9 As 134/2023

Rubrum

9 As 134/2023 - 7 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovaným: 1) Mgr. Zdeňka Šebková, soudkyně Krajského soudu v Plzni, 2) Mgr. Hana Smékalová, soudkyně Okresního soudu v Olomouci, 3) Mgr. Alice Žáčková, soudkyně Městského soudu v Praze, 4) JUDr. Marie Tegérová, soudkyně Městského soudu v Praze, 5) Mgr. Jan Lipert, soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, 6) JUDr. Ladislav Hejtmánek, soudce Městského soudu v Praze, 7) Mgr. Ondřej Plšek, soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, 8) JUDr. Jitka Levová, soudkyně Krajského soudu v Brně, 9) Mgr. Michaela Nováková, soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové, 10) JUDr. Iva Suneghová, soudkyně Městského soudu v Praze, 11) JUDr. Iveta Veselá, soudkyně Městského soudu v Praze, 12) Mgr. Jana Bošková, soudkyně Krajského soudu v Plzni, 13) JUDr. Petra Venclová, Ph.D., soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové, a 14) Mgr. Jana Leblochová, soudkyně Městského soudu v Brně, ve věci ochrany před nezákonným zásahem, v řízení o kasačních stížnostech žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 18 A 20/2023-18, ze dne 24. 4. 2023, č. j. 17 A 34/2023-20, ze dne 26. 4. 2023, č. j. 17 A 66/2023-14, ze dne 10. 5. 2023, č. j. 8 A 56/2023-12, ze dne 25. 4. 2023, č. j. 11 A 39/2023-18, ze dne 3. 5. 2023, č. j. 11 A 69/2023-12, ze dne 27. 4. 2023, č. j. 9 A 35/2023-8, ze dne 4. 5. 2023, č. j. 9 A 64/2023-7, ze dne 4. 5. 2023, č. j. 6 A 50/2023-6, ze dne 2. 5. 2023, č. j. 3 A 36/2023-7, ze dne 3. 5. 2023, č. j. 15 A 58/2023-13, ze dne 2. 5. 2023, č. j. 14 A 69/2023-7, ze dne 26. 4. 2023, č. j. 10 A 37/2023-8, a ze dne 26. 4. 2023, č. j. 10 A 67/2023-8, takto:

Výrok

I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 As 134/2023, sp. zn. 9 As 136/2023, sp. zn. 9 As 138/2023, sp. zn. 9 As 143/2023, sp. zn. 9 As 145/2023, sp. zn. 9 As 147/2023, sp. zn. 9 As 152/2023, sp. zn. 9 As 154/2023, sp. zn. 9 As 156/2023, sp. zn. 9 As 161/2023, sp. zn. 9 As 163/2023, sp. zn. 9 As 168/2023, sp. zn. 9 As 170/2023 a sp. zn. 9 As 172/2023 s e s p o j u j í ke společnému projednání. Nadále budou vedeny pod sp. zn. 9 As 134/2023.

II. Kasační stížnosti s e o d m í t a j í .

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

9 As 134/2023

1. Žalobce podal k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) v průběhu dubna 2023 zhruba 400 podání, která označil jako žaloby proti nezákonnému zásahu. Zásahy údajně spáchali v podáních označení soudci napříč Českou republikou. Soudci měli svým rozhodováním zasáhnout žalobci do osobnostních práv, zhoršili mu tím zdravotní stav, a proto se žalobce domáhal, aby městský soud deklaroval nezákonný zásah. Současně se žalobce domáhal náhrady způsobené škody.

2. Městský soud žaloby odmítl usneseními uvedenými v záhlaví, neboť projednání žalob spadá do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Zároveň poučil žalobce o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu [§ 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].

3. Žalobce napadl usnesení městského soudu kasačními stížnostmi, jelikož mu měla být odepřena ochrana práv. Městský soud si dle něj též neujasnil otázku místní příslušnosti.

4. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) nejprve spojil v záhlaví citované věci ke společnému projednání, protože žalobní argumentace, obsah usnesení městského soudu i samotné kasační stížnosti jsou v podstatě stejné (jde o kopie téže kasační stížnosti, do které žalobce jako do formuláře pouze dopsal jiného žalovaného a jiné číslo jednací usnesení městského soudu).

5. Kasační stížnosti jsou nepřípustné pro zneužití práva podat kasační stížnost. Žalobce se dlouhodobě na soudy obrací s množstvím podání, která nedávají smysl, mají formální i obsahové vady apod. Žalobce typicky podává správním soudům návrhy zjevně neprojednatelné či zjevně nedůvodné. V půli července 2023 je v evidenci kasačního soudu vedeno již téměř 860 spisů, v nichž žalobce vystupuje typicky v pozici stěžovatele či navrhovatele. Všechny tyto návrhy podal v posledních pěti letech (nejstarší věc NSS eviduje k lednu 2018). Tuto zjevně kverulační aktivitu razantně zesílil v červnu 2023, kdy na podání stovek žalob, které odmítl městský soud, navázal tím, že proti usnesením městského soudu podal bezmála 400 kasačních stížností.

6. Pouhá skutečnost, že žalobce vede takové množství sporů, sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl NSS zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. Ostatně sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí ze dne 13. 11. 2012, Anibal Vieira & Filhos LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku, stížnosti č. 980/12 a 28385/12, body 14 až 17, shodně již rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 15. 10. 1987, M. proti Spojenému království, stížnost č. 13284/87).

7. Článek 36 Listiny základních práv a svobod zaručuje právo na soudní ochranu. Žalobcovo extrémní jednání však již nelze považovat za výkon tohoto práva. Žalobce je veden snahou vést „spor pro spor“, nikoli snahou o ochranu svých práv. Jeho úkony vůči soudu přestavují jen jednu z mnoha „tváří“ zneužití práva, jde tak o návrhy nepřípustné, 9 As 134/2023 - 8 pokračování které nepožívají právní ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2022, č. j. 10 Afs 289/2021-42, č. 4358/2022 Sb. NSS, body 14 a 15, s citací starší judikatury). NSS proto kasační stížnosti odmítl [§ 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s.]. NSS zdůrazňuje výjimečnost tohoto řešení, které je však opodstatněno výjimečností žalobcova jednání (srov. usnesení NSS ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16).

8. NSS nevydával žádné výzvy k odstranění vad kasační stížnosti, k zaplacení soudního poplatku apod. Vydávání takovýchto výzev by představovalo nadbytečné prodlužování procesu bez jakéhokoli smyslu. Zatěžovat řízení dalšími usneseními, např. o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, výzvou na zaplacení soudního poplatku apod., by představovalo jen rozmnožování zbytečných procedur, bez možnosti dospět k jinému závěru, než že návrh je nepřípustný. Kasačnímu soudu je z vlastní činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 6 As 90/2023 nebo sp. zn. 6 As 100/2023), že tyto výzvy neplní žádný účel (ostatně žalobce by jen za poslední sadu kasačních stížností musel zaplatit za soudní poplatky bezmála 2 miliony korun). Ze stejných důvodů NSS nevyrozuměl ani osoby, které žalobce označil jako „žalované“ [jak již vysvětlil městský soud, soudce při své rozhodovací činnosti nemůže být správním orgánem podle § 4 odst. 1 s. ř. s.].

9. O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. července 2023 JUDr. Pavel Molek předseda senátu