9 As 163/2020

Rubrum

9 As 163/2020 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. H., zast. Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., advokátem se sídlem náměstí Junkových 2772/1, Praha 5, proti žalované: Teplárna České Budějovice, a.s., se sídlem Novohradská 398/32, České Budějovice, zast. JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2019, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2020, č. j. 50 A 75/2019 – 40, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2020, č. j. 50 A 75/2019 – 40, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce zaslal dne 4. 9. 2019 žalované žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), ve které požadoval poskytnutí dvou darovacích smluv. Žalovaná na žádost žalobce reagovala rozhodnutím ze dne 11. 9. 2019, ve kterém žalobci sdělila, že podle § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím jeho žádosti nemůže vyhovět, neboť požadované informace (smlouvy) jsou obchodním tajemstvím.

2. Žalobce se proti vyřízení své žádosti odvolal. Žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 9. 2019 předchozí vyřízení žádosti potvrdila a současně uvedla, že navíc ani není povinnou osobou podle § 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, a proto nemůže podnět žalobce vyřídit. Odkázala přitom na nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, ve věci společnosti ČEZ, a. s.

3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který rozhodl napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí žalované o vyřízení 9 As 163/2020 žádosti i o odvolání žalobce zrušil a nařídil jí podle § 16 odst. 5 zákona o přístupu k informacím požadované informace poskytnout.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

4. Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

5. Stěžovatelka v první řadě namítá nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právních otázek krajským soudem. Dle stěžovatelky ji krajský soud nesprávně posoudil jako veřejnou instituci, když vycházel pouze z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2013, č. j. 9 As 60/2012 – 62, který dříve stěžovatelku za veřejnou instituci označil. Vůbec se však nezabýval argumentací stěžovatelky nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, ve věci ČEZ, a. s., a ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, ve věci státního podniku Letiště Praha.

6. Stěžovatelka je přesvědčena, že ve světle nálezu ČEZ nesplňuje definiční kritéria veřejné instituce stanovená v nálezu Letiště Praha. Jednotlivá kritéria sama ve své kasační stížnosti podrobně posuzuje. Poukázala též na možný rozpor extenzivního výkladu pojmu „veřejná instituce“ s evropským právem, konkrétně se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru, a dovolává se eurokonformního výkladu zákona.

7. S ohledem na to, že se stěžovatelka nepovažuje za veřejnou instituci, a tedy povinný subjekt v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, namítá nedostatek aktivní legitimace žalobce a svojí pasivní legitimace v dané věci. Domnívá se tak, že v řízení před krajským soudem existovaly a stále existují důvody pro zastavení řízení.

8. Stěžovatelka nakonec namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v nedostatku důvodů. Krajský soud se podle ní nedostatečně vypořádal s její argumentací, že smlouvy, jichž se poskytnutí týká, stěžovatelka považuje za obchodní tajemství.

9. Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatelky uvedl, že se neztotožňuje s výkladem pojmu „veřejná instituce“ provedeným stěžovatelkou. Na rozdíl od stěžovatelky má za to, že z větší části splňuje kritéria pro posouzení povahy veřejné instituce tak, jak jsou stanovena v nálezech Letiště Praha a ČEZ. Poukázal přitom např. na skutečnost, že stěžovatelka byla založena Fondem národního majetku, který byl shledán za veřejnou instituci. Ve vztahu k námitce obchodního tajemství žalobce ve svém vyjádření poukázal na zveřejnění požadovaných smluv v registru smluv (bez uvedení darovaných částek) a na úryvek časopisu Teplárenský zpravodaj z ledna roku 2020, ve kterém se hovoří o sponzorském příspěvku stěžovatelky nadaci města ve výši 100 tisíc Kč. Dle žalobce je tak absurdní, když stěžovatelka sama smlouvy zveřejnila a chlubí se výší příspěvku ve zpravodaji, a pak požadované informace označuje za obchodní tajemství. Navrhl kasační stížnost stěžovatelky zamítnout. 9 As 163/2020 - 54 pokračování

10. Stěžovatelka reagovala na vyjádření žalobce replikou. Uvedla, že i společnost ČEZ, o které Ústavní soud v citovaném nálezu dovodil, že veřejnou institucí není, byla založena Fondem národního majetku ČR. Vyjádřila se k působnosti obce ve vztahu k ní, kdy opět ve světle nálezu ČEZ poukázala na to, že vytváření jejích orgánů i její případné zrušení a následná likvidace se řídí občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích, nikoliv zákonem o obcích.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

11. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 s. ř. s. ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

12. Kasační stížnost je důvodná, byť z jiných, než stěžovatelkou prezentovaných důvodů. Rozhodující senát shledal vadu řízení před krajským soudem, kterou se musel zabývat i bez návrhu, tedy i bez odpovídající námitky stěžovatelky (§ 109 odst. 4, věta za středníkem, s. ř. s.).

13. V průběhu řízení před krajským soudem došlo s účinností od 2. 1. 2020 ke změně § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, který nově zní: „Nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů.“

14. Podle § 69 s. ř. s. je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalovaným „správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla“. Jedná se o specifický případ procesního nástupnictví. Při přechodu působnosti v důsledku změny zákona tak musí správní soud jednat s orgánem, na který působnost přešla. Neučiní-li tak, zatíží řízení vadou, která má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2020, č. j. 3 As 340/2020 – 57, odst. [14], ve věci Pražská strojírna, a.s.).

15. Nejvyšší správní soud již dříve rozhodoval v obdobných věcech, jako je věc nyní projednávaná, a zrušil rozhodnutí správních soudů z důvodu, že v průběhu řízení přešla v důsledku daného ustanovení působnost z původní žalované na Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) jako odvolací orgán (srov. již citovaný rozsudek NSS č. j. 3 As 340/2020 – 57, dále např. rozsudky NSS ze dne 19. 11. 2020, č. j. 10 As 244/2020 – 40, ve věci Vodovody a kanalizace Prostějov, a. s., ze dne 12. 11. 2020, č. j. 3 As 288/2020 – 40, ve věci Česká televize, a ze dne 30. 10. 2020, č. j. 4 As 155/2020 – 42, ve věci Kancelář prezidenta republiky).

16. Stěžovatelka je akciovou společností, a proto nelze určit jí nadřízený orgán podle § 178 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (srov. citovaný 9 As 163/2020 rozsudek NSS č. j. 3 As 340/2020 – 57, odst. [13]). S účinností od 2. 1. 2020 přešla ze zákona působnost k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace z osoby stojící v čele povinného subjektu, u nějž nelze nadřízený orgán určit dle § 178 správního řádu, na ÚOOÚ. V souladu s § 69 s. ř. s. tak v průběhu řízení před krajským soudem došlo k procesnímu nástupnictví a žalovaným ve věci se stal ÚOOÚ. Krajský soud proto měl od 2. 1. 2020 jednat s ÚOOÚ jako se žalovaným, nikoliv se stěžovatelkou. Stěžovatelce (původní žalované) lze přiznat postavení osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 1 s. ř. s. (srov. tamtéž, odst. [21]).

17. Tím, že krajský soud v projednávané věci nejednal v řízení před krajským soudem s ÚOOÚ jako se žalovaným, zatížil toto řízení vadou, která má za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, ve kterém je krajský soud povinen jednat s ÚOOÚ.

18. Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k vadě řízení, která má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, nemohl nyní posuzovat námitky stěžovatelky v kasační stížnosti. Nijak tedy neposuzoval zejména vlastní předmět sporu, tj. právní otázku, zda stěžovatelka je nebo není veřejnou institucí, a tedy povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a zda byla povinna podle tohoto zákona poskytnout žalobci požadované informace (darovací smlouvy), které navíc považuje za obchodní tajemství.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek krajského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu zde uvedeným (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

20. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3, věta první, s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. února 2022 JUDr. Radan Malík předseda senátu