9 As 102/2015

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: L. P., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2014, č. j. 3094/DS/14-4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2015, č. j. 17 A 11/2015 - 31, takto:

Výrok

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Průběh řízení

1. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 8. 12. 2014, č. j. 3094/DS/14-4, zamítl odvolání žalobce (dále jen „stěžovatel“) a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary, odboru dopravy, ze dne 1. 9. 2014 č.j. 16675/OD-P/14, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 600 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného stěžovatel podal žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Ten usnesením ze dne 2. 4. 2015, č. j. 17 A 11/2015 – 31, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku stěžovatelem. Proti tomuto usnesení krajského soudu stěžovatel brojil včasnou kasační stížností.

3. Ve svém podání ze dne 12. 5. 2015, doručeném Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne, však stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět, neboť po jejím podání vydal Krajský soud v Plzni usnesení ze dne 22. 4. 2015, č. j. 17 A 11/2015 – 41, kterým napadené usnesení zrušil.

II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

4. Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), soud usnesením řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

5. V souladu s dispoziční zásadou, která ovládá správní soudnictví, může navrhovatel disponovat řízením nebo jeho předmětem a může tedy i vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (viz § 37 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud má s ohledem na obsah podání za to, že projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením. Nejvyšší správní soud proto rozhodl v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. o tom, že se řízení zastavuje.

III. Závěr

6. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Podle druhé věty citovaného ustanovení vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k okolnosti, že nebylo prokázáno, že by stěžovatel vzal svoji kasační stížnost zpět pro pozdější chování správního orgánu nebo že by byl uspokojen, postupoval Nejvyšší správní soud podle věty první citovaného ustanovení a náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. května 2015 JUDr. Radan Malík. předseda senátu