Nejvyšší správní soud · Usnesení

9 Afs 90/2007

č. j. 9 Afs 90/2007-65

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2007-05-16 · odkladný účinek: nepřiznání · ECLI:CZ:NSS:2007:9.Afs.90.2007.65

  1. KS Hradec Králové 31 Ca 261/2005-30
  2. NSS 9 Afs 90/2007-65
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší správní soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože stěžovatel neprokázal vznik nenahraditelné újmy. Soud uvedl, že likvidační důsledky výkonu rozhodnutí nejsou důvodem pro přiznání odkladného účinku, pokud nejsou podloženy konkrétními skutečnostmi. Návrh na prohlášení konkursu nebyl podložen důkazy o aktuální hrozce. Soud se opřel o § 73 odst. 2 s. ř. s. a uznal, že stěžovatel nesplnil břemeno důkazu o závažném a výjimečném stavu.

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele H. P. T., zastoupeného JUDr. Milošem Vízdalem, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru 48, za účasti Finančního ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2006, č. j. 31 Ca 261/2005 - 30, o návrhu na přiznání odkladného účinku, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e odkladný účinek n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku tohoto soudu, kterým byly zamítnuty jeho žaloby o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2005, č. j. 1561/110/2005 - Ja, č. j. 1562/110/2005 - Ja, č. j. 1563/110/2005 - Ja a č. j. 1564/110/2005 - Ja. Stěžovatel v podané kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž uvedl, že výkon rozhodnutí žalovaného by pro něho měl likvidační důsledky, neboť by musel podat návrh na prohlášení konkursu. Kasační stížnost podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud z návrhu stěžovatele ověřil, že zde nejsou uvedeny žádné skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59 (publikováno na www.nssoud.cz): „Nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit.“ Tvrzení stěžovatele o likvidačních důsledcích výkonu rozhodnutí (prohlášení konkursu) nelze považovat za osvědčení nenahraditelné újmy ve výše uvedeném smyslu. Stěžovatel především své tvrzení ničím nepodložil, neuvedl na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že bude muset podat návrh na prohlášení konkursu. Uvedl pouze výši svého průměrného měsíčního příjmu v roce 2004 (přičemž návrh je podáván v prosinci 2006) a dále doplnil, že jeho manželka nemá příjem žádný, neboť pečuje o nezletilého syna, tyto skutečnosti však nejsou způsobilé prokázat aktuální hrozbu nenahraditelné újmy. Důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci navrhovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení navrhovatel, nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle § 73 s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu § 73 s. ř. s., ve spojení s § 107 s. ř. s., skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Není tak splněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. května 2007 JUDr. Radan Malík předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (1)