9 As 119/2020

Rubrum

9 As 119/2020 - 50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. J., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2019, č. j. OD 417/19-2/67.1/19090/St, KULK 39771/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2020, č. j. 59 A 55/2019 - 56, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. MUCL/17296/2018/OS/DŠ, č. j. MUCL/18899/2019. Tím byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a potvrzen záznam 12 bodů ke dni 13. 8. 2018 podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

2. Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního 9 As 119/2020 řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), požaduje jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení krajskému soudu.

4. Žalovaný dle názoru stěžovatele zcela ignoroval jím předložená rozhodnutí jiných správních orgánů, např. rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, a další. Žalovaný tak porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a rozhodl v rozporu se zásadou legitimního očekávání spočívající v požadavku obdobného postupu správních orgánů ve shodných či podobných případech. Výjimky ze zásady legitimního očekávání jsou připuštěny, pokud je správní orgány dostatečně odůvodní, což se v nyní projednávaném případě nestalo. Podobnost případů je obligatorním důvodem k tomu, aby žalovaný nerozhodoval o případech rozdílně. I soudní praxe používá pojmy „oprávněná důvěra v právo“, „zákaz překvapivých rozhodnutí“ a „oprávněná očekávání“. Z bodu 81. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132, vyplývá, že „správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná činnost orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad“. Touto praxí je správní orgán vázán, a pokud má názor opačný, musí ho řádně odůvodnit. To se v nyní projednávaném případě nestalo, a je proto nemyslitelné, aby krajský soud převzal chybný názor žalovaného, jelikož to má poté vliv na zákonnost jeho rozsudku.

5. Dále stěžovatel uvádí, že žalovaný byl povinen na základě výše uvedené správní praxe se zabývat nejen oznámeními od věcně příslušných oddělení policie, ale musel je vždy porovnat s předmětným rozhodnutím. Následně obsáhle opakuje argumentaci předloženou již v žalobě vztahující se k jednotlivým pokutovým blokům ze dne 13. 8. 2018, 13. 7. 2018, 18. 5. 2018, 23. 1. 2018, 20. 9. 2017, 20. 10. 2015, 18. 5. 2015 a jejich vadám. Krajský soud se dle jeho názoru mýlí, pokud uzavřel, že podklady byly způsobilé pro záznam bodů v bodovém hodnocení.

6. Žalovaný se ve svém vyjádření plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem a svým rozhodnutím a poukazuje na to, že námitky v kasační stížnosti jsou totožné jako námitky uvedené v žalobě a odvolání.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

7. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

8. Soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

9. Nejvyšší správní soud předně uvádí, že přezkoumává především rozhodnutí a postup krajského soudu, stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, bod [12], nebo ze dne 9 As 119/2020 - 51 pokračování 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351, bod 140.). Zároveň platí, že kvalita kasační stížnosti předurčuje kvalitu jejího vypořádání soudem, který není povinen ani oprávněn za stěžovatele domýšlet další argumenty a vyhledávat na jejím místě možné vady napadeného soudního rozhodnutí, není-li k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78).

10. Stěžovatel v nyní projednávané věci pouze opakuje námitky, které uplatnil již v žalobě (námitky ohledně nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů jsou přepisem části žalobních námitek). S nimi se však již pečlivě vypořádal krajský soud a k jeho hodnocení stěžovatel nenabízí odlišnou argumentaci, pouze obecně konstatuje, že soud chybně převzal závěry žalovaného.

11. Krajský soud se však vypořádal se všemi žalobními body a zcela správně je neshledal důvodnými. Odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která se zabývala problematikou blokového (dle nové právní terminologie příkazového) řízení a požadavky kladenými na obsahové náležitosti pokutových bloků, a objasnil, z jakých důvodů neshledává v postupu správních orgánů pochybení.

12. Typově podobné případy s obdobnou kasační argumentací, kterou vznáší jménem stěžovatele jeho zástupce, již kasační soud řešil v minulosti u jiných stěžovatelů zastoupených stejným zástupcem opakovaně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 12/2021 - 56; ze dne 18. 12. 2019, č. j. 2 As 343/2019 - 39; ze dne 20. 12. 2019, č. j. 3 As 202/2019 - 48, nebo ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 26/2020 - 44), přičemž v projednávaném případě neshledal důvod se od tam vyřčených závěrů odchýlit.

13. První námitka stěžovatele se z velké části skládá z již v žalobě uplatněné argumentace, tedy polemiky s rozhodnutím žalovaného a jeho procesním postupem ohledně stěžovatelova legitimního očekávání. K tomu je zaprvé nutné uvést, že krajský soud se v napadeném rozsudku s touto námitkou vypořádal (odst. 21. napadeného rozsudku), přičemž stěžovatel nepřináší v kasační stížnosti konkrétní polemiku s těmito závěry. Nad rámec tohoto pak lze uvést, že prvostupňový orgán a žalovaný nebyli vázáni postupem jiných správních orgánů. Legitimní očekávání se vztahuje k rozhodování konkrétního správního orgánu. Stěžovatel však v řízení netvrdil a ani nedoložil, že by prvostupňový orgán a žalovaný rozhodovali ve skutkově obdobných věcech jinak (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 12/2021 - 56, odst. [17]). Uvedená námitka proto není důvodná.

14. Zadruhé je pak nutné vyzdvihnout, že prvostupňový orgán si vyžádal kopie jednotlivých pokutových bloků (srov. č. l. 22, 24, 27 a 29 až 32 správního spisu, příp. bod 12. napadeného rozsudku), jak stěžovatel po celé správní a následné soudní řízení požadoval, a v prvostupňovém rozhodnutí se věnoval srovnání údajů na těchto blocích s příslušnými oznámeními. Na základě takového přezkumu je následně konstatováno, že pokutové bloky splňují zákonné požadavky a jsou způsobilými podklady pro zápis. Jak je zřejmé z odvolacího rozhodnutí, obsahu pokutových bloků se věnoval i žalovaný, který je taktéž shledal jako způsobilý podklad pro zápis. Následně se pak jejich obsahu věnoval podrobně i krajský soud (srov. odst. 24. až 33. napadeného rozsudku). Z toho vyplývá, že stěžovatelův požadavek na přezkum kvality provedení jednotlivých bloků byl správními 9 As 119/2020 orgány a krajským soudem vyslyšen a jeho námitka se zcela míjí se stavem a průběhem řízení. Námitka tak není důvodná.

15. V návaznosti na to pak nejsou důvodné ani námitky týkající se vad jednotlivých bloků. Nejvyšší správní soud, shodně s krajským soudem (srov. odst. 17. napadeného rozsudku), uvádí, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení pouze posouzení toho, zda záznamy bodů byly provedeny v souladu se zákonem, tj. např. zda podkladem pro záznam bodů bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet bodů odpovídá spáchanému přestupku, či zda je v něm uvedeno protiprávní jednání. V námitkách proti provedenému záznamu bodů tak bude typicky možno namítat, že řidič žádný přestupek nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Žalovanému v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v příkazním řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16).

16. Hodnocením těchto náležitostí, jak bylo uvedeno výše, se zabývalo jak prvostupňové rozhodnutí, tak odvolací rozhodnutí a i napadený rozsudek krajského soudu. Kasační stížnost nepřináší jakoukoliv konkrétní polemiku s těmito závěry, přičemž Nejvyšší správní soud shledává závěry učiněné v citovaných rozhodnutích dostatečně a srozumitelně odůvodněnými. Z tohoto důvodu na ně také odkazuje (zejména odst. 24. až 33. napadeného rozsudku). Ani tyto námitky tak nejsou důvodné.

IV. Závěr a náklady řízení

17. Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. října 2021 JUDr. Radan Malík předseda senátu