9 Afs 29/2019

Rubrum

9 Afs 29/2019 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Provit, a.s., se sídlem Klidná 274/8, Praha 6, zast. JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 285/19, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2017, č. j. 25406/17/5100-41453-712277, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2019, č. j. 11 Af 31/2017 - 73, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 13. 7. 2016 zajišťovací příkaz č. j. 5597539/16/2009-80542-106506, kterým zajistil úhradu daně z přidané hodnoty společnosti NetKop, s. r. o., v částce 3 653 987 Kč. Téhož dne vydal správce daně exekuční příkaz na prodej movitých věcí téže společnosti v hodnotě 3 653 987 Kč. Dožádaný Finanční úřad pro Zlínský kraj provedl soupis věcí v areálu Zemědělského družstva Vlčnov, konkrétně 100 240 litrů řepkového oleje uloženého ve čtyřech cisternách. Žalobkyně podala návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce, jímž se domáhala vydání řepkového oleje ve čtyřech cisternách. Správce daně rozhodnutím ze dne 27. 10. 2016, č. j. 7269061/16/2009-80542-106506, rozhodl, že se řepkový olej ve čtyřech vyjmenovaných cisternách nevylučuje ze zajišťovací daňové exekuce. Žalovaný v reakci na odvolání žalobkyně rozhodl dne 6. 6. 2017 rozhodnutím napadeným následně žalobou tak, že v textu výroku uvedl řepkový olej pouze ve třech cisternách, neboť v prvostupňovém rozhodnutí byla chybně uvedena navíc cisterna RZ: X, jejíž obsah byl také zajištěn, ale 9 Afs 29/2019 jeho vyloučení žalobkyně nenavrhovala, namísto toho navrhovala vyloučení obsahu cisterny, která ve skutečnosti nikdy zajištěna nebyla.

2. Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalobou, které Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) vyhověl rozsudkem ze dne 4. 9. 2018, č. j. 11 Af 31/2017 - 41. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, č. j. 7 Afs 348/2018 - 32, a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ten v novém rozsudku ze dne 22. 1. 2019 odkázal na názor Nejvyššího správního soudu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého vlastnického práva k řepkovému oleji, jehož vyloučení z daňové exekuce se domáhala, a proto bylo namístě její návrh na vyloučení věcí z daňové exekuce zamítnout. Městský soud neshledal žádný důvod, pro který by se měl od těchto závěrů odchýlit, a žalobu zamítl.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

3. Proti rozsudku městského soudu brojí žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že je rozsudek založen na nesprávném právním posouzení, které je nesouladné s obsahem spisu správce daně. Rozsudek také pomíjí, že řízení o vyloučení věci může být zahájeno i z úřední povinnosti. Navrhuje proto, aby byl rozsudek městského soudu zrušen.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby byla odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Novou kasační stížnost by totiž bylo možno podat pouze tehdy, pokud by se městský soud neřídil závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku č. j. 7 Afs 348/2018 - 32, kterým Nejvyšší správní soud zrušil předchozí rozsudek městského soudu. To se však nestalo, ostatně stěžovatelka to ani nenamítá.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

6. Jelikož se jedná o kasační stížnost podanou proti rozhodnutí, kterým městský soud rozhodl ve věci opětovně poté, co byl jeho původní rozsudek Nejvyšším správním soudem zrušen, vážil zdejší soud nejprve její přípustnost z hlediska § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Výklad uvedeného ustanovení vychází z toho, že po stěžovateli lze spravedlivě požadovat, aby uplatnil veškeré důvody, z nichž dovozuje nezákonnost rozhodnutí krajského soudu, již v první kasační stížnosti, pokud tak učinit může (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS). Ze zákazu opakované kasační stížnosti tato judikatura dovodila nad 9 Afs 29/2019 - 23 pokračování rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. i další výjimky, například pro situaci, kdy první kasační stížnost podával žalovaný, zatímco nové rozhodnutí krajského soudu napadá žalobce, jako je tomu právě v nyní posuzovaném případě. Žalobkyně, tedy nynější stěžovatelka, nemohla ovlivnit, které vady napadal žalovaný v předchozím řízení před Nejvyšším správním soudem, a její nynější kasační stížnost je první příležitostí, kdy rozhodnutí městského soudu napadá ona a vymezuje rámec kasačního přezkumu. Odmítnutí této kasační stížnosti by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu a odporovalo by účelu a smyslu správního soudnictví. Kasační stížnost je tedy nutno považovat za přípustnou a posoudit ji meritorně.

7. Co se týče rozsahu tohoto meritorního přezkumu, soud připomíná, že jak plyne z jeho setrvalé judikatury (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70), řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu. Bylo proto odpovědností stěžovatelky, aby v kasační stížnosti specifikovala skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí městského soudu.

8. Stěžovatelka uplatnila ve své stručné kasační stížnosti pouze dvě námitky. Nejprve tvrdila, že právní posouzení provedené městským soudem je nesouladné se samotným obsahem spisu správce daně. Vůbec však neupřesnila, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takto neurčitou námitku nelze ovšem vůbec věcně přezkoumat. Nejvyšší správní soud sám si takového nesouladu není vědom.

9. Dále namítala nesprávné právní posouzení věci, které spatřovala v tom, že městský soud nezohlednil, že řízení o vyloučení věci může být zahájeno i z moci úřední. Tento argument postavila již v části 3 c) své žaloby proti názoru žalovaného, že se v řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce podle § 179 daňového řádu posuzuje pouze unesení důkazního břemene navrhovatelem. Tímto argumentem však nyní stěžovatelka pouze zpochybňuje závazný právní názor na otázku posuzování unesení důkazního břemene v řízení podle § 179 daňového řádu, který Nejvyšší správní soud vyjádřil již v bodech [19] až [23] rozsudku č. j. 7 Afs 348/2018 - 32, tedy svého předchozího rozsudku v této věci. Na tomto názoru Nejvyšší správní soud setrvává, neboť i on sám je vázán svou vlastní judikaturou a od svého názoru vyjádřeného v prvém rozhodnutí v této věci se tedy nemůže bezdůvodně odchýlit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2005, č. j. 2 Afs 216/2004 - 123, č. 1406/2007 Sb. NSS). Stěžovatelčin argument je navíc čistě hypotetický, neboť v nyní posuzované věci bylo řízení zahájeno na její návrh, takže rozložení důkazního břemene a břemene tvrzení bylo pochopitelně jiné, než kdyby šlo o řízení z moci úřední. K samotnému rozložení důkazního břemene v případě zahájení řízení z moci úřední se soud v rozsudku č. j. 7 Afs 348/2018 - 32 nevyjadřoval a ani nyní se k němu vyjadřovat nebude, protože takové řízení zde nebylo předmětem soudního přezkumu. Námitka tedy není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

10. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 110 odst. 1, větou druhou, s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem 9 Afs 29/2019 podle § 109 odst. 2, věty první, s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.

11. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1, věty první, s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. února 2019 JUDr. Radan Malík předseda senátu