9 Afs 52/2020

Rubrum

9 Afs 52/2020 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Trezeta s.r.o., se sídlem Lomená 597/36e, Brno, zast. JUDr. Stevem Georgesem, advokátem se sídlem Lidická 693/5a, Brno, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 1. 2018, č. j. 5348/18/7100-30121-507884, č. j. 105/18/7100-30121-507884 a č. j. 5207/18/7100-30121- 507884, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 29 Af 32/2018 - 124, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 29 Af 32/2018 – 124, se zrušuje.

II. Rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 29. 1. 2018, č. j. 5348/18/7100-30121-507884, č. j. 105/18/7100-30121-507884 a č. j. 5207/18/7100- 30121-507884, s e z r u š u j í a věci s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 58 770 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Steva Georgese, advokáta se sídlem Lidická 693/5a, Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V projednávané věci se Nejvyšší správní soud opakovaně zabývá otázkou, zda se osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí podle § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění do 31. 10. 2016 9 Afs 52/2020 (dále jen „zákonné opatření“), aplikuje i na první úplatné nabytí bytové jednotky v rodinném domě.

2. Odvolací finanční ředitelství nařídilo třemi napadenými rozhodnutími přezkoumání platebních výměrů Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (blíže viz body 1. až 3. napadeného rozsudku), kterými byla vyměřena žalobkyni daň z nabytí nemovitých věcí v celkové výši 53 746 Kč. Přezkumná řízení odůvodnilo tím, že nebyly splněny podmínky pro osvobození od daně podle § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření, jelikož pořízené bytové jednotky se nacházely v „rodinném domě“ a nikoliv „bytovém domě“. Podaná odvolání žalobkyně proti uvedeným rozhodnutím zamítl žalovaný výše označenými rozhodnutími.

3. Proti tomu brojila žalobkyně třemi žalobami. Jejich projednání spojil krajský soud ke společnému projednání a napadeným rozsudkem je zamítl.

II. Obsah podání účastníků řízení

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností s jedinou kasační námitkou, na základě které požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

5. Stěžovatelka namítá, že zákonné opatření nedefinuje pojem „bytový dům“. Sporné jednotky přitom splňují veškeré aspekty jiných bytových jednotek, ať už v bytových nebo rodinných domech. Rozlišování mezi nimi je tedy bezpředmětné a nemá legitimní důvod. Následně uvádí, že je s ní zacházeno diskriminačně pouze na základě údaje zapsaného v katastru nemovitostí. Osvobození podle § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření se tak má uplatnit i pro bytové jednotky v rodinných domech. Následně stěžovatelka uvádí, že soud postupoval při výkladu daného ustanovení zákonného opatření přepjatě formalisticky, když rodinný a bytový dům odděloval na základě detailních technických parametrů. Poukazuje zároveň na judikaturu Ústavního soudu týkající se výkladu právních norem a novelizaci zákonného opatření, která do sporného ustanovení doplnila i osvobození bytových jednotek v rodinných domech.

6. Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření poukazuje na odlišné definice rodinného a bytového domu v katastrálních předpisech, které se aplikují i v případě daně z nabytí nemovitých věcí. Je tak nutné tyto dva pojmy, i s ohledem na princip bezrozpornosti právního řádu v jím odkazované judikatuře, odlišovat. Dále argumentuje, že osvobození bytových jednotek v rodinných domech nebylo úmyslem zákonodárce. Až z příslušné novely a její důvodové zprávy vyplývá, že mělo dojít k rozšíření osvobození i na bytové jednotky v rodinných domech. Následně se žalovaný obsáhle věnuje jazykovému, teleologickému, analogickému a logickému výkladu sporného ustanovení, a odkazuje na judikaturu krajských soudů. Navrhuje tak kasační stížnost zamítnout.

7. Stěžovatelka ve svém následném vyjádření ještě doplnila svoji argumentaci o novější judikaturu krajských soudů, která má podporovat její právní názor.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu 9 Afs 52/2020 - 54 pokračování

8. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].

9. Kasační stížnost je důvodná.

10. Klíčovou otázkou v projednávaném případě je, zda se osvobození prvního úplatného nabytí bytové jednotky podle § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření uplatní jak u bytových jednotek v „bytových domech“, tak v „rodinných domech“.

11. Tuto otázku Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře opakovaně řešil. Dospěl přitom k závěru, že osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí se podle § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření užije i v případě prvního úplatného nabytí vlastnického práva k bytové jednotce v rodinném domě (zejména rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2020, č. j. 4 Afs 89/2020 - 44, č. 4057/2020 Sb. NSS, odst. [37]; nebo rozsudek NSS ze dne 9. 7. 2020, č. j. 2 Afs 213/2019 - 120, odst. [25]; či nejnověji rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2020, č. j. 10 Afs 7/2020 - 57, odst. [27]).

12. Neuvedení bytových jednotek v rodinných domech ve výčtu nemovitostí osvobozených od daně z nemovitých věcí v § 7 odst. 1 zákonného opatření představuje opomenutí zákonodárce, přičemž z ničeho nevyplývá jeho úmysl tyto nemovité věci z osvobození od daně vyloučit. Ani znění § 7 odst. 1 písm. b) zákonného opatření, dle kterého od daně z nabytí nemovitých věcí je osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva k nové stavbě rodinného domu, nedává prostor pro natolik extenzivní výklad, který by pod ně zahrnul i nabytí bytové jednotky v rodinném domě. Absenci úpravy týkající se osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí u bytových jednotek v rodinných domech je tak nutné vnímat jako neúplnost právního řádu, představující mezeru, kterou je třeba zaplnit cestou analogie. Její nevyplnění by vedlo k nespravedlivému výsledku prostřednictvím nerovného zacházení s nabyvateli bytových jednotek v rodinných domech.

13. Tento závěr je plně aplikovatelný i na projednávaný případ, ostatně v posledním citovaném rozhodnutí (stejně jako v rozsudku NSS ze dne 23. 7. 2020, č. j. 8 Afs 359/2019 - 49; nebo rozsudku NSS ze dne 2. 7. 2020, č. j. 9 Afs 4/2020 - 48) řešil soud taktéž nařízení přezkumného řízení z téhož důvodu jako v této věci. V podrobnostech odůvodnění kasační soud odkazuje na citovaná rozhodnutí.

14. Jelikož krajský soud posoudil klíčovou otázku nesprávně, vyhověl Nejvyšší správní soud kasační stížnosti a napadený rozsudek zrušil. Zároveň přistoupil i ke zrušení napadených rozhodnutí žalovaného podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s., jelikož již před krajským soudem byly k takovému postupu důvody. Právní názor žalovaného o nesplnění podmínek pro osvobození od daně u nabytí sporných bytových jednotek totiž neobstojí.

IV. Závěr a náklady řízení 9 Afs 52/2020

15. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek krajského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Zároveň zrušil i napadená rozhodnutí žalovaného podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. Zde vyjádřeným právním názorem jsou správní orgány v dalším řízení vázány [§ 78 odst. 5 s. ř. s. ve spojení § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.].

16. Podle § 110 odst. 3, věty druhé, s. ř. s. zároveň soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti a žaloby. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch, a tak jí podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. náleží proti žalovanému náhrada nákladů řízení, které důvodně vynaložila.

17. Náklady řízení stěžovatelky tvoří:  soudní poplatky ve výši 14 000 Kč (9 000 Kč za žaloby – každé z rozhodnutí žalovaného napadla stěžovatelka samostatnou žalobou; 5 000 Kč za kasační stížnost);  odměna advokáta za zastupování v řízení o žalobách, tj. převzetí a příprava zastoupení, sepsání žalob, a sepsání replik. Odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, činí 3 x 7 100 Kč [§ 7 bod 5.; § 9 odst. 4 písm. d); § 11 odst. 1 písm. a) a d); a § 12 odst. 3 citované vyhlášky], jelikož krajský soud spojil projednání tří žalob do jednoho řízení. K úkonům právní služby je třeba připočíst 3 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Náhrada je zvýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 4 662 Kč. Za řízení o žalobách tak náhrada činí dohromady 26 862 Kč;  odměna advokáta za zastupování v řízení o kasační stížnosti, tj. sepsání kasační stížnosti ve spojených věcech a repliky. Obdobně (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2022, č. j. 10 Afs 161/2021 - 33, odst. [20]) odměna podle citované vyhlášky činí 2 x 7 100 Kč a paušální náhrada 2 x 300 Kč. I tato náhrada je zvýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 3 108 Kč. Za řízení o kasační stížnosti tak náhrada činí dohromady 17 908 Kč. Advokát stěžovatelky ve vyčíslení nákladů požadoval přiznat i převzetí a přípravu zastoupení. Tento úkon Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť stěžovatelka byla stejným advokátem zastoupena již v řízení o žalobách.

18. Žalovaný je tedy povinen stěžovatelce nahradit náklady řízení o žalobě a kasační stížnosti ve výši 58 770 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. června 2022 JUDr. Radan Malík předseda senátu