého důvodu při výkladu podmínky č. 12 použila. Kasační námitka týkající se toho, že městský soud nepřípustně nahradil správní uvážení stěžovatelky, je tedy nedůvodná.

24. Dále stěžovatelčin poukaz na bod 16.7 výzvy je irelevantní. Tento bod sice stěžovatelku opravňoval rozšířit kritéria o další ukazatele, nicméně se vztahoval na situace, kdy by bylo podáno více srovnatelných žádostí a nebylo by možné je vyhodnotit. Tento bod stěžovatelku neopravňoval k tomu, aby kritéria výzvy stanovila neurčitým způsobem a způsob posuzování žádostí o dotaci zvolila ex post. Takový postup by ostatně byl v rozporu s výše citovanou judikaturou. Rovněž námitka týkající se údajného srovnání sebehodnocení žalobce a hodnocení provedeného stěžovatelkou není pro nyní projednávanou věc právně 9 Afs 176/2025 - 57 pokračování významná. Městský soud pouze konstatoval, že neurčitost kritéria č. 12 nemůže jít žalobci k tíži, a poukázal na nastalou právní nejistotu, kdy žalobce počítal s bodovým hodnocením a podle toho vynaložil náklady na přípravu projektu (viz bod 28. napadeného rozsudku). Městský soud nezaujal žádný závěr o tom, že sebehodnocení žalobce mělo být pro stěžovatelku závazné. Námitka dopadů vydání napadeného rozsudku a nutnosti přehodnotit bodová ohodnocení je rovněž mimoběžná. Potenciální dopady nejsou předmětem kasačního řízení a nic nezmění na závěru o neurčitosti kritéria č. 12 výzvy.

25. Nejvyšší správní soud, stejně jako městský soud, nepopírá, že stěžovatelka metodu změření vzdušné vzdálenosti použila u všech žadatelů stejně, tedy že se zachovala vůči žadatelům o dotaci jednotně. Kasační argumentace soutěžním charakterem výzvy nijak nevyvrací nárok na vymezení dotačních podmínek jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Sama stěžovatelka v kasační stížnosti připouští, že výzva nastavuje mechanismus hodnocení žádostí. Za jakýkoliv okolností tedy musí platit, že žadatelé o dotaci musí mít jistotu o předvídatelnosti podmínek stanovených ve výzvě, k čemuž v nyní projednávané věci nedošlo.

26. Na závěr Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka zcela převrací závěry žalobce ve vyjádření a mýlí se, když tvrdí, že žalobce brojí proti konstrukci hodnotícího kritéria měřením vzdušné vzdálenosti. Naopak žalobce poukazoval na neurčitě vymezená kritéria a nepředvídatelnost postupu stěžovatelky, ke kterému dospěl městský soud a se kterým se ztotožnil i kasační soud.

IV. Závěr a náklady řízení

27. Soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1, věta druhá, s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu právo na náhradu nákladů řízení vzniklo. Nejvyššímu správnímu soudu však nedoložil, že mu vznikly konkrétní hotové výdaje, tyto výdaje neplynou ani z obsahu spisu (v řízení o kasační stížnosti se sice žalobce vyjádřil k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a k samotné kasační stížnosti, avšak advokátem zastoupen nebyl a své vyjádření soudu zaslal prostřednictvím datové schránky). Žalobce, stejně jako v řízení vedeném pod sp. zn. 9 Afs 225/2023, požadoval náhradu nákladů stanovenou paušální částkou. Nicméně soud mu jako procesně nezastoupenému účastníkovi tuto náhradu nemohl přiznat, jelikož použití § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, je v řízení podle s. ř. s. vyloučeno (viz rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015-79, č. 3344/2016 Sb. NSS), jak ostatně Nejvyšší správní soud již žalobci vysvětlil v odst. [20] rozsudku č. j. 9 Afs 225/2023-25. Nejvyšší správní soud proto žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. srpna 2026 9 Afs 176/2025 JUDr. Radan Malík předseda senátu