9 Afs 85/2019

Rubrum

9 Afs 85/2019 - 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: A- VERSE, s.r.o., se sídlem Boreč 15, Lovosice, zast. JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2015, č. j. 42664/15/5300-21442-700225, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2019, č. j. 15 Af 22/2016 - 45, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce JUDr. Ing. Vladimíra Nedvěda, advokáta se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Dodatečným platebním výměrem ze dne 20. 2. 2015, č. j. 477338/15/2506-50523- 501043, doměřil Finanční úřad pro Ústecký kraj žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2010 ve výši 107 500 Kč a zároveň jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 21 500 Kč. Žalovaný v záhlaví citovaným rozhodnutím podané odvolání žalobkyně proti tomuto výměru zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví citovaným rozsudkem žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl; shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že správci daně vznikly pochybnosti ohledně údajných plnění, která měla být žalobkyni poskytnuta dodavateli KYČMOR s.r.o. (dále jen „KYČMOR“) a Lucky CS GOLD s.r.o. (dále jen „Lucky CS GOLD“). Prokázáním pochybností správce daně přešlo důkazní břemeno na žalobkyni, která však své důkazní břemeno ve vztahu k uváděným plněním neunesla. Krajský soud souhlasil se správními orgány v tom, že žalobkyně neprokázala provedení prací v areálu ROSS Roudnice nad Labem společností KYČMOR. Nesouhlasil ani s námitkou, podle které správní orgány postupovaly izolovaně, neboť se zabývaly pouze náklady na služby a vůbec nevyhodnotily výnos od společnosti FINANCIONAL 9 Afs 85/2019 GROUP, a.s. (dále jen „FINANCIONAL GROUP“), přestože tržby od této společnosti měla zahrnuty v účetnictví. Nesouhlasil ani s námitkou týkající se náhradních dílů poskytnutých společností Lucky CS GOLD. Za důvodné pak nepovažoval ani námitky týkající se nesprávného postupu správce daně.

3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti pouze obecně uvedla, že z obsahu správního spisu vyplývá, že ke zdanitelnému plnění došlo a nárok na odpočet stěžovatelce tedy vznikl. Žalovaný nevzal v úvahu, že tržba za provedené práce od FINANCIONAL GROUP byla zaevidována v účetnictví, důkaz o úhradě částky 416 588 Kč nevyhodnotil ve vzájemných souvislostech. Správce daně podle ní nesprávně hodnotil důkazní prostředky, nepřihlédl ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Stěžovatelka dále uvedla, že nebyl proveden výslech svědka paní L. B. Z. Skutečnost, že tento výslech nebyl formálně navrhnut, nezbavuje žalovaného povinnosti dbát na správné zjištění a stanovení daně. Podle stěžovatelky bylo primární faktické provedení a přijetí zdanitelného plnění a poté zjištění subjektu, který toto plnění uskutečnil.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka sice poznamenává, že zahrnula úhradu za nějaké stavební práce do svého účetnictví a správní orgány se tím dostatečně nezabývaly, v daňovém řízení však nebylo prokázáno, s jakým plněním měla předmětná úhrada souviset, resp. za jaké plnění ji měla stěžovatelka obdržet. Jednalo se přitom o zásadní skutečnost významnou pro posouzení, zda byly naplněny podmínky pro uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty. Uvedený závěr stěžovatelka nijak nesporovala, v žádné fázi daňového řízení nepředložila ani k dalším nastíněným okolnostem případu další důkazy a nepodala žádná konkrétní vysvětlení. Sama skutečnost, že zaevidovala úhradu za nějaké plnění, je bez dalšího pro uznání jí uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty bezvýznamná. Jestliže neprokázala, že od společnosti FINANCIONAL GROUP přijatá úhrada jakkoli souvisí s jí tvrzeným zdanitelným plněním, pak neprokázala, že jí nárok na odpočet daně vznikl. Za situace, kdy provedené dokazování v podstatě vyloučilo, že stěžovatelce bylo nějaké zdanitelné plnění poskytnuto obchodní společností KYČMOR, nebyl prostor pro přiznání uplatněného nároku. Žalovaný dále uvedl, že stěžovatelka výslech svědkyně ve správním řízení nenavrhla; nebylo pak ani zřejmé, jaké skutečnosti by bylo možné svědeckou výpovědí prokázat. Stěžovatelka správci daně takové skutečnosti nesdělila a neuvedla je ani v žalobě ani v kasační stížnosti.

5. Stěžovatelka sice v kasační stížnosti uvádí tvrzení, která sama podřadila pod kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [resp. a) s. ř. s., neboť ji podává také z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení], ve skutečnosti však kasační stížnost neobsahuje žádnou polemiku se závěry krajského soudu. Jak plyne z výše uvedené rekapitulace, vypořádání žalobních námitek v napadeném rozsudku a tvrzení uvedených v kasační stížnosti, stěžovatelka jen opakuje či parafrázuje svoje žalobní argumenty (jež byly v zásadě jen jinak prezentovanými odvolacími argumenty) a uvádí další argumenty týkající se správního řízení, které nebyly v žalobě uplatněny. Přitom nijak nereaguje na odůvodnění napadeného rozsudku, což je pro posouzení kasační stížnosti rozhodující.

6. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které lze v kasační stížnosti s úspěchem uplatnit, 9 Afs 85/2019 - 35 pokračování se tedy musí vztahovat právě k tomuto rozhodnutí. Nesměřují-li kasační důvody proti závěrům krajského soudu, kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než důvody uvedené v § 103 s. ř. s. Taková kasační stížnost je dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.

7. Shora uvedený závěr vyplývá také z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 - 77 (č. 2103/2010 Sb. NSS), dle kterého „[k]asační stížnost, jejíž důvody nesměřují vůči výroku napadeného soudního rozhodnutí, resp. nesměřují proti důvodům, na nichž je toto rozhodnutí postaveno, je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto takovou kasační stížnost odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro nepřípustnost.“

8. Jak je vyloženo výše, stěžovatelka v kasační stížnosti nebrojí proti závěrům krajského soudu obsaženým v napadeném rozsudku, ani žádnou z námitek obsažených v kasační stížnosti nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Stěžovatelka buď opakuje žalobní argumentaci anebo jen v obecnosti předkládá výhrady k postupu orgánů daňové správy. Za tohoto stavu věci nemůže Nejvyšší správní soud kasační stížnost projednat, a proto mu nezbývá, než ji jako nepřípustnou odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.

9. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3, věty první, s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

10. Stěžovatelka za kasační stížnost zaplatila soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by jejímu odmítnutí předcházelo jednání, Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení tohoto soudního poplatku dle § 10 odst. 3, věty poslední, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. listopadu 2020 JUDr. Radan Malík předseda senátu