9 As 184/2019

Rubrum

9 As 184/2019 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: I. H., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2019, č. j. 64 A 9/2019 - 15, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2019, č. j. 64 A 9/2019 - 15, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Ten měl spočívat v nedoručení rozhodnutí žalovaného, a to navzdory znění plné moci, kterou uzavřela s družstvem Česká vzájemná pojišťovna motoristů, v níž uvedla, že plnou moc uděluje pro veškeré úkony vyjma doručování písemností.

2. Krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že ačkoliv je oprávněním účastníka správního řízení určit rozsah zmocnění, a to i tím způsobem, že jej omezí pro určitou část úkonů, v situaci, kdy plná moc směřovala výhradně k jednání aktivnímu, nikoli ale pasivnímu (tj. přijímání doručovaných písemností), lze na toto ujednání nahlížet jako na ujednání popírající samotný smysl zastoupení na základě plné moci ve správním řízení, a to s ohledem na zásadu písemnosti, na které je správní řízení vystavěno. Soud je při posuzování rozsahu zastoupení povinen zkoumat, jakým úmyslem byli zmocnitel a zmocněnec vedeni při sepisování plné moci. Nelze přehlédnout, že žalobkyně jako svého zmocněnce zvolila Českou vzájemnou pojišťovnu motoristů, družstvo, které vešlo, stejně jako osoby s ním 9 As 184/2019 spojené, již v obecnou známost pro své účelové jednání, jež nemá jiné objektivní vysvětlení, než že se jedná o obstrukci či nevhodné procesní taktizování.

3. Krajský soud odkázal na judikaturu NSS, podle které takové jednání nepožívá soudní ochrany. V projednávané věci proto neshledal v dovětku o vyloučení možnosti doručování v udělené plné moci, která jinak byla koncipována jako plná moc generální, jiný racionální důvod, než že se jedná o účelovou strategii, která vede k následnému záměrnému zpochybnění procesního postupu žalovaného.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

5. Podle jejího názoru nelze její jednání hodnotit jako obstrukční či jako nevhodné procesní taktizování, neboť pouze využila možností, které jí zákon dává. Z plné moci bylo jednoznačně zřejmé, že se doručování vyjímá z jejího rozsahu. Neexistuje žádný zákaz, který by stanovil, že se plná moc musí vztahovat i na doručování, a bylo proto povinností žalovaného takto vymezenou plnou moc respektovat. Jejím úmyslem nebylo žádné obstrukční jednání, ale to, aby byly písemnosti doručovány přímo jí.

6. Žalovaný se ve svém vyjádření plně ztotožnil s hodnocením krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

8. Z § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vyplývá, že si účastník může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce. Ustanovení § 33 odst. 2 písm. a) téhož zákona stanoví, že zmocnění může být uděleno k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení.

9. Z § 34 odst. 2 správního řádu vyplývá, že s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.

10. Ač to z ustanovení citovaného v předchozím odstavci výslovně nevyplývá, z jeho kontextu je zřejmé, že dopadá pouze na případy, kdy je adresát písemnosti zastoupen. To odpovídá i komentáři k citovanému paragrafu. Ten totiž uvádí, že „[j]e-li adresát písemnosti v řízení zastoupen, doručuje správní orgán písemnosti pouze zástupci, s výjimkou případů, kdy má zastoupený v řízení něco osobně vykonat.“ (Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 193 – 195. 9 As 184/2019 - 40 pokračování Dostupné z: www.beck-online.cz). Ačkoli byla stěžovatelka ve správním řízení zastoupena, podstatné je, že z plné moci (ve správním spise na č. l. 20) plyne omezený rozsah zástupního oprávnění zástupce. Stěžovatelka zde výslovně a nepochybně vyloučila z rozsahu plné moci doručování písemností, avšak právě doručováním písemností ve správním řízení se toto ustanovení zabývá. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že § 34 odst. 2 správního řádu se v nyní projednávaném případě neuplatní, jelikož toto ustanovení dopadá toliko na situace, kdy je účastník řízení zastoupen i pro účely doručování.

11. NSS si je vědom svého rozsudku ze dne 2. 8. 2017, č. j. 6 As 28/2017 - 45, ze kterého vycházel krajský soud, když konstatoval, že stěžovatelčino jednání bylo obstrukční a omezení plné moci nepožívá právní ochrany. V tomto rozsudku NSS výslovně uvedl: „Za další procesní past Nejvyšší správní soud považuje samotné omezení plné moci tak, že neopravňuje zmocněnce k doručování od správních orgánů. Samotný stěžovatel ve své kasační stížnosti totiž nepopírá, že volba zmocněnkyně byla provedena z toho důvodu, že hodlal využít jejích ‚právních znalostí‘ při styku se správními orgány, avšak zároveň věděl o tom, že doručování takové osobě z důvodu jejího životního stylu, kdy zmocněnkyně žije v B. a v P., bude prakticky nemožné. Tedy zjevně si ‚vybral‘ zástupce, u něhož dopředu věděl, že mu bude obtížné (či spíše nemožné) doručovat. Nejvyšší správní soud v obecné rovině nezpochybňuje možnost účastníka řízení omezit plnou moc pouze na některé úkony (viz ustanovení § 33 odst. 2 písm. a) správního řádu), na druhou stranu však nemůže aprobovat zjevně účelový postup, kdy účastník řízení si zvolí zástupce, o němž dopředu ví, že bude pro správní orgány nekontaktní, přičemž omezí plnou moc tak, aby z rozsahu zmocnění vyloučil doručování, a to vše v souladu se zjevnou obstrukční strategií; pokud by totiž správní orgány postupovaly jiným způsobem, tj. doručovaly by pouze stěžovateli osobně, ihned by stěžovatel zřejmě namítal, že ze strany správních orgánů došlo k porušení kogentního ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu (zvýraznění přidal NSS), podle kterého ‚S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.‘ Nejvyšší správní soud proto tuto strategii označuje za zjevně zneužití procesního práva, kterému nemůže poskytnout právní ochranu.“

12. Zároveň se však NSS neztotožnil s názorem krajského soudu, že se v nyní projednávané věci jedná o zjevně obstrukční jednání stěžovatelky podle výše uvedeného rozsudku.

13. Krajský soud správně uvedl, že v souladu s usnesením rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 8 Azs 16/2007 - 158, č. 1811/2009 Sb. NSS, je soud při posuzování rozsahu zastoupení povinen zkoumat, jakým úmyslem byli zmocnitel a zmocněnec vedeni při sepisování plné moci. Ve věci č. j. 6 As 28/2017 - 45 dospěl NSS k závěru, že úmyslem stěžovatele při vyloučení doručování z rozsahu plné moci bylo nevhodné procesní taktizování a obstrukce, neboť pokud by správní orgány plnou moc respektovaly, ihned by stěžovatel zřejmě namítal, že ze strany správních orgánů došlo k porušení § 34 odst. 2 správního řádu. NSS však v projednávané věci ve správním spisu nenašel žádné ukazatele na podobný úmysl stěžovatelky. Jak uvedl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci a následně potvrdil NSS v rozsudku ze dne 10. 1. 2019, č. j. 9 As 390/2017 - 29, „[p]ouhá skutečnost, že jako zmocněnec žalobce vystupovala M. V. a následně žalobce v soudním řízení zastupuje Mgr. Topol, jež jsou již správním orgánům a soudům známí svým obstrukčním jednáním a vytvářením procesních zmatků v přestupkových řízení v pozici 9 As 184/2019 zmocněnce obviněných (viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2016., č. j. 4 As 269/2015- 37), však nezbavuje správní orgány povinnosti postupovat v řízení při doručování písemností v souladu se zákonem.“

14. V projednávané věci měla stěžovatelka právo omezit rozsah plné moci a vyjmout z něj doručování, zvláště pokud si byla vědoma obtížné dostupnosti svého zmocněnce. Toto jednání jí nemůže být přičítáno k tíži, naopak obstrukční charakter by mohlo mít ustanovení nedostupného zmocněnce i pro záležitosti doručování, neboť tímto jednáním by došlo ke zpomalení řízení. Argument krajského soudu, podle kterého „[o]statně i sama skutečnost, že zmocněnec je v místě jím uvedené adresy pro doručování pro správní orgány nekontaktní (neznámý na této adrese) nasvědčuje o nevhodnosti býti zástupcem účastníka správního řízení“, tak v tomto kontextu není správný, i když zjevně navazuje na již citované závěry vyjádřené v rozsudku č. j. 6 As 28/2017 - 45.

15. Sama stěžovatelka navíc v rámci dalšího pokračování správního řízení poštu přebírala, rozhodně nebyla nedostupná či na adrese neznámá. Jestliže si tedy byla vědoma toho, že její zmocněnec je obtížně dostupný a vymínila si v plné moci, že doručováno bude přímo jí, nelze než usuzovat na to, že si přála být o věcech včas informována a jejím cílem bylo dosáhnout úspěšného doručení jí se týkajících písemností. O tom, že by stěžovatelka namítala, že by mělo být v souladu s § 34 odst. 2 správního řádu následně ve správním řízení doručováno jejímu zmocněnci, není ve správním spise ani zmínka.

16. Obdobně k otázce omezení rozsahu plné moci s ohledem na doručování přistoupil NSS v rozsudku č. j. 9 As 390/2017 - 29, ve kterém konstatoval, že „způsob, jakým byla koncipována plná moc, je v souladu se zákonem a správní orgány ji proto musí respektovat. Z plné moci je patrná vůle žalobce zmocnit M. V., aby ho zastupovala v uvedeném správním řízení (včetně řízení odvolacího). Je v ní také výslovně uvedeno, že zmocnění se nevztahuje na úkony související s doručováním písemností. Pokud tedy stěžovatel své rozhodnutí doručoval pouze zástupkyni, nikoli přímo žalobci, nemohlo tím být žalobci řádně doručeno.“

17. Ke stejnému závěru dospěl NSS i v nyní projednávané věci. Stěžovatelka pouze využila svého dispozičního práva, které jí je garantováno i právním řádem (viz § 28 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého [z]ástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony, a dále § 28a odst. 2 téhož zákona a contrario, podle kterého [p]lná moc pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.)

18. Protože tedy NSS neshledal, že by ze správního spisu bylo možné usuzovat na obstrukční charakter či nevhodné procesní taktizování stěžovatelky, nezbylo mu než rozsudek krajského soudu zrušit.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná a rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). 9 As 184/2019 - 41 pokračování Krajský soud bude v souladu se závazným právním názorem NSS (§ 110 odst. 4 s. ř. s.) povinen o žalobě rozhodnout znovu.

20. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. srpna 2019 JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu