9 As 143/2017

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: R. L. U., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2016, č. j. JMK 118808/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017, č. j. 30 A 135/2016 – 51, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žádost o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Žalobou se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, včetně prvostupňového rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 22. 6. 2016, č. j. MMB/0250545/2016, kterým byla uznána vinnou ze správního deliktu podle § 24 odst. 7 písm. k) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“).

2. Krajský soud nevyhověl stěžovatelčině žádosti o ustanovení advokáta proto, že ho nezbytně nepotřebuje k ochraně svých práv. Vysvětlil, že projednávaná věc není právně složitá a že stěžovatelka prostřednictvím podání adresovaných soudu prokázala, že se v dané věci orientuje, rozumí jí a je schopna řádně formulovat žalobní body. Její žaloba je projednatelná. Z obsahu žaloby nevyplývá, že by ve věci bylo třeba řešit obtížné právní otázky či procesní postupy, nebo provádět komplikované dokazování.

II. Obsah kasační stížnosti

3. Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu kasační stížností, ve které žádá přezkoumání a přehodnocení závěrů krajského soudu, s nimiž vyjadřuje nesouhlas a opakovaně zdůrazňuje, že je nemajetná.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

4. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné [§ 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k přípustnosti kasační stížnosti proti tomuto typu procesního rozhodnutí srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. 3 As 125/2012 – 43, publ. pod č. 3072/2014 Sb. NSS].

5. Pro úplnost dodává, že stěžovatelku v řízení o kasační stížnosti netížila poplatková povinnost, jelikož kasační stížností nesměřovala proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé ani o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností. Ze stejných důvodů soud netrval ani na splnění jinak povinné podmínky zastoupení advokátem (srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).

6. Poté přistoupil k přezkumu usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přezkumem usnesení v tomto rozsahu dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

7. Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu je usnesení krajského soudu ve věci ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Relevantní právní úpravu obsahuje § 35 odst. 8 s. ř. s., dle kterého může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Je-li účastníku řízení určen zástupce, jeho hotové výdaje hradí stát.

8. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce pouze za současného splnění těchto podmínek: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

9. V projednávané věci není sporu o tom, že stěžovatelka naplňuje první z podmínek. Krajský soud jí usnesením ze dne 20. 3. 2017, č. j. 30 A 135/2016 – 48, přiznal osvobození od soudních poplatků, a ze skutečnosti, že tuto podmínku splňuje, vycházel i v napadeném usnesení. Nejvyšší správní soud se proto v řízení o nynější kasační stížnosti nezabýval tvrzeními stěžovatelky, kterými ilustrovala svoji nemajetnost; bylo by to nadbytečné. Svoji pozornost soustředil na důvody, pro které krajský soud dospěl k závěru, že není splněna podmínka druhá, tj. že stěžovatelka k ochraně svých práv nezbytně nepotřebuje zástupce. Posouzení krajského soudu přisvědčil.

10. Stěžovatelka byla uznána vinnou ze správního deliktu podle § 24 odst. 7 písm. k) zákona o ochraně spotřebitele, za což jí byla uložena pokuta 5 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Správního deliktu se měla dopustit porušením povinnosti podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele, konkrétně že v době živnostenské kontroly dne 7. 3. 2016 neměla v provozovně pro zákazníky k dispozici ceník služeb v písemné podobě.

11. V projednávané věci není sporný skutkový stav v tom ohledu, že stěžovatelka skutečně neměla v rozhodné době v provozovně k dispozici ceník služeb. Posouzení správních orgánů v žalobě rozporovala především tvrzením, že na den 7. 3. 2016 neměla objednané klienty z důvodu ohlášené živnostenské kontroly. Je tedy názoru, že za situace, kdy v provozovně nemohli být žádní klienti, svoji povinnost podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele neporušila. Zdůrazňovala také, že ceník nebyl v provozovně pouze proto, že jej aktualizovala – tím, že na den kontroly neobjednala žádné klienty, získala volný čas, který chtěla využít k aktualizaci ceníku. Na novém ceníku přitom pracovala v době, kdy se do provozovny dostavili kontrolující pracovníci živnostenského úřadu. Také uvedla, že na základě dohody s kontrolujícím pracovníkem následně doplnila nový ceník do spisu, čímž měla věc za uzavřenou.

12. Výše uvedené svědčí o správnosti závěru krajského soudu, že v projednávané věci nebude třeba provádět komplikované dokazování, řešit obtížné právní otázky ani procesní postupy. Stěžovatelka se v projednávané věci evidentně dostatečně orientuje a je schopna srozumitelně a řádně formulovat žalobní body. Svojí argumentací relevantním způsobem rozporovala důvody napadeného rozhodnutí a je tedy zřejmé, že je schopna bránit svoje práva sama. Nejvyšší správní soud s ohledem na obsah kasační stížnosti opakovaně zdůrazňuje, že k tomu, aby stěžovatelce mohl být v řízení o žalobě ustanoven zástupce, musí být splněny obě shora uvedené podmínky. Bez ohledu na to, že je nemajetná, by musela být naplněna i druhá podmínka, tj. že nezbytně potřebuje zástupce k ochraně svých práv. Podanou žalobou přitom prokázala, že je schopna svoje práva bránit sama, není tedy třeba, aby jí za tímto účelem byl ustanovován zástupce. Z uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud zcela ztotožnil s napadeným usnesením krajského soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

13. Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 1. června 2017 JUDr. Radan Malík předseda senátu