9 As 142/2013

Rubrum

9 As 142/2013 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: L. T. D., zast. Mgr. Ivo Žižkovským, advokátem se sídlem Martinská 10, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2013, č. j. OAM-107/ZA-ZA06- HA08-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2013, č. j. 60 Az 4/2013 - 13, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2013, č. j. 60 Az 4/2013 - 13, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah kasační stížnosti

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) výrokem I. usnesení ze dne 22. 10. 2013, č. j. 60 Az 4/2013-13, zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany dle § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V odůvodnění uvedl, že „je vyloučeno, aby event. ustanovený zástupce z důvodů stojících výhradně na straně žalobkyně (zvolený procesní postup žalobkyně, kdy podala blanketní žalobu tři dny před uplynutím žalobní lhůty, a neuvedení kontaktních údajů umožňujících operativnější formy komunikace) stihl doplnit žalobu žalobkyně včas tak, aby tato byla věcně 9 As 142/2013 projednatelná soudem, a efektivně tak přispět k ochraně práv žalobkyně v soudním řízení. Ustanovení zástupce žalobkyni by za takové situace bylo zcela zbytečné, formální a nehospodárné. Tyto důvody proto vedou soud k závěru, že ustanovení zástupce žalobkyni není k ochraně jejích práv nezbytně třeba.“ Výrokem II. téhož usnesení krajský soud žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 3 dnů odstranila vady podané žaloby.

2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž označila konstatování krajského soudu, že v daném případě by se ustanovený zástupce nemohl dostatečně seznámit s posuzovanou věcí a doplnit žalobní body, pročež by ustanovení zástupce „zbytečné, formální a nehospodárné“, jako nedůvodné. Stěžovatelka není schopna po právní ani jazykové stránce formulovat svá subjektivní veřejná práva a nemá ani dostatek finančních prostředků na právní zastoupení. Stanovená lhůta 3 dnů byla dle stěžovatelky sice krátká, avšak žalobu v ní díky pomoci právního zástupce doplnila. Zamítnutím návrhu na ustanovení zástupce bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

3. Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal v záhlaví označené usnesení městského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Důvodné kasační stížnosti vyhověl na základě úvah dále vyložených.

4. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje skutečnost, že za určitých okolností může být návrh na ustanovení zástupce z důvodu neúčelnosti zamítnut, přestože účastník řízení jinak splňuje zákonné podmínky dovolující návrhu vyhovět. Například v rozsudku ze dne 3. 3. 2011, č. j. 3 Ads 149/2010-126 (dostupném – stejně jako dále citovaná rozhodnutí - na www.nssoud.cz), v souvislosti s § 35 odst. 8 s. ř. s. uvedl, že „[z]ákonodárce […] v dispozici právní normy užívá formulaci ‚může ustanovit‘ nikoliv ‚ustanoví‘. Takto koncipovaná norma se ovšem vykládá tak, že soud ustanoví účastníku zástupce vždy, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, přesto však právo na ustanovení zástupce nelze chápat jako absolutní. Zákonodárce totiž svou formulací ponechal určitý prostor k uvážení soudu pro ty případy, kdy by ustanovení zástupce neplnilo účel, k němuž je určeno.“

5. Právo na spravedlivý proces obsažené v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 206/1992 Sb.) a s ním související „rovnost zbraní“ však představují základní procesní garance ochrany subjektivních práv. Nejvyšší správní soud proto v právní větě k rozsudku ze dne 10. 5. 2012, 6 Ads 157/2011-56, konstatoval, že „[v] soudním řízení správním podle konkrétních skutkových okolností může způsobit nezákonnost soudního rozhodnutí i to, že řízení před krajským nebo městským soudem bylo zatíženo vadou, spočívající v absenci zastoupení účastníka v řízení před ním, přestože si účastník o ustanovení zástupce požádal.“ Pokud tedy účastník řízení žádající o ustanovení zástupce zákonné podmínky splňuje, může soud přikročit k zamítnutí takového návrhu pro neúčelnost vzhledem k výše uvedenému pouze 9 As 142/2013 - 37 pokračování zcela výjimečně (typicky například v případech šikanózních návrhů; srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012-22).

6. Nejvyšší správní soud přitom nesdílí názor krajského soudu, že ve lhůtě 3 dnů – jakkoli jistě nejde o lhůtu komfortní – je vyloučeno, aby ustanovený zástupce doplnil žalobní body do projednatelné podoby, pročež by ustanovení zástupce bylo bezúčelné. Skutečnost, že stěžovatelka v žalobě uvedla pouze poštovní adresu a nikoli kontaktní údaje umožňující „operativnější formy komunikace“ v této souvislosti nehraje roli, neboť nic nebrání tomu, aby se ona sama pokusila (třeba již v den doručení usnesení) ustanoveného zástupce kontaktovat a o věci se s ním poradit. Vzhledem k existenci moderních komunikačních prostředků nelze a priori vyloučit, že by stěžovatelka prostřednictvím zástupce žalobu v dané procesní lhůtě doplnila (jak ostatně podáním ze dne 25. 10. 2013 také učinila). Krajský soud tudíž pochybil, pokud návrh na zamítnutí zástupce (pouze) z tohoto důvodu zamítl, aniž by dále zkoumal, zda stěžovatelka podmínky pro ustanovení zástupce splňuje.

7. Kromě již uvedeného nelze přehlédnout, že krajský soud výrok I. svého usnesení odůvodnil výlučně úvahami upínajícími se k otázce možnosti včasného doplnění žaloby; přehlédl přitom, že žádost stěžovatelky nesměřovala jen k ustanovení zástupce – advokáta pro odstranění vad jí podané blanketní žaloby, nýbrž k tomu, aby ji ustanovený zástupce „v řízení před soudem […] zastupoval “, což zdůvodnila tím, že pouze tak dojde k efektivnímu hájení jejích práv.

III. Závěr a náklady řízení

8. Pro uvedené Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž krajský soud o návrhu stěžovatelky znovu rozhodne. Při svém rozhodování vezme v úvahu všechny aspekty relevantní pro posouzení osobních poměrů stěžovatelky a znovu posoudí, existuje-li nezbytná potřeba stěžovatelce zástupce ustanovit (§ 35 odst. 8 s. ř. s.).

9. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v dalším řízení krajský soud (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23. ledna 2014 Zdeněk Kühn předseda senátu