9 As 164/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. F. K., zastoupený JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem Lukavická 2012/22, Plzeň, proti žalovanému: velitel vzdušných sil, se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2024, č. j. MO 57866/2024-3031, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2025, č. j. 30 Ad 6/2024-74, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Věc se týká posouzení, zda žalobce uplatnil v žalobě jeden ze žalobních bodů v souladu s § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve lhůtě k podání žaloby. Jde o to, zda nevypořádání tohoto žalobního bodu nezakládá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů.

2. Žalobce (dále jen „stěžovatel“), voják z povolání, požádal dne 14. 8. 2008 velitele svého vojenského útvaru o doplacení platu za období, kdy byl určen k plnění úkolů Letecké záchranné služby (dále jen „LZS“) a Letecké pátrací a záchranné služby (Search and Rescue; dále jen „SAR“). Ve věci opakovaně rozhodovaly služební orgány, včetně správních soudů. Původní rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 25. 10. 2021, č. j. 30 Ad 7/2019-162. Kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) zamítl rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, č. j. 4 As 414/2021-51. Správní soudy shledaly, že rozdělení směn LZS a SAR (12 hodin výkonu služby a na ně navazujících 12 hodin formálně označovaných jako „služební pohotovost“, materiálně však představujících výkon služby) bylo čistě formální a účelové a služebně nadřízené orgány stěžovatele se pokusily obejít zákon tím, že stěžovatele krátily na jeho platových nárocích. Stěžovatel tedy splnil všechny podmínky pro to, aby mu byl plat dorovnán.

3. Vázán právním názorem vysloveným v uvedených rozsudcích velitel vojenského útvaru 2427 Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, rozhodnutím ze dne 21. 8. 2023, č. j. MO 613970/2023-2427, vyhověl žádosti stěžovatele a přiznal mu doplacení hrubého platu a odpovídající úrok z prodlení (výrok I). Dále rozhodl, že nároky za dobu do 30. 6. 2005 jsou podle § 161 odst. 1 a 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, promlčeny (výrok II), a nevyhověl žádosti z roku 2011 o rozšíření nároku na období po roce 2008 (dále jen „rozšíření žádosti“), neboť tato žádost je předmětem samostatného správního řízení, které bylo vedeno u jiného správního orgánu (výrok III). Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatele proti výrokům II a III prvostupňového rozhodnutí a toto rozhodnutí v obou výrocích potvrdil.

4. Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného. Ve vztahu k námitkám, které se týkaly promlčení nároku stěžovatele za dobu do 30. 6. 2005, se ztotožnil se závěry vyslovenými v předchozím rozsudku krajského soudu, že uplatnění námitky promlčení nebylo v rozporu s dobrými mravy. V nyní posuzované věci nevyšlo skutkově ani právně najevo nic, co by vedlo k nutnosti tehdejší závěry přehodnotit a odklonit se od nich.

5. Jde-li o námitky týkající se rozšíření žádosti, podle krajského soudu stěžovatel ve lhůtě pro podání žaloby pouze shrnul, že podání ze dne 30. 9. 2011 je založeno ve správním spise. V něm je podle tvrzení stěžovatele založeno také podání Velitelství společných sil Olomouc ze dne 24. 10. 2011, kterým mu bylo oznámeno, že žádost ze dne 30. 9. 2011 byla postoupena k řešení veliteli vojenského útvaru 8407 Kbely. Jinak ale žaloba v této části žádné skutkové ani právní důvody nezákonnosti rozhodnutí žalovaného neobsahuje. Krajský soud připomněl, že řízení před správním soudem je ovládáno dispoziční zásadou. Rozšířením žádosti se podrobně zabýval žalovaný (str. 5 až 7 rozhodnutí žalovaného), jehož závěry odpovídají obsahu správního spisu. Ve věci není sporu o tom, že stěžovatel v roce 2011 podal žádost o doplacení platu za období od října 2008 do září 2011. Jelikož však žádná další tvrzení v žalobě nepředložil a replika ze dne 28. 6. 2024 byla podána po lhůtě pro podání žaloby ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s., krajský soud se nemohl otázkami souvisejícími s výrokem III rozhodnutí žalovaného blíže zabývat.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

6. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a navrhl jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Důvodem strohých tvrzení týkajících se rozšíření žádosti bylo administrativní pochybení zástupce stěžovatele, jehož následkem nebyla v žalobě uvedena část argumentace (přibližně čtyři strany). Přesto měl krajský soud postupovat odlišně. Replika stěžovatele ze dne 28. 6. 2024 představovala rozvedení a konkretizaci žalobních tvrzení již obsažených v žalobě, nikoliv uplatnění nových žalobních bodů. Z judikatury Nejvyššího správního soudu ostatně vyplývá, že je-li žalobní bod vymezen alespoň v hrubých rysech, lze jej po lhůtě dále rozvíjet a doplňovat. Krajský soud tak nepřihlédnutím k replice pochybil, čímž odepřel stěžovateli soudní ochranu. Měl totiž povinnost podle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 118a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) upozornit stěžovatele na to, že považuje žalobní tvrzení za nedostatečně určité a umožnit jejich doplnění. Tím, že tak neučinil a žalobu zamítl z formálních důvodů, zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé.

7. Služební orgány měly podle stěžovatele vydat o rozšíření žádosti meritorní rozhodnutí, proti němuž by se mohl bránit. Za tímto účelem měly spojit řízení o jednotlivých žádostech do společného řízení a vydat o nich společné rozhodnutí, což neučinily. Žalovaný svá tvrzení o proběhlém řízení u jiného orgánu a vydaném rozhodnutí nijak nedokládá a staví je jen na domněnkách a dovozování z domněnek. Závěr krajského soudu o tom, že o rozšíření žádosti bylo vedeno samostatné řízení, by obstál v případě, že by v tomto řízení bylo vydáno rozhodnutí. Krajský soud posoudil tvrzení žalovaného a jím uvedené domněnky v jeho prospěch, aniž by vzal v úvahu tvrzení a důkazní návrhy stěžovatele. Z rozsudku NSS č. j. 4 As 414/2021-51 vyplývá, že ze strany služebních orgánů šlo o úmyslné účelové jednání s cílem nevyplácet stěžovateli plat za vykonané služby. Služební orgány v řízení o žádosti toto nezákonné jednání „kryly a omlouvaly“ a „činily vše, aby stěžovateli nebylo vyhověno“. I proto je s podivem, že se krajský soud přiklání na stranu žalovaného, aniž by blíže zkoumal jeho tvrzení a vyžadoval důkazy na jejich podporu.

8. Absence jasného a podrobného odůvodnění znemožňuje účinný přezkum rozhodnutí a vede k pochybnostem o jeho správnosti, což je v rozporu se základními principy právního státu a představuje faktické odepření spravedlnosti. Krajský soud svojí strohostí zejména k problematice námitek v oblasti rozšíření žádosti zasáhl do ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces. Tím, že pominul zcela zásadní argumentaci stěžovatele a nijak se jí nevěnoval, zatížil napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti.

9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Podotkl, že pochybení zástupce stěžovatele spočívající v neuvedení žalobního bodu nemůže jít k tíži žalovaného ani krajského soudu, který postupoval přesně a zcela v souladu s § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Z žaloby není nikterak patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatel výroky rozhodnutí žalovaného ohledně rozšíření žádosti za nezákonné nebo nicotné. Replika stěžovatele tak neobsahuje konkretizaci žalobního bodu, jelikož žádný takový žalobní bod v žalobě nelze identifikovat. Ve skutečnosti obsahuje zcela nový žalobní bod, který byl ale uplatněn až po lhůtě stanovené zákonem. Pokud stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu a domáhá se po krajském soudu, aby v nyní projednávané věci přezkoumal rozhodnutí vydané velitelem vojenského útvaru 8407 Kbely a řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, krajský soud se s odkazem na § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s touto námitkou nemohl a nesměl zabývat.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

10. Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem. Bylo tak možné přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů, jakož i z hlediska možných vad řízení, k nimž je třeba přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

11. Kasační stížnost není důvodná.

12. V posuzované věci již Nejvyšší správní soud jednou rozhodl rozsudkem č. j. 4 As 414/2021-51. Tímto rozsudkem zamítl kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu č. j. 30 Ad 7/2019-162, kterým bylo zrušeno původní rozhodnutí žalovaného. Právním názorem vysloveným ve svém dřívějším rozsudku je Nejvyšší správní soud vázán, nyní však stěžovatel uplatňuje důvody kasační stížnosti týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Ty souvisí s právní otázkou, zda stěžovatel v žalobě proti rozhodnutí žalovaného řádně a včas uplatnil žalobní bod týkající se rozšíření žádosti, tedy skutečnost, která nastala až po vydání původního rozsudku Nejvyššího správního soudu. Je tak zřejmé, že v něm vyslovený závazný právní názor se k důvodům nynější kasační stížnosti nevztahuje, a tudíž v rovině přípustnosti kasační stížnosti není myslitelná ani jakákoliv překážka, která by bránila posouzení těchto důvodů.

13. Jak již bylo uvedeno výše, podstatou kasační stížnosti je námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Krajský soud měl při vypořádání žalobní argumentace týkající se rozšíření žádosti pominout zásadní argumentaci týkající se věcné příslušnosti služebního orgánu v prvním stupni, neexistence usnesení o postoupení věci a nezahájení řízení u velitele vojenského útvaru 8407 Kbely. Takto vymezená námitka nepřezkoumatelnosti je ale založena na nesprávném předpokladu, že krajský soud se uvedenou argumentací mohl zabývat, což neodpovídá obsahu spisu krajského soudu. Část VI. žaloby, nadepsaná slovy „Rozšíření žádosti v r. 2011“, obsahovala shrnutí, že stěžovatel adresoval Velitelství společných sil Olomouc podání z 30. 9. 2011, jehož přílohou byl soupis služeb za období po 1. 9. 2008. Ve správním spisu mělo být založeno také podání Velitelství společných sil Olomouc z 24. 10. 2011, jehož znění stěžovatel cituje. Nic dalšího ve vztahu k rozšíření žádosti v žalobě uvedeno nebylo.

14. Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. vymezuje jako jednu z náležitostí žaloby „žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné“. Podle § 71 odst. 2 s. ř. s. věty třetí „[r]ozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může [žalobce] jen ve lhůtě pro podání žaloby“. Uplatní se tak lhůta stanovená v § 72 odst. 1 s. ř. s., podle něhož „[ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Pokud se žalobci rozhodnutí neoznamuje, běží tato lhůta ode dne, kdy se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil; nejpozději lze však žalobu podat do jednoho roku od právní moci napadeného rozhodnutí.“ Zmeškání této lhůty nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.).

15. Umožňuje-li § 75 odst. 2 s. ř. s. krajskému soudu přezkoumat napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů, toto ustanovení je třeba vykládat ve spojení s § 71 odst. 2 a § 72 odst. 1 s. ř. s. tak, že musí jít o žalobní body uplatněné ve lhůtě pro podání žaloby. Krajský soud by mohl rozhodnutí žalovaného zrušit na základě opožděně uplatněného žalobního bodu jen za předpokladu, že by současně shledal důvody pro takový přezkum z úřední povinnosti (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004-69, nebo ze dne 20. 12. 2018, č. j. 6 Afs 283/2018-39, odst. [15]).

16. Požadavek na jednoznačné vymezení žalobních bodů byl opakovaně vyjádřen v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Smyslem uvedení žalobních bodů je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným – nicméně srozumitelným a jednoznačným – vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Zároveň platí, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (tamtéž, odst. 32.).

17. Nejvyšší správní soud přisvědčil závěru krajského soudu, že žalobní bod týkající se rozšíření žádosti nebyl uplatněn v žalobě, ale až v následné replice, kterou se stěžovatel vyjádřil k žalobě. Replikou tak nebyl konkretizován již uplatněný žalobní bod, nýbrž uplatněn žalobní bod nový. Ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 25. 1. 2024, pročež byl posledním dnem k podání žaloby 25. 3. 2024. Zmíněná replika byla krajskému soudu doručena až dne 28. 6. 2024, v důsledku čehož jí podle § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s. nebylo možné rozšířit žalobu o další žalobní bod. Krajský soud z tohoto důvodu nepochybil, jestliže k této opožděně uplatněné argumentaci nepřihlížel.

18. Pokud stěžovatel namítá, že jej měl krajský soud poučit o nedostačujících tvrzeních ohledně rozšíření žádosti a vyzvat k jejich doplnění, opomíjí zákonný požadavek na včasné uplatnění žalobních bodů. Bez ohledu na to, zda je § 118a o. s. ř. na základě § 64 s. ř. s. v soudním řízení správním vůbec použitelný, je prostor k jeho použití za účelem doplnění žalobních bodů vyloučen. Za účelem odstranění vady podání spočívající v nedostatku žalobních bodů přichází v úvahu pouze postup podle § 37 odst. 5 s. ř. s., kterým ale nelze prodloužit zákonné lhůty stanovené v § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s. Tento postup by měl své opodstatnění pouze v případě, že žalobce neuplatní vůbec žádný žalobní bod a se zřetelem na konkrétní situaci je pravděpodobné, že žalobce bude s to žalobu doplnit včas (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017-31, č. 3733/2018 Sb. NSS, odst. [62] a [63]). V posuzované věci ale žaloba obsahovala řádně uplatněné žalobní body, jimiž se krajský soud v napadeném rozsudku také zabýval. Navíc byla podána v poslední den lhůty, v důsledku čehož nebyl dán nejen důvod, ale ani časový prostor pro výzvu k odstranění vad podání.

19. Za této situace není důvodnou ani námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Podle ustálené judikatury je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, není-li z jeho odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení skutkových i právních otázek řídil a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52), nebo opomene-li se soud vypořádat s některou ze žalobních námitek (srov. např. rozsudky NSS ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004-74, či ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS). Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost ve vztahu k argumentům týkajícím se rozšíření žádosti. Krajský soud ovšem nebyl oprávněn se těmito argumenty zabývat. Příslušný žalobní bod totiž nebyl včas uplatněn, což krajský soud v napadeném rozsudku vysvětlil. V tomto ohledu tak nelze jeho odůvodnění nic vytknout.

20. Jediné pochybení krajského soudu lze spatřovat v označení žalovaného. Služebním orgánem, který vydal napadené rozhodnutí, byl velitel vzdušných sil, a nikoliv Velitelství vzdušných sil, jak bylo nesprávně uvedeno v napadeném rozsudku. Toto pochybení se ale nijak nepromítlo do zákonnosti napadeného rozsudku. Velitel vzdušných sil nebyl nijak zkrácen na právu účastníka řízení vyjádřit se k žalobě či kasační stížnosti. Po celou dobu řízení bylo jako s účastníkem řízení jednáno právě s ním, resp. jím pověřenou zaměstnankyní Ministerstva obrany (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2024, č. j. 9 As 183/2022-59, odst. [12] a [13]).

IV. Závěr a náklady řízení

21. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou a nezjistil ani žádnou z vad, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.

22. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl úspěch ve věci, a tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. září 2026 JUDr. Radan Malík předseda senátu