9 As 148/2021

Rubrum

9 As 148/2021 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: K. V., zast. Mg. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2019, č. j. 142183/2019/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2021, č. j. 51 A 4/2020-22, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad v Dobříši, odbor výstavby a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“), zastavil usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. MDOB 22594/2019/Tes, řízení o žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby zpevněné plochy a likvidace dešťových vod Rybníky na pozemcích par. č. XA. XB, XC, XD a XE v katastrálním území Rybníky podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo, že žalobkyně ve stanovené lhůtě nepředložila žádný z požadovaných podkladů pro dodatečné povolení stavby. 9 As 148/2021

2. Proti uvedenému usnesení stavebního úřadu podala žalobkyně odvolání, které zamítl žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím a usnesení stavebního úřadu potvrdil. Neshledal, že by rozhodnutí stavebního úřadu bylo neurčité a vnitřně rozporné, tedy nepřezkoumatelné. Přisvědčil závěru, že žalobkyně nedodala i přes výzvu stavebního úřadu jediný podklad nezbytný k žádosti o dodatečné povolení stavby. Současně uvedl, že žalobkyně a její zástupce, ale i další zúčastněné osoby a jejich zástupci, se snaží v průběhu času o vyvolání zmatečnosti a pomocí průtahů v řízení znesnadnit stavebnímu úřadu rozhodování ve věci samé. Nepřisvědčil ani námitce, že předmětná stavba nevyžaduje podle stavebního zákona stavební povolení.

3. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou, kterou zamítl krajský soud nyní napadeným rozsudkem. Napadená správní rozhodnutí dle krajského soudu nejsou nepřezkoumatelná, žalovaný se vyjádřil k podstatě prvostupňového rozhodnutí, ztotožnil se s nosným závěrem usnesení stavebního úřadu, čímž implicitně reagoval na odvolací námitky žalobkyně tak, že je neshledal důvodnými. V reakci na námitku žalobkyně, že v dané věci se jednalo pouze o stavební úpravy, a proto předmětná stavba nevyžadovala stavební povolení, krajský soud upozornil na rozdíly mezi řízením o odstranění stavby a řízením o dodatečném povolení stavby, přičemž poukázal na smysl a účel řízení o dodatečném povolení stavby. V posuzované věci bylo napadené rozhodnutí vydáno v rámci řízení o dodatečném povolení stavby iniciovaném na žádost žalobkyně, která současně od počátku argumentovala tím, že stavba nevyžaduje stavební povolení. Taková procesní strategie nemůže vést ke kýženému cíli – dodatečnému povolení stavby. Stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby právě z důvodu jejího provedení bez stavebního povolení. Podáním žádosti o dodatečné povolení stavby vyjádřila žalobkyně vůli zhojit vadu – absenci stavebního povolení. Žalobkyně tedy volila postup, který svou argumentací zároveň vyvracela. Námitku, že předmětná stavba nevyžaduje stavební povolení, tak měla žalobkyně uplatnit v rámci řízení o odstranění stavby, v opačném případě postrádá podání žádosti o dodatečné povolení stavby jakýkoliv smysl.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

5. Stěžovatelkou tvrzená nezákonnost napadeného rozsudku spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesouhlasí se závěry krajského soudu, že se měla bránit uplatněnými námitkami v rámci řízení o odstranění stavby, a že uplatněné námitky nejsou pro řízení o dodatečném povolení stavby relevantní.

6. Dodatečně povolovaná stavba není dle stěžovatelky stavbou podle § 2 odst. 3 stavebního zákona, nýbrž stavební úpravou, a tedy nevyžaduje stavební povolení. Stavební úřad nesprávně zahájil řízení o odstranění stavby, neboť se nejedná o stavbu.

7. Žádost o dodatečné povolení stavby stěžovatelka podala z důvodu právní opatrnosti, jelikož stavební úřad uváděl, že se jedná o stavbu podle stavebního zákona. 9 As 148/2021 - 24 pokračování Stěžovatelka byla postupem stavebního úřadu a žalovaného fakticky donucena podat žádost o dodatečné povolení stavby. Zastavením řízení bylo zasaženo do jejích práv.

8. Žalovaný ve vyjádření označil kasační stížnost za nedůvodnou, stěžovatelka ani na výzvu nedoložila potřebné podklady pro vedení řízení. Důkazní břemeno v řízení o dodatečném povolení stavby tíží právě stavebníka, a to vzhledem k provedení stavby bez příslušného povolení. Uzavřel, že navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

9. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a že stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

10. Kasační stížnost není důvodná.

11. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí správních orgánů o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby, a to z důvodu nedoložení zákonem stanovených podkladů.

12. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.

13. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.

14. Nejvyšší správní soud považuje za nutné, ačkoliv tak učinil již krajský soud v napadeném rozsudku, a i žalovaný ve svém rozhodnutí, vymezit rozdíly mezi řízením o odstranění stavby a řízením o dodatečném povolení stavby. 9 As 148/2021

15. Nejvyšší správní soud se povaze řízení o dodatečném povolení stavby věnoval ve své předchozí rozhodovací činnosti již mnohokrát. V rozsudku ze dne 27. 8. 2015, č. j. 2 As 166/2015-33, odst. [12], konstatoval, že: „pro dodatečné povolení stavby zákon konstruuje speciální řízení zahajované na žádost stavebníka nebo vlastníka poté, co je již z moci úřední vedeno řízení o odstranění stavby. Řízení o dodatečném povolení stavby je tedy specifickým prostředkem navázaným na řízení o odstranění stavby, pomocí něhož lze zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu nebo je postavena bez takového rozhodnutí. Řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení spolu velmi úzce souvisí. Řízení o odstranění stavby je řízením prvotním, obligatorním, které musí být, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, zahájeno vždy. Řízení o dodatečném povolení stavby je naproti tomu řízením fakultativním, neboť záleží pouze na žádosti stavebníka (a splnění dalších zákonných podmínek), zda bude zahájeno a vedeno“ (obdobně rozsudky NSS ze dne 23. 11. 2011, č. j. 3 As 18/2011-117, a ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014-36, odst. [11]).

16. Hlavním účelem řízení o odstranění stavby je odstranění staveb prováděných či provedených bez příslušného rozhodnutí nebo souhlasu stavebního úřadu podle stavebního zákona. Zatímco účelem řízení o dodatečném povolení stavby je zhojení takové vady – absence povolení, avšak pouze za zákonem stanovených předpokladů (srov. § 129 odst. 3 stavebního zákona, obdobně rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2023, č. j. 4 As 429/2021-36, odst. [22]). Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že nelze směšovat předmět, povahu a účel těchto dvou řízení (srov. bod 17. napadeného rozsudku).

17. Řízení o odstranění stavby, které není předmětem nyní souzené věci, bylo stavebním úřadem zahájeno právě z důvodu absence stavebního povolení. V nyní souzené věci bylo rozhodnutí žalovaného vydáno v rámci řízení o dodatečném povolení stavby zahájeného na základě žádosti stěžovatelky. Stěžovatelka od počátku argumentuje tím, že žádost podala pouze z opatrnosti, jelikož stavba na předmětných pozemcích nevyžadovala stavební povolení. Podání žádosti o dodatečné povolení stavby ovšem v takovém případě nemohlo sledovat pravý smysl a účel řízení o dodatečném povolení stavby, jelikož jak opakovaně uvedl Nejvyšší správní soud, je účelem tohoto řízení: „zhojení stavu spočívajícího v nerespektování zákona stavebníkem pod podmínkou, že dodatečně povolovaná stavba není v rozporu s veřejným zájmem, územně plánovací dokumentací ani s cíli a záměry územního plánování“ (rozsudek NSS č. j. 4 As 429/2021-36, odst. [22]). Podáním žádosti vyjádřila stěžovatelka vůli zhojit vadu spočívající v absenci povolení. Též stěžovatelka sama v průběhu správního řízení uvedla (č. l. 7 spisu správního orgánu prvního stupně), že: „výslovně prohlašuje, že je to ona, kdo je stavebníkem výše uvedené stavby“. Argumentace stěžovatelky a její procesní postup se tedy míjí s účelem řízení o dodatečném povolení stavby a jsou protichůdné. Nejvyšší správní soud proto argumentaci, že dotčená stavba vůbec není stavbou, považuje za ryze účelovou.

18. Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 30. 1. 2023, č. j. 3 As 260/2020-42, že: „samotná možnost požádat o dodatečné povolení stavby představuje pro stavebníka či vlastníka stavby výhodu v situaci, kdy porušil zákon a realizoval stavbu bez příslušných veřejnoprávních aktů, anebo v rozporu s nimi. Všechny uvedené procesní prostředky ovšem předpokládají aktivitu stavebníka“, a tedy je evidentní, že pro eventuální úspěch v řízení 9 As 148/2021 - 25 pokračování o dodatečném povolení stavby je nezbytná aktivita stavebníka. Tvrzení stěžovatelky, že žádost o dodatečné povolení stavby podala pouze z důvodu právní opatrnosti, proto neobstojí. Jak již výše uvedl Nejvyšší správní soud, řízení o dodatečném povolení stavby navazuje na řízení o odstranění stavby, přitom záleží jen a pouze na stavebníkovi, zda žádost zahajující takové řízení podá. Stěžovatelka tuto žádost podala, takže správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, jestliže o ní rozhodly, přičemž pro posouzení věci nejsou rozhodující důvody, proč tak stěžovatelka učinila.

19. Důvodná není ani námitka stěžovatelky, že zastavením řízení bez předchozího posouzení její žádosti bylo stavebním úřadem zasaženo do jejích práv. Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že: „je na stavebníkovi, aby prokázal splnění podmínek vyplývajících z § 129 odst. 3 stavebního zákona, tedy důkazní břemeno k prokázání splnění zákonných podmínek pro dodatečné povolení stavby leží na stavebníkovi a ten je povinen předložit podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. V řízení o dodatečném povolení stavby není stavebník nepovolené stavby oproti klasickému stavebnímu řízení zvýhodněn a práva účastníků řízení o dodatečném povolení stavby nejsou slabší než práva účastníků řádného stavebního řízení“ (rozsudek NSS č. j. 4 As 429/2021-36, odst. [22], obdobně též rozsudky ze dne 2. 12. 2015, č. j. 3 As 35/2015-32, a č. j. 6 As 207/2014-36, odst. [10]). Jestliže stavebník potřebné podklady ani na výzvu nepředloží, což ostatně stěžovatelka v kasační stížnosti nerozporuje, stavebnímu úřadu nezbývá nic jiného než řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.

IV. Závěr a náklady řízení

20. Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. září 2023 JUDr. Radan Malík předseda senátu